6 C 130/2021

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitým věcem

I. Určuje se, že nemovité věci - pozemek parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba (budova bez čísla popisného nebo evidenčního), v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], stavba [adresa], objekt k bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], - stavba, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec], - pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, v obci [obec], k.ú. [obec], - pozemek parc. [číslo] trvalý travní porost, v obci [obec], k.ú. [obec], jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, kdy každému z nich náleží podíl ve výši id. 1/2.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že nemovité věci, a to v obci [obec], k.ú. [obec] u [obec] - pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba (budova bez čísla popisného nebo evidenčního), - stavby [adresa], objekt k bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], - stavby, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] (dále jen„ nemovité věci [číslo]“) a v obci [obec], k.ú. [obec] - pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, - pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost (dále jen„ nemovité věci [číslo]“) jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, a to ohledně každého co do jedné poloviny. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník těchto nemovitostí, a to konkrétně nemovitých věcí [číslo] na základě listiny označené jako Velká privatizace – smlouva o převodu [číslo] ze dne 27. 4. 2001 a ohledně nemovitých věcí [číslo] na základě listiny označné jako Rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě, o zrušení věcného břemene, o zřízení věcného břemene MZe ČR, PÚ [obec] – [číslo] MZE [číslo] ze dne 21. 11. 2011 s právní mocí 5. 12. 2011. Žalobkyně uzavřela se žalovaným 28. 4. 1993 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu s právní mocí 11. 9. 2018 a k tomuto dni tedy zaniklo společné jmění účastníků jako bývalých manželů, které po rozvodu nebylo dosud vypořádáno. Žalovaný tedy nabyl toto nemovitosti v době trvání manželství, avšak chybně jsou v katastru nemovitosti evidovány pouze na žalovaného s tím, že ohledně nemovitých věcí [číslo] žalovaná poznamenala, že zároveň tímto rozhodnutím pozemkového úřadu žalovaný pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] a obci [obec], která spadala do společného jmění manželů, takže tímto rozhodnutím pozemkového úřadu došlo fakticky ke změně původní nemovité věci za nemovité věci [číslo]. Současně žalobkyně zdůvodnila naléhavý právní zájem na této žalobě tím, že nemovitosti nejsou v katastru nemovitostí vedeny jako společné jmění manželů a žalobkyně nemůže své vlastnické právo prosadit jinak, než žalobou na určení vlastnického práva k nemovitým věcem, když vzhledem k uplynutí doby více než tři roky od zániku společného jmění manželů nastoupily ze zákona ohledně nemovitých věcí účinky vypořádání společného jmění tzv. zákonnou domněnkou tak, že po uplynutí těchto tří let jsou v ideálním podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, tedy nejsou už součástí společného jmění manželů.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí této žaloby s odůvodněním, že oba balíky nemovitostí byly nabyty sice za trvání manželství účastníků, avšak nikdy nebyly a nejsou ve společném jmění manželů, neboť nemovitosti pod [číslo] byly nabyty výlučně žalovaným, který k úhradě kupní ceny použil finanční prostředky spadající do jeho výlučného vlastnictví, neboť se jednalo o finanční prostředky, které získal darem od svých rodičů [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobkyně] následujícím způsobem. V únoru 1998 půjčili rodiče žalovanému částku ve výši 800 000 Kč a v září 1997 částku 500 000 Kč s tím, že tyto byly původně koncipovány jako půjčka, která měla být žalovaným vrácena do března 1999, přičemž listinou z 1. 4. 1999 byl posunut termín splatnosti s tím, že žalovaný k tomuto dni finanční prostředky nevrátil, disponoval jimi a následně se s rodiči dohodli na tom, že ti mu uvedené finanční prostředky, tedy částku v celkové výši 1 300 000 Kč darovali, neboť se dohodli tak, že tyto finanční prostředky použije na nákup nemovitostí, které budou jeho výlučným vlastnictvím. Původně sice ve shora uvedené listině je uveden jako účel půjčky nákup automobilů, avšak toto se v mezidobí změnilo s tím, že měly sloužit k nákupu nemovitostí. Žalovaný tedy v duchu vzájemného ujednání použil uvedenou finanční částku jako kupní cenu celé řady nemovitostí, které do svého výlučného vlastnictví nabyl. Obdobně tomu bylo ohledně nabytí pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], který nabyl rovněž za tyto peněžní prostředky od svých rodičů a následně došlo ke směně tohoto pozemku za předmětné nemovitosti pod [číslo].

