19 Co 311/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A , se sídlem Adresa žalobkyně A , právně zastoupené Jméno Zástupce , advokátem, se sídlem Adresa zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , trvale bytem Adresa žalovaného A pro 374 180 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.11.2024, č.j. 28 C 251/2024-39,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II., v části týkající se úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 230 940 Kč od 18.12.2023 do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 230 940 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21 225,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud takto rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 374 180 Kč s příslušenstvím jako nároku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, uvedená částka představuje součet dlužné jistiny, dlužných poplatků, dlužných smluvních pokut, kapitalizovaných úroků a kapitalizovaného úroku z prodlení, žalobkyně navíc požadovala 15% úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 4. 10. 2022 do zaplacení. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to provést řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného a z tohoto důvodu je předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyni tak vzniklo pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 230 940 Kč, když tato částka podle okresního soudu představuje rozdíl mezi přijatým plněním ze strany žalovaného snížené o jím zaplacené plnění protistraně. Z důvodu neplatnosti smlouvy tedy žalobkyni nepřísluší žádné další nároky. O náhradě nákladu řízení rozhodoval podle míry úspěchu, když převážný úspěch měla v řízení žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku II., ohledně zamítnutí žaloby pro úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 230 940 Kč od 18. 12. 2023 do zaplacení, podala žalobkyně odvolání, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), g) o.s.ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil částečně tak, že uloží žalovanému zaplatit žalobkyni výše uvedený požadovaný úrok z prodlení. Žalobkyně své odvolání odůvodnila tím, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu po postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru současnou žalobkyní, a proto na něj lze pohlížet, že je v prodlení a je povinen nahradit zákonný úrok z prodlení. Dále za důležité pro posouzení věci považuje žalobkyně skutečnost, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, žalovaný nadto v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil a neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Přičemž břemeno tvrzení a důkazní břemeno o této otázce leží podle názoru žalobkyně na žalovaném, jak ostatně vyplývá z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. , číslo jednací, .

3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden (ohledně zamítnutí nároku na zákonný úrok z prodlení), podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku za prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.

6. Předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení nejsou závěry okresního soudu o neplatnosti smlouvy, o stanovené splatnosti přiznaného nároku či další otázky, na kterých založil své rozhodnutí, ale pouze závěr o tom, že žalobkyni nepřísluší požadovaný úrok z prodlení. Odvolací soud nemůže souhlasit s argumentací žalobkyně, že žalovaný má být v prodlení s úhradou přiznané pohledávky proto, že po postoupení pohledávky žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění nároku ze smlouvy. Žalobkyně sice takový nárok původně uplatňovala, nicméně okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný nedluží žalobkyni žádné nároky ze smlouvy o úvěru, tedy není v prodlení s úhradou peněžitých nároků žalobkyní požadovaných původně v žalobě ani těch, o kterých byl vyzván žalobkyní po postoupení pohledávky, neboť smlouva o úvěru je neplatná. Jestliže je smlouva neplatná, nevzniká z ní žalovanému žádná povinnost, a ten proto nemůže být v prodlení. Existence prodlení je základní podmínkou ve smyslu výše citovaného § 1970 o.z., na základě které vzniká nárok na úrok z prodlení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení přiznaný předmětným rozsudkem je nárokem odlišným, s jehož úhradou žalovaný nemůže být v prodlení, neboť splatnost byla stanovena až rozhodnutím soudu ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tedy uzavřít, že ke dni vydání přezkoumávaného rozsudku žalovaný nebyl v prodlení s úhradou žádné peněžité částky vůči žalobkyni přímo či nepřímo vyplývající z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru a o tom, že by se do prodlení a dostal později, žalobkyně ve svém odvolání nic netvrdí.

7. S otázkou existence či neexistence prodlení žalovaného přímo nesouvisí otázka břemene tvrzení a důkazního břemene o možnostech spotřebitele ve vztahu k aplikaci § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ostatně uvedená argumentace odvolatelky, že toto břemeno přísluší žalovanému jako spotřebiteli, je mylná. Tento odvolací soud je ve své rozhodovací praxi jednotný v opačném závěru, že břemeno tvrzení a důkazní břemeno prokázat okolnosti potřebné pro aplikaci § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy jednu z podmínek pro řádné vyhovění žalobě, leží na žalobci jako na účastníku, v jehož procesním zájmu je tyto skutečnosti tvrdit a prokazovat.

8. Odvolací soud proto napadený rozsudek v části, ve které byl napaden odvoláním žalobkyně, jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.)

9. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, když žalobkyně nebyla se svým odvoláním úspěšná a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má žalovaný. Žalovanému však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.