19 CO 698/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14.3.2022, č.j. 6 C 130/2021-99,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II., o nákladech řízení, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 52.831,58 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že nemovité věci, pozemek parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba (budova bez čísla popisného nebo evidenčního), v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], stavba [adresa], objekt k bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], stavba, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, v obci [obec], k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, v obci [obec], k.ú. [obec], jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, kdy každému z nich náleží podíl ve výši id. ½ (výrok v odstavci I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudem prvního stupně 43 756,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Soud prvního stupně zjistil, že v katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník shora uvedených nemovitostí zapsán žalovaný, kdy jako nabývací titul je u nemovitostí v k.ú. [obec] u [obec] uvedena listina označená jako [název] [anonymizováno 6 slov] [rok] ze dne [datum], kterou byl v řízení proveden důkaz a ta tyto skutečnosti prokazuje. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] zjistil, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník těchto nemovitostí, nabývacím titulem je rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene MZe ČR, PÚ [obec] – [číslo] MZE – [číslo] ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaný zároveň pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec]. Žalovaný tvrdil, že nemovitosti byly sice nabyty za trvání manželství účastníků, avšak nikdy nebyly a nejsou ve společném jmění manželů, byly nabyty výlučně žalovaným, který k úhradě kupní ceny použil finanční prostředky spadající do jeho výlučného vlastnictví, neboť se jednalo o finanční prostředky, které získal darem od svých rodičů [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří mu v [datum] [rok] půjčili částku 800 000 Kč a v [datum] [rok] částku 500 000 Kč s tím, že tyto původně byly koncipovány jako půjčka, která měla být vrácena do [datum] [rok], listinou z [datum] byl posunut termín splatnosti, k tomuto dni žalovaný finanční prostředky nevrátil, disponoval s nimi a následně se s rodiči dohodl na tom, že mu uvedené finanční prostředky v celkové výši 1 300 000 Kč darovali, neboť se dohodli, že je použije na nákup nemovitostí, které budou jeho výlučným vlastnictvím. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení za situace, kdy předmětné nemovitosti jsou v katastru nemovitostí zapsány ve výlučném vlastnictví žalovaného a žalobkyně se domáhá určení, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a tohoto svého práva se nemůže domoci jinak. Soud zjistil, že účastníci byli od [datum] do [datum] manželé, pozemky byly nabyty za trvání manželství. Zjistil, že v [datum] [anonymizováno] [rok] poskytli rodiče žalovanému bezúročnou půjčku ve výši 800 000 Kč v hotovosti a v [datum] [rok] půjčku ve výši 500 000 Kč v hotovosti, které měl podle původního ujednání vrátit do konce [datum] [rok], neměl je ale k dispozici (jak vyplynulo z dohody z [datum] a svědeckých výpovědí), a proto se účastníci tohoto kontraktu dohodli na prodloužení lhůty k vrácení částky 1 300 000 Kč do [datum]. Soud prvního stupně provedl důkaz svědeckou výpovědí rodičů [jméno] [příjmení], ze které mimo jiné zjistil, že žalovaný„ přivezl peníze, měl je u sebe, ale oni je nechtěli vrátit“,„ peníze mu dali a nepřevzali je od něj zpátky“. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] zjistil, že žalovaný„ peníze přivezl, pak si je ale nechal, protože je nechtěli zpět“. Čestné prohlášení ze dne [datum], které podepsali [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], obsahuje prohlášení, že ví, že syn je u soudu žalován, zdali koupil nemovitosti za finanční prostředky, které mu darovali, stejně jako ví, že je u soudu kvůli své [právnická osoba] [anonymizováno], kterou založil po dohodě s nimi a z prostředků, které mu na to dali. V čestném prohlášení potvrzují, že synovi půjčil peníze, a to 800 000 Kč a pak 500 000 Kč, syn je měl vrátit, nicméně splácení odkládal a oni s tím souhlasili. Následně, když je chtěl vrátit v roce 2000, tak se dohodli, že tyto peníze mu darují a že je vracet nemusí. Důvodem bylo, že chtěl na své soukromé hospodaření nakupovat pozemky. Vždy to s nimi konzultoval a oni se rozhodli, že mu na to peníze darují. Žalovaný ve svém původním vyjádření ze dne [datum] uvedl, že finanční prostředky rodičům nevrátil, těmito disponoval a následně se s rodiči dohodl tak, že mu tito uvedené finanční prostředky, tedy částku ve výši 1 300 000 Kč darovali, ve své výpovědi při ústním jednání dne [datum] uvedl, že v roce 2000 jim peníze vrátil a oni mu je darovali, bylo to tak, že je přivezl, oni řekli, ať si je nechá, že mu je darují. V závěrečném vyjádření zástupce žalovaného dne [datum] uvedl, že žalovaný v březnu roku 2000 peníze rodičům vrátil, v hotovosti, tyto přinesl domů a následně se dohodli tak, že oni mu finanční prostředky darují, uzavřeli darovací smlouvu v ústní formě, žalovaný si peníze v hotovosti vzal a odvezl si je. Soud prvního stupně z časosledu tvrzení žalovaného, svědeckých výpovědí rodičů i z právního posouzení věcí žalobkyní, následné výpovědi žalovaného i z konečného vyjádření právního zástupce učinil závěr o účelovosti postupu na straně žalovaného, který nejprve jednoznačně uvedl, že finanční prostředky rodičům nevrátil, tomu odpovídala i svědecká výpověď jeho rodičů, kteří uvedli, že je měl žalovaný u sebe, oni je vrátit nechtěli a řekli mu, aby si je nechal. Teprve po provedení právního hodnocení žalobkyní se závěrem, že předmět půjčky se stal součástí SJM, žalovaný ve své účastnické výpovědi uvádí, že je rodičům vrátil, oni mu je darovali. Z provedených důkazů učinil soud prvního stupně závěr, že v březnu roku 2000 žalovaný přijel za rodiči za účelem vrácení peněz, peněžní prostředky rodičům nevyplatil, oni je nechtěli, pouze řekli, že mu je darují, což on přijal. [jméno] a [jméno] [příjmení] zapůjčili svému synovi ve smyslu ust. § 2390 o.z. částku 1 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit po uzavření dohody o prodloužení lhůty do [datum]. Zápůjčka se podle soudu stala součástí společného jmění manželů ve smyslu ust. § 709 o.z., a proto je nutno posoudit ústní dohodu z [datum] [rok], podle níž měli rodiče žalovaného namísto zapůjčené předmětné částky jí žalovanému darovat jako neplatnou s odkazem na ust. § 714 odst. 1 o.z., neboť žalobkyně nebyla její účastnicí, přestože tyto peníze již součástí společného jmění účastníků byly a vzhledem k výši finanční částky se nejednalo o záležitost běžnou. Peněžní prostředky nebyly žalovaným jako dlužníkem vráceny, tento závazek nemohl zaniknout splněním dluhu. Nemohlo dojít ani k prominutí dluhu ve smyslu § 1995 o.z. za použití § 1981 o.z., neboť prominutí dluhu není jednostranné právní jednání, ale dohoda, které se účastní všechny strany závazkového vztahu. Žalobkyně se však této dohody nezúčastnila a tudíž nemohl původní závazek zaniknout. Z téhož důvodu nemohlo dojít ani k uzavření platné smlouvy o darování ve smyslu ust. § 2055, neboť k té mohlo dojít pouze za účasti všech subjektů původního závazkového vztahu. Žalovaný získal předmětné nemovitosti za trvání manželství z peněžních prostředků patřících do společného jmění manželů, nemovitosti se staly jeho součástí a jelikož uplynuly od zániku společného jmění manželů právní mocí rozvodu manželství dne [datum] tři roky, tyto nemovitosti se v souladu s ust. § 741 písm. b) o.z. staly předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů, jejichž podíly jsou stejné.

