19 Co 1872/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 466 900 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22.7.2024 č. j. 5 C 170/2023-59,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 22 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 445 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 451 350 Kč od 16.4.2023 do 14.6.2023 a z částky 445 200 Kč od 15.6.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Soud žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladu řízení 83 748,75 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II.).

2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 466 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela dne 3.12.2007 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření se , právnická osoba, ., na základě které jí byl poskytnut překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč, který se splácel měsíční splátkou 2 550 Kč. Žalobkyně se žalovaným uzavřela nejprve ústní dohodu o úhradě splátek tohoto úvěru, které měl žalovaný hradit již od ledna 2008, což však nečinil. Dne 3.7.2008 podepsala žalobkyně se žalovaným smlouvu, kterou se žalovaný zavázal hradit závazek vůči , právnická osoba, . namísto žalobkyně s tím, že bude hradit měsíční splátky 2 550 Kč, což nečinil. Žalobkyně na výše uvedený úvěr uhradila celkem 466 900 Kč.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalovaným platně uzavřeli dne 3.7.2008 dohodu o přistoupení k závazku žalobkyně ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření, kterou žalobkyně uzavřela dne 3.12.2007 se , právnická osoba, . Uzavření této dohody ani uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření nebylo ze strany žalovaného rozporováno. Žalovaný se zavázal hradit závazek žalobkyně vůči , právnická osoba, . z uvedeného překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření v měsíční splátkách po 2 550 Kč až do úplného zaplacení. Žalobkyně uváděla, že dohoda o úhradě splátek z úvěru již byla předtím uzavřena ústně, tuto skutečnost přes poučení soudu neprokázala. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že od data uzavření dohody o přistoupení k závazku, tj. od 3.7.2008 žalobkyně zaplatila na úhradu shora uvedených úvěrů celkem 177 splátek po 2 550 Kč, tedy částku 451 350 Kč. Žalovaný jí zaslal na vyrovnání pohledávky dne 14.6.2023 částku 6 150 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 466 900 Kč dopisem ze dne 3.4.2023 nejpozději do 15.4.2023.

