5 C 170/2023

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Janou Benešovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 466 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 445 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 451 350 Kč od 16. 4. 2023 do 14. 6. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 445 200 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 83 748,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 466 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela 3. 12. 2007 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření se právnická osoba. ke smlouvě o stavebním spoření č. č. účtu, na základě které jí byl poskytnut překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč použitý na změnu a údržbu domu čp. 286 v Anonymizováno ulici v Anonymizováno tehdy ve vlastnictví žalovaného. Úvěr se splácel měsíční splátkou 2 550 Kč, úvěr byl úročen smluvními úroky z úvěru ve výši 6,35 %, ročně. V červenci 2017 dospořila žalobkyně na účtu stavebního spoření požadovanou cílovou částku, která byla připsána na účet překlenovacího úvěru. Od srpna 2017 splácí úvěr ze stavebního spoření ve výši 180 086 Kč se sjednanými úroky ve výši 4,75 % ročně. Úvěr stále trvá a žalobkyně jej splácí. K datu 31. 3. 2023 činí zůstatek nesplaceného úvěru 38 908,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovaným uzavřela nejprve ústní dohodu o úhradě splátek shora uvedené pohledávky, kterou měl žalovaný hradit již od ledna 2008, což však nečinil, a žalobkyně po doručení třetí upomínky začala dluh hradit sama, v dubnu 2008 uhradila jednorázově dlužnou částku 10 500 Kč včetně sankcí a trvala a na písemném závazku žalovaného k úhradě dluhu. Dne 3. 7. 2008 podepsala žalobkyně se žalovaným smlouvu, kterou se žalovaný zavázal hradit závazek vůči právnická osoba. namísto žalobkyně s tím, že bude hradit měsíční splátky 2 550 Kč, což nečinil a žalobkyně na výše uvedený úvěr uhradila celkem 466 900 Kč. Žalobkyně a žalovaný žili jako druh a družka, kdy společné soužití ukončili v roce 2020, kdy se žalovaný ze společné domácnosti odstěhoval. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení úvěru dopisem z 3. 4. 2023, na který žalovaný odpověděl dopisem z 9. 5. 2023, že po dobu společného soužití hradil náklady na společné bydlení a úvěr z kreditní karty u právnická osoba, Anonymizováno.Anonymizováno.. Tuto kartu však používal pro své osobní účely, neboť by mu žádná banka nepůjčila. Veškeré náklady na bydlení hradila žalobkyně prostřednictvím SIPO. Žalovaný měl velké množství dluhů a exekucí, z toho důvodu si žalobkyně na své jméno zřizovala mnoho úvěrů, neboť by on žádný úvěr nezískal a potřeboval hradit své splatné závazky včetně exekucí. Získala úvěr právnická osoba právnická osoba, Anonymizováno.Anonymizováno., č.hodnota se splátkou 8 000 Kč měsíčně, tento úvěr byl s nejvyšší pravděpodobností splacen v prosinci 2007 z překlenovacího úvěru a z úvěru ze stavebního spoření. Dále čerpala úvěr od právnická osoba., který sama splácí, zbývá jí doplatit 86 000 Kč, kdy finanční prostředky byly použity pro žalovaného. Zřídila revolvingový úvěr u právnická osoba, Anonymizováno.Anonymizováno. v limitu původně 50 000 Kč, ke kterému byla zřízena kreditní karta, kterou sám užíval žalovaný až do května 2022, kdy žalobkyně zjistila, že byl bez jejího vědomí navýšen na 90 000 Kč a je neustále čerpán. Žalovaný jej splácel částkou 2 400 Kč. O dalším čerpání žalobkyně nevěděla, proto žalovanému kartu odebrala. Kartu platil do června 2023, od té doby jí hradí částkou 1 200 Kč žalobkyně. Od matky žalobkyně si půjčil částku 30 000 Kč dne 12. 5. 2009. Pro své potřeby použil úvěr u právnická osoba. č. úvěru č. účtu ve výši 21 670 Kč, které se zavázal vrátit do 19. 3. 2012 ve splátkách po 1 440 Kč, ani tuto dohodu nedodržel. Žalobkyně hradila za žalovaného dluhy i u Provident, žalovaný si půjčoval finanční prostředky i od syna (například z darů od babičky). Žalovaný po dobu společného soužití hradil některé platby, což je v případě společného soužití obvyklé, jednalo se o platby, které již byly spotřebovány.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žalobkyni nic nedluží. Připouštěl, že byla uzavřena smlouva, v níž se zavázal hradit za žalobkyni splátku předmětného úvěru ve výši 2 550 Kč, avšak uváděl, že od rozchodu 2020 za žalobkyni splácel její úvěrovou kartu u jméno FO bank, kterou měla žalobkyně v užívání a ona splácela úvěr, který měl hradit on. Za úvěrovou kartu hradil 2 400 Kč měsíčně nejméně od ledna 2016 do ledna 2020, to je 48 měsíců po 2 400 Kč, celkem uhradil částku 115 200 Kč, kterou vůči žalobkyní uplatňované pohledávce jednostranně započetl. Od jeho odchodu žalobkyně do května 2023 zaplatila 104 550 Kč, on za ní platil úvěrovou kartu 2 400 Kč, což činilo 98 400 Kč. Rozdíl ve výši 6 150 Kč žalobkyni zaplatil v květnu 2023. Od května 2023 platí namísto úvěru z jméno FO splátku úvěru ze stavebního spoření, k jejíž úhradě se zavázal. Uvedl, že se řádně podílel na nákladech domácnosti, které vedli do ledna 2020 respektive, že tyto náklady hradil výlučně on namísto úhrady splátek z předmětného úvěru na základě domluvy se žalobkyní. Namítl, aby soud zvážil, zda se jedná o platné ujednání mezi ním a žalobkyní. Následně žalovaný změnil tvrzení, kdy uvedl, že byl od roku 2006 do roku 2013 brigádně načerno zaměstnán ve společnosti právnická osoba a žalované byla po celou dobu vyplácena částka 5 000 Kč měsíčně, která byla určená na úhradu společného úvěru.

