19 Co 229/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 201 893,21 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2025, č. j. 31 C 384/2024-181,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 79 367,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20 612,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 94 667,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 21. 6. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1 200 Kč a dále zaplacení částky 107 225,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 22. 5. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním této pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.). Soud prvního stupně žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 79 667,12 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 201 893,21 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny, konkrétně se jednalo o částku 107 225,58 Kč jako neuhrazenou část faktury ze dne 7. 5. 2024 za období 1. 4. – 30. 4. 2024 a o částku 94 667,63 Kč jako neuhrazenou část faktury ze dne 6. 6. 2024 za období 1. 5. – 31. 5. 2024, v obou případech se jednalo o platbu za překročení rezervovaného příkonu.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, když namítala, že si novou dostatečně vysokou hodnotu rezervovaného příkonu sjednala s distributorem, tedy společností , právnická osoba, ., již dne 8. 3. 2024, v měsících dubnu a květnu roku 2024 tuto novou sjednanou hodnotu rezervovaného příkonu nepřekročila a žalobkyně tak na sankci za překročení původně sjednané hodnoty rezervovaného příkonu nemá nárok. Žalobkyně naopak namítala, že uzavření smlouvy o připojení k distribuční soustavě s distributorem není dostačujícím podkladem pro změnu výše rezervovaného příkonu, ten tedy nebyl v období měsíců dubna a května 2025 ještě účinně navýšen na nově sjednanou hodnotu a sankce za překročení rezervovaného příkonu byla proto žalované účtována v těchto měsících po právu.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 20. 12. 2022 smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny, na základě které se zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , parc. č. , číslo parcely, , adresa, , žalovaná se zavázala zaplatit za dodanou elektřinu sjednanou cenu včetně ceny za související služby v elektroenergetice uplatňované v souladu s cenovou regulací. Hodnota rezervovaného příkonu sjednaná ve smlouvě činila 0,500 MW. Součástí smluvních ujednání je i článek 6.8 této smlouvy, podle kterého „v případě, kdy údaj o typu měření a/nebo hodnotě rezervovaného příkonu a/nebo hodnotě rezervované kapacity uvedený v této smlouvě je jiný než údaj evidovaný u příslušného provozovatele distribuční soustavy, dohodly se smluvní strany, že platí údaj evidovaný provozovatelem distribuční soustavy“. Žalobkyně žalované elektřinu do odběrného místa dodala, za období 1. 4. – 30.4 .2024 elektřinu vyúčtovala fakturou ze dne 7. 5. 2024, součástí fakturované částky je platba za překročení rezervovaného příkonu ve výši 88 616,18 Kč bez DPH, tj. 107 225,58 Kč včetně DPH, tuto část faktury žalovaná neuhradila. Za období 1. 5. – 31. 5. 2024 žalobkyně žalované vyfakturovala dodanou elektřinu fakturou ze dne 6. 6. 2024, z toho platba za překročení rezervovaného příkonu činila 78 237,71 Kč bez DPH, tj. 94 667,63 Kč včetně DPH, tuto část fakturované částky žalovaná žalobkyni nehradila. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalovaná již dne 8. 3. 