2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný s tím, že před skončením dokazování nebyl poučen podle ust. § 118a o.s.ř. za situace, kdy soud byl toho názoru, že neprokazuje tvrzené skutečnosti, měl být vyzván, aby svá tvrzení doplnil a měl být poučen i o tom, jaké budou následky takového nedoplnění. Závěr soudu o neexistenci darovací smlouvy je úvahou chybnou, závěrem, který nemá oporu v provedeném dokazování. Soud chybně uzavírá, že nedošlo o uzavření darovací smlouvy proto, že se jednalo o zápůjčku, když darovací smlouvu považuje za neplatnou. Žalovaný mohl jako účastník smlouvy o zápůjčce vrátit vydlužiteli finanční prostředky bez žalobkyně, ať již se tyto staly nebo nestaly zapůjčením součástí SJM. Pokud by žalobkyně namítala, že se nejednalo o běžnou záležitost manželů, kdy by se finanční prostředky dostaly do SJM z titulu zápůjčky a závazek vrátit by byl jen závazkem žalovaného a vrácení půjčky bez jejího vědomí by bylo jednáním mimo rámec běžné záležitosti, pak takovou argumentaci mohla žalobkyně využít v rámci vypořádání SJM, nikoliv ve vztahu ke třetí osobě, zde vydlužiteli. Vydlužitel přijmul plnění a následně jej platně daroval. Žalobkyně nebyla účastnicí darovací smlouvy, neboť dárci vymezili okruh obdarovaných, darovali výlučně svému synovi. Závěr soudu, že peněžní prostředky nebyly vráceny žalovaným rodičům a že závazek nemohl zaniknout splněním dluhu, nemá oporu v provedeném dokazování. Prominutí dluhu nebylo žalovaným tvrzeno ani k němu nedošlo. Závěr soudu, že k platnému darování by bylo nezbytně zapotřebí účasti všech subjektů původního závazkového vztahu – zápůjčky, byť jím žalobkyně prokazatelně nebyla, je závěrem chybným. V řízení bylo prokázáno, že byla uzavřena ústní darovací smlouva, na základě které rodiče žalovaného mu darovali částku ve výši 1 300 000 Kč. Žalovaný prokázal dobu, místo i obsah darovací smlouvy i skutečnost, že finanční prostředky mu byly v hotovosti předány a on je jako účelový dar převzal. Nelze bez řádného odůvodnění uzavřít, že svědkům nevěří, důvodem jejich nevěrohodnosti není jejich příbuzenský vztah k žalovaného jako obdarovanému.

3. Žalobkyně považovala odvolání žalovaného za nedůvodné. V daném případě nebylo třeba, aby byl žalovaný soudem prvního stupně poučován podle § 118a o.s.ř., neboť na svoji obranu tvrdil určité skutečnosti, k jejich prokázání navrhl důkazy, které byly provedeny, avšak tyto skutečnosti soud na základě provedeného dokazování vyhodnotil tak, že z nich právně nevyplývá, že by žalovaný získal nemovitosti ze svých výlučných prostředků. Žalovaného neměl o čem poučovat, neboť tím co tvrdil, přesvědčil soud o tom, že nemovitosti se staly součástí společného jmění žalobkyně a žalovaného, jelikož nebyly pořízeny z výlučných prostředků žalovaného. Procesního poučení podle § 118a o.s.ř. se dostává tomu z účastníků soudního řízení, který doposud netvrdí, resp. neprokazuje všechny skutečnosti, na kterých staví svoji obranu, to znamená, že jeho tvrzení jsou doposud neúplná, případně jsou sice úplná, ale zatím neprokázaná. V daném případě tomu tak ale nebylo, neboť to, na čem žalovaný stavil svoji obranu, bylo dostatečně úplné a určité, aby na základě toho mohl soud učinit právní závěr a meritorně rozhodnout. Ustanovení § 118a o.s.ř. nemá sloužit k tomu, aby mohl účastník řízení zcela změnit svoji dosavadní (neúspěšnou) skutkovou verzi obrany a nabídnout nějakou alternativní. Žalobkyně považuje za správné i právní posouzení věci, pakliže došlo k uzavření smlouvy o půjčce mezi rodiči žalovaného a žalovaným, staly se tyto finanční prostředky coby genericky určená věc součástí společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného, nikoliv výlučným majetkem žalovaného. Na této skutečnosti nemohla nic změnit ani okolnost, že se rodiče žalovaného případně nedomáhali po žalovaném vrácení půjčky (fakticky prominuli žalovanému jeho dluh). Rodiče žalovaného nejen v řízení před soudem prvního stupně, ale i v jiných soudních řízeních skutkově přímo souvisejících s tímto řízením jasně vypověděli, že žalovaný jim žádné peníze z údajně poskytnutých půjček