12 C 344/2020

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Špeldovou v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozena datum sídlem adresa žalobkyně ; zastoupené advokátem: Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného ; zastoupenému advokátem: Mgr. Ing. jméno příjmení , sídlem tř. Národní svobody číslo PSČ obec o vyklizení nemovitosti

I. Zamítá se žaloba žalobkyně proti žalovanému ze dne 16. 11. 2020 o vyklizení bytu 2+1 o užitné ploše 90 m2, umístěný v budově [adresa] [anonymizováno] [adresa], [obec], která je součástí pozemku parc. č. stav. [číslo], k. ú. [obec], na adrese [adresa žalovaného], a jeho předání žalobkyni do 15 dnů.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 43 348,02 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému vyklizení bytu specifikovaného ve výroku I. rozsudku. Podle žalobních tvrzení žalobkyně nájemní smlouvou ze dne 24. 10. 2016 pronajala žalovanému byt specifikovaný v žalobě. Žalobkyně výpovědí ze dne 28. 5. 2020 vypověděla nájem z důvodu hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu, neboť žalovaný nejméně od prosince 2019 v bytě nebyl, aniž by žalobkyni tuto skutečnost oznámil, a aniž by označil osobu, která po dobu nepřítomnosti žalovaného v bytě zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí. Dále žalovaný byt neudržoval. Žalovaný byl dále opakovaně v prodlení s placením nájemného. Výpověď byla žalovanému odeslána dne 1. 6. 2020, dne 2. 6. 2020 byla uložena do schránky a vrátila se jako nevyzvednutá po konci úložní doby, tj. po 17. 6. 2020. Výpovědní doba skončila dne 31. 9. 2020. Žalovaný přes výzvu žalobkyně byt nevyklidil. Žalobkyně dne 12. 7. 2021 doplnila, že soud nezkoumal oprávněnost výpovědi z nájmu bytu, neboť nebyl oprávněn ji zkoumat, když nebyla podána žaloba dle § 2290 o. z. (viz též judikát Nevyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 3328/2017), schránku má zřízenou na dveřích bytu, kam mu matka žalobkyně předává poštu ze své schránky, a o schránku venkovní žalovaný žalobkyni nikdy nepožádal. Žalovaný netráví v bytě víkendy, telefonní kontakt žalobkyně po ztrátě telefonu již nemá a nemá ani e-mailovou adresu. Žalovaný investoval prostředky do penzionu v Německu, který provozuje. Žalobkyně doplnila dne 6. 10. 2021, že byla žalovanému výpověď z nájmu zaslána, že si ji nepřevzal a byla vrácena zpět, když žalovaný si výpověď, ani další listiny a výzvy nepřevzal z důvodu, že se v předmětném bytě nezdržoval, a to ani občas o víkendech. Žalovaný nikdy nežádal žalobkyni o povolení k instalaci schránky, přičemž tato by takovou instalaci povolila jak vně, tak uvnitř budovy. Je povinností každé osoby zajistit si, aby jí mohla být doručována pošta na adrese trvalého pobytu, nikoli povinností vlastníka dané nemovitosti, buď zajištěním instalace schránky, zajištěním přeposílání pošty či ukládání listin přímo na poště v rámci služby výhrada odnášky, kterou Česká pošta zajišťuje, a při které nejsou zásilky odnášeny do schránek příjemce, ale jsou rovnou ukládány na poště, kde si je příjemce pravidelně vyzvedává. Žalovaný sám vědomě zmařil doručování všech listin ze strany žalobkyně, když si nezajistil ani jednu z forem, jak by mu bylo možné zásilky doručovat, resp. odnášku pošty třetí osobou, kterou si zajistil, může kdykoli účelově zneužít tzn. popřít doručení a tvrdit, že mu nebyla vhozena do společných prostor či pod dveře. Žalovaný tak nemůže namítat, že mu nebyla výpověď řádně doručena, neboť mu nemohla být doručena žádnou formou, když nemožnost doručení sám zavinil. Tuto skutečnost nemohla žalobkyně ovlivnit ani tím, že by sama v mezidobí iniciativně schránku žalobci zřídila, neboť by mu neměla jak předat od takové schránky klíče a žalovaný by opět poukazoval na skutečnost, že mu nebylo doručeno, neboť neměl od schránky klíče. Matka žalobkyně, která bydlí ve stejné nemovitosti všechnu poštu určenou pro žalovaného, kterou pošta umisťuje za vchodové dveře nebo i do její schránky, následně umisťuje do schránky žalovaného, kterou má přímo na dveřích k předmětnému bytu. Žalobkyně nevěděla, že je žalovaný domluven s třetí osobou na odnášce pošty a naopak si byla vědoma, že žalovaný vůbec do bytu nedochází. Z tohoto důvodu neměla žádný důvod zásilku schovat či učinit jiný úkon, jak zabránit doručení. Žalobkyně při jednání dne 20. 10. 2021 doplnila, že o minimální míře užívání bytu žalovaného svědčí minimální spotřeba vody a elektřiny. Žalobkyně při jednání dne 2. 12. 2021 doplnila, že žalovaný si musel být vědom problémů s doručováním, navíc žalobkyni žádnou doručovací adresu ani adresu P.O.Boxu nesdělil.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil dne 31. 5. 2021 tak, že žalobkyni v důsledku nepřítomnosti žalovaného nevznikla škoda, doručování ovlivnila pandemie covid 19, žalovaný investoval do pronajatého bytu své prostředky, proto je nájemné neměnné do roku 2035 dle dohody účastníků, žalovaný během týdne pracoval v SRN a víkendy tráví doma, i v době pandemie covid 19 aspoň jednou za 3 týdny pobýval na adrese trvalého bydliště. Způsob doručování pošty je zajištěn tak, že písemnosti jsou vsunovány pod vstupní dveře do objektu na společnou chodbu, navíc žalobkyně běžně komunikuje se žalovaným emailem či SMS zprávami. Pokud jde o údajné nedoplatky na nájemném, drobná opoždění s platbou je třeba posuzovat dle zák. č. 209/2020 Sb. Žalovaný dne 9. 8. 2021 doplnil, že je třeba zohlednit nález ÚS ČR sp. zn. IV. ÚS 2103/20 (144/ 2021) tj. absolutní neplatnost výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy. Žalovanému nebyla žádná listina doručena do jeho dispoziční sféry, instalování vlastní schránky žalovanému na domě žalobkyně nepovolila. O výši investic do bytu neví žalobkyně jako právní nástupce původního majitele, který byl jejím biologickým otcem, ničeho. Prostředky investované do penzionu v Německu pochází z úvěru, když penzion nyní žalovaný prodává. Žalovaný doplnil dne 11. 10. 2021, že platná a účinná nájemní smlouva je uzavřena na dobu určitou, že výpověď z nájmu, o které se žalovaný dozvěděl až ex post ze samotného soudního spisu, žalovanému nebyla doručena, ba ani nebyla doručována do jeho dispoziční sféry, neměl tedy konkrétní ani objektivní možnost ani příležitost se s takovou výpovědí (a to ani s její existencí, ani s jejím obsahem) seznámit či si tuto na poště vyzvednout (viz. též dosavadní vyjádření jak žalobkyně, tak žalovaného, vše s odkazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se takovou problematikou opakovaně zabýval, např. v rozsudku ve věci sp. zn. 26 Cdo 238/2008). Žalovaný je v souladu s ustálenou judikaturou toho názoru, že ustanovení § 2290 o. z., nebrání tomu, aby k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi přihlédl soud i v jiném řízení (viz. např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 3328/2017), a to např. i z důvodu nedoručení výpovědi, pro rozpor s dobrými mravy, neuvedení výpovědního důvodu, neurčitost či nesrozumitelnost. Žalovaný tvrdí, že nájemní vztah neskončil, tento trvá, a proto se žalovaný v předmětném bytě zdržuje po právu (tedy nikoliv bez právního důvodu, jak na nepodložené bázi tvrdí žalobkyně), oproti irelevantnímu tvrzení žalobkyně co do důvodu výpovědi pak žalovaný mj. kontruje tvrzením, že žalobkyně nemůže důvodně tvrdit, že by žalovaný v bytě nebyl, protože jej tam žalobkyně neviděla, a obdobně nemůže žalobkyně tvrdit, že ji žalovaný záměrně uvedl v omyl, pokud jde o rozsah investic a výše požadovaného nájmu, když tyto byly v souladu s právem řešeny toliko se třetí osobou (již bohužel zemřelým právním předchůdcem žalobkyně). Žalovaný dále tvrdí, že skutečným záměrem žalobkyně bylo realizovat výpověď z toho důvodu, že předmětný byt hodlá užívat sama žalobkyně, jak bylo prostřednictvím její právní zástupkyně zadokumentováno ve zvukovém záznamu z jednání před odvolacím soudem, což nepřichází v úvahu u nájmu bytu na dobu určitou, pouze na dobu neurčitou dle ustanovení § 2288 odst. 2. písm. a) o. z., přičemž tyto skutečnosti jsou ze zákona podrobeny korektivům definovaným zejména v ustanoveních § 2 až § 8 o. z. a výpověď by byla učiněna v rozporu s dobrými mravy a byla by neúčinná. Žalovaný doplnil dne 23. 11. 2021, že s ohledem na svoji pracovní činnost ve Spolkové republice Německo, ve které se počínaje přelomem let 2017 a 2018 z důvodu svých pracovních povinností nacházel v převažující části pracovního týdne, byly zcela nezpochybnitelně realizovány následující aktivní kroky, byla zajištěna dosílka, jež byla zřízena k přesměrování poštovních zásilek do zvláštního poštovního boxu z toho důvodu, aby mohly být žalovaným takové zásilky určené k jeho rukám v pořádku doručovány a přebírány i v průběhu pracovního týdne, byl zřízen zvláštní poštovní box v České republice, a to nejblíže u státní hranice na České poště, s.p. v [obec], PSČ [PSČ], přičemž žalovaný svoji pracovní činnost v SRN vykonával právě od druhé poloviny měsíce prosince roku 2017 v návaznosti na tu okolnost, že dne 11. 12. 2017 došlo k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], tedy k jeho převodu z žalovaného na třetí osobu, čímž žalovaný ukončil svoji tehdejší pracovní činnost v České republice. Žalovaný tak popírá, že by měl doručení zásilek jakkoliv mařit a navrhuje, aby soud po projednání věci rozhodl tak, že se žaloba jako celek zamítá, a že se žalovanému přiznává náhrada nákladů řízení jako celku. Žalovaný dne 2. 12. 2021 doplnil, že zpráva České poště se zabývá pouze odnáškou nikoliv dosílkou, a to pouze v době posledních tří let.