2024 uzavřela s provozovatelem distribuční soustavy , právnická osoba, ., novou smlouvu o připojení k distribuční soustavě, technické podmínky připojení uvádějí v čl. II smlouvy stávající hodnotu rezervovaného příkonu místa připojení a současně předávacího místa 500 kW a novou hodnotu sjednanou touto smlouvou 630 kW. Smlouva dle žádosti o zvýšení rezervovaného příkonu byla u distributora , právnická osoba, evidována jako platná od 14. 3. 2024. Následně probíhala komunikace mezi žalovanou a žalobkyní, dne 12. 4. 2024 byl společností , právnická osoba, , zaslán jednateli žalované e-mail, ve kterém se uvádí, že na základě jím zaslaných podkladů byla provedena změna hodnoty rezervovaného příkonu z 0,500 MW na 0,630 MW pro odběrné místo na adrese , adresa, ; zároveň sděluje, že na korespondenční adresu byly odeslány nové smlouvy k podpisu a žádá o vrácení podepsaného výtisku zpět bez zbytečného odkladu. Emailem ze dne 7. 5. 2024 sdělila žalobkyně jednateli žalované, že o úpravě hodnot ze strany distributora společnosti , právnická osoba, byly telefonicky informování 30. 4. 2024, obratem požádali distributora o dokončení změny rezervovaného příkonu k nejbližšímu možnému datu, společností , právnická osoba, bylo schváleno navýšení příkonu na hodnotu 0,630 MW k datu 3. 5. 2024, změna je platná pro měsíc červen a fakturace za měsíce duben a květen bude provedena dle dosavadní hodnoty rezervovaného příkonu 0,500 MW.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 50 zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon), podle § 2 vyhl. č. 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, podle § 43 odst. 7 a § 48 odst. 2 písm. a) bod 6 vyhl. č. 408/2015 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou a podle bodu 2.8 Energetického regulačního věstníku 7/2023. Z uvedené právní úpravy vyplývá, že výše rezervovaného příkonu musí být součástí smlouvy o připojení k distribuční soustavě, smlouvy o zajištění distribuce i smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Jednotlivé smlouvy jsou uzavírány mezi odlišnými smluvními stranami a každá z těchto smluv stanovuje odlišná práva a povinnosti. Nelze proto vyloučit, že výše rezervovaného příkonu, která musí být uvedena ve všech smlouvách, může být v jednotlivých smlouvách uvedena ve stejný okamžik v odlišné výši, přičemž energetický zákon ani žádná z prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu nestanovuje automatické propsání změny výše rezervovaného příkonu v jedné ze smluv do zbylých smluv. Soud prvního stupně v tomto směru odkazuje na smluvní ujednání mezi žalobkyní a žalovanou uvedené v čl. 6.8 smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 20. 12. 2022, podle kterého v případě, kdy údaj o hodnotě rezervovaného příkonu nebo hodnotě rezervované kapacity uvedený v této smlouvě je jiný než údaj evidovaný u příslušného provozovatele distribuční soustavy, dohodly se smluvní strany, že platí údaj evidovaný provozovatelem distribuční soustavy. S tím koresponduje i bod 2.8 Energetického regulačního věstníku, který cenu za překročení rezervovaného příkonu stanoví jako sankci za překročení rezervovaného příkonu sjednaného ve smlouvě o připojení. Smlouvu o připojení s hodnotou rezervovaného příkonu 630 kW uzavřela žalovaná s distributorem 8. 3. 2024 a tato byla žalované deklarována jako platná od 14. 3. 2024. Žalobkyně byla žalovanou o existenci této smlouvy informována e-mailem ze dne 15. 3. 2024, podle § 43 odst. 7 vyhl. č. 408/2015 Sb. je o této skutečnosti neprodleně povinen dodavatele informovat i sám distributor.