nevrátil. Oni je po něm již nechtěli zpět, čímž mu je měli darovat. Že nebyly půjčené peníze vráceny, prokazuje i čestné prohlášení rodičů ze dne [datum]. Žalovaný opakovaně tvrdil, že sporné nemovitosti údajně nakoupil z peněz, jež mu byly poskytnuty půjčkou od jeho rodičů a které svým rodičům nevrátil. Při výslechu svá tvrzení změnil, začal tvrdit, že peníze z údajných půjček„ vlastně rodičům vrátil“ a oni mu je následně darovali. Změna ve skutkových tvrzeních přichází ve chvíli, kdy žalobkyně argumentovala právním hodnocením věci. Žalobkyně má za to, že nelze věřit svědkům (rodičům žalovaného), že svému synovi půjčili peníze, a i pokud by peníze v roce 1997 půjčili, z obsahu dohody o prodloužení splatnosti půjčky vyplývá, že tyto peníze byly použity a to za jiným účelem než pořízení nemovitostí. Žalovanému nelze věřit, pokud jde o jeho tvrzení, že přestože v letech 2000 – 2008 nakoupil obrovské množství nemovitostí, vyčkával v případě některých nemovitostí, jež jsou předmětem tohoto řízení cca 8 let a v případě nemovitostí, jež jsou předmětem řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích a [obec] dokonce 12 let, respektive 16 let. Pokud se okamžikem předání peněz z údajných půjček žalovanému tyto staly součástí společného jmění jeho a žalobkyně, přestaly být bez dalšího vlastnictvím rodičů žalovaného, kteří je již nikdy později nemohli žalovanému darovat, neboť k nim neměli žádné dispoziční právo.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného má náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písem. e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212, § 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné.

5. Skutkové zjištění neodpovídá provedeným důkazům, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem není v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. a to vzhledem k tomu, že soud buď vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, anebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za řízení najevo. Nesprávná jsou i taková skutková zjištění, která soud prvního stupně založil na vadném hodnocení důkazů. Typově jde o situaci, kdy je logický rozpor v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesu účastníků nebo které vyšly najevo z hlediska závažnosti (důležitosti) zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti anebo, kdy výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o.s.ř. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O omylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně se může promítnout i do nesprávnosti skutkových zjištění, neboť jednak právní názor soudu předurčuje okruh skutečností, které jsou předmětem skutkových zjištění, jednak na jeho základě soud zjištěným skutečnostem přisuzuje určitý význam (srov. Bureš, Drápal, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář k ustanovení § 205, C.H. Beck). Odvolací soud k odvolání žalovaného přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a pochybení soudu při zjišťování skutkového stavu věci neshledal. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že rodiče žalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] poskytli v roce [rok] žalovanému půjčku v celkové výši 1 300 000 Kč, která měla být vrácena do [datum], tento termín byl dohodou o prodloužení finanční půjčky ze dne [datum] prodloužen do [datum]. Existence půjčky, která byla uzavřena ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb. s ohledem na termín jejího uzavření (a nikoliv podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014), byla prokázána výpovědí rodičů [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a dále dohodou o prodloužení finanční půjčky z [datum] Tyto poskytnuté finanční prostředky se staly součástí společného jmění manželů, které podle § 143 odst. 1 obč. zák. účinného v době nabytí tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve spoluvlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního účastníka. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že v řízení bylo prokázáno, že finanční prostředky ve výši 1 300 000 Kč nebyly rodičům žalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vráceny, z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že peníze nechtěli vrátit, nepřevzali je zpátky a toto zjištění vyplynulo i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]. Ze strany rodičů tak nemohlo dojít k následnému darování těchto finančních prostředků, neboť ty byly stále ve společném jmění manželů. Z výpovědi rodičů žalovaného vyplynulo, že jejich vůle v té době ani nesměřovala k darování, pokud netrvali na vrácení půjčky, přicházelo by v úvahu prominutí dluhu podle ustanovení § 574 obč. zák., taková dohoda ale vyžadovala ve smyslu ustanovení § 574 odst. 1 obč. zák. písemnou formu. Žalobkyně v řízení prokázala, že předmětné nemovitosti nabyté v roce 2001 na základě listiny [název] [anonymizováno 6 slov] [rok] z [datum] a rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv ze dne [datum], kdy žalovaný zároveň pozbyl vlastnické právo k parcele [číslo] v [katastrální uzemí], byly nabyty za trvání manželství účastníků a pak ve smyslu ustanovení § 144 obč. zák., pokud není prokázán opak, má se za to, že takto nabytý majetek tvoří společné jmění manželů. Žalovaný tuto právní domněnku nevyvrátil, v řízení nebyly prokázány skutečnosti, které by nabytí do SJM vylučovaly. Žalovaný ke svému tvrzení, že předmětné pozemky nabyl ze svých výlučných prostředků získaných darem, navrhl důkazy, které byly soudem prvního stupně řádně provedeny, z nich ale bylo učiněno zjištění, že žalovaný nevrátil rodičům jimi poskytnutou půjčku a závěr o tom, že prostředky, které zůstaly ve společném jmění manželů, nemohly rodiče žalovaného za této situace následně darovat. Nebylo proto namístě žalovaného poučovat ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť žalovaný tvrdil skutečnosti vylučující nabytí věci do SJM, navrhl ke svému tvrzení i důkazy, které byly soudem provedeny, ale bylo z nich zjištěno, že k vrácení peněz nedošlo a nemohly být následně darovány. Podle ustanovení § 741 o.z. nedojde-li do 3 let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že za a) hmotné věci jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, za b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou, jejich podíly jsou stejné. Za situace, kdy manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu [místo] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] a ohledně předmětných nemovitostí nedošlo do tří let k vypořádání společného jmění manželů ani nebyl podán návrh na vypořádání, platí ve smyslu shora uvedeného ustanovení, že jsou v jejich spoluvlastnictví s tím, že podíly jsou stejné. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl ve výroku v odstavci I. potvrzen.

6. Změněn byl pouze výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, kdy soud prvního stupně správně rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení sestávající se z nákladů za její právní zastoupení a zaplacený soudní poplatek, náklady za právní zastoupení však nesprávně stanovil. Soud prvního stupně učinil nesprávný závěr o výši odměny za jeden úkon právní služby, ta nečiní 2 500 Kč, ale podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. částku 3 100 Kč. Za 9 úkonů právní služby po 3 100 Kč tak náleží odměna celkem 27 900 Kč, k té je nutno připočíst 9 režijních paušálů po 300 Kč, tedy částku 2 700 Kč, dále jízdné ve výši 3 598 Kč soudem prvního stupně řádně specifikované a dále náhrada za ztrátu času za 12 započatých půlhodin po 100 Kč, tedy částka 1 200 Kč, s připočtením 21 % DPH ve výši 7 433,58 Kč tak náklady za právní zastoupení činí 42 831,58 Kč a spolu se zaplaceným soudním poplatkem 10 000 Kč, náklady před soudem prvního stupně dosahují částky 52 831,58 Kč Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil.

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně měla v odvolacím řízení úspěch a náleží jí tedy náhrada nákladů odvolacího řízení, která se sestává z nákladů za právní zastoupení při dvou úkonech právní služby po 3 100 Kč, 2 režijních paušálech po 300 Kč a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení dosahují částky 8 228 Kč.