3. Ze smlouvy o půjčce z 12. 5. 2009 uzavřené mezi jméno FO a Jméno žalovaného bylo zjištěno, že 12. 5. 2009 půjčila jméno FO žalovanému částku 30 000 Kč a on se zavázal tuto částku zaplatit do 31. 12. 2010.

4. Z prohlášení žalovaného na č. l. 12 soud zjistil, že žalovaný se zavázal, že uhradí částku 21 670 Kč z úvěru č. č. účtu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 440 Kč s tím, že první splátka bude hrazena 19. 4. 2010 a poslední 19. 3. 2012.

5. Z prohlášení žalovaného na č. l. 13 vyplývá, že žalovaný si půjčil 6 000 Kč na exekuci z finančních prostředků společného syna žalobkyně a žalovaného.

6. Ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavební spoření č. č. účtu bylo zjištěno, že právnická osoba., uzavřela tuto smlouvu se žalovanou dne 3. 12. 2007, a jejím předmětem bylo poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 300 000 Kč žalované do doby splnění podmínek pro získání úvěru ze stavebního spoření a dále úvěr ze stavebního spoření ve výši rozdílu mezi sjednanou cílovou částku a zůstatkem účtu stavebního spoření dlužníka, za účelem změny a údržby domu či bytu. Žalobkyně a stavební spořitelna si sjednaly úrokovou sazbu k překlenovacímu úvěru ve výši 6,35 % ročně a úrokovou sazbu z úvěru ze stavebního spoření 4,75 % ročně. Žalobkyně se zavázala do doby splnění podmínek pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření platit spořitelně částku 2 550 Kč měsíčně, vždy nejpozději k 25. dni kalendářního měsíce a dále se zavázala hradit úvěr ze stavebního spoření měsíčními splátkami ve výši 2 550 Kč měsíčně počínaje následujícím kalendářním měsícem po kalendářním měsíci, v němž dojde ke splacení překlenovacího úvěru včetně jeho příslušenství.

7. Dle výpisu z překlenovacího úvěru č. č. účtu vedeného na jméno žalobkyně za období od 3. 12. 2007 do 31. 3. 2023 došlo k vyčerpání částky úvěru 300 000 Kč dne 14. 12. 2007. Dne 22. 4. 2008 je na účtu evidována platba 10 500 Kč a je účtována smluvní pokuta, následně je každý měsíc na tento účet zasílána částka 2 550 Kč z účtu vedeného na jméno jméno FO č. č. účtu. Celkem žalobkyně uhradila po datu 3. 7. 2008 (uzavření písemné dohody viz níže) 109 splátek á 2 550 Kč (277 950 Kč). Do data 3. 7. 2008 uhradila 15 600 Kč. Dne 1. 8. 2017 pak je převedena platba ve výši 300 625,98 Kč na účet č. hodnota - č. účtu.

8. Z výpisu z účtu stavebního spoření č. č. účtu za období od 1. 8. 2017 do 31. 3. 2023 bylo zjištěno, že 1. 8. 2017 byl čerpán úvěr ve výši 180 086 Kč. Následně počínaje 21. 8. 2017 je každý měsíc žalobkyní hrazena splátka 2 550 Kč až do března 2023. Celkem žalobkyně uhradila 68 splátek á 2 550 Kč (173 400 Kč).