6. Soud prvního stupně proto vyšel ze skutečnosti, že navýšení rezervovaného příkonu bylo s distributorem platně sjednáno od 14. 3. 2024, žalobkyně byla o této skutečnosti prokazatelně informována 15. 3. 2024, přičemž dle smluvního ujednání mezi žalobkyní a žalovanou, jakož i v souladu s bodem 2.8 Energetického regulačního věstníku 7/2023 byla právě hodnota rezervovaného příkonu sjednaná s distributorem hodnotou rozhodující. Ani smlouva sjednaná žalovanou s distributorem, ani smlouva sjednaná žalovanou s žalobkyní žádné další podmínky pro reflexy změny rezervovaného příkonu pro účely jeho vyúčtování v rámci služeb dodávky elektřiny neklade. Pokud žalobkyně následně účtovala žalované překročení rezervovaného příkonu na základě původně sjednané hodnoty 500 kW, nečinila tak po právu. Není rozhodné, že žalobkyně dle svého tvrzení žalované pouze přeúčtovávala hodnoty sdělené jí distributorem. Tvrzení žalobkyně, že rozhodující pro vyúčtování je údaj uvedený ve smlouvě o sdružených dodávkách elektřiny, nejenže nemá oporu v právních předpisech ani smlouvách, ale je dokonce v přímém rozporu s ustanovením čl. 6.8 smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny i s bodem 2.8 Energetického regulačního věstníku 7/2023. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu žalobkyně na zaplacení plateb za překročení rezervovaného příkonu v měsících dubnu a květnu 2024 jako nedůvodnou zamítl. Procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení za 8 úkonů právní služby po 9 140 Kč, 8 režijních paušálů po 450 Kč a cestovné včetně náhrady promeškaného času v celkové výši 2 947,12 Kč.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání z důvodu nesprávného skutkového zjištění soudu prvního stupně a rovněž nesprávného právního posouzení věci. Žalobkyně odkazuje na časovou osu průběhu sjednávání zvýšení rezervovaného příkonu mezi žalovanou, žalobkyní a příslušným distributorem. Smlouva o připojení k distribuční soustavě uzavřená dne 8. 3. 2024 mezi žalovanou a distributorem obsahuje odkládací podmínku ve smyslu § 548 občanského zákoníku, kdy „provozovatel distribuční soustavy se zavazuje připojit zařízení žadatele specifikované v čl. II této smlouvy ke své distribuční soustavě v termínu do jednoho měsíce od uzavření této smlouvy za předpokladu, že žadatel řádně a včas splní veškeré své závazky z této smlouvy“. Tato odkládací podmínka dle žalobkyně v rozhodném období neodpadla a distributor tedy nebyl povinen připojit žalovanou se zvýšenou hodnotou rezervovaného příkonu. Podmínky připojení jsou uvedeny v čl. II, způsob připojení zařízení distribuční soustavy pod písm. d) a f) a dále v čl. III této smlouvy. Soud prvního stupně se v odůvodnění rozsudku splněním této odkládací podmínky vůbec nezabýval, a to i přesto, že žalobkyně na to ve svých vyjádřeních opakovaně upozorňovala. Žalobkyně dále poukazuje na rozdíly mezi smlouvou o připojení k distribuční soustavě, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny a smlouvou o zajištění služby distribuční soustavy. Při vyúčtování za službu distribuční soustavy je provozovatel distribuční soustavy vázán údaji sjednanými ve smlouvě o zajištění služby distribuční soustavy, a to až do okamžiku případné změny ujednání v této smlouvě. Smlouva o připojení nemůže být podkladem pro vyúčtování jakýchkoli služeb distribuční soustavy (včetně ceny za překročení rezervovaného příkonu), neboť tato smlouva pouze stanovuje technické parametry připojení odběrného zařízení zákazníka k distribuční soustavě a až teprve na základě smlouvy o zajištění služby distribuční soustavy může příslušný distributor účtovat obchodníkovi s elektřinou související služby v elektroenergetice, a to dle parametrů v této smlouvě uvedených, přičemž na tomto základě jsou poté zákazníkovi tyto služby účtovány obchodníkem s elektřinou. Nemůže proto obstát závěr soudu prvního stupně vyslovený pod bodem 23. rozsudku. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že zvýšení sjednaného příkonu není nárokovatelné, žadatel o jeho zvýšení (v tomto případě žalovaná) musí při sjednávání jeho zvýšení plnit jednotlivé podmínky stanovené dodavatelem, příslušným distributorem, jednotlivými smlouvami a zákonnými normami a nemůže očekávat, že k tomuto zvýšení dojde automaticky bez jeho součinnosti pouze na základě uzavřené smlouvy o připojení k distribuční soustavě. Žalobkyně dále namítá, že ani vyčíslení náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně není správné, neboť úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalované ze dne 8. 10. 2025 nepovažuje žalobkyně za účelný. Dále rozporuje to, že u všech úkonů právní služby byl žalované přiznán režijní paušál ve výši 450 Kč, ačkoliv první dva úkony právní služby byly uskutečněny již v roce 2024 a režijní paušál by měl být správně 300 Kč. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že pokud jde o tzv. rezervovaný příkon, pak hodnotu rezervovaného příkonu si zákazník musí sjednat se společností , právnická osoba, Hodnotu rezervovaného příkonu na hodnotu 630 kW ujednala žalovaná s , právnická osoba, již dne 8. 3. 2024. Podle smlouvy uzavřené se žalobkyní (bod 6.8 smlouvy) v případě, kdy údaj o hodnotě rezervovaného příkonu v této smlouvě je jiný než údaj evidovaný u příslušného provozovatele distribuční soustavy, dohodly se smluvní strany, že platí údaj evidovaný u provozovatele distribuční soustavy (, právnická osoba, ). Smlouva dle výpisu ze systému distributora je u něj evidována minimálně od 14. 3. 2024. Žalovaná neměla poté, kdy si s distributorem sjednala novou hodnotu rezervovaného příkonu, vůči žalobkyni, ani vůči , právnická osoba, jako distributorovi, již žádné povinnosti. Tvrzení žalobkyně nemá oporu ani v právních předpisech, ani v žádné ze dvou smluv, které žalovaná uzavřela s distributorem a žalobkyní. Žalovaná neměla žádnou povinnost jednat se žalobkyní, cokoliv jí dokládat, případně s ní uzavírat novou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. V žádné smlouvě není ujednáno, že by snad hodnota rezervovaného příkonu byla závislá na tom, zda je nebo není uvedena ve smlouvě s dodavatelem. Rozhodující je smlouva s distributorem, nikoliv se žalobkyní. Smlouva s distributorem žádné odkládací podmínky neobsahuje. To, co žalobkyně pokládá za odkládací podmínky, nebylo nikdy splněno, přesto je podle žalobkyně hodnota rezervovaného příkonu účinná od 3. 5. 2024. Výklad žalobkyně není správný. Po technické stránce se na straně žalované, žalobkyně ale ani distributora od roku 2022 nezměnilo nic a vše zůstalo naprosto stejné. Údaje předkládané žalobkyní v odvolání jsou zčásti nepravdivé a zčásti bezpředmětné pro projednávanou věc. Žalovaná uzavřela s distributorem smlouvu, kterou došlo k navýšení rezervovaného příkonu. Distributor toto navýšení potvrdil, žádné další požadavky vůči žalované distributor neměl – vzhledem k předem udělené výjimce a žalobkyně nemá žádný titul zasahovat do vztahu mezi žalovanou a distributorem a cokoliv po něm požadovat nebo cokoliv v uzavřené smlouvě s distributorem hodnotit nebo vykládat. Článek 6.8 smlouvu se žalobkyní jasně uvádí, jaká hodnota má přednost. Odvolání žalobkyně nepovažuje žalovaná za důvodné, navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

9. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ve věci samé není důvodné.

10. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť jeho skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů, které tento soud hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, odvolací důvod uplatnění žalobkyní ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nebyl dle odvolacího soudu naplněn. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutkový stav tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak je uveden v odstavcích 6. – 13. odůvodnění napadeného rozsudku.