4. Žalovaný v průběhu řízení měnil svá tvrzení, kdy nejprve uváděl, že mezi účastníky byla dohoda o úhradě splátky úvěru z kreditní karty , právnická osoba, namísto předmětného úvěru, dále uváděl, že mezi účastníky byla dohoda, že namísto předmětného úvěru bude žalovaný hradit náklady na bydlení, nakonec žalovaný uvedl, že žalobkyni jeho zaměstnavatel , právnická osoba, od roku 2006 do roku 2013 na základě dohody vyplácel částku 5 000 Kč na úhradu tohoto úvěru. Žádnou z těchto skutečností soud prvního stupně po provedeném dokazování nepovažuje za prokázanou.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák“.). Žalovaný se dne 3.7.2008 zavázal vůči žalobkyni, že splní její dluh vůči , právnická osoba, . ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření, tuto svou povinnost žalovaný nesplnil. Od data uzavření dohody o přistoupení žalovaného k závazku žalobkyně uhradila 177 splátek po 2 550 Kč (451 350 Kč). Žalovaný zaslal žalobkyni na vyrovnání pohledávky částku 6 150 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má proti žalovanému pohledávku ve výši 445 200 Kč, žalobě v tomto rozsahu vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky, na který má žalobkyně nárok podle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce, to je od 16.4.2023. V souvislosti s plněním žalovaného ve výši 6 150 Kč soud prvního stupně žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 451 350 Kč od 16.4.2023 do 14.6.2023 a dále z částky 445 200 Kč od 15.6.2023 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. do částky 21 700 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl doplňujícím rozsudkem ze dne 23.9.2024, č. j. 5 C 170/2023-82. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud prvního stupně přiznal žalobkyni podle poměru úspěchu a neúspěchu 90,7 % nákladů řízení, které se skládají ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů na zastoupení advokátem.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání z důvodu, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzením a důkazům žalovaného týkajícím se jím zaplacených částek, které žalobkyni, respektive za žalobkyni uhradil. Dále má žalovaný za to, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů nesprávně favorizoval žalobkyni, aniž by řádně unesla své důkazní břemeno ohledně svých tvrzení, a dospěl tak k nesprávným skutkovým zjištěním. Zejména však žalovaný uplatnil námitku promlčení žalovaného nároku. Dle žalovaného soud prvního stupně právní vztah účastníků správně posoudil dle § 3028 o.z. ve spojení s § 534 obč. zák. Nárok žalobkyně pak s ohledem na porušení povinnosti dle § 534 obč. zák. je nárokem na náhradu škody, kdy škodou je zde to, co dlužník (žalobkyně) plnila svému věřiteli, avšak kdyby zavázaný (žalovaný) svému závazku dostala, plnit by nemusela. Podle § 106 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za 2 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Žalovaný má za to, že i pokud by veškerá žalobní tvrzení byla pravdivá a skutečně žalobkyně za žalovaného dluh po celou dobu plnila bez jakéhokoliv protiplnění, žalobkyni škoda vznikla vždy v rozsahu každé jednotlivé zaplacené splátky, neboť po zaplacení každé jednotlivé splátky došlo ke snížení v majetkové sféře žalobkyně. Žalobkyně bezpochyby věděla o tom, že jí škoda vzniká a zároveň bezpochyby věděla, kdo za tuto škodu odpovídá, neboť to byl pouze žalovaný, kdo ji mohli způsobit. Promlčecí doba ve vztahu ke každé zaplacené splátce tak začala běžet okamžikem, kdy ji žalobkyně uhradila a tím jí vznikla škoda. Žalovaný proto uplatňuje námitku promlčení v rozsahu veškerých splátek zaplacených žalobkyní dříve než v době 2 let před podáním žaloby. Promlčené jsou dle žalovaného veškeré nároky na náhradu škody údajně vzniklé žalobkyni v souvislosti s hrazením splátek úvěru, a to až do 5.6.2021. Jedná se o celkem 155 plateb od splátky ze dne 21.7.2008 do splátky ze dne 20.5.2021, celkem je tedy promlčený nárok odpovídající částce 155 x 2 550 Kč, tedy 395 250 Kč. Žalovaný odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je uplatnění námitky promlčení možné kdykoliv až do rozhodnutí odvolacího soudu. Žalovaný dále soudu prvního stupně vytýká, že nepřihlédl k tvrzením a důkazům žalovaného, když z předložených složenek SIPO nevzal za prokázané žalovaným tvrzenou dohodu o tom, že místo předmětných splátek bude hradit celé náklady domácnosti. O této dohodě svědčí i svědecký výslech svědkyně , jméno FO, . Soud prvního stupně dle žalovaného pochybil, pokud zcela odmítl vycházet z důkazu v podobě čestného prohlášení bratra žalovaného, který měl ke společné domácnosti žalobkyně a žalovaného blízko a znal jejich poměry. Pokud nepovažoval prohlášení za dostatečné, mohl výslechem svědka zjistit, zda jím uváděné okolnosti seznal svými smysly. Pokud jde o platby karty , právnická osoba, , nebylo v řízení prokázáno, že by kartu užíval výlučně žalovaný a soud pochybil, pokud tento skutkový závěr učinil. Žalovaný rozsudku soudu prvního stupně vytýká zcela jednostrannou interpretaci provedených důkazů ve prospěch žalobkyně, což vedlo k nesprávným skutkovým zjištěním ohledně toho, co mezi účastníky bylo a nebylo domluveno. Žalovaný uzavírá, že částka uložená k zaplacení žalovanému výrokem I. rozsudku je promlčená co do částky 395 250 Kč. Ohledně zbývající částky 49 950 Kč má žalovaný za to, že bylo v řízení prokázáno, že žalovaný prostřednictvím hotovostních výplat od společnosti , právnická osoba, minimálně šestkrát uhradil za žalobkyni podle domluvy částku připadající na její polovinu nákladů domácnosti v částce 2 500 Kč, celkem tedy 15 000 Kč. Žalovaný dále prokázal, že za žalobkyni uhradil zpátky kreditní karty evidované na její jméno ve výši 98 400 Kč a tuto svou pohledávku proti žalobkyni uplatnil zápočtem. Žalovaný má za to, že žalobkyně nemá vůči němu již žádný nárok. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do částky 466 900 Kč s příslušenstvím v celém rozsahu zamítne a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že v roce 2007 uzavřela smlouvu o stavebním spoření a překlenovacím úvěru ze stavebního spoření na své jméno a rodné číslo, jako účel překlenovacího úvěru byla uvedena rekonstrukce nemovitosti ve spoluvlastnictví žalovaného. Rekonstruovaná nemovitost dnes již neexistuje. Protože se jednalo o velmi vysokou částku, požadovala žalobkyně po žalovaném, aby jí smluvně písemně stvrdil, že bude splácet půjčku. Žalovaný písemně stvrdil svůj závazek splácet dluh dne 3.7.2008. Splátky však nikdy nesplácel a činila tak ze svých výlučných prostředků po celou dobu žalobkyně. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný písemně vyzván dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 3.4.2023, následně se žalobkyně obrátila se svým oprávněným nárokem na soud. Pokud žalovaný v průběhu řízení uplatňoval námitku započtení vůči věřiteli společnosti , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ), kdy na základě výběrů z kreditní karty došlo k čerpání revolvingového úvěru, pak předmětná kreditní karta zněla na jméno žalobkyně, žalovaný však zároveň uvedl, že po celou dobu měl kreditní kartu u sebe a jakékoliv výběry a čerpání z karty neuskutečnila žalobkyně. Dále uplatnil žalovaný námitku započtení oproti své pohledávce vůči žalobkyni spočívající v úhradách nájemného a služeb spojených s nájmem bytu. Žalobkyně uvedla, že jednotlivé nájmy hradila ona sama ze svých prostředků. Pokud by žalovaný uhradil některé jednotlivé platby, což by musel prokázat, jedná se o pohledávku nezpůsobilou k započtení, když se jedná o úhradu nájemného spotřebovaného – zkonzumovaného za trvání společného vztahu. Poslední námitkou k započtení žalovaný uvedl, že žalobkyně obdržela několikrát částečnou odměnu za dílo, které provedl pro tehdejšího objednatele společnost , právnická osoba, , adresa, na základě smlouvy o dílo. Jednalo se o truhlářské zakázky, které žalovaný pro uvedenou společnost provedl. Po dobu cca 5 měsíců obdržela žalobkyně od společnosti , právnická osoba, částku ve výši 5 000 Kč, tj. celkem 30 000 Kč. Žalobkyně shodně jako svědkyně , jméno FO, vypověděla, že se tak stalo v roce 2009 po narození společného syna účastníků, kdy se stávalo, že žalobkyni nezbývaly peníze na úhradu nájemného a služeb spojených s užíváním bytu. Po 5 měsících žalobkyně tuto praxi ukončila a žádné další finance od společnosti , právnická osoba, již neobdržela. Jakékoliv námitky započtení, které žalovaný v průběhu řízení učinil, žalobkyně považuje za nezpůsobilé k započtení bez existující dohody o možnosti započtení mezi účastníky řízení. Žalovaný uhradil dne 6.5.2023 žalobkyni částku 6 150 Kč, která byla určena na splácení předmětného dluhu. Od června 2023 žalovaný pravidelně hradí částku 2 550 Kč na účet žalobkyně pod názvem „Buřinka“. Veškeré úkony žalovaného ohledně dluhu směřovaly k tomu, že žalovaný má o uvedeném dluhu povědomí. Žalobkyně si je vědoma skutečnosti, že námitku promlčení může žalovaný vznést i v průběhu odvolacího řízení. Žalobkyně se proti žalovaným uplatněné a vznesené námitce promlčení brání, neboť žalovaný uvedený dluh uznal, z čehož vyplývá snaha existující pohledávku žalobkyně vůči žalovanému použít k vzájemnému započtení údajně tvrzených pohledávek žalovaného vůči žalobkyni a dále částečnou úhradu ve výši 6 150 Kč dne 6.5.2023 a následnými měsíčními pravidelnými splátkami ve výši 2 550 Kč pod názvem „, název, “. S ohledem na okolnost, že námitka promlčení byla žalovaným vznesena až v průběhu odvolacího řízení, po vynesení rozsudku soudu prvního stupně a po koncentraci řízení, nelze s ohledem na systém neúplné apelace k námitce promlčení bez dalšího přihlížet. K námitce promlčení vznesené až v průběhu odvolacího řízení lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně. Žalovaný má důkazní břemeno, povinnost tvrzení a dokazování k námitce promlčení, tj. uvést všechny skutečnosti promlčení práva, že uplynula právním předpisem přesně vymezená doba a oprávněný subjekt, ač tak měl učinit, své právo nevykonal. Tyto skutkové okolnosti žalovaný před soudem prvního stupně netvrdil. V režimu neúplné apelace se může odvolací soud zabývat námitkou promlčení vznesenou až v odvolacím řízení jen, není-li spojená s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů. Žalobkyně přitom odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4291/2007, sp. zn. 29 Cdo 162/2023 a sp. zn. 29 Cdo 2836/2015. Skutkový stav zjištěný před soudem prvního stupně v dané věci neumožňuje spolehlivě uzavřít, zda nevznikla okolnost promlčení bránící, tj. ze strany žalovaného k uznání dluhu (i konkludentně), jeho částečnou úhradou v částce 6 150 Kč, dalšími pravidelnými platbami měsíčních splátek po 2 550 Kč, respektive na jaké splátky bylo plněno ve vztahu k promlčení nejstarších splátek, tj. které splátky jsou spolehlivě promlčeny a které nikoliv, respektive zda byly námitky započtení ze strany žalovaného dlužníka učiněny i ve vztahu k dluhu promlčenému či jen pouze ve vztahu k nepromlčené části dluhu apod. Žalobkyně se tak nemohla případné námitce promlčení bránit tvrzením dodatečných rozhodujících skutečností a označení a provedení odpovídajících důkazů ve vztahu k případnému uznání dluhu, respektive ve vztahu k uplynutí promlčecí doby, k částečnému plnění žalovaným apod. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně a právně správný potvrdil a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