3. Soud rozhodl ve věci samé rozsudkem č. j. 12 C 344/2020-30 dne 15. 4. 2021, kterým žalobě vyhověl poté, co jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř., odvolací soud však rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil usnesením č. j. 19 Co 810/2021-72 ze dne 17. 8. 2021 s odůvodněním, že žalovaný nebyl k jednání soudu řádně předvolán, s doručovanou písemností se nemohl seznámit a nemohl se vyjádřit ani k důkazům prováděným soudem prvního stupně. Žalovanému byla odňata možnost jednat před soudem, jedná se o vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně již z tohoto důvodu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, které v důsledku shora uvedené vady řízení není koncentrováno a soud prvního stupně se bude zabývat i odvolací námitkou žalovaného o tom, že mu výpověď z nájmu bytu nebyla řádně doručena. V poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (jakým je i výpověď z nájmu bytu) v režimu zák. č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen obč. zák.) předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. dostane se do sféry jeho dispozice. Slovní spojení„ dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či jeho poštovní schránky, popř. vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom nebylo nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivní příležitost tak učinit (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 3. 2005, sp. zn. 864/2004, z 29. 6. 2004, sp. z. 28 Cdo 72/2004). K uvedenému právnímu názoru se Nejvyšší soud přihlásil také v rozhodnutích z 19. 11.2 008, sp. zn. 238/2008, z 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009 a z 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 268/2011, v nichž dovodil, že občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní adresné jednostranné hmotněprávní úkony. Není proto důvod bránit se tomu, aby se uvedený výklad vztahoval i na ni. Se shora uvedenými právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále o. z.), neboť povaha výpovědi z nájmu bytu, jakožto adresného jednostranného hmotněprávního jednání zůstala nedotčena. Ust. § 2290 o. z. přiznává nájemci obdobné právo jako dřívější ust. § 711 odst. 3 obč. zák. Shora uvedená judikatura je proto využitelná i za současné právní úpravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, č. j. 26 Cdo 3716/2018). Závěr o řádném doručení výpovědi je nezbytný pro závěr o skončení nájemního poměru žalovaného a o důvodnosti žaloby na vyklizení. Naplněností uplatněného výpovědního důvodu se však soud může zabývat jen v řízení podle § 2290 o. z., tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena (dostala se do sféry jeho dispozice), podal ve lhůtě stanovené v § 2290 o. z. žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Ust. § 2290 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Ust. § 2290 o. z. naopak nebrání, aby soud v jiném řízení přihlédl k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi. Neuplatní-li žalobce v řízení podle § 2290 o. z. důvody neplatnosti (absenci písemné formy, neuvedení výpovědního důvodu, nepoučení nájemce o možnosti podat žalobu podle § 2290 o. z., rozpor s dobrými mravy, atd.) či zdánlivosti výpovědi (výpovědní důvod je uveden neurčitě, nesrozumitelně, apod.) a v řízení nevyjdou najevo ani jinak, nebrání to jejich uplatnění v dalších řízeních. Zákon nestanoví žádnou lhůtu ani neupravuje žádné zvláštní řízení k jejich uplatnění (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, č. j. 26 Cdo 3328/2017).