11. Také právní hodnocení věci soudem prvního stupně považuje odvolací soud za zcela správné. Soud prvního stupně posoudil smlouvy uzavřené účastníky v souladu s ust. § 50 zák. č. 458/2000 Sb. (energetický zákon) a na zjištěný skutkový stav aplikoval i příslušné prováděcí předpisy k tomuto zákonu, tedy vyhlášku č. 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, vyhlášku č. 408/2015 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou včetně rozhodnutí energetického regulačního úřadu, konkrétně Energetického regulačního věstníku č. 7/2023. Podstatné pro rozhodnutí v projednávané věci bylo posouzení otázky, ke kterému datu žalovaná sjednala zvýšení rezervovaného příkonu, když žalobkyně tvrdila, že se toto zvýšení rezervovaného příkonu stalo účinným až ke dni 3. 5. 2024 na základě uzavření smlouvy mezi žalobkyní a distributorem o zajištění služby distribuční soustavy, zatímco žalovaná má za to, že zvýšení hodnoty rezervovaného příkonu nastalo již na základě smlouvy uzavřené mezi žalovanou a distributorem dne 8. 3. 2024. Jak správně dovodil soud prvního stupně, z citované právní úpravy vyplývá, že výše rezervovaného příkonu musí být součástí smlouvy o připojení k distribuční soustavě, smlouvy o zajištění distribuce i smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Tyto smlouvy jsou uzavírány mezi odlišnými smluvními stranami, výše rezervovaného příkonu tak může být v jednotlivých smlouvách uvedena ve stejný okamžik v odlišné výši, tak jako tomu nastalo v projednávané věci. Energetický zákon ani žádná z prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu nestanoví automatické propsání změny výše rezervovaného příkonu v jedné ze smluv do zbylých smluv. V dané věci je však podstatné, že na tuto situaci pamatuje smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 20. 12. 2022 v čl. 6.8 této smlouvy, podle kterého v případě, kdy údaj o hodnotě rezervovaného příkonu nebo hodnotě rezervované kapacity uvedený v této smlouvě je jiný než údaj evidovaný u příslušného provozovatele distribuční soustavy, platí údaj evidovaný provozovatelem distribuční soustavy. Tomu odpovídá i bod 2.

8. Energetického regulačního věstníku 7/2023, který cenu za překročení rezervovaného příkonu stanoví jako sankci za překročení rezervovaného příkonu sjednaného právě ve smlouvě o připojení. Smlouvu o připojení s hodnotou navýšeného rezervovaného příkonu 630 kW uzavřela žalovaná s distributorem dne 8. 3. 2024 a tato smlouva byla distributorem i žalobkyní deklarována jako platná od 14. 3. 2024. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni o existenci této smlouvy informovala e-mailem již 15. 3. 2024, současně povinnost informovat dodavatele má dle § 43 odst. 7 vyhl. č. 408/2015 Sb. i sám distributor. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že navýšení rezervovaného příkonu bylo žalovanou s distributorem platně sjednáno od 14. 3. 2024, když žalobkyně byla o této skutečnosti informována dne 15. 3. 2024 a současně dle bodu 2.8 Energetického regulačního věstníku č. 7/2023 právě hodnota rezervovaného příkonu sjednaná s distributorem je hodnou rozhodující. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a distributorem ani ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní žádné další podmínky pro realizaci změny rezervovaného příkonu pro účely jeho vyúčtování v rámci služeb dodávky elektřiny stanoveny nejsou. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně tak, jak jsou logicky a přesvědčivě uvedeny v odstavcích 22. a 23. odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Pokud jde o odvolací námitky žalobkyně, že smlouva o připojení k distribuční soustavě uzavřená mezi žalovanou a distributorem dne 8. 3. 2024 obsahuje v čl. II. a III. odkládací podmínku, pak odvolací soud názor žalobkyně nepovažuje za správný. Pokud je v čl. II. smlouvy ze dne 8. 3. 2024 upraven způsob připojení zařízení k distribuční soustavě, kdy pod písmenem d) je upraveno použití měřících transformátorů proudu s převodem 20/5 a pod písmenem f) uvedeno, že žadatel zajistí na své náklady montáž měřících transformátorů proudu, jejichž hodnota je sjednána ve smlouvě o připojení, pak v této konkrétní projednávané věci bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalovaná žádné ze žalobkyní tvrzených dokumentů nutných ke změně nedokládala, nedokládala ani revizní zprávu, ani měřící transformátory proudu a nedocházelo ani k technickým úpravám odběrného místa. Nebylo tedy nutné naplnit podmínky stanovené v čl. II. smlouvy uzavřené mezi žalovanou a distributorem dne 8. 3. 2024, již jen z tohoto důvodu se nemůže jednat o odkládací podmínku. Za situace, kdy žalovaná žádné žalobkyní tvrzené podmínky nesplnila, nemohlo dle jejího tvrzení dojít k odpadnutí odkládací podmínky až dne 3. 5. 2024. Za důvodnou nelze považovat ani námitku žalobkyně, že se soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku splněním této odkládací podmínky nezabýval, když soud prvního stupně v odstavci 23. odůvodnění výslovně uvádí, že žádné další podmínky ze smlouvy ani z příslušných právních předpisů nevyplývají.

