19 CO 202/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: ; titul jméno příjmení titul , datum narození bytem adresa ; zastoupená advokátkou titul jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; titul jméno příjmení , datum narození bytem adresa ; zastoupený advokátem titul jméno příjmení , sídlem tř. Národní svobody číslo PSČ obec o vyklizení bytu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 2.12.2021, č. j. 12 C 344/2020-146

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II., o nákladech řízení, mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta v [obec].

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, na základě které se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému vyklidit byt 2+1 o užitné ploše 90 m2 umístěný v budově [adresa], [obec], která je součástí pozemku parc. č. stav. [číslo], k. ú. [obec], na adrese [adresa] (od právní moci rozsudku). Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem shora uvedeného bytu, jako pronajímatelka uzavřela se žalovaným k předmětnému bytu dne [datum] smlouvu o nájmu, na základě které přenechala žalovanému tento byt na dobu určitou od [datum] do [datum] se sjednaným nájemným [částka] měsíčně. Zjistil, že dne [datum] žalobkyně žalovanému nájem bytu vypověděla z důvodu hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu, které spatřovala ve skutečnosti, že žalovaný v posledních 6 měsících (nejméně od prosince 2019) v bytě nebyl, aniž by žalobkyni tuto skutečnost oznámil a označil osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí s tím, že tuto povinnost porušuje žalovaný opakovaně. Dalším důvodem byla skutečnost, že žalovaný po celou dobu byt neudržuje, včetně toho, že byt zůstává po celou dobu nevětraný, pohledem zvenčí bylo v zimních a jarních měsících patrné, že okna v bytě jsou zamlžená a je tedy zřejmé, že v bytě musí být z tohoto důvodu velká vlhkost a v důsledku toho také vzniká riziko existence plísní a poškození zdí bytu. Důvodem výpovědi byla i skutečnost, že žalovaný byl opakovaně v prodlení s placením nájemného, když v roce 2017 byl v prodlení 8x, v roce 2018 3x a v roce 2019 také minimálně 3x, v roce 2019 již 2x. Okolnosti, za kterých žalobkyně při uzavírání nájemní smlouvy vycházela, se podle žalobkyně změnily do té míry, že po ní nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračovala, resp. pokud jde o okolnosti, za kterých nájemní smlouvu uzavírala, tak žalovaný žalobkyni uvedl v omyl, pokud jde o výši investic do rekonstrukce bytu. Žalobkyně sdělila, že výpovědní doba činí 3 měsíce a žalovaný byl poučen o jeho právu vznést námitky proti výpovědi a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Soud zjistil, že zásilka obsahující výpověď z nájmu bytu byla uložena na poště a po uplynutí úložní doby se vrátila právní zástupkyni žalobkyně. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k vyklizení bytu ve lhůtě do [datum], zásilka byla uložena na poště a vrátila se po uplynutí úložní doby odesílateli dne [datum]. Soud zjistil, že od roku 2017 do roku 2018 měli účastníci kontakt po emailu, telefonický kontakt formou SMS od roku 2019 do roku 2020, telefonní číslo žalovaného je zřejmé z webu Penzionu v [anonymizováno] [obec], kde žalovaný dlouhodobě pracuje. Pokud jde o doručování písemností, zjistil, že žalovaný neměl zřízenou poštovní schránku, přestože