19 Co 425/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované , sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 339 971 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 12. 11. 2025, č.j. 12 C 186/2025-185,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 26 860 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 339 971 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z jednotlivých částek podrobně specifikovaných ve výroku I. rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku II. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 74 817 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 4. 2025 domáhala proti žalované zaplacení částky 339 971 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 19. 8. 2024 uzavřela s , tituly před jménem, , jméno FO, , insolvenčním správcem dlužníka , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly na žalobkyni postoupeny mimo jiné pohledávky za žalovanou v celkové výši 3 435 109 Kč s příslušenstvím. Postoupení pohledávek žalobkyně oznámila žalované dopisem ze dne 19. 8. 2024. Žalobkyně podanou žalobou uplatňuje pouze některé z nabytých pohledávek, a to pohledávky ze sedmi smluv o dílo uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem. Pohledávku 1 uplatňuje žalobkyně na základě smlouvy o dílo ze dne 13. 10. 2015, uzavřené na práce na stavbě „, název, , když požaduje zaplacení žalovanou dosud neuhrazené části šesti faktur splatných od 31. 1. 2016 do 6. 1. 2017 v celkové výši 84 891 Kč. Pohledávku 2 uplatňuje žalobkyně na základě smlouvy o dílo ze dne 13. 9. 2017 při stavbě „, název, “, domáhá se zaplacení částky 38 455 Kč jako dosud neuhrazené části faktury splatné dne 31. 10. 2017. Pohledávku 3 žalobkyně uplatňuje na základě smlouvy o dílo ze dne 19. 5. 2017 v rámci stavby „, název, “ jako dosud neuhrazenou část faktury splatné 30. 9. 2017 ve výši 66 598 Kč. Pohledávka 4 je uplatňována na základě smlouvy o dílo ze dne 19. 6. 2017 v rámci stavby „, název, “, představuje dosud neuhrazenou část dvou faktur se splatnostmi 30. 10. 2017 a 30. 9. 2017 v celkové výši 74 460 Kč. Pohledávku 5 žalobkyně uplatňuje na základě smlouvy o dílo ze dne 21. 10. 2016 v rámci stavby „, název, “, když požaduje zaplacení dosud neuhrazené části dvou faktur se splatností 30. 12. 2016 a 31. 3. 2017 v celkové výši 17 877 Kč. Pohledávka 6 dle žalobkyně vyplývá ze smlouvy o dílo ze dne 3. 10. 2016 v rámci stavby „, název, “, žalobkyně uplatňuje dosud neuhrazenou část dvou faktur se splatností 31. 12. 2016 a 31. 3. 2017 v celkové částce 12 080 Kč. Pohledávka 7 je uplatněna na základě smlouvy o dílo ze dne 14. 6. 2016 v rámci stavby „, název, “, jde o část neuhrazené faktury ze dne 30. 8. 2016 ve výši 45 610 Kč. Žalobkyně u všech pohledávek dovozuje, že částečnými úhradami faktur došlo k uznání zbytku dluhu a k počátku běhu nové desetileté promlčecí lhůty. Žalobkyně kromě jistiny požaduje i úhradu smluvního úroku z prodlení dle čl. X. odst. 6 Všeobecných smluvních podmínek společnosti , Jméno žalované, .