13. Žalovaná uzavřela s distributorem dne 8. 3. 2024 novou smlouvu o připojení k distribuční soustavě, kterou došlo k navýšení stávající hodnoty rezervovaného příkonu z hodnoty 500 kW na hodnotu 630 kW. Tato smlouva dle žádosti o zvýšení rezervovaného příkonu byla u distributora evidována jako platná od 14. 3. 2024. Skutečnost, že na základě zaslaných podkladů byla provedena změna hodnoty rezervovaného příkonu z 0,5 MW na 0,63 MW, sdělila žalované pracovnice žalobkyně již dne 12. 4. 2024. Žalovaná poté, co s distributorem sjednala novou hodnotu rezervovaného příkonu, nemohla nijak ovlivnit, kdy žalobkyně uzavře s distributorem smlouvu o zajištění služby distribuční soustavy na tento nově navýšený rezervovaný příkon. Uzavření této smlouvy mezi žalobkyní a distributorem proto nemůže být podmínkou pro účinnost smlouvy uzavřené mezi žalovanou a distributorem, když taková skutečnost nevyplývá ze žádné z uzavřených smluv ani z právních předpisů. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti postupoval soud prvního stupně správně, pokud žalobu žalobkyně na úhradu plateb za překročení rezervovaného příkonu v měsících dubnu a květnu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

14. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku II., o nákladech řízení, neboť soud prvního stupně pochybil, pokud za první dva úkony právní služby vykonané právním zástupcem žalované (příprava a převzetí zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu), které byly vykonány před 1. 1. 2025, přiznal režijní paušál ve výši 450 Kč, ačkoliv dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 činila hodnota režijního paušálu 300 Kč. V tomto směru odvolací soud shledal odvolání žalobkyně důvodným, naopak nepovažuje za důvodnou námitku, že právnímu zástupci žalované nenáleží odměna za úkon právní služby spočívající ve vyjádření žalované ze dne 8. 10. 2025. Toto vyjádření reagovalo na písemné vyjádření žalobkyně a odvolací soud je stejně jako soud prvního stupně považuje za účelně vynaložený úkon právní služby. Odvolací soud proto přiznal žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odměnu za 8 úkonů právní služby po 9 140 Kč, 6 režijních paušálů po 450 Kč a 2 režijní paušály po 300 Kč a dále cestovné včetně náhrady za ztrátu času ve výši 2 947,12 Kč. Náklady řízení před soudem prvního stupně vynaložené žalovanou tak dosahují částky 79 367,12 Kč.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Je proto povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 9 140 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč, náhrada za ztrátu času na cestě k soudnímu jednání z , adresa, a zpět za 4 půlhodiny po 150 Kč, tj. 600 Kč a dále cestovné k soudnímu jednání z , adresa, a zpět při použití osobního automobilu se spotřebou 4,5 l nafty na 100 km při vzdálenosti obou cest celkem 112 km a ceně pohonných hmot dle vyhlášky 34,10 Kč na 1 litr a při sazbě základní náhrady ve výši 5,90 Kč/1 km (vyhl. č. 573/2025). Cestovné tak celkem dosahuje částky 832,66 Kč a náklady odvolacího řízení žalované celkové částky 20 612,66 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil odvolací soud žalobkyni, aby tyto náklady odvolacího řízení zaplatila žalované do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.