o její zřízení žalobkyni žádal. Když mu přišla pošta vhozením pod dveře hlavního vchodu, měl dohodu s [jméno] [příjmení], že mu dá vědět a pošle mu výzvu či poštu emailem nebo SMS. V roce 2018 se do předmětného domu nastěhovala matka žalobkyně [jméno] [příjmení], která poštu adresovanou žalovanému, která mu byla doručována vhozením pod dveře hlavního vchodu, vhazovala do otvoru ve dveřích do bytu, a to bez domluvy s žalovaným. Žalobkyně nevěděla o dohodě žalovaného s [jméno] [příjmení], o vhazování pošty žalovaného do otvoru dveří jeho bytu matkou bez pověření žalovaného věděla. Poté co o kontakt na žalovaného žalobkyně z důvodu ztráty telefonu a smazání emailového kontaktu přišla, jinou cestou kontakt nesháněla. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 1040 o.z., § 553 odst. 1 o.z., § 554 a § 570 odst. 1 o.z. učinil závěr o tom, že zásilka obsahující výpověď z nájmu bytu se dostala do dispozice žalovaného tím, že byla výzva k vyzvednutí zásilky na poště zanechána pod vstupními dveřmi domu a doručení výpovědi je ve smyslu citované judikatury řádné, přestože se žalovaný s obsahem zásilky neseznámil. Podle soudu byl způsob doručování v roce 2020 žalovanému znám, byl s ním srozuměn, když v roce 2019 zrušil dosílku s ohledem na nízkou četnost pošty a dohodl se s [jméno] [příjmení], že mu přepošle poštu nebo že mu dá o ní zprávu, pokud se dostane do jeho dispozice. Svévolnou dispozici s některými zásilkami matkou žalobkyně nepovažoval za relevantní důvod pro nevyzvednutí zásilky žalovaným a žalovaný jako nepřítomná osoba měl ve smyslu ustanovení § 570 odst. 1 o.z. objektivní možnost seznámit se s jemu adresovaným právním jednáním žalobkyně. Soud zjistil, že nebyla podána žaloba, aby soud přezkoumal, zda je výpověď oprávněná (§ 2290 o.z.) a oprávněností výpovědních důvodů se v rámci řízení o vyklizení bytu zabývat nemůže. Důvody výpovědi uvedené žalobkyní se však soudu jeví neurčité, žalobkyně nevymezila porušení povinnosti podle § 2269 o.z. tak, aby nebylo zaměnitelné s jiným, nebyla konkretizována doba dvou měsíců nepřítomnosti žalovaného v bytě a nebyl ani popsán vznik újmy, popř. okolnosti jejího vzniku jako jedné ze základních podmínek tohoto porušení. Ani popis prodlení s placením nájemného není konkrétním popisem porušení povinností žalovaného ve smyslu § 2288 o.z., nejsou uvedeny konkrétní měsíce, kdy žalovaný neuhradil řádně a včas nájemné a podobně i obecně a spíše„ preventivně“ formulovaná nedostatečná péče o byt není nezaměnitelně specifikovaným popisem konkrétního způsobu neudržování bytu ve stavu způsobilém k užívání podle § 2257 o.z. Výpověď posoudil jako zdánlivou ve smyslu ust. § 553 o.z. pro neurčitost a ve smyslu ust. § 554 o.z. k ní nepřihlížel. Žalobu na vyklizení bytu proto zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný užíval byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu ve smyslu ust. § 1040 o.z., neboť předmětný byt užívá na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] O nákladech řízení rozhodl za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku [částka] sestávající se z nákladů za právní zastoupení žalovaného při 17 úkonech právní služby, 17 režijních paušálech, cestovném ve výši [částka], náhrady za promeškaný čas ve výši [částka], 21 % DPH a zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši [částka].

2. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolala s odůvodněním, že výpověď považuje za určitou, specifikovala dobu, ve které žalovaný porušil svou povinnost informovat o déletrvající absenci žalobkyni jako pronajímatele a označit osobu, která bude po dobu jeho nepřítomnosti zajišťovat vstup do bytu v případě nezbytné potřeby a to vymezením„ v posledních 6 měsících (nejméně od prosince 2019)“. Není povinna označit dobu nepřítomnosti konkrétními 2 měsíci a s ohledem na skutečnost, že je výpověď datovaná [datum] a ve výpovědi je výslovně uvedeno, že v posledních 6 měsících, minimálně od prosince 2019 v bytě nebyl, je zřejmé, že vytýkaná nepřítomnost a s tím související porušení povinnosti informovat o ní a označit osobu zajišťující nezbytný vstup do bytu, trvala minimálně v měsících prosinec 2019 až květen 2020 ([datum]). Pokud soud polemizuje o tom, že žalovaný byl v zahraničí a že se vracel, toto je již předmětem naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu, kterým se soud neměl zabývat, z důvodu, že výpověď žalovaný v zákonné lhůtě nenapadl. Nevymezení předchozích období nezpůsobuje neurčitost výpovědního důvodu, pokud jde o důvod, že se žalovaný nezdržoval v měsících prosinec 2019 až květen 2020 (resp. až 28.5.2020) a v rozporu se svou povinností neoznačil osobu zajišťující nezbytný vstup do bytu. Žalobkyně popsala, že žalovaný po celé toto období byt neudržuje a byt zůstává nevětraný, v důsledku čehož je v bytě velká vlhkost, což je zřejmé i z toho, že jsou okna po celou dobu zamlžená. Následná věta, že tím žalovaný porušuje povinnost o byt pečovat, udržovat jej v řádném a čistém stavu, chránit jej před škodou a zabezpečovat vlastním nákladem jeho drobné opravy a běžnou údržbu, je již jen posouzením, o jaké porušení, skutkově vymezené, se jedná. Souhlasí, že přesně nevymezila konkrétní měsíce, za které žalovaný zaplatil nájemné pozdě, i toto porušení bylo jen doplněním hlavních porušení povinností. Pokud by měl soud za to, že některý z výpovědních důvodů je neurčitý, neurčitost jednoho z výpovědních důvodů nemá za následek neurčitost ostatních. Navrhovala, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žalobě vyhověno.