9. Dle dohody o přistoupení závazku uzavřené dne 3. 7. 2008 mezi žalobkyní a žalovaným se žalovaný zavázal za žalobkyni hradit závazek ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. č. účtu, kterou žalobkyně uzavřela dne 3. 12. 2007 se právnická osoba., a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 550 Kč za podmínek a na účet stavební spořitelny. Žalovaný prohlásil, že se smlouvou o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření souhlasí a její fotokopie tvoří nedílnou součást smlouvy.

10. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 466 900 Kč přípisem z 3. 4. 2023 nejpozději do 15. 4. 2023.

11. Žalovaný na tento přípis reagoval tím, že uvedl, že úvěr má dle smlouvy hradit sám a nemá tak problém jej od června 2023 splácet sám. Úvěr musel být placen z účtu žalobkyně, neboť to byl její úvěr a dohodli se, že bude platit veškeré náklady spojené s bydlením, což plnil a může to dokázat výpisy ze svého účtu. Jednostranně započítává dluh paní jméno FO ve výši 98 400 Kč, kdy hradí i úvěrovou kartu vůči jeho dluhu 104 550 Kč, rozdíl 6 150 Kč mu zbývá uhradit.

12. Žalovaný předložil výpis z účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného, kterým prokázal, že žalobkyni zaslal na účet č. č. účtu částku 6 150 Kč dne 14. 6. 2023 s uvedením předmětu platby „rozdíl“.

13. Svědkyně jméno FO, účetní společnosti právnická osoba, uvedla, že žalovaný ve společnosti brigádně pracoval, skončil asi před 12 lety. V době, kdy se narodil syn účastníků Vojta, které mu je nyní 15 let, si chodila žalobkyně pro část odměny žalovaného ve výši 5 000 Kč vždy k poslednímu dni v měsíci. Finanční částka byla určena na úhradu nájmu, na čemž byl žalovaný domluven se zaměstnavatelem. Že se jedná o částku na bydlení věděla, protože tak byli se žalovaným i žalobkyní domluveni, všichni byli přátelé. Žalovaný býval často na montáži, proto náklady na bydlení hradila žalobkyně. Pro peníze byla asi 6x, pak již pro peníze nechodila.

14. Žalobkyně předložila SIPO doklady vystavené na jméno žalobkyně o úhradě nájemného, elektřiny a poplatků ve výši 4 665 Kč v květnu 2008, ve výši 4 665 Kč v lednu 2009, ve výši 4 685 Kč v srpnu 2010, ve výši 5 000 Kč v září 2011, ve výši 5 169 Kč v říjnu 2012, ve výši 5 169 Kč v září 2013, ve výši 5 179 Kč v březnu 2018, ve výši 5 139 Kč v květnu 2017, ve výši 5 129 Kč v květnu 2014, ve výši 5 309 Kč v dubnu 2015 a ve výši 5 129 Kč v říjnu 2016. Dále uváděla, že má k dispozici SIPO doklady za celé období, které nenavrhla k provedení důkazu.

15. Soud má za prokázaný následující skutkový stav.

16. Žalobkyně se žalovaným platně uzavřeli dne 3. 7. 2008 dohodu o přistoupení k závazku žalobkyně ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. č. účtu, kterou žalobkyně uzavřela dne 3. 12. 2007 se právnická osoba.. Uzavření této dohody ani uzavření smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření nebylo ze strany žalovaného rozporováno. Žalovaný se zavázal hradit závazek žalobkyně vůči právnická osoba. ze shora uvedeného překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření v měsíčních splátkách po 2 550 Kč až do úplného zaplacení. Žalobkyně uváděla, že dohoda o úhradě splátek z předmětných úvěrů již byla před tím uzavřena ústně, avšak tuto skutečnost i přes poučení soudu neprokázala. Dále má soud za prokázané, že od data uzavření dohody o přistoupení k závazku to je od 3. 7. 2008 žalobkyně uhradila na úhradu shora uvedených úvěrů celkem 177 splátek po 2 550 Kč tedy částku 451 350 Kč. Žalovaný jí zaslal na vyrovnání pohledávky dne 14. 6. 2023 částku 6 150 Kč. Právní předchůdkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky přípisem z 3. 4. 2023 nejpozději do 15. 4. 2023.

17. Žalovaný v průběhu řízení měnil svá tvrzení, kdy nejprve uváděl, že mezi účastníky byla dohoda o úhradě splátky úvěru z kreditní karty právnická osoba bank namísto předmětného úvěru, dále uváděl, že mezi účastníky byla dohoda, že namísto předmětného úvěru bude hradit náklady na bydlení a nakonec uvedl, že žalované jeho zaměstnavatel právnická osoba od roku 2006 do roku 2013 na základě dohody vyplácel částku 5 000 Kč na úhradu tohoto úvěru. Žádnou z těchto skutečností soud po provedeném dokazování nepovažuje za prokázanou.

