19 Co 759/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka v právní věci žalobkyně: jméno žalobce IČO žalobce sídlem adresa žalobce proti žalované: jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 2 670 460,80 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.3.2025, č.j. 17 C 26/2024-489,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a IV. mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 765,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od 9.10.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích na soudním poplatku částku 1 788,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 582 121,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 447 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9.10.2022 do zaplacení (výrok , právnická osoba, části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 223 460,80 Kč s příslušenstvím soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 6 300 Kč (výrok III.). Soud žalované dále uložil povinnost zaplatit České republice na soudní poplatek částku 22 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích (výrok IV.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 2 670 460,80 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 26.1.2021. Termín pro provedení a předání díla byl sjednán na den 30.7.2021 (fáze a) a b) ), resp. 31.8.2021 (fáze c) ). Žalovaná předala dílo ve fázi a) a b) žalobkyni až dne 11.3.2022, tedy s prodlením 224 dnů; dílo ve fázi c) bylo žalobkyni předáno až dne 11.4.2022, tedy s prodlením o 255 dnů oproti sjednanému termínu. Žalobkyně podanou žalobou uplatnila nárok z titulu prodlení žalované při předání fáze a) a b), žalovaná částka představuje smluvní pokutu sjednanou podle čl. X. odst. 1 smlouvy o dílo ve výši 1 % z celkové ceny díla včetně DPH za každý započatý den prodlení.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla zamítnuta. Poukazovala na to, že zpoždění díla byla způsobeno jednak vyšší mocí mimo kontrolu žalované z důvodu pandemie Covid 19, jednak z důvodu na straně žalobkyně, a to předáním neúplných a nesprávných podkladů a pokynů, neposkytnutím součinnosti, záměrným oddalováním předání díla a vícepracemi požadovanými ze strany žalobkyně. Podle žalované nebylo řešení parkovacích míst součástí předmětu díla a jednalo se o vícepráce, které si žalobkyně objednala až v průběhu provádění díla. Žalovaná dála namítala, že smluvní pokuta je zcela zřejmě nepřiměřená a navrhla, aby soud uplatnil své moderační právo a snížil výši smluvní pokuty tak, aby byla přiměřená okolnostem. Zároveň namítala, že smluvní pokuta v nepřiměřené výši nemohla být platně sjednána, neboť smluvní pokuta v sazbě 365 % ročně je v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26.1.2021 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení projektové dokumentace na rekonstrukci depozitářů, kterou mělo dojít k přebudování stávajících garáží nacházejících se v prvním a druhém podzemním podlaží na depozitáře. Dílo v podobě projektové dokumentace pro stavební řízení včetně stavebního povolení mělo být předáno do 30.7.2021 a v podobě projektové dokumentace pro provádění stavby pak do 31.8.2021. Pro případ prodlení žalované s předáním díla byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 % za každý den prodlení, pro případ prodlení žalobkyně s úhradou ceny za dílo byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % za každý den prodlení. V důsledku přeměny garáží na prostory depozitáře zanikla dosavadní parkovací místa. Žalovaná dne 6.5.2021 vyrozuměla žalobkyni, že stávající parkovací plochy se ruší a že stavební úřad bude požadovat výpočet stávajících parkovacích míst a náhradu za tato místa. Žalobkyně dne 11.5.2021 sdělila žalované, že v případě archivu se jedná o administrativní budovu s malou návštěvností, kde je zaměstnáno 6 pracovníků. Dne 13.5.2021 žalovaná sdělila žalobkyni, že informaci k parkování předá svědku , fyzická osoba, . Dne 26.5.2021 žalovaná sdělila žalobkyni, že svědek , fyzická osoba, byl na městském úřadu upozorněn, že kapacita parkování na daný provoz musí být navržena, a to i náhrada za parkování, které bylo využíváno sousedním objektem. Současně byla žalobkyně vyrozuměna, že žalovaná potřebuje