9. Podle § 3028 odst. 3 o.z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

10. Podle § 534 obč. zák. kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne.

11. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101-110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

12. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za 2 roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ní odpovídá.

13. Po skutkové stránce vychází odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť jeho skutkové závěry vyplývají z provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Soud prvního stupně logicky a přesvědčivě odůvodnil, z jakých důkazů své skutkové závěry učinil, stejně tak řádně odůvodnil, proč nepovažoval za dostatečný důkaz čestné prohlášení bratra žalovaného , jméno FO, . Pokud žalovaný v odvolání soudu prvního stupně vytýká, že , jméno FO, nevyslechl jako svědka, je třeba uvést, že důkaz svědeckou výpovědí , jméno FO, žalovaný v řízení nenavrhl. Tvrzení žalovaného, že na základě dohody účastníků místo splátek předmětného úvěru hradil náklady na bydlení, nebylo v řízení prokázáno přes poučení soudu poskytnuté žalovanému. Stejně tak nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že náklady na bydlení byly hrazeny žalobkyní jeho zaměstnavatelem , právnická osoba, , který žalobkyni vyplácel od roku 2006 do roku 2013 částku 5 000 Kč měsíčně. Naopak z výpovědi svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že platba 5 000 Kč byla žalobkyni poskytnuta společností , právnická osoba, asi šestkrát v roce 2009, tato částka byla podle dohody účastníků určena na zaplacení bydlení, nikoliv na splátky úvěru. V podrobnostech lze odkázat na logické a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku tak, jak je uvedeno v odstavcích 18. až 21. Odvolací důvody uplatněné žalovaným ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b) a e) o.s.ř. nebyly dle odvolacího soudu naplněny.

14. Po právní stránce soud prvního stupně postupoval zcela správně, když s odkazem na § 3028 odst. 3 o.z. věc posuzoval podle § 534 obč. zák. Smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 3.7.2008 je třeba i v současné době posuzovat podle ustanovení § 534 obč. zák. o přistoupení k závazku. Také žalovaným v odvolacím řízení vznesenou námitku promlčení je třeba posuzovat podle občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 Sb., tedy dle § 100 a § 106 obč. zák.

15. Žalovaný vznesl v průběhu odvolacího řízení námitku promlčení a lze přisvědčit jeho závěru, že právo namítat promlčení se nekoncentruje do určitého stadia řízení a lze ho proto uplatnit kdykoliv v průběhu odvolacího řízení. Současně však z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že v systému neúplné apelace se odvolací soud může zabývat námitkou promlčení vznesenou nově až v odvolacím řízení, jen není-li spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů. K promlčení práva na základě námitky vznesené až v průběhu odvolacího řízení podléhajícího režimu neúplné apelace lze přihlédnout jen tehdy, vyplývá-li závěr o promlčení práva ze skutečností, jež vyšly najevo nebo byly zjištěny před soudem prvního stupně, nebo ze zjištění učiněného na základě důkazů navržených před soudem prvního stupně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 879/2002 či rozsudek sp. zn. 32 Cdo 4291/2007). Námitka promlčení je ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu bezdůvodná, jestliže z obsahu spisu a skutkových zjištění soudu prvního stupně nelze bez dalších okolností a důkazů posoudit promlčení práva, tj. že marně uplynula promlčecí doba. Jestliže skutkový stav zjištěný v řízení před vznesením námitky promlčení nevylučuje možnost, že ohledně uplatněného nároku nastala některá ze skutečností, jež brání uzavřít, že jde o nárok promlčený, například, že došlo k uznání závazku, pak není důvodná námitka promlčení vznesená v době, kdy již takové skutečnosti nemohou být v řízení prověřeny vzhledem k zákonné koncentraci řízení (§ 118b o.s.ř.) nebo k principům neúplné apelace (§ 205a, § 211a o.s.ř.). Tento závěr vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1835/2010, shodně usnesení sp. zn. 29 Cdo 141/2010 či sp. zn. 29 Cdo 2561/2012. Odvolací soud je toho názoru, že skutkový stav zjištěný v projednávané věci v řízení před soudem prvního stupně, tedy před vznesením námitky promlčení, neumožňuje odvolacímu soudu spolehlivě uzavřít, že zde není možnost, že by ohledně uplatněného nároku nastala některá ze skutečností, jež by bránila jeho promlčení, jak důvodně namítá žalobkyně. Nelze přehlédnout, že žalovaný pohledávku žalobkyně uplatněnou podanou žalobou použil k vzájemnému započtení údajně tvrzených pohledávek žalovaného vůči žalobkyni, na pohledávku žalobkyně plnil částečnou úhradou ve výši 6 150 Kč dne 6.5.2023, nelze tedy uzavřít, zda ze strany žalovaného došlo k uznání dluhu konkludentně či jeho částečnou úhradou, nelze rovněž z tvrzení a jednání žalovaného uzavřít, na jaké splátky bylo plněno ve vztahu k promlčení nejstarších splátek. Žalobkyně se s ohledem na zákonnou koncentraci řízení a princip neúplné apelace nemůže proti žalovaným vznesené námitce promlčení bránit dodatečným vylíčením rozhodujících skutečností ani k nim nemůže navrhovat důkazy. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že k námitce promlčení vznesené žalovaným v odvolacím řízení s ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu přihlédnout nemůže.