3. Žalobkyně popřela jako zcela nepravdivé a ze strany žalovaného ničím nepodložené tvrzení, že předmětné nemovitosti byly nabyty za finanční prostředky ve výlučném vlastnictví žalovaného s tím, že pokud by to takto chtěl učinit, mohl toto provést tím způsobem, nechal by si s žalobkyní podepsat čestné prohlášení, že tyto nemovitosti patří skutečně do jeho výlučného vlastnictví, což se nestalo. Žalobkyně nejprve zpochybňovala dohodu z 1. 4. 1999, respektive její písemné znění, posléze však od tohoto ustoupila. V této souvislosti pak poukázala na to, že mezi účastníky jsou vedeny další dva obdobné spory před Okresními soudy v Českých Budějovicích a [obec], které se týkají určení vlastnického práva s tím, že předměty se odlišují pouze v nemovitých věcech, nicméně co do obsahu jsou stejné, přičemž kupní cena všech těchto nemovitých věcí v součtu činí 1 355 410 Kč a přesahuje tedy finanční prostředky, které měl žalovaný dostat od svých rodičů ve výši 1 300 000 Kč. Žalobkyně také zpochybňovala výpovědi rodičů žalovaného jako nevěrohodné, neboť [celé jméno žalovaného] st. popřel existenci čestného prohlášení, které však jím bylo podepsáno 30. 6. 2021, [celé jméno žalobkyně] v ní uvedla, že se se synem o předmětné věci vůbec nebavila a vychází jen z předvolání, avšak rovněž toto čestné prohlášení podepsala.

4. Žalovaný trval na tom, že dostal od svých rodičů darem částku ve výši 1 300 000 Kč v březnu roku 2000 s tím, že rodiče uvedenými finančními prostředky disponovali, drželi je v hotovosti a jako účelový dar mu je předaly, k čemuž předcházela původní půjčka těchto peněžních prostředků (nejprve 800 000 Kč, posléze 500 000 Kč v hotovosti v roce 1997 s následnou dohodou o prodloužení splatnosti půjčky do 31. 3. 2020), přičemž v březnu 2000 jim žalovaný peníze vrátil, a to v hotovosti u nich v bydlišti, přinesl je svým rodičům domů a následně se dohodli tak, že oni mu tyto finanční prostředky darují a uzavřeli darovací smlouvu v ústní formě, takže žalovaný si peníze v hotovosti vzal s tím, že toto darování bylo učiněno za účelem koupě nemovitostí, což odpovídalo životnímu stylu rodiny, kteří celý život hospodaří na zemědělských pozemcích. Žalovaný měl tyto peníze v hotovosti doma, držel je odděleně od ostatních finančních prostředků, takže je nesloučil s prostředky v SJM, ani s prostředky, které používal v rámci své podnikatelské činnosti a částku použil jak na získání nemovitostí [číslo] tak i na získání posléze dalších nemovitostí, které jsou předmětem řízení u českobudějovického a prachatického soudu. Žalovaný podle svého názoru jednoznačně prokázal tato svá skutková tvrzení, a to jak listinnými důkazy, zejména pak dohodnou z 1. 4. 1999, tak i svědeckými výpověďmi svých rodičů a účastnickou výpovědí žalovaného s tím, že všechny provedené důkazy jsou ve smyslu jeho tvrzení v souladu.