3. Žalovaný považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný, při projednávání věci se vyjevily okolnosti, pro které žalovaný pokládá žalobu za nedůvodnou, vedenou čistě nepoctivými záměry a postavenou též na údajných, resp. zcela žalobkyní vykonstruovaných skutkových okolnostech, které se nekryjí se skutečností. Je zřejmé, že se žalobkyni nepodařilo jí nepodložená skutková tvrzení a na ně navazující právní jednání ve svých vzájemných souvislostech promítnout do roviny, která by byla určitá a nezaměnitelná ani tak, aby vyhovovala měřítkům stanovenými právními předpisy pro jejich platnost. Soud prvního stupně podrobil okolnosti dané věci logické úvaze tak, aby mohl zamítnutí podané žaloby přezkoumatelným způsobem věcně správně rozhodnout. Žalovaný přestože považuje rozsudek soudu za správný, není ztotožněn s tou částí odůvodnění rozsudku, která se týká problematiky doručování, odkazuje na svá vyjádření uvedená před soudem prvního stupně.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvody jsou uvedeny důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, poté co účastníky seznámil s odlišným právním názorem týkajícím se doručení výpovědi z nájmu bytu, že rozsudek soudu prvního stupně je třeba potvrdit.

5. Podle ustálené judikatury je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31.12.2013, dále„ obč. zák.“) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák.). Slovní spojení„ dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popř. i vhozením oznámením do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.1.2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003, ze dne 29.6.2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004, ze dne 16.3.2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). S těmito názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1.1.2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), neboť povaha výpovědi z nájmu bytu jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání zůstala nedotčena a i nadále platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě v okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o.z.), srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.11.2017, sp. zn. 26 Cdo 198/2017, ze dne 22.1.2019, sp. zn. 26 Cdo 3716/2018. Ze zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně vyplývá, že výpověď z nájmu bytu byla žalovanému (který dlouhodobě pobýval pracovně v zahraničí) doručována na adresu jeho bydliště, pod vchodové vstupní dveře. Žalovaný určil jak se bude s písemnostmi takto mu doručovanými dále seznamovat, když s [jméno] [příjmení] měl uzavřenou dohodu o tom, že mu tento svědek bude poštu přeposílat nebo o ní dá zprávu. Žalovaný tak určil„ svou sféru dispozice“, prostor, kterým může disponovat, který ovládá a umožňuje mu seznámit se s obsahem zásilky, s obsahem projevené vůle. V řízení však bylo zjištěno, že do této sféry dispozice bylo svévolně (bez dohody se žalovaným) zasahováno matkou žalobkyně, pronajímatelky bytu, která s písemnostmi manipulovala, z této sféry je odebírala a zastrkovala je za dveře dlouhodobě nepřítomného žalovaného. Tato dispozice s písemnostmi matkou žalobkyně objektivně vylučovala možnost žalovaného seznámit se s obsahem jemu adresovaného projevu vůle, neboť z určené sféry dispozice byla písemnost odebrána a dlouhodobý pobyt žalovaného v zahraničí znemožňoval seznámit se s písemností„ zastrčenou“ za dveře bytu. Odvolací soud dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu nebyla žalovanému řádně doručena, nájemní poměr žalovaného k předmětnému bytu tak stále trvá, a proto žaloba na vyklizení bytu není důvodná. Na tomto závěru nemění nic ani to, že žalobkyně nevěděla o dohodě žalovaného se svědkem [jméno] [příjmení] o přeposílání zásilek, podstatné je posouzení objektivní možnosti žalovaného se s obsahem jemu adresovaného projevu vůle seznámit. S ohledem na závěr o nedoručení výpovědi bylo nadbytečné posuzovat její platnost či zdánlivost. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. potvrdil.

6. Odvolací soud změnil postupem podle ust. § 220 o.s.ř. výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Rozhodl správně podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení, které se sestávají z odměny za zastupování advokátem, cestovného, náhrady za promeškaný čas, 21 % DPH a zaplaceného soudního poplatku z odvolání. Odvolací soud však dospěl k závěru, že mimosmluvní odměna nenáleží za poradu s klientem konanou dne [datum] a za nahlížení do spisu, neboť tyto úkony jsou součástí převzetí a přípravy zastoupení, úkonu uvedeného v ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.9.2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). Odvolací soud pak přiznal odměnu za odvolání žalovaného ze dne [datum], za podání ze dne [datum], [datum], [datum] a za účelně vynaložené náklady považuje i porady s klientem, které se konaly před jednáním soudu, případně před vyjádřením adresovaným soudu, tedy poradu konanou dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. Porady konané dne [datum], [datum] a [datum] nepovažuje odvolací soud za úkony právní služby účelně vynaložené. Mimosmluvní odměna pak náleží podle ust. § 11 odst. 1 písm. g) o.s.ř. advokátního tarifu za účast na jednání soudu dne [datum], [datum] a [datum]. Za shora uvedených přiznaných 12 úkonů právní služby po [částka] tak náleží celkem částka [částka], ke které dále nutno připočíst i náhradu hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu, částku [částka] (12 x [částka]), cestovné ve výši [částka] za cestu z [obec] do [obec] a zpět blíže specifikované v rozsudku soudu prvního stupně, náhradu za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 4 půlhodiny po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka]. S připočtením zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši [částka] tak náklady celkem dosahují částky [částka].

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému byly přiznány náklady řízení sestávající se z odměny za právní zastoupení za dva úkony právní služby (za vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum] a dále za účast u jednání odvolacího soudu, které se konalo [datum]. Za tyto dva úkony právní služby celkem náleží částka [částka], spolu s režijním paušálem podle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu celkem ve výši [částka], cestovným [částka], náhradou za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] a 21% DPH ve výši [částka] na nákladech odvolacího řízení náleží žalovanému částka [částka]. Za neúčelné vynaložené považuje odvolací soud v odvolacím řízení konané porady s klientem přesahující 1 hodinu dne [datum] a dne [datum], neboť veškerá argumentace byla žalovaným uvedena již před soudem prvního stupně, žalovaný na ni v odvolání odkázal. Tyto porady byly pro další vedení sporu, pro bránění jeho práva, nepotřebné.