4. Soud doplnil dokazování a učinil následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 24. 10. 2016 ve spojení s výpisem z katastru nemovitostí a přílohou smlouvy – plánem bytu soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. stav. [číslo] o výměře 303 m2, druh zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] – bydlení, [část obce], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, [stát. instituce], pro [územní celek], k. ú. [obec] na [list vlastnictví]. Žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemcem uzavřeli dne 24. 10. 2016 smlouvu o nájmu bytu, na základě které přenechala žalobkyně žalovanému do užívání byt 2+1 umístěný v 2. nadzemním podlaží na adrese [adresa žalovaného]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 6. 2015 do 31. 5. 2035. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit žalobkyni měsíční nájemné ve výši 1 000 Kč nejpozději vždy do 25. dne v měsíci.

6. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 28. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vypověděla nájem založený na základě nájemní smlouvy ze dne 24. 10. 2016 z důvodu hrubého porušení povinností, když v posledních 6 měsících (nejméně od prosince 2019) žalovaný v bytě nebyl a neoznámil a neoznačil osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu ve smyslu § 2269 o. z., přičemž tuto povinnost porušuje opakovaně. Zároveň žalovaný porušoval povinnost o byt pečovat a udržovat ho v řádném a čistém stavu, a to tím, že byt neudržoval, tento býval nevětraný, což zvyšovalo riziko plísní. Žalobkyně tvrdila, že je žalovaný v prodlení s placením nájmu 8x v roce 2017, 3x v roce 2018 a 3x v roce 2019 a 2x v roce 2020. Žalovaný uvedl žalobkyni v omyl, pokud jde o výši investic do rekonstrukce bytu. Žalobkyně žalovanému sdělila, že výpovědní doba činí 3 měsíce, a dále žalovaného poučila o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Doručenka o doručení výpovědi žalovaného byla doložena a je z ní patrné, že byla podána k poštovní přepravě dne 1. 6. 2020, nebyla doručena 2. 6. 2020 a úložní doba uplynula dne 17. 6. 2020, kdy se vrátila právní zástupkyni žalobkyně.

7. Z výzvy k vyklizení ze dne 12. 10. 2020 ve spojení s vrácenou zásilkou podanou dne 12. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný by vyzván před podáním žaloby k vyklizení předmětného bytu, a to nejpozději do 25. 10. 2020. Z doručenky vyplývá, že žalovanému byla výzva doručována na adresu trvalého bydliště [adresa žalovaného], a to dne 13. 10. 2020 s koncem úložní doby dne 23. 10. 2020 resp. 30. 10. 2020, a dne 3. 11. 2020 s koncem úložní doby dne 18. 12. 2020.