5. Jelikož se jedná o žalobu na určení, soud v souladu s ustanovením § 80c) o. s. ř. nejprve zkoumal, zda žalobkyně má na této žalobě naléhavý zájem, a dospěl ke kladnému závěru s tím, že pokud předmětné nemovitosti jsou v katastru zapsány ve výlučném vlastnictví žalovaného a žalobkyně se domáhá určení vlastnického práva tak, že nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví účastníků, nemůže se tohoto svého práva domoci jinak, než podanou žalobou, a má tedy na takovéto žalobě naléhavý právní zájem.

6. V řízení bylo nesporné, že účastníci byli od 28. 4. 1993 do právní moci výroku o rozvodu jejich manželství, tedy do 11. 9. 2018 manželé.

7. Zásadní spornou okolností bylo posouzení otázky, zda se nemovitosti [číslo] původní pozemek, za něž byly nabyty nemovitosti [číslo] skutečně staly pouze výlučným vlastnictvím žalovaného, či byly nabyty do společného jmění účastníků jako tehdejších manželů. K tomu byly provedeny následující důkazy.

8. Z výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec Libějovice, katastrální území Černevěs u Libějovic bylo zjištěno, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí, a to pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba (budova bez čísla popisného nebo evidenčního), stavby [adresa], objekt k bydlení, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], stavby, budova bez čísla popisného nebo evidenčního, stojící na pozemku parc. č. st. [číslo]. Jako nabývací titul k těmto nemovitostem je pod bodem e) tohoto výpisu uvedena listina označená jako Velká privatizace – smlouva o převodu [číslo] ze dne 27. 4. 2021, přičemž znění této smlouvy provedené v tomto řízení jako důkaz, tyto skutečnosti rovněž prokazuje. Z výpisu katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] bylo zjištěno, že žalovaný je zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost a pozemku parc. [číslo] trvalý travní porost, přičemž jako nabývací titul pod bodem e) je uvedeno Rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě o zrušení věcného břemene o zřízení věcného břemene MZe ČR, PÚ [obec] – [číslo] MZE [číslo] ze dne 21. 11. 2011 právní moc ke dni 5. 12. 2011. Účastníci učinili nesporným skutečnost, že toto rozhodnutí pozemkového úřadu upravuje vnos, kdy žalovaný pozbyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec] a nabyl vlastnické právo k nemovitým věcem [číslo] přičemž žalobkyně byla jedním ze subjektů, kterým předmětné rozhodnutí pozemkového úřadu zasláno bylo.

9. Z dohody o prodloužení finanční půjčky ze dne 1. dubna 1999 bylo zjištěno, že předmětem této dohody je prodloužení doby splatnosti finanční bezúročné půjčky ze dne 5. 2. 1997 ve výši 800 Kč a ze dne 28. 9. 1907 ve výši 500 Kč uzavřené mezi manželi [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobkyně] jako věřiteli na straně jedné a jejich synem [celé jméno žalovaného] jako dlužníkem na straně druhé. Obě tyto peněžní částky měly být splaceny dlužníkem nejpozději do 31. března 1999 jako bezúročné s účelovým zaměřením na podnikání pana [celé jméno žalovaného] – nákladních automobilů. Dále je ve smlouvě uvedeno, že z důvodu, že nebylo možné dodržet termín vrácení půjček 31. března 1999 pro mnohem nižší zisk i obrat, než se předpokládalo, a pro pozdní úhradu faktur, byla mezi smluvními stranami prodloužena splatnost obou finančních půjček o 1 rok a dlužník se tímto zavazuje půjčku v celkové výši 1 300 000 Kč uhradit nejpozději do 31. března 2000. Podpisy všech účastníků této smlouvy pak byly ověřeny na Městském úřadu v [obec] dne 12. dubna 1999. Z kupní smlouvy ze dne 6., respektive 24. 10. 2008, bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení], jako prodávající, uzavřela s [celé jméno žalovaného] – žalovaným, jako kupujícím, kupní smlouvu, na základě níž mu prodala pozemkovou parcelu [číslo] o výměře 2 349 m2 orná půda za dohodnutou kupní cenu 11 800 Kč. Podpisy účastníků smlouvy byly ověřeny a vklad práva na základě této smlouvy byl povolen k zápisu v katastru nemovitostí s právními účinky vkladu 26. 11. 2008.