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že neeviduje žádné dluhy vůči společnosti , právnická osoba, ., potažmo vůči společnosti žalobkyně. Pokud v minulosti existovaly jakékoliv závazky vůči společnosti , právnická osoba, ., byly uhrazeny bankovním převodem, potvrzenými zápočty, uplatněním skonta dle Všeobecných smluvních podmínek apod. Žalovaná namítala, že žalobkyně už ve svém dopisu ze dne 7. 5. 2024 adresovaném insolvenčnímu správci společnosti , právnická osoba, . vyslovila domněnku, že uvedené pohledávky jsou „velmi sporné, promlčené, resp. nejspíše neexistují“. Rovněž insolvenční správce v dopisu ze dne 3. 6. 2024 uvedl, že dle jeho názoru tyto pohledávky neexistují a že z evidence dlužníka , právnická osoba, . nevyplývají. Žalovaná má za to, že žalobkyní tvrzené pohledávky neexistují. Žalobkyně přesto z opatrnosti vznesla námitku promlčení, a to pokud jde o všechna údajná práva uplatněná žalobkyní její žalobou. Ve všech případech, kdy žalovaná prováděla platby faktur bankovním převodem, činila tak vždy s tím, že již poté na fakturovanou částku (bez zádržného) ničeho hradit nebude. Provedené platby byly totiž poníženy o dříve učiněné zápočty a/nebo o smluvními stranami dohodnutá skonta.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 13. 10. 2025 (, název, , smlouva o dílo ze dne 13. 9. 2017 (, název, ), smlouva o dílo ze dne 19. 5. 2017 (, název, , smlouva o dílo ze dne 19. 6. 2017 (, název, , smlouva o dílo ze dne 21. 10. 2016 (, název, ), smlouva o dílo ze dne 3. 10. 2016 (, název, ), smlouva o dílo ze dne 14. 6. 2016 (, název, ), součástí všech těchto smluv byly Všeobecné smluvní podmínky , Jméno žalované, . upravující mimo jiné podmínky zápočtu a zádržného. Za tato díla společnost , právnická osoba, . fakturovala žalované částky uvedené ve fakturách, jež jsou předmětem žaloby, žalovaná bankovním převodem hradila rovněž částky uvedené v žalobě. Žalovaná k platbě jednotlivých pohledávek doložila dohody o vzájemném zápočtu a doklady o bankovním převodu tak, jak jsou podrobně popsány v odůvodnění napadeného rozsudku (odstavec 13. a 39.). Pohledávky 1 až 7 postoupil insolvenční správce společnosti , právnická osoba, . žalobkyni, insolvenční správce v dopise ze dne 3. 6. 2024 sdělil, že tyto pohledávky neexistují a z evidence společnosti , právnická osoba, . nevyplývají a dále, že tyto pohledávky jsou „velmi sporné, promlčené, resp. zřejmě neexistující“. Žalobkyně v dopise insolvenčnímu správci ze dne 7. 5. 2024 uvedla, že předmětné pohledávky jsou velmi sporné, promlčené, resp. nejspíše neexistující, přesto požádala o jejich zápis do majetkové podstaty dlužníka a jejich následné postoupení žalobkyni za částku 25 000 Kč. Soud prvního stupně na základě skutkových zjištění učinil závěr o tom, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou bylo uzavřeno v letech 2016 a 2017 sedm smluv o dílo dle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), kdy žalovaná se zavázala zaplatit za každé dílo fakturovanou částku ve smyslu ujednání o zádržném, pozastávce a zápočtech dle smluvních ujednání a Všeobecných smluvních podmínek. Soud má za prokázané tvrzení žalované, že dlužné částky 84 891 Kč (pohledávka 1), 38 455 Kč (pohledávka 2), 66 598 Kč (pohledávka 3), 74 460 Kč (pohledávka 4), 17 877 Kč (pohledávka 5), 12 080 Kč (pohledávka 6) a 45 610 Kč (pohledávka 7) byly žalovanou uhrazeny, když konkrétní způsob úhrady formou zápočtu či dohodnutým skontem je podrobně popsán v odstavci 42. odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná uhradila za provedená díla objednaná u právního předchůdce žalobkyně cenu díla, a to buď bankovním převodem či skontem nebo zápočtem proti pohledávkám, jinak řečeno splnila svou povinnost zaplatit cenu díla ve smyslu § 2586 odst. 1 o.z. a žaloba na zaplacení pohledávek označených žalobkyní jako pohledávky 1 až 7 proto není důvodná. Soud prvního stupně s ohledem na zřejmou neexistenci žalobkyní tvrzených pohledávek považoval námitku promlčení nároku žalobkyně vznesenou žalovanou za nadbytečnou. Přesto konstatoval, že jde o námitku důvodnou, neboť i ohledně promlčení lze přisvědčit žalované, že ve všech případech, kdy žalovaná prováděla platby bankovním převodem, tak činila s tím, že již poté na fakturovanou částku (bez zádržného) ničeho hradit nebude. Provedené platby byly totiž ponížené od dříve učiněné zápočty nebo o smluvními stranami dohodnuté skonto. Pokud měla žalobkyně proti provedení zápočtu nebo skont jakékoliv připomínky, měla svá práva uplatnit v obecné tříleté promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 o.z. Nelze přistoupit na argumentaci žalobkyně, že žalovaná částečnými úhradami uznala zbytek dluhu co do všech žalobkyní fakturovaných částek bez zádržného ve smyslu § 639 o.z. a § 2054 odst. 2 o.z. Vzhledem k tomu, že všechny pohledávky 1 až 7 byly uhrazeny žalovanou do konce roku 2017, pak žalobkyně měla možnost se bránit nejpozději do skončení roku 2020, přičemž žaloba byla podána až 4. 4. 2025. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 74 817 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně skutkový stav zjistil mimo jiné z listin předložených žalovanou. Takto zjištěný skutkový stav ale nebyl zjištěn správně a náležitě. Soud prvního stupně totiž zcela přehlíží podání žalobkyně ze dne 12. 11. 2025 označené jako „vyjádření žalobkyně, omluva z jednání“. V tomto podání žalobkyně výslovně popřela pravost a správnost konkrétně označených soukromých listin předložených žalovanou stranou. Soud prvního stupně z uvedených listin předložených žalovanou stranou bez dalšího vycházel, čímž své rozhodnutí zatížil zásadní vadou. V důsledku popření pravosti a správnosti žalovanou předložených listin totiž na žalovanou přešlo důkazní břemeno pravosti těchto listin. Soud prvního stupně ovšem na toto důkazní břemeno tížící žalovanou nijak nereagoval a předmětné listiny bez dalšího akceptoval jako (nijak nerozporované) důkazy. Soud prvního stupně nijak nereagoval na přechod důkazního břemene a učinil tak své rozhodnutí zásadně nesprávným a vadným. Soud dokonce nereagoval ani na samotné popření pravosti a správnosti předmětných listin a nijak se nevypořádal s právně relevantní námitkou žalobkyně, což znamená vadu napadeného rozsudku, pro kterou je nutno jej zrušit. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl.

6. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že skutkové závěry soudu prvního stupně mají přímou oporu v provedených listinných důkazech, zejména ve smlouvách o dílo, Všeobecných smluvních podmínkách, fakturách, zjišťovacích protokolech, dohodách o vzájemném zápočtu, záznamech o doručení faktur a výpisech z účtů. Odvolání žalobkyně spočívá především v tvrzení, že žalobkyně v podání ze dne , datum, (tj. v den soudního jednání) popřela pravost a správnost listin předložených žalovanou a že soud prvního stupně na tuto procesní obranu výslovně nereagoval. S takovou argumentací žalovaná nesouhlasí. Žalobkyně v prvé řadě nerozlišuje mezi pravostí soukromé listiny a její správností. Ustálená rozhodovací praxe důsledně rozlišuje pravost listiny a správnost, tj. pravdivost listiny. Tomu odpovídá i rozdílné rozložení důkazního břemene. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno ten účastník, který z listiny vyvozuje pro sebe příznivé právní následky. Je-li však popírána správnost listiny, je na tom, kdo ji popírá, aby uvedl konkrétní důvody tohoto popření a nabídl k nim důkazy. Žalobkyně však učinila toliko rozsáhlé a převážně paušální popření většího množství listin, aniž by u jednotlivých listin skutkově konkretizovala, v čem konkrétně má spočívat jejich nepravost, věcná nesprávnost, které podpisy mají být nepravé, které údaje mají být nepravdivé a které listiny mají být pozměněné a jakým způsobem. Napadený rozsudek navíc není vystavěn na jediné osamocené listině ani na jediném typu důkazu. Soud prvního stupně vycházel z uceleného a vzájemně provázeného souboru důkazů, z nichž část předložila sama žalobkyně. Žalovaná považuje za podstatné poukázat i na § 566 odst. 2 o.z., kdy listiny předložené žalovanou mají z převážné části povahu písemnosti týkající se právních skutečností, k nimž dochází při běžném provozu závodu. U těchto písemností zákon výslovně stanoví, že prokazují, dovolává-li se jich druhá strana ke svému prospěchu, co je v nich obsaženo a že byly vystaveny v době v nich uvedené. Žalovaná dále setrvává i na námitce promlčení, která sama o sobě obstojí pro závěr o zamítnutí žaloby. Argumentace žalobkyně, že částečné platby představovaly uznání zbytku dluhu, neobstojí. Z okolností jednotlivých plateb plyne, že žalovaná hradila částky po odečtení zápočtů, zádržného a sjednaného skonta, tedy vždy s vymezením konečného rozsahu plnění. Takové plnění bez dalšího neznamená uznání dalšího dluhu. Jestliže byly veškeré sporné platby a zápočty realizovány v letech 2016 a 2017 a žaloba byla podána až dne 4. 4. 2015, je závěr o promlčení zcela přiléhavý. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Žalobkyně ani její právní zástupce se k odvolacím jednání konanému dne 12. 5. 2026 nedostavili, svoji neúčast omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti strany žalující, když vycházel z obsahu spisu a důkazů provedených soudem prvního stupně.

9. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Podle § 639 o.z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za 10 let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo.

11. Podle § 2054 odst. 2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

12. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku velmi podrobně uvádí, jaká skutková zjištění učinil z provedených důkazů a jaký závěr o skutkovém stavu učinil na základě těchto skutkových zjištění. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalovaná prokázala, že dlužné částky uplatněné žalobkyní jako pohledávky 1 až 7 v celkové výši 339 971 Kč byly žalovanou uhrazeny. Soud prvního stupně však současně dospěl k závěru, že námitka promlčení nároku žalobkyně vznesená žalovanou je důvodná, když nelze vycházet z ust. § 2054 o.z., ale je třeba vycházet z obecné tříleté promlčecí lhůty dle § 629 odst. 1 o.z. Pokud žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobkyně, měl soud prvního stupně v souladu se zásadou hospodárnosti řízení posuzovat nejprve důvodnost této námitky. Pokud dospěl k závěru, že námitka je důvodná a nárok žalobkyně je promlčen, bylo již nadbytečné zabývat se tím, zda nárok uplatněný žalobkyní existuje či nikoliv. Odvolací soud proto primárně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ohledně závěru, že námitka promlčení vznesena žalovanou je důvodná.

13. Žalobkyně uplatnila podanou žalobou nároky ze sedmi smluv o dílo s odůvodněním, že žalovaná hradila právnímu předchůdci žalobkyně jako zhotoviteli na vystavené faktury pouze částečné úhrady, čímž došlo k uznání dluhu a k počátku běhu nové desetileté promlčecí lhůty. Žalobkyně však pomíjí, že částečné plnění nezpůsobuje uznání zbytku dluhu samo o sobě. Ust. § 2054 odst. 2 o.z. spolu s uskutečněným částečným plněním vyžaduje vždy posouzení, zda dlužník svým plněním uznává i zbytek dluhu. Dlužník nemusí při částečném placení uvádět, že jde jen o dílčí platby a že nehodlá zbytek dluhu zaplatit, pokud již předtím dal jasně najevo, že zbytek dluhu neuznává, ať uplatněním vad, požadavkem na slevu díla, či muselo být věřiteli z okolností předcházejícím uhrazení dluhu a z jednání dlužníka jinak jasné, že dlužník nehodlá uhradit dluh v plné výši. Aby tedy částečné plnění nemělo účinky uznání dluhu, postačí, pokud z celkového jednání dlužníka vyplývá, že nehodlá hradit celý dluh (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Z judikatury Nejvyššího soudu dále vyplývá, že se ve věci uznání dluhu dle § 2054 zkoumá, zda byla založena ve věřiteli důvěra, že může v budoucnu očekávat i zbylou část plnění (rozhodnutí NS sp. zn. 23 Cdo 101/2023). Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že z provedených důkazů vyplývá, že žalovaná prováděla částečné platby bankovním převodem na jednotlivé faktury s tím, že na tyto faktury již další částku hradit nebude, neboť provedené platby odpovídaly fakturovaným částkám poníženým o potvrzené zápočty či uplatnění skonta dle Všeobecných smluvních podmínek. Žalobkyně uplatňuje sedm různých pohledávek ze sedmi smluv o dílo, kdy ve všech případech docházelo k obdobnému postupu, tedy uplatňování skonta dle Všeobecných smluvních podmínek, uzavírání dohod o vzájemném zápočtu pohledávek a tedy pouze částečnému hrazení faktur při zohlednění právě uplatněného skonta či vzájemných zápočtů pohledávek. Nejednalo se o ojedinělý případ, ale o obvyklou praxi v obchodních vztazích mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . , adresa, a žalovanou. Odvolací soud proto stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na tyto skutečnosti částečné hrazení faktur žalovanou nemělo účinky uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z., nelze tedy vycházet z desetileté promlčecí lhůty ve smyslu § 639 o.z., ale je třeba posoudit vznesenou námitku promlčení s ohledem na obecnou tříletou promlčecí lhůtu stanovenou v § 629 odst. 1 o.z. Z provedených důkazů nelze dovodit, že by ve společnosti , právnická osoba, . jako věřiteli byla založena důvěra, že může v budoucnu očekávat i zbylou část plnění na předmětné faktury, naopak z vyjádření insolvenčního správce společnosti , právnická osoba, . ze dne 3. 6. 2024 vyplývá, že žalobkyní uplatněné pohledávky jsou velmi sporné, promlčené, resp. nejspíše neexistentní, když z evidence dlužníka (, právnická osoba, .) tyto pohledávky nevyplývají. Této skutečnosti si byla vědoma i žalobkyně, jak vyplývá z jejího dopisu insolvenčnímu správci ze dne 7. 5. 2024, kde výslovně uvádí, že „předmětné pohledávky jsou velmi sporné, promlčené, resp. nejspíše neexistující“. Přesto žalobkyně požádala insolvenčního správce, aby tyto pohledávky zapsal do majetkové podstaty dlužníka a následně je postoupil na žalobkyni za částku 25 000 Kč.

14. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti, stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že námitka promlčení žalobkyní uplatněných pohledávek je důvodná, neboť částečným plněním žalované na jednotlivé faktury nedošlo k uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z., promlčecí lhůta je proto tříletá dle § 629 odst. 1 o z. Žalobkyně uplatnila pohledávky na základě faktur vystavených v letech 2016 až 2017, konkrétně v období od 31. 1. 2016 do 31. 10. 2017. Promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o.z. tak začala plynout nejpozději dne 1. 11. 2017 a uplynula dne 1. 11. 2020. Žaloba však byla podána až dne 4. 4. 2025. Již tento závěr o promlčení všech sedmi tvrzených nároků žalobkyně postačuje pro zamítnutí žaloby jako celku. Jak bylo shora uvedeno, za této situace bylo nadbytečné zabývat se podrobně obranou žalované a prokazovat její tvrzení, že všechny předmětné pohledávky byly žalovanou uhrazeny a tedy neexistují. Soud prvního stupně tuto otázku posuzoval nadbytečně, nejedná se však o takovou vadu řízení, která by měla následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení mezi účastníky, neboť byly soudem prvního stupně správně vyčísleny.

15. Za situace, kdy žaloba byla zamítnuta z důvodu promlčení tvrzeného nároku žalobkyně, bylo již nadbytečné zabývat se námitkou žalobkyně, že faktury a navazující dohody o vzájemném zápočtu pohledávek mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou nebyly podepsány jednatelem společnosti , právnická osoba, ., jak učinil soud v odstavci 43. odůvodnění napadeného rozsudku. Ze stejných důvodů bylo rovněž nadbytečné zabývat se námitkou nedostatku pravosti a správnosti konkrétně označených soukromých listin předložených žalovanou.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Je proto povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení žalované advokátem za 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 9 660 Kč, 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, náhrada za promeškaný čas za 10 započatých půlhodin po 150 Kč za cestu právního zástupce z , adresa, a zpět, jízdné z , adresa, a zpět vlakem Českých drah v celkové výši 478 Kč (jedna cesta 239 Kč), celkem jde o částku 22 198 Kč. Po připočtení 21 % DPH ve výši 4 662 Kč dosahují náklady odvolacího řízení žalované částky 26 860 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil odvolací soud žalobkyni, aby tyto náklady zaplatila žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.