18. Pokud jde o úvěr u jméno FO bank žalovaný u jednání dne 15. 3. 2024 připustil, že kartu používali se žalobkyní ke společným účelům a dále ji i po rozchodu v roce 2020 používal sám po domluvě se žalobkyní, ale řádně ji splácel. Soud je toho názoru, že žalovaný neprokázal, že by mezi účastníky byla dohoda o tom, že by namísto předmětného úvěru ze stavebního spoření hradil úvěr u právnická osoba bank vedený na jméno žalobkyně. Tato skutečnost se navíc soudu jeví ve světle měnících se tvrzení žalovaného jako nepravděpodobná. O tom, že tento úvěr hradil žalovaný, nebylo mezi účastníky sporu. Spornou byla skutečnost, z jakého důvodu tak činil. Žalobkyně prokázala (předložením prohlášení žalovaného na č.l. 11 – 13 spisu), že žalovaný si půjčoval finanční prostředky od rodinných příslušníků a že byl v roce 2010 zadlužen. Soud uvěřil tvrzení žalobkyně, že úvěrovou kartu užíval pro své potřeby žalovaný, když tato verze se soudu jeví jako pravděpodobnější navíc v situaci, kdy sám žalovaný připustil, že ji se žalobkyní užívali nejprve ke společným účelům a následně ji užíval on sám.

19. K prokázání tvrzení, že žalovaný hradil dle dohody účastníků nájemné za byt namísto splátky předmětného úvěru žalovaný předložil čestné prohlášení svého bratra jméno FO (č.l. 22 spisu), které dle soudu nelze bez dalšího hodnotit jako dostatečný důkaz i s ohledem na věrohodnost, jestliže prohlášení sepisoval bratr žalovaného v době probíhajícího soudního řízení.

20. K prokázání tvrzení, že žalovaný hradil náklady bydlení na poště, žalovaný navrhoval výslech syna účastníků. Tomuto důkaznímu návrhu soud nevyhověl, neboť dle soudu není způsobilý prokázat, zda mezi účastníky existovala dohoda, že žalovaný bude platit náklady na bydlení namísto úvěru, k jehož úhradě se zavázal. Přičemž skutečnost, že by žalovaný platil náklady na bydlení bez shora uvedené dohody, nevylučuje jeho povinnost hradit pohledávku, která je předmětem žaloby. Nadto je potřeba konstatovat, že účastníci žili ve společné domácnosti a jednalo se tak o jejich společné náklady na bydlení. Žalobkyně naopak předložila celou řadu dokladů SIPO o úhradě elektřiny a nájemného.

21. K prokázání tvrzení žalovaného, že byl od roku 2006 do roku 2013 brigádně načerno zaměstnán ve společnosti právnická osoba a žalované byla po tuto celou dobu vyplácena částka 5 000 Kč měsíčně, která byla určená na úhradu předmětného úvěru, žalovaný navrhl výslech svědkyně jméno FO, účetní společnosti právnická osoba, která tvrzení žalovaného vyvrátila. Z jejího výslechu soud zjistil, že žalobkyně si pro odměnu žalovaného byla asi 6x asi v roce 2009 a tato odměna byla určena na úhradu společných nákladů na bydlení nikoli na úhradu dluhu.

22. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku není-li dále stanovení jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními přepisy.

23. Dle § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 Sb. kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne.

24. Po právní stránce soud věc hodnotil dle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 534 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 Sb. Žalovaný se dne 3. 7. 2008 zavázal vůči žalobkyni, že splní její dluh vůči právnická osoba. ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. č. účtu. Tuto svou povinnost si nesplnil. Od data uzavření dohody o přistoupení k závazku žalobkyně uhradila 177 splátek po 2 550 Kč (451 350 Kč). Žalovaný jí zaslal na vyrovnání pohledávky částku 6 150 Kč. Žalobkyně tak má vůči žalovanému pohledávky ve výši 445 200 Kč. Soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požadovala přiznání úroku z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce to je od 16. 4. 2023. Soud přiznal v souvislosti plněním žalovaného ve výši 6 150 Kč žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 451 350 Kč od 16. 4. 2023 do 14. 6. 2023 (zaplacení částky 6 150 Kč) a dále z částky 445 200 Kč (451 350 – 6 150) od 15. 6. 2023 do zaplacení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 83 748,75 Kč, přičemž tato částka představuje 90,7 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 95,35 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 4,65 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 18 676 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 466 900 Kč sestávající z částky 10 180 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření k odporu žalovaného, účast u jednání 15. 3. 2024, 17. 6. 2024 a 22. 7. 2027) a z částky 5 090 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění, účast u jednání 19. 1. 2024) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích nejméně ve dvojím vyhotovení. Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.