10. Z čestného prohlášení ze dne 30. 6. 2021 bylo zjištěno, že jej podepsali [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného], jako rodiče syna [celé jméno žalovaného]. Obsahuje prohlášení, že ví, že syn je u soudu žalován, zdali koupil nemovitosti za finanční prostředky, které mu darovaly, stejně jako ví, že je u soudu kvůli své [právnická osoba] [anonymizováno], kterou také založil po dohodě s nimi a z prostředků, které mu na to dali. Toto prohlášení činí jako důkaz k uvedeným soudům a potvrzují, že půjčili synovi peníze, a to 800 000 Kč a pak 500 000 Kč, syn je měl vrátit, nicméně splácení odkládal a oni s tím souhlasili. Následně, když je chtěl vrátit v roce 2000, tak se dohodli, že tyto peníze mu darují a že je vracet nemusí. Důvodem bylo, že chtěl na své soukromé hospodaření nakupovat pozemky. Vždy to s nimi konzultoval a oni se rozhodli, že mu na to darují peníze. Takto mu darovali nejen 1 300 000 Kč, ale i další finanční prostředky, například na zaplacení vkladu do s. r. o. Chtěli, aby peníze zůstaly v rodině, aby je měl jen syn a investoval je do svých nemovitostí, a ví, že se tak také stalo. Je jim známo, že za tyto finanční prostředky nakoupil pozemek v katastru [obec], kde má svůj statek [anonymizována dvě slova], ale nejen tam, ale také pozemky v katastru [obec], [obec] a možná i jinde. Chtěli tak pro to, že také pomáhali finančně své dceři k získání bytu a podobně a děti dělili spravedlivě. Kromě toho také půjčili manželům [příjmení] finanční prostředky minimálně třikrát, kdy jedenkrát, a to po částku 550 000 Kč si převzala osobně bývalá snacha a tyto peníze měly být na výplatu zaměstnancům. Ohledně vrácení jsme nebyli nijak domluveni, zatím je nijak nevrátili.

11. V řízení byli dále jako svědkové vyslechnuti oba rodiče žalovaného a rovněž i žalovaný v rámci své účastnické výpovědi.

12. Svědek [celé jméno žalovaného] st. ve své výpovědi spontánně uvedl, že synovi darovali finanční prostředky v roce 1997, a to 800 000 Kč a 500 000 Kč s tím, že si to nechal i ověřit a bylo to tak, že syn potřeboval peníze, tak mu je dali, neboť je měli doma v hotovosti, jak se říká„ ve strožoku“, přičemž dále uvedl, že sice měli bankovní účet, ale peníze doma vždy byly, když i jeho otec hospodařil, a proto dali peníze v hotovosti. On ty peníze vyndal, předal je, aby si mohl koupit nějaké pozemky, pak to nechal i ověřit v [obec] na městském úřadě. On je měl za dva roky vrátit, ale potřeboval počkat, neboť je neměl, takto nechali ověřit v [obec], k čemuž svědek odkázal na jemu předložené znění dohody z 1. dubna 1999. Svědek dále potvrdil, že sice ve znění této smlouvy byl jako účel uveden nákup automobilu s tím, že se to tam dalo, ale mezi tím to bylo tak, aby si koupil pozemky. Konkrétně se to týkalo [obec] a statku a pozemků na Budějovicku, okolí a byly tam i [obec] s tím, že jich kupoval víc, a to i později. Ohledně darování uvedl, že to bylo ústně, i když byl tam i papír, který sháněli, jestli se to nenajde, ale bylo to tak, že syn peníze přivezl, oni mu je dali, nepřevzali od něj peníze zpátky a darovali je jen synovi, aby to bylo v rodině, ne paní [celé jméno žalobkyně]. K dotazu, zda svědek sepisoval nějaké čestné prohlášení v souvislosti s tím, o čem vypovídal, a co se týkalo řízení před tímto, nebo prachatickým soudem, svědek uvedl„ nevím, nepamatuji si to“ a k dotazu, že pokud by jej sepsal v posledních měsících, zda by si to pamatoval, uvedl„ to bych si pamatoval“. K opakovanému dotazu, zda čestné prohlášení psal, uvedl svědek„ nepsal“.

13. Svědkyně [celé jméno žalobkyně] ve své výpovědi uvedla, že s manželem synovi v roce 1997 půjčili 800 000 Kč a 500 000 Kč s tím, že je vrátí do dvou let. On pak přišel, že je nemá. Oni řekli, že počkají, pak je přinesl, ale mi mu řekli, aby si je nechal, že máme peněz dost, ať je použije na nějaké pozemky, takže mu je vlastně dali. Smlouvu sepsali v roce 1999, když syn přišel, aby počkali, takto to sepsali. Původní smlouvu nesepisovali, dali mu peníze, které měli doma v hotovosti, bylo to těch 800 000 Kč a 500 000 Kč, pak to ověřovali s odkazem na smlouvu ze dne 1. 4. 1999, která byla svědkyni předložena a ta potvrdila, že šlo právě o tuto smlouvu. O předmětu řízení se se synem nebavili, pouze přišla obsílka k soudu a on je neinformoval o tomto řízení. Ohledně účelu půjčky v roce 1997 uvedla, že to bylo za účelem, že si koupí pozemky, nebo něco na podnikání a po seznámení s písemným zněním smlouvy z 1. 4. 1997 uvedla, že mu je dali a záleželo na něm, co si za ně koupí, on to změnil a bylo to podle něj, když pak ty peníze přinesl, ale nechal si je, protože oni je nechtěli zpět.

14. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že si v roce 1997 půjčil 800 000 Kč a 500 000 Kč, což mělo být na automobily, ale pak to potřeba nebylo. Měl je vrátit v roce 1999, bohužel ale je neměl u sebe, tak poprosil rodiče, aby setrvali s vrácením, sepsali o tom dohodu, že jim to za rok vrátí. V roce 2000 jim je vrátil a oni mu je darovali. Bylo to tak, že je přivezl, oni řekli, ať si je nechá, že mu je darují a ví, že to bylo 30. nebo 31. března 2000 u nich doma, neboť za nimi jezdil každý týden. K čestnému prohlášení rodičů pak uvedl, že jim říkal, aby ho napsali, ale on sám u tohoto sepisu nebyl. Žalovaný uvedl, že v letech 2000 až 2008 kupoval pozemky v okrese [obec] a [obec] a byly jich stovky hektarů a desítky smluv, celkem s tím, že do výlučného vlastnictví to bylo jen pět – šest smluv, na které konkrétně užíval pouze ty pozemky, které měl od svých rodičů, měl je ve strožoku a ty peníze měl oddělené od peněz v SJM. Stejně to bylo i ohledně kupní smlouvy s paní [příjmení] v roce 2008, kdy čekal na nákup těchto pozemků s použitím těchto oddělených peněz, neboť se mu ty pozemky líbily. Obdobně to bylo i u pozemků v [obec], které měl rovněž extra uložené, i jako na nákup pozemků, kterých se týká toto řízení, nepoužil je dříve, protože byly určeny na tento účel, přičemž on se účastnil mnoha pozemkových úprav, nakupoval pozemky hromadně a 800 000 Kč by mu nestačilo na ty stovky hektarů, které uváděl, tak koupil právě tyto. Dále potvrdil účel darovaný peněz s tím, aby za ně koupil pozemky. Bylo mu řečeno, že v rodině všichni hospodaří a rodiče nechtěli, aby za ty peníze kupoval nějaké blbosti. Rodiče o tom pak informoval s tím, že rodiče kromě těchto peněz půjčovali mu i na výplaty, manželka konkrétně osobně dojela pro 550 000 Kč a byly to pak i další peníze 200 000 Kč a 150 000 Kč, neboť rodiče vždy peníze měli, dostali je z dědictví, stále vydělávali, pracovali na gruntu a neutráceli je. Potvrdil, že byl v insolvenčním řízení, v roce 2015 insolvence byla ukončena, byly vyplaceny veškeré dluhy s tím, že peníze měl od dr. [příjmení] a prodaly se i nějaké pozemky. Pokud ve smlouvě od pozemkového fondu z 27. 4. 2001 je uvedeno, že cena bude uhrazena na účet a žalovaný uvedl, že všechny pozemky, které se týkají tohoto sporu a dvou souvisejících sporů v [obec] a v [obec], získal vždy platbou hotově, žalovaný vysvětlil, že se maximálně peníze vložily na ten účet, když manželka i o tomto věděla.

15. Všechny provedené důkazy směřovaly k tomu, že žalovaný za trvání manželství nabyl nemovitosti pod [číslo] pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], za něž získal nemovitosti [číslo]. Soud podrobně zkoumal okolnosti těchto transakcí a konkrétně pak způsob získání finančních prostředků, ohledně nichž žalovaný tvrdil, že za ně předmětné nemovitosti nabyl. Tyto skutečnosti byly prokazovány zejména výpověďmi, a to rodičů žalovaného jako svědků, a samotného žalovaného v rámci účastnické výpovědi, které soud porovnával s provedenými listinnými důkazy, a to zmíněnou dohodou z 1. 4. 1999 a rovněž pak i s čestným prohlášením rodičů žalovaného z 30. 6. 2021. Výpověď svědka [celé jméno žalovaného] st. sice částečně snižuje skutečnost, že popřel sepsání a existenci čestného prohlášení datovaného cca půl roku před jeho svědeckou výpovědí, nicméně podle názoru soudu tato skutečnost sama o sobě jeho výpověď neznevěrohodňuje, když soud přihlížel zejména ke stáří tohoto svědka (ročník 1946). Obdobně pak posuzoval i výpověď [celé jméno žalobkyně], která výslovně podpis čestného prohlášení nepopřela s tím, že vycházela jen ze samotného předvolání k jednání. Ze všech shora provedených důkazů podle názoru soudu vyplývá, že v únoru roku 1997 poskytli rodiče žalovanému bezúročnou půjčku ve výši 800 000 Kč v hotovosti a v září 1997 půjčku ve výši 500 000 Kč, rovněž v hotovosti, o čemž soud nemá žádné důvody pochybovat, přičemž je podle něj vzhledem k orientaci rodiny a jejího způsobu života (kdy opakovaně poskytovali peněžní prostředky pro členy rodiny) za hodnověrné, že těmito peněžními prostředky rodina disponovala. Z tohoto důvodu soud zamítl důkazní návrh žalující strany na provedení daňových přiznání rodičů žalovaného v předmětném období jako nadbytečné a nehospodárné. Má tedy za prokázané, že žalovaný obdržel od svých rodičů v roce 1997 celkových 1 300 000 Kč a měl tyto peněžní prostředky dle původního ujednání vrátit do konce března 1999, avšak je neměl k dispozici a (jak z písemného znění dohody z 1. dubna 1999, tak ze všech výpovědí vyplývá) že se účastníci tohoto kontraktu dohodli na prodloužení lhůty k vrácení celkových 1 300 000 Kč ze strany žalovaného svým rodičům do 31. března 2000.

16. Zásadní okolností bylo to, k čemu po skutkové a právní stránce došlo mezi účastníky této dohody, tedy manželi [celé jméno žalovaného], jako věřiteli na straně jedné, a žalovaným, jako dlužníkem na straně druhé, v březnu roku 2020. V řízení byly tyto skutečnosti popisovány následovně -) Žalovaný ve svém původním vyjádření v tomto řízení ze dne 24. 3. 2021 uvedl, že„ žalovaný finanční prostředky rodičům nevrátil, těmito disponoval a následně se s rodiči dohodl tak, že mu tito uvedené finanční prostředky, tedy částku ve výši 1 300 000 Kč darovali“. -) Svědek [celé jméno žalovaného] ve své výpovědi před soudem dne 10. 11. 2021 mimo jiné uvedl, že„ on je neměl, pak je ale získal, pak je přivezl, měl je u sebe, ale my jsme je nechtěli vrátit“. Následně uvedl:„ On peníze přivezl, ale my jsme mu je dali, a nepřevzali jsme je tedy od něj, ty peníze zpátky“. [celé jméno žalobkyně] ve své svědecké výpovědi téhož dne uvedla„ On ty peníze pak přivezl, ale pak si je nechal, protože my jsme je nechtěli zpět“. -) Následovalo vyjádření žalobkyně reagující na dosavadní výsledky řízení ze dne 19. 11. 2021, že pokud byly peníze žalovanému jeho rodiči předány na základě půjčky, staly se tyto peníze (jakožto genericky určená věc) vlastnictvím toho, kdo je na základě smlouvy o půjčce přijal, tedy vlastnictvím žalovaného, nikoli však vlastnictvím výlučným. Jelikož v době poskytnutí půjček existovalo manželství, staly se součástí společného jmění manželů. -) Žalovaný ve své výpovědi při ústním jednání dne 2. 3. 2022 mimo jiné uvedl:„ V roce 2000 jsem jim je vrátil a oni mi je darovali. Bylo to tak, že já jsem jim je přivezl, oni řekli, ať si je nechám, že mi je darují“. -) Zástupce žalovaného ve svém závěrečném vyjádření 11. 3. 2022 uvedl, že v březnu roku 2000 jim žalovaný peníze vrátil, a to v hotovosti u nich v bydlišti. Tyto přinesl svým rodičům domů a následně se dohodli tak, že oni mu tyto finanční prostředky darují, uzavřeli darovací smlouvu v ústní formě, žalovaný si peníze v hotovosti zase vzal a odvezl si je.

17. Z tohoto časosledu tvrzení žalovaného, následných svědeckých výpovědí jeho rodičů, právního posouzení žalobkyně, následné výpovědi žalovaného a jeho konečné vyjádření ve věci vyplývá účelovost postupu na straně žalovaného, který nejprve jednoznačně uvedl, že finanční prostředky rodičům nevrátil, čemuž odpovídala i svědecká výpověď jeho rodičů, kteří sice uvedli, že předmětného dne je měl u sebe, nicméně oni je vrátit nechtěli a řekli mu, aby se je nechal. Teprve po právním hodnocení žalobkyně, že pokud došlo k půjčce, sice výlučně žalovanému, nicméně její předmět se stal součástí SJM, žalovaný poté ve své účastnické výpovědi uvádí, že peníze rodičům vrátil a oni mu je darovali, přičemž jeho právní zástupce následně v závěrečném vyjádření uvádí, že žalovaný peníze vrátil v hotovosti a pak si je zase odvezl, když mu byly darovány. Z provedených důkazů soud tedy vyvozuje, že v březnu roku 2000 žalovaný přijel za rodiči za účelem vrácení předmětných peněz, když nebylo jednoznačně prokázáno, že tyto peněžní prostředky ve výši 1 300 000 Kč měl u sebe, nicméně bylo prokázáno, že fakticky tyto peněžní prostředky rodičům nevyplatil, neboť oni je nechtěli, a pouze řekli, že mu je darují, což on přijal.

18. Po právní stránce soud hodnotí tuto situaci následovně.

19. Podle § [číslo] přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

20. Podle § 2055 odst. 1 darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci, nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

21. Podle § 1902 o. z. dohodou o změně závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem.

22. Podle § 1908 odst. 1 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

23. Podle § 1981 o. z. je stranám na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

24. Podle § 1995 odst. 1 o. z. promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu.

25. Podle § 709 odst. 1 o. z. součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

26. Podle § 714 odst. 1 o. z. v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého.

27. Podle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení, nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny, nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné.

28. V řízení tedy bylo prokázáno, že [jméno] [jméno] [celé jméno žalovaného] zapůjčili svému synovi ve smyslu § 2390 o. z. 1 300 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit po uzavření dohody o prodloužení lhůty do 31. 3. 2000. Smlouva o zápůjčce je reálným kontraktem a uzavírá se tedy reálným předáním předmětu zápůjčky, tedy v tomto případě finančních prostředků, a splněna může být rovněž týmž způsobem. Tato zápůjčka se pak stala součástí společného jmění manželů ve smyslu citovaného ustanovení § 709 o. z., a proto tedy je nutno posoudit ústní dohodu z března 2000, podle níž měli rodiče žalovaného namísto zapůjčení předmětné částky jí žalovanému darovat, jako neplatnou s odkazem na citované ustanovení § 714 odst. 1 o. z., neboť žalobkyně nebyla její účastnicí, přestože tyto peníze již součástí společného jmění účastníků byly a vzhledem k výši finanční částky se nejednalo o záležitost běžnou. Zásadní skutečností však je, že jelikož peněžní prostředky ze zápůjčky nebyly vráceny žalovaným jako dlužníkem svým rodičům jako věřitelům, tento závazek nemohl nezaniknout splněním dluhu ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z.. Navíc nemohlo ani dojít k prominutí dluhu ve smyslu § 1995 o. z. za použití § 1981 o. z., neboť prominutí dluhu není jednostranné právní jednání, ale dohoda, které se účastní všechny strany závazkového vztahu (viz komentář Beck k ustanovení § 1995 odst. 1 o. z.). Žalobkyně se však této dohody nezúčastnila, tudíž tento původní závazek vyplývající ze smlouvy o zápůjčce nemohl zaniknout. Z téhož důvodu tedy nemohlo ani dojít k uzavření platné smlouvy o darování ve smyslu citovaného ustanovení § 2055 o. z., neboť k té by mohlo dojít pouze za účasti všech subjektů původního závazkového vztahu v souladu s ustanovením § 1902 o. z. Lze tedy uzavřít, že žalovaný získal nemovitosti pod [číslo] pod [číslo] za trvání manželství z peněžních prostředků patřících do společného jmění manželů, nemovitosti se staly jeho součástí, a jelikož uplynuly od zániku společného jmění manželů s právní mocí rozvodu dne 11. 9. 2018 tři roky, tyto nemovitosti se v souladu s citovaným ustanovení § 741 písm. b) o. z. staly předmětem podílového spoluvlastnictví účastníků, jako bývalých manželů, jejichž podíly jsou stejné. Soud proto žalobě, která určuje, že každý z účastníků, jako bývalých manželů, je vlastníkem jedné poloviny těchto nemovitostí, vyhověl v plném rozsahu.

29. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za devět úkonů právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření z 20. 7. 2021, z 16. 11. 2021, 19. 11. 2021 a 26. 11. 2021, dále účast při dvou jednání před soudem, a to 10. 11. 2021 a 2. 3. 2022 a písemné závěrečné vyjádření ze dne 11. 3. 2022). Konkrétně se jedná o 9x 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 5 advokátního tarifu na odměně za právní zastoupení, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K dalším nákladům patří cestovné zástupce žalobkyně k oběma ústním jednáním Brno - Strakonice a zpět při ujetí 496 km osobním automobilem tovární značky Škoda Octavia, [registrační značka], při spotřebě 5,9 l na 100 km při ceně dle daňového dokladu 39,90 Kč za 1 l, což při ujetí shora uvedených km představuje náhrada za pohonné hmoty 1 167,63 Kč a k tomu vzhledem k sazbě náhrady za použití silničního motorového vozidla dle vyhlášky č. 511/2021, a to § 1 písm. b) ve výši 4,70 Kč za 1 km představuje tato náhrada 233,20 Kč a k tomu stravné dle této vyhlášky ve výši 99 Kč a k tomu náhrada za ztrátu času 12 započatých půl hodin po 100 Kč, tedy 1 200 Kč, tedy celkem na těchto náhradách 3 598 Kč. K uvedeným položkám pak náleží 21% náhrada za DPH ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 5 858,60 Kč, což s připočtením soudního poplatku ve výši 10 000 Kč představuje náklady řízení ve výši [částka], které je žalovaný žalobkyni povinen uhradit.