8. Z nájemní smlouvy ze dne 26. 5. 2015 vyplývá, že žalovaný a Ing. [příjmení] [příjmení] se dohodli na pronájmu bytu 2+1 ve východní části druhého nadzemního podlaží domu [adresa] v [příjmení] sadech v [obec], se sjednanou výší nájemného 1 000 Kč měsíčně s možností zvýšit jej pouze v důsledku inflace a s dobou nájmu do 31. 5. 2035 s možností prodloužení, když byla u výše nájemného zohledněna skutečnost, že žalovaný investoval do rekonstrukce bytu své prostředky. Platby za elektřinu a vodné a stočné měl hradit žalovaný sám třetím osobám a pronajímatel dodávku teplé a studené a vody a vytápění nezajišťoval. Práva a povinnosti z této smlouvy přecházejí na nového vlastníka budovy.

9. Z SMS komunikace soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným probíhala komunikace dne 8. 2. 2019, dne 2. 11. 2019 a dne 31. 3. 2020.

10. Z emailové komunikace je patrné, že mezi žalobkyní a žalovaným probíhala komunikace dne 8. 2. 2017 a dne 6. 2. 2018 a 8. 2. 2018.

11. Podle přehledu plateb nájemného je zřejmé, že žalovaný eviduje své řádné platby nájemného od roku 2017 do roku 2021.

12. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento provozuje bar [název] [název], který převzal od žalovaného, a který sídlí v domě [adresa], [ulice] v Písku a vedou do něj dvoje dveře, jedny přímo pouze do provozovny a druhé do obytné části, které jsou však průchozí i z provozovny. Žalovaného nevídal svědek v domě moc často, asi 10xkrát za poslední rok. Způsob doručování pošty do provozovny dáváním pod dveře provozovny svědkovi vyhovuje, takže nikdy o zřízení schránky nežádal, a to přesto, že se asi dvakrát stalo, že měl poštu na zemi před dveřmi v chodbě. Párkrát byla doručena do provozovny i pošta žalovanému, paní [příjmení] má zřízenou schránku. O poště pro žalovaného svědek žalovaného informoval telefonicky, a buď mu ji naskenovanou poslal mailem, SMSkou, či přeposlal, na čemž se se žalovaným svědek dohodl. Fakticky šlo o 5 až 10 zásilek. Problém s kontakty na žalovaného svědek neměl.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že bydlí v domě [adresa], [ulice], který vlastní její dcera tj. žalobkyně. Svědkyně má zřízenou schránku, přičemž žalovaný schránku má za dveřmi připravenou k instalaci na jeho botníku i s klíči. Schránky kupovala svědkyně v květnu 2018 a žalovaného nekontaktovala, protože na něj nemá kontakt, a žalovaný se v domě nevyskytuje a fakticky tam nebydlí. Žalovanému je doručováno pod vchodové dveře z ulice, přičemž pokud svědkyně našla nějakou poštu pro žalovaného, vhodila mu ji otvorem ve dveřích do jeho bytu v celkovém počtu asi 10 kusů. Žádnou zásilku svědkyně nikdy nevyhodila a žádná zásilka pro žalovaného nikdy nebyla vhozena do její schránky. Svědkyně nevěděla o dohodě žalovaného ohledně přeposílání pošty s [jméno] [příjmení]. Svědkyně neměla žádný pokyn od žalovaného ani nikoho jiného, aby disponovala s poštou žalovaného, poštu odnášela do otvoru v jeho dveřích, aby nebyla pošlapána jí či zásobujícími restauraci. Žalovaný svědkyni nikdy nevyzval, aby mu poštu nevhazovala do otvoru bytu.

14. Z webové stránky [webová adresa] soud zjistil, že je zde telefonní kontakt na [celé jméno žalovaného] z penzionu v [adresa] [adresa].

15. Z fotografie schránky je patrné, že tato je označena„ [jméno] [příjmení]“.

16. Ze zpráv České pošty s. p. ze dne 26. 10. 2021, 29. 10. 2021, 2. 11. 2021, 4. 11. 2021 a 12. 11. 2021 soud zjistil k odnášce případně dosílce žalovaného na poště, že Depo [obec a číslo] neeviduje aktuální žádost o odnášku zásilek žalovaného ani nebyl nalezen záznam o odnášce v archivu. Pošta [PSČ] [obec a číslo] uvedla, že žalovaný neměl na poště [obec a číslo] pronajatou poštovní přihrádku. Současně pošta sdělila, že informace o zásilkách v datovém centru a dodací doklady ve fyzické formě jsou archivovány po dobu 3 let.

17. Z formuláře žádosti České pošty s. p. o službu – všechny poštovní zásilky a poukázané peněžní částky ze dne 19. 12. 2017 je zřejmé, že žalovaný si pronajal zamykatelnou poštovní přihrádku, když stejná služba tímto byla sjednána i ohledně [jméno] [příjmení], [datum narození].

18. Z přehledu plateb za přihrádečné České pošty s. p. od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2021 je patrné, že bylo placeno žalovaným pravidelně k P.O.Boxu: [číslo], [celé jméno žalovaného].

19. Ze zprávy České pošty s. p. ze dne 22. 11. 2021 bylo zjištěno, že na základě dohody o pronájmu uzamykatelné poštovní přihrádky [číslo] NT ze dne 19. 12. 2017, je tato žalovaným užívána dosud a jsou do ní dodávány zásilky s adresou: [celé jméno žalovaného], poštovní přihrádka či P.O..Box [číslo] NT, [PSČ] [obec].

20. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že v roce 2016 zdědila jako dědička ze závěti dům [adresa] v [příjmení] sadech v [obec] a převzala všechny nájemní vztahy, a to žalovaného k bytu a k nebytovému prostoru, s tím, že podepsal smlouvy nové se stejným obsahem. Žalobkyně považuje za uvedení v omyl žalovaným, když tento v nájemní smlouvě zohledňuje rekonstrukční práce, z nichž některé nemohly být realizovány (rozvody v chodbě) a není stanoven jejich konkrétní rozsah a cena. Přesto však žalobkyně nepopírá, že byly v bytě udělány podlahy, dveře a byla opravená okna. V roce 2017 ji žalovaný informoval o tom, že prodal společnost provozující [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], doručovací adresu ani ji nesdělil, neinformoval ji ani o zřízení P.O.Boxu v [obec] či [obec] a dotazoval se na možnost bydlení třetí osoby v bytě, poté spolu komunikovali účastníci jen SMS zprávami ohledně nových klíčů k vchodovým dveřím (12/ 2018), ohledně opoždění plateb nájemného (2019) a ohledně placení penále (3/ 2020) či mailem ohledně vyúčtování vody nebo inflační doložky popř. telefonicky ohledně problémů s anténou televize. Jednou v roce 2020 vhazovala inflační doložku žalobkyně žalovanému do otvoru ve dveřích bytu. V květnu 2020 přišla žalobkyně v důsledku ztráty telefonu o kontakt na žalovaného a mailovou poštu průběžně maže, proto neměla na žalovaného žádný kontakt, a tento ji rovněž nekontaktoval. Když chtěla žalobkyně řešit výpověď z nájmu, zvolila formu doručení prostřednictvím pošty. [příjmení] od vchodových dveří si opatřil žalovaný půjčením od [jméno] [příjmení] a přiděláním kopií, u žalobkyně si klíče nevyzvedl, proto jej žalobkyně nemohla kontaktovat ohledně vyzvednutí si připravené poštovní schránky, přičemž sám žalovaný nikdy o poštovní schránku žalobkyni nežádal. Doručovalo se v domě vždy pod dveře na chodbu domu, o dohodě žalovaného s [jméno] [příjmení] žalobkyně nevěděla, věděla jen, že její matka vhazuje poštu žalovanému do bytu otvorem ve dveřích, přestože k tomu neměl žádné zmocnění. Žalovaný se dle matky žalobkyně, která užívá byt naproti, vyskytoval v domě asi 3xkrát až 4xkrát za poslední dobu. Žalobkyně si kontakt na žalovaného na internetu ani u [jméno] [příjmení] nesháněla. Opožděně platil žalovaný nájemné asi 7xkrát do roka, a to cca o 14 dnů, a stalo se i to, že zaplatil za dva nájmy najednou.

21. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že hned v prosinci 2017 po přesunu do Německa si zřídil P.O.Box v [obec], když v roce 2019 z důvodu malého počtu pošty dosílku zrušil a domluvil se s [jméno] [příjmení], že mu případné zásilky nafotí a pošle mailem popř. přepošle poštou. O disponování s poštou paní [příjmení] žalovaný nevěděl, ani ji o nic podobného nežádal. Žalovaný investoval do bytu částku, kterou získal po vypořádání majetku s bývalou manželkou po prodeji společného domu. Do penzionu v Německu vložil žalovaný prostředky po prodeji [právnická osoba] [příjmení]. [příjmení] od vchodových dveří žalovaný převzal osobně od žalobkyně, kdy ho k tomu vyzvala SMS zprávou, nikoliv přiděláním kopií, a o poštovní schránku žalovaný žalobkyni žádal osobně opakovaně, nebyl však úspěšný, neboť žalobkyně buď řešila fasádu, nebo neměla čas. O přenechání bytu třetí osobě nikdy žalovaný neuvažoval, neboť předmětný byt je jeho domov, jiný nemá. O výpovědi žalovaný informován nebyl, do jeho dispozice se dostal až rozsudek v této věci prostřednictvím [jméno] [příjmení], když inflační doložku obdržel žalovaný vhozením do dveří bytu. Vztahy mezi účastníky byly dobré do doby, než odmítl žalovaný přispět na vyvložkování komína částku 60 000 Kč. Žalovaný několikrát opožděně zaplatil nájemné, v březnu 2020 mu žalobkyně účtovala penále 8% denně, někdy však nájemné zaplatil i dopředu. Žalovaný není schopen říci, kolik dnů v roce tráví v [obec], a to ani za dobu 6/ 2020 – 11/ 2020, ale převážnou část pracovního týdne a někdy i víkendy tráví v Německu, do [obec] však jezdí asi 1xkrát až 2xkrát měsíčně.

22. Soud zamítl pro nadbytečnost důkazy, a to především zprávou [webová adresa] a [webová adresa] ohledně ukládání kontaktů, zprávou od dodavatelů energií a vodoměrů ohledně spotřeby v bytě užívaným žalovaným, a zprávou České pošty o existenci dosílky, která však byla zrušena již v roce 2019, když z již provedeného dokazování vyplynul způsob doručování zásilek žalovaného, jenž byl pro posouzení věci podstatným, jak je zřejmé z dalšího odůvodnění.

23. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, která je výlučným vlastníkem bytu 2+1, umístěného v budově [adresa], [obec], jež je součástí pozemku parc. č. st. [číslo], [katastrální uzemí], na adrese [adresa žalovaného], uzavřela jako pronajímatel dne 24. 10. 2016 s žalovaným jako nájemcem smlouvu o nájmu uvedeného bytu, na základě které přenechala žalovanému tento byt do užívání, a to na dobu určitou od 1. 6. 2015 do 31. 5. 2035 se sjednaným nájemným 1 000 Kč měsíčně (odst. č. 5 odůvodnění shora). Obdobný obsah má i nájemní smlouva ze dne 26. 5. 2015 uzavřená s právním předchůdcem žalobkyně (odst. č. 8 odůvodnění shora). Žalovaný dle žalobkyně porušil své povinnosti, když v posledních 6 měsících (nejméně od prosince 2019) v bytě nebyl a neoznámil osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě potřeby a zároveň o byt nepečoval, neudržoval jej v řádném a čistém stavu, proto žalobkyně výpovědí ze dne 28. 5. 2020 vypověděla nájem žalovanému, když zásilka byla uložena na poště a vrátila se po uplynutí úložní doby právní zástupkyni žalobkyně (odst. č. 6 odůvodnění shora). Dopisem ze dne 12. 10. 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k vyklizení bytu ve lhůtě do 25. 10. 2020, když zásilka byla uložena na poště a vrátila se po uplynutí úložní doby odesílateli (odst. [číslo] odůvodnění shora). Platby žalovaného na nájemném byly řádné od roku 2017 do roku 2021 v tom smyslu, že byly uhrazeny (odst. č. 11 odůvodnění shora). Kontakt po emailu měli účastníci v době od roku 2017 do roku 2018 (odst. č. 10 odůvodnění shora) a telefonický kontakt formou SMS od roku 2019 do roku 2020 (odst. č. 9 odůvodnění shora), když telefonní číslo žalovaného je zřejmé z webu penzionu v [adresa] [adresa] (odst. [číslo] odůvodnění shora). Ke způsobu doručování zjistil soud z výslechu svědka [jméno] [příjmení], že jako nástupce žalovaného v provozování [příjmení] [jméno] o poště pro žalovaného, který se za poslední dobu vyskytoval v [obec] asi 10xkrát, informoval žalovaného na základě jejich dohody telefonicky, a buď mu ji naskenovanou poslal mailem, SMSkou, či přeposlal, na čemž se se žalovaným dohodl, šlo o 5 až 10 zásilek a problém s kontakty na žalovaného svědek neměl. [jméno] [příjmení] je pošta doručována tak, že mu je vhozena pod dveře provozovny, která má ještě jeden samostatný vchod z ulice, anebo asi jednou nebo 2x mu byla vhozena pod dveře hlavního vchodu, což mu vyhovuje (odst. [číslo] odůvodnění shora). Z účastnického výslechu žalovaného (odst. [číslo] odůvodnění shora) vyplynulo, že žalovaný provozoval bar [příjmení] [jméno] a bydlel v domě, následně prodal provozovnu [jméno] [příjmení] a sepsal nájemní smlouvu o bydlení v roce 2015 s původním majitelem domu [příjmení] a následně v roce 2016 se žalobkyní. Když začal pracovat v zahraničí, zřídil si asi na dva roky odnášku a pošta mu byla přeposílána na adresu [adresa], když do té doby chodila na adresu pošta tak, že byla vhazována pod dveře hlavního vchodu, který vede do provozovny i do obytné části. Schránku zřízenou žalovaný neměl, přestože o její zřízení žádal žalobkyni, a když mu nějaká pošta přišla po zrušení odnášky, a to vhozením pod dveře hlavního vchodu, tak se dohodl s [jméno] [příjmení], že mu dá vědět a pošle mu výzvu či poštu mailem nebo SMS. Mezitím se do domu nastěhovala v roce 2018 matka žalobkyně [jméno] [příjmení], která si nechala zřídit schránku na domě zvenku (odst. [číslo] odůvodnění shora) a schránku pro žalovaného pořídila též, ale nekontaktovala jej, tento se vyskytoval v domě sporadicky, a proto mu položila schránku na botník před jeho bytem. Jeho poštu, která mu byla doručována vhozením pod dveře hlavního vchodu, mu [jméno] [příjmení] vhazovala do otvoru ve dveřích do bytu, a to bez domluvy s ním (odst. [číslo] odůvodnění shora). Česká pošta s. p. nepotvrdila, že žalovaný měl na poště [obec a číslo] někdy pronajatou poštovní přihrádku s tím, že informace o zásilkách v datovém centru a dodací doklady ve fyzické formě jsou archivovány po dobu 3 let (odst. [číslo] odůvodnění shora), avšak dle zprávy České pošty s. p. z 22. 11. 2021 na základě dohody o pronájmu uzamykatelné poštovní přihrádky [číslo] NT ze dne 19. 12. 2017 je tato žalovaným užívána dosud, za jejíž pronájem žalovaný od roku 2018 hradí přihrádečné a jsou do ní dodávány zásilky s adresou: [celé jméno žalovaného], poštovní přihrádka či P.O..Box [číslo] NT, [PSČ] [obec] (odst. č. 17, 18., 19. odůvodnění shora). Účastník dále uvedl, že prostředky na investici do rekonstrukce bytu získal z prodeje společného domu s bývalou manželkou, a prostředky na investici do penzionu získal z peněz za prodanou společnost. Žalovaný 1xkrát až 2xkrát měsíčně jezdí do [obec] a několikrát opožděně zaplatil nájemné. Žalobkyně k doručování uvedla, že o dohodě s [jméno] [příjmení] nevěděla, o vhazování pošty žalovaného do otvoru dveří jeho bytu její matkou bez jakéhokoliv pověření věděla, a o poštovní schránku žalobkyni žalovaný nikdy nežádal. O kontakty se žalovaným žalobkyně přišla, přestože do března 2020 s ním komunikovala mailem i přes telefon, zejména formou SMS zpráv, jinou cestou si kontakty nesháněla. [příjmení] od vchodových dveří si žalovaný od žalobkyně nevyzvedl, nechal si vyhotovit jejich kopii, žalovaný hradil opakovaně opožděně nájemné, asi 7xkrát do roka, a žalobkyně zpochybňuje adekvátnost investice žalovaného do bytu (odst. [číslo] odůvodnění shora).