16. S ohledem na shora uvedený závěr o nemožnosti přihlédnout k žalovaným vznesené námitce promlčení posuzoval odvolací soud, zda nárok žalobkyně na zaplacení částky 445 200 Kč je důvodný. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vychází z ustanovení § 534 obč. zák. a ze skutkových závěrů soudu prvního stupně o tom, že po uzavření písemné dohody o přistoupení k závazku dne 3.7.2008, žalobkyně zaplatila 177 splátek po 2 550 Kč, tedy částku 451 350 Kč. Žalovaný žalobkyni zaslal na vyrovnání její pohledávky dne 14.6.2023 částku 6 150 Kč, nárok žalobkyně je proto důvodný co do částky 445 200 Kč. S ohledem na předžalobní upomínku zaslanou žalovanému a v ní stanovenou lhůtu k plnění a částečnou úhradu ve výši 6 150 Kč rozhodl soud prvního stupně správně také o nároku žalobkyně na úrok z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalovaný namítal, že pohledávka žalobkyně z dohody o přistoupení k závazku zanikla započtením, pak v řízení nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli dohodu o tom, že žalovaný bude namísto splátek předmětného úvěru hradit úvěr u , právnická osoba, vedený na jméno žalobkyně, stejně tak nebylo prokázáno, že by byla mezi účastníky uzavřena dohoda, že místo splátek úvěru bude hradit náklady na bydlení. Pokud bylo v řízení zjištěno, že v roce 2009 vyplatil tehdejší zaměstnavatel žalovaného společnost , právnická osoba, žalobkyni šestkrát částku 5 000 Kč, pak tato byla žalobkyní použita na úhradu nákladů bydlení, jednalo se však o společné bydlení účastníků, kteří žili ve společné domácnosti, tato částka byla účastníky v době jejich společného soužití spotřebována a nejedná se o pohledávku, která by z tohoto důvodu byla započitatelná. V podrobnost lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a jeho závěry, že žalovaný neprokázal žádnou z tvrzených pohledávek, které si proti žalobnímu nároku žalobkyně započítával.

17. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

18. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný. Je proto povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem. Právní zástupkyně žalobkyně vykonala v odvolacím řízení 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), náleží jí proto odměna z tarifní hodnoty 445 200 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2005, tj. 10 100 Kč za 1 úkon právní služby. K odměně náleží dále 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 1 téže vyhlášky, cestovné k soudnímu jednání z , adresa, do , adresa, a zpět a náhrada za ztrátu času na cestě za 4 půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč. Cestovné při použití osobního automobilu s kombinovanou spotřebou 4,9 l/100 km, průměrné ceně nafty 34,70 Kč/1 l, vzdálenosti z , adresa, do , adresa, a zpět 100 km a sazbě základní náhrady 5,80 Kč na 1 km činí 750 Kč. Náklady odvolacího řízení žalobkyně tak celkem dosahují částky 22 450 Kč. V souladu s ustanovením § 160 odst. o.s.ř. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil odvolací soud žalovanému, aby tyto náklady zaplatil žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně.