19 CO 459/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení neoprávněnosti výpovědi nájmu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7.2.2022, č.j. 13 C 138/2021-83,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 211,37 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď nájmu nebytového prostoru (prodejny, která je součástí stavby [adresa] v [katastrální uzemí]), učiněná žalovanou dne [datum], má být neoprávněná (výrok I.), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 14 266 Kč (výrok II.). Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor popsaných výše. Žalobkyně byla v prodlení s placením nájemného za 1. a 2. čtvrtletí roku 2021, avšak [datum] veškeré dlužné nájemné uhradila. Přesto žalovaná dala žalobkyni [datum] výpověď z nájmu těchto prostor odůvodněnou existencí zmíněného dluhu, který však ke dni výpovědi již neexistoval, výpovědní důvod tedy nebyl naplněn. Žalobkyně proto podala námitky proti výpovědi, žalovaná námitkám nevyhověla, proto žalobkyně podala žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi nájmu. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že v žalobě vylíčené skutkové okolnosti má za prokázané. Nejprve konstatoval, že žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi nájmu byla podána včas v rámci zákonných lhůt. Relevantní právní úpravou, kterou je na daný právní vztah nutno aplikovat, je současný občanský zákoník č. 89/2012 Sb., a to s ohledem na ust. § 3074 o.z., podle nějž se nájem řídí touto právní úpravou ode dne nabytí účinnosti. Nájemní smlouva sice byla uzavřena za účinnosti předchozí právní úpravy, avšak výpověď byla učiněna již za účinnosti právní úpravy současné. Nájem nebytových prostor (jak byl nazýván názvoslovím předchozí právní úpravy) se v současné právní úpravě řídí ust. § 2302 až § 2315, tedy pododdílem 3„ zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání“. Okresní soud dále uzavřel, že vzhledem k tomu, že v okamžiku učinění výpovědi nájmu dluh na nájemném již neexistoval, proto v tomto okamžiku výpovědní důvod nebyl naplněn. Na daný případ aplikoval aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek Nejvyššího soud ze dne 17.3.2020, sp.zn. 26 Cdo 3111/2019, který v situaci, kdy jak podle právní úpravy, tak podle uzavřené smlouvy, lze nájem prostoru sloužícího podnikání vypovědět jak s uvedením důvodu, tak i bez uvedení důvodu, pak absence uvedení vážných důvodů, pro které je nájem vypovídán, stejně jako skutečnost, že uvedené důvody nelze považovat za závažné, nemůže mít za následek neplatnosti celé výpovědi. Za situace, kdy takový nájem může být vypovězen i bez uvedení důvodu, pak zvolené důvody výpovědi nemůžou mít vliv na oprávněnost výpovědi, ale jejich existence či neexistence, či splnění povahy těchto důvodů jako vážných důvodů, se promítne jen v délce výpovědní doby a bude mít význam pouze pro určení okamžiku, kdy nájem skončí. Bude-li mít vypovídající strana k výpovědi vážné důvody a uvede je ve výpovědi, skončí nájem uplynutím tříměsíční výpovědní doby, pokud svou výpověď neodůvodní, případně nelze-li použité důvody považovat za vážné, skončí nájem uplynutím šestiměsíční výpovědní doby. Byla-li tedy dána výpověď z nájmu uzavřeného na dobu neurčitou, který mohl být vypovězen i bez důvodu, sporná je jen délka výpovědní doby a pak je zcela bez významu přezkoumávat oprávněnost výpovědi v řízení podle § 2314 o.z. Okresní soud uzavřel, že uvedené zásady plně dopadají na daný případ, neboť mezi stranami jde o výpověď nájmu uzavřeného na dobu neurčitou a uzavřená smlouva připouští podání výpovědi jak s uvedením vážného důvodu, tak i bez důvodu, rozdíl je pouze v délce sjednané výpovědní doby. Okresní soud tedy uzavřel, že v souzené věci závěr o nenaplnění výpovědního důvodu nemůže vést k závěru o neoprávněnosti výpovědi, ale je podstatný pouze pro určení délky výpovědní lhůty. Z tohoto důvodu žalobu jako nedůvodnou zamítl, o nákladech řízení rozhodl podle kritéria úspěchu, které svědčí straně žalované.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, rozsudek napadá v plném rozsahu, jako výpovědní důvod uplatňuje nesprávné právní posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Žalobkyně považuje za nesprávný závěr okresního soudu, že v odůvodnění rozsudku uvedená judikatura dopadá na daný případ. Žalobkyně se domnívá, že nikoliv. Pokud jde o první zmiňované rozhodnutí (sp. zn. 26 Cdo 3721/2019), to se týkalo situace, kdy podle smlouvy výpověď s uvedením důvodu a výpověď bez uvedení důvodu měla stejnou výpovědní dobu, což v daném případě neodpovídá souzené věci. Podle názoru odvolatelky nelze na daný případ aplikovat ani druhé rozhodnutí (sp. zn. 26 Cdo 3111/2019), neboť toto rozhodnutí se zabývalo otázkou, nakolik má absence uvedení vážných důvodů, případně otázka, že uvedené důvody nelze považovat za vážné, vliv na platnost celé výpovědi, v souzené věci jde však o situaci, že uplatněný důvod vůbec nebyl naplněn. Žalobkyni není jasné, jaký smysl by vlastně mělo ujednání jednotlivých výpovědních důvodů v nájemní smlouvě, když je podle soudu pro posouzení oprávněnosti výpovědi vlastně nerozhodné, zda vůbec došlo k jejich naplnění. Žalobkyně má dále za to, že soud tak svým vlastním uvážením vytváří vůli žalovaného jako pronajímatele, který měl od počátku možnost nájemní smlouvu vypovědět i bez udání důvodu, toto však neučinil a volil cestu výpovědi s uvedením výpovědního důvodu. Výpovědní důvod však naplněn nebyl, což konstatoval i sám okresní soud, žalovaný tedy postupoval vadně, soud však svým rozhodnutím tento vadný postup žalovaného zhojil a zasáhl tak do hmotněprávních vztahů účastníků, což je podle odvolatelky nespravedlivé a nepřípustné. Nelze odhlédnout ani od toho, že v případě výpovědi bez uvedení důvodu se žalobkyni nabízí i možnost využití § 2315 občanského zákoníku a požadovat po žalovaném poskytnutí náhrady za převzetí zákaznické základny, soud tak vlastně svým rozhodnutím založil na straně žalovaného tuto novou povinnost. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu.

3. K odvolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná, s odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Žalovaná rekapituluje skutkové okolnosti případu.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně má náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

5. Podle ust. § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

6. Podle ust. § 2302 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

7. Podle ust. § 2312 o. z., jedná-li se o nájem na dobu neurčitou, má strana právo jej vypovědět v šestiměsíční výpovědní době; má-li však strana k výpovědi vážný důvod, je výpovědní doba tříměsíční; trvá-li nájem po dobu delší než pět let a vzhledem k okolnostem strana nemohla předpokládat, že druhá strana nájem vypoví, je výpovědní doba vždy šestiměsíční.

8. Podle ust. § 2314 odst. 1, 2, 3 o. z. vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

9. Odvolací soud neshledal žádné vady v řízení před soudem prvního stupně, okresní soud správně a dostatečně zjistil skutkový stav věci (skutkové okolnosti případu ostatně nebyly sporné), právní posouzení věci okresním soudem nutno označit za zcela správné. Okresní soud správně aplikuje současnou právní úpravu, a to ust. § 2302 o.z. a násl., tedy ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání, učinil správný závěr o včasnosti podané žaloby i o skutečnosti, že uplatněný výpovědní důvod žalovanou nebyl naplněn. S odvolatelkou lze souhlasit pouze v tom rozsahu, že na daný případ plně nedopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3609/2019, neboť mezi tam souzenou věcí a tímto případem existuje podstatný rozdíl v tom, že v této předchozí věci uvedení či neuvedení důvodu výpovědi nemělo vliv na délku výpovědi, kdežto v tomto případu ano. Nicméně podstatné je, že okresní soud zcela správně aplikoval na daný případ závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.3.2020, sp. zn. 26 Cdo 3111/2019 Okresní soud správně pochopil i aplikoval tuto judikaturu na souzený případ, když všechny rozhodné okolnosti tohoto případu připouštějí, ba přímo vyžadují aplikaci zásad uvedených v této judikatuře. V žádném případě nejde o excesivní judikaturu či judikaturu později překonanou, naopak jedná se o rozhodnutí následně publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu, které též prošlo přezkumem v řízení u Ústavního soudu Odvolací soud se plně ztotožňuje s tímto rozhodnutím i se závěrem okresního soudu, že je plně aplikovatelné na daný případ. Zde uvedené závěry plně dopadají nejenom na případy, kdy ve výpovědi nebyl uveden žádný důvod, případně uvedený důvod nelze shledat závažným, ale shodně i na situaci, kdy výpovědní důvod naplněn nebyl, jako v této věci.

10. Nelze souhlasit s námitkou žalobkyně, že postrádá smysl ujednání jednotlivých výpovědních důvodů v nájemní smlouvě, když jejich naplnění či existence není rozhodná pro platnost výpovědi. Právě touto otázkou se podrobně zabýval Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí, když dovodil, že ujednání a naplnění konkrétního výpovědního důvodu má význam v případě nájmu na dobu určitou pouze pro délku výpovědní doby. Také nelze akceptovat další námitku odvolatelky, že při aplikaci zásad uvedených v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu má docházet k tomu, že soud nereflektuje vůli vypovídajícího pronajímatele a vlastně vytváří vůli odlišně. Není tomu tak. Uvedená koncepce plně vychází z projevené vůle účastníků v tom, jakým způsobem smluvně upravili režim výpovědi a předmětné závěry této judikatury odrážejí skutečnost, že účastníci tohoto sporu si v nájemní smlouvě upravili možnost podání výpovědi jak s uvedením důvodu, tak i bez uvedení důvodu, když rozdíl se projevil pouze v délce výpovědní lhůty. Pokud by se strany tohoto sporu v této smlouvě odchýlily od dispozitivních ustanovení zákona a zcela vyloučily možnost dání výpovědi bez uvedení důvodu, pak by předmětná judikatura Nejvyššího soudu na tento případ aplikovatelná nebyla. Také nelze souhlasit s argumentací žalobkyně, že aplikací uvedených zásad v této judikatuře má mít za následek založení povinnosti žalovaného ve smyslu § 2315 o.z., tedy k náhradě za převzetí zákaznické základny. Tento argument je zcela lichý. Jak bylo výše uvedeno, aplikace zásad v předmětné soudní judikatuře neznamená pozměnění či nahrazení projevené vůle při podání výpovědi a předmětné rozhodnutí v této věci automaticky nezakládá nárok ve smyslu § 2315 o.z. Takový nárok by vznikl, pokud by skutečně byla naplněna hypotéza této právní normy, která váže vznik tohoto nároku na existenci výpovědi, nikoliv, jak nesprávně uvádí žalobkyně na existenci výpovědi bez uvedení důvodu. Předmětné ustanovení dále obsahuje jakési„ liberační“ důvody v podobě existence hrubého porušení povinností nájemce a v případě sporu o nárok vyplývající z § 2315 o.z. by takové hrubé porušení povinností nájemce bylo zkoumáno bez ohledu na výsledek tohoto řízení o oprávněnosti výpovědi.

11. Odvolací soud uzavírá, že napadený rozsudek shledal věcně správným, a proto jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

12. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, které svědčí straně žalované. Soud proto žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 211,37 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení ve výši 5 000 Kč v rozsahu dvou úkonů právní služby (písemné vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího jednání) v sazbě 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 300 Kč ve výši 600 Kč. Další položkou je náhrada za ztrátu času stráveného cestou právního zástupce žalované ze sídla advokátní kanceláře v [obec] k odvolacímu jednání do [obec] a zpět v rozsahu 8 započatých půlhodin ve výši 800 Kč. Dále náleží cestovné za tuto cestu ve výši 1 212,70 Kč, která se skládá z náhrady za ujeté kilometry ve výši 893 Kč (174 ujetých kilometrů, stanovených podle plánovače tras google.com, sazba za 1 ujetý kilometr ve výši 4,70 Kč podle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. č. 116/2022 Sb.), dále z náhrady za spotřebované pohonné hmoty ve výši 394,90 Kč (174 ujetých kilometrů, kombinovaná spotřeba vozidla užitého k jízdě 5,1 litru benzínu Natural 95 podle technického průkazu, cena 1 litru benzínu s oktanovým číslem 95 ve výši 44,50 Kč podle citované vyhlášky v aktuálním znění). Poslední položkou je 21 % DPH.