24. Podle § 1040 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

25. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

26. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle odstavce 2 neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Podle § 2269 o. z. ví-li nájemce předem o své nepřítomnosti v bytě, která má být delší než dva měsíce, i o tom, že byt mu bude po tuto dobu obtížně dostupný, oznámí to včas pronajímateli. Současně označí osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí; nemá-li nájemce takovou osobu po ruce, je takovou osobou pronajímatel. Nesplní-li nájemce svou povinnost podle odstavce 1, považuje se toto jednání za porušení povinností nájemce závažným způsobem; to neplatí, nenastane-li z tohoto důvodu vážná újma.

30. Podle § [číslo] odst. 1 pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání a podle odstavce 2 nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.

31. Podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu.

32. Podle § 2291 o. z. odst. 1 poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Podle odstavce 2 nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. Podle odst. 3 neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

33. Soud se v souvislosti s posouzením důvodnosti vyklizení bytu zabýval nejprve tím, zda výpověď z nájmu ze strany žalobkyně byla řádně doručena žalovanému. Z podrobného dokazování vyplynulo, že způsob doručování v roce 2020, kdy byla doručována žalovanému výpověď z nájmu bytu, a to formou vhození zásilky či oznámení s výzvou k vyzvednutí pod vstupní dveře domu, byl žalovanému znám, byl s ním srozuměn, když v roce 2019 zrušil dosílku s ohledem na nízkou četnost pošty a dohodl se s [jméno] [příjmení], který tuto dohodu potvrdil, na tom, že mu tento přepošle poštu či mu dá o ní zprávu, a to pokud se dostane do jeho dispozice. Tvrzení žalovaného, že mu nebylo umožněno žalobkyní zřídit si schránku, nebylo prokázáno, když naopak ze svědectví [jméno] [příjmení] je patrné, že zakoupenou poštovní schránku položila žalovanému na botník. Obdobně tvrzení žalovaného, že mu pošta byla občas vhazována do schránky, kam měla přístup [jméno] [příjmení], se nepotvrdil, neboť tato schránka je označena jejím jménem a je i nepravděpodobné, že by Česká pošta s. p. doručovala do schránky jiného adresáta, a dále tato tvrdila, že když na zemi za vstupními dveřmi našla poštu pro žalovaného, vhodila mu ji otvorem ve dveřích bytu, jež měl v nájmu. Soud tak má za to, že když žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně zasílala výpověď doporučeně žalovanému na adresu jeho bytu tj. [ulice] [adresa] [číslo] [obec], a to prostřednictvím České pošty s. p., pak se tato zásilka, resp. zpráva o uložení zásilky k vyzvednutí, dostala do dispozice žalovaného tím, že byla výzva k vyzvednutí zásilky na poště zanechána pod vstupními dveřmi domu a doručení výpovědi je tak řádné ve smyslu dostupné judikatury, přestože se žalovaný s obsahem zásilky neseznámil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 864/2004, sp. z. 28 Cdo 72/2004, sp. zn. 238/2008, sp. zn. 26 Cdo 4074/2009, sp. zn. 26 Cdo 268/2011 a sp. zn. 26 Cdo 3716/2018, a dále sp. zn. 26 Cdo 198/2017, sp. zn. 26 Cdo 384/2018 –, sp. zn. 33 Cdo 4344/2018). Adresát tj. žalovaný totiž neuvedl žádný relevantní důvod pro nevyzvednutí zásilky, když nevyžádanou tj. svévolnou dispozici s některými zásilkami matky žalobkyně za takovou nelze považovat (sp. zn. 26 Cdo 979/2020), neboť žalovaný spoléhal na dohodu o doručení zásilky prostřednictvím [jméno] [příjmení], který se však nezdržoval v objektu 24 hodin denně (sp. zn. 26 Cdo 4082/2018). Žalovaný tak jako nepřítomná osoba měl ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. objektivní možnost seznámit se s jemu adresovaným právním jednáním žalobkyně tím, že mu bylo doručeno dle jeho dohody prostřednictvím vhození zásilky pod vstupní dveře domu popř. prostřednictvím [jméno] [příjmení]. Způsoby doručování formou zajištění dosílky případně odnášky se soud dále podrobněji nezabýval proto, že podle tvrzení samotného žalovaného tyto nebyly tyto služby od roku 2019 zřízeny, navíc podstatnou dobou pro předmět řízení je rok 2020 s ohledem na doručování výpovědi v květnu 2020.

34. Podle judikátu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3862/2017 mj.„ ...Z výše uvedeného plyne, že naplněností uplatněného výpovědního důvodu se může soud zabývat jen v řízení podle § 2290 o. z., tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena (dostala se do sféry jeho dispozice), podal ve lhůtě stanovené v § 2290 o. z. žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Jde o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, žalobce nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem. Ustanovení § 2290 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Pod pojem "oprávněnost" (v užším smyslu) tak lze podřadit důvodnost, naplněnost uplatněného výpovědního důvodu (zda nájemce skutečně nezaplatil nájemné, dal celý byt bez souhlasu pronajímatele do podnájmu, neoznámil zvýšení počtu osob žijících v bytě atd.); důvodnost výpovědi tak nelze zkoumat v jiném řízení než v řízení podle § 2290 o. z. Ustanovení § 2290 o. z. naopak nebrání, aby soud k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi přihlédl i v jiném řízení. V R 75/2018 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že zjistí-li soud již v řízení podle § 2290 o. z., že výpověď je neplatná či zdánlivá, bude to mít za následek rozhodnutí o neoprávněnosti takové výpovědi (tedy vyhovění žalobě). Neuplatní-li však žalobce v řízení podle § 2290 o. z. důvody neplatnosti (absenci písemné formy, neuvedení výpovědního důvodu, nepoučení nájemce o možnosti podat žalobu podle § 2290 o. z., rozpor s dobrými mravy atd.) či zdánlivosti výpovědi (výpovědní důvod je uveden neurčitě, nesrozumitelně apod.) a v řízení nevyjdou najevo ani jinak, nebrání to jejich uplatnění v dalších řízeních. Zákon nestanoví žádnou lhůtu ani neupravuje žádné zvláštní řízení k jejich uplatnění...“ (podobně sp. zn. 26 Cdo 1239/2016 a sp. zn. 26 Cdo 4249/2016„ ...V řízení podle § 2290 o. z. soud rozhoduje o oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, tedy zejména, zda uplatněný výpovědní důvod byl naplněn; neoprávněná je i výpověď, která je neplatná či zdánlivá...“).

35. Pokud soud dospěl k názoru, že výpověď z nájmu bytu byla řádně doručena (viz odst. č. 33 odůvodnění shora), a současně zjistil, že ve věci nebyla podána žaloba o neplatnost výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 o. z., pak bylo namístě žalobě vyhovět, neboť soud se oprávněností výpovědi z nájmu bytu v rámci řízení o vyklizení bytu zabývat nemůže. Soud se proto nezabýval oprávněností výpovědních důvodů ve smyslu § 2290 o. z., když žaloba na neplatnost výpovědi nebyla podána, avšak posouzení absolutní neplatnosti právního jednání, tj. v dané věci jednostranného právního úkonu ve formě výpovědi z nájmu předmětného bytu, ve smyslu § 580 o. z. je úřední povinností soudu dle § 588 o. z. (viz též závěry judikátu, popsaném v odst. č. 34 odůvodnění shora). Žalobkyně ve výpovědi z nájmu bytu uvedla její důvody tak, že tyto se jeví neurčité, neboť jednak nevymezila porušení povinnosti dle § 2269 o. z. tak, aby nebylo zaměnitelné s jiným, když nebyla konkretizována doba dvou měsíců nepřítomnosti žalovaného v bytě, a když vymezení„ v posledních 6 měsících (nejméně od prosince 2019) v bytě nebyl a neoznámil osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě potřeby“, což se mělo dít opakovaně, určitou formulací není, obzvlášť pokud z účastnického výslechu žalovaného vyplynulo, že tento pracoval v zahraničí (SRN). Nadto nebyl v souvislosti s tímto porušením dle § 2269 o. z. ve výpovědi vůbec popsán vznik újmy, popř. okolností jejího vzniku, jako jedné ze základních podmínek tohoto porušení. Ani popis prodlení s placením nájemného jako„ prodlení s placením nájmu 8x v roce 2017, 3x v roce 2018 a 3x v roce 2019 a 2x v roce 2020“ není konkrétním popisem porušení povinností žalovaného ve smyslu § 2288 o. z., když nejsou uvedeny konkrétní měsíce, kdy žalovaný neuhradil řádně a včas nájemné, a podobně i obecně a spíše„ preventivně“ formulovaná nedostatečná péče o byt„ ...neudržováním jej v řádném a čistém stavu...tím, že byt neudržoval, tento býval nevětraný, což zvyšovalo riziko plísní...“, není nezaměnitelně specifikovaným popisem konkrétního způsobu neudržování bytu ve stavu způsobilém k užívání dle § 2257 o. z., když ani zjištění minimálního užívání bytu žalovaným prokázáním nízké spotřeby vody a elektřiny by na tomto faktu samo o sobě nemohlo nic změnit. Vzhledem k tomu, že zkoumání absolutní neplatnosti právního jednání je úřední povinností soudu dle § 588 o. z., neposkytoval soud žalobkyni poučení dle § 118a o. s. ř. Z uvedeného vyplývá, že soud shledal v důsledku zkoumání absolutní neplatnosti dle § 580 o. z. výpověď z nájmu bytu žalobkyně z 28. 5. 2020, adresovanou žalovanému, zdánlivou dle § 553 o. z. pro neurčitost, k níž nelze přihlížet dle § 554 o. z. Proto soud žalobu žalobkyně na vyklizení bytu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku shora, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaný užíval byt ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu ve smyslu § 1040 o. z., když tento předmětný byt užívá na základě nájemní smlouvy ze dne 24. 10. 2016 (výrok I. rozsudku shora)

36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které tvoří odměna advokáta při zastupování žalovaného za 17 úkonů právní služby po 1 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, nahlížení do spisu dne 20. 5. 2021, další porady s klientem přesahující jednu hodinu dne 26. 5. 2021, dne 15. 7. 2021, dne 16. 8. 2021, dne 8. 10. 2021, dne 19. 10. 2021, dne 9. 11. 2021, dne 23. 11. 2021 a dne 1. 12. 2021, podání odvolání dne 31. 5. 2021, písemné podání ve věci samé dne 9. 8. 2021, dne 11. 10. 2021 a dne 23. 11. 2021, účast na jednání odvolacího soudu dne 17. 8. 2021 a účast na jednání soudu dne 20. 10. 2021 a dne 2. 12. 2021), náhrada hotových výdajů advokáta za 17 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovného ve výši 692,58 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět (108 km) vozidlem BMW X5, při kombinované spotřebě 7,4 l/100km, výši náhrady 4,40 Kč/km a ceně nafty 27,20 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., promeškaný čas za cestu [obec] – [obec] za 4 půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 5 000 Kč Celkem náklady řízení žalovaného činí 43 348,02 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení. (výrok II. rozsudku shora)