znát procentuální zastoupení skladů a administrativy. Žalobkyně dne 27.5.2021 zaslala žalované pozvánku na pátý kontrolní den s tím, že dopravní řešení zkontrolují namístě. Dne 7.6.2021 se žalobkyně dotázala žalované, zda lze argumentovat tak, že zaměstnanci a návštěvy budou parkovat v dochozí vzdálenosti. K tomu žalovaná žalobkyni sdělila, že zaměstnanci a návštěvy nemohou parkovat na veřejně přístupných parkovištích, když každý objekt musí mít zajištěné parkovací plochy podle ČSN. Dále žalovaná sdělila žalobkyni, že archiv nemá pozemek ani vyhrazená parkovací stání v okolí objektu, proto požádala žalobkyni, aby archiv zahájil jednání o možnosti vyhrazení parkovacích stání od města. Současně žalovaná požádala o sdělení, zda má nadále pokračovat v dokumentaci i tehdy, nejsou-li známa místa k parkování a současně žalobkyni upozornila, že dokumentaci nelze dokončit a provést inženýring do doby vyřešení (mimo jiné parkování). Dne 10.6.2021 žalovaná zaslala žalobkyni výpočet parkovacích míst s informací, že byl konzultován s odborem dopravy a zaslán mu k odsouhlasení. Současně žalovaná informovala žalobkyni, že na pozemku archivu nelze navrhnout (zajistit) žádné oficiální parkovací stání, neboť nejsou zajištěny potřebné rozměry. Žalobkyně dne 11.6.2021 požádala žalovanou o prověření možnosti parkování na pozemku investora parc. č. , parcelní číslo, a dotázala se, jaké jsou potřebné rozměry parkovacích stání, žalovanou informovala, že na předmětném pozemku auta již parkují. Dne 16.6.2021 sdělil , jméno FO, z , právnická osoba, , že s výpočtem parkovacích míst souhlasí. Téhož dne žalovaná vyrozuměla žalobkyni, že svědek , fyzická osoba, zajistil výpočet parkovacích míst a tento u odboru dopravy ověřil. Dne 17.6.2021 se konal kontrolní den č. 6, podle zápisu archiv projedná s vedením města možnost řešení parkování pro archiv. Dne 2.7.2021 žalovaná informovala žalobkyni, že bez zadání, co má být v projektové dokumentaci, nelze podat projektovou dokumentaci na inženýring, žádala o sdělení ohledně dořešení parkování. Dne 12.7.2021 sdělila žalobkyně žalované, že žalovaná má počítat s využitím prostoru před druhým suterénem a v rámci pozemku parc. č. 1105/19. Dne 21.7.2021 žalovaná zaslala žalobkyni informaci, že přes úschovnu poslala elektronickou verzi projektové dokumentace. , právnická osoba, vydal dne 16.8.2021 stanovisko odboru dopravy a silničního hospodářství, že s výpočtem počtu parkovacích stání souhlasí, nicméně z dokumentace nelze zjistit, kde reálně se budou parkovací místa nacházet a že nelze souhlasit s návrhem, že pro parkování bude využit prostor před druhým suterénem a v rámci pozemku parc. č. , parcelní číslo, . Dne 19.8.2021 vyrozuměla žalovaná žalobkyni, že podle žalované se jedná o překážku v řádném plnění díla a dotázala se žalobkyně, zda i tak má podat dokumentaci k vyřízení stavebního povolení. Dne 23.8.2021 žalobkyně dala žalované pokyn podat dokumentaci k vyřízení stavebního povolení. Dne 30.8.2021 žalobkyně sdělila žalované, že bylo odsouhlaseno řešení parkování navržené archivem a žalovaná byla požádána o zpracování dopravního řešení. Dne 31.8.2021 vyrozuměla žalovaná žalobkyni, že předali svědkovi , fyzická osoba, k posouzení reálnost představ archivu o parkování. Dne 1.7.2021 žalobkyně sdělila žalované, že s , tituly před jménem, , jméno FO, bylo projednané zaslané řešení jako možné a že je třeba dopravního posouzení. Dne 10.9.2021 zpracoval , tituly před jménem, , jméno FO, technickou zprávu obsahující vyrozumění, že není možné umístění některých parkovacích stání podle návrhu a současně sdělil důvody, proč to není možné. Následně bylo dohodnuto řešení, že , tituly před jménem, , jméno FO, vytiskne svoji dokumentaci, kterou podepíše a orazítkuje a zbytek textu obsahující připomínky a komentáře investora vytiskne pod svojí hlavičku investor se svým razítkem. Dne 9.11.2021 zaslala žalovaná na Odbor dopravy a silničního hospodářství městského úřadu žádost o vyjádření k umístění parkování. Dne 13.12.2021 vydal Odbor dopravy a silničního hospodářství , právnická osoba, , adresa, stanovisko, že souhlasí s předloženým návrhem počtu a rozmístění parkovacích míst s ohledem na charakteru provozu daného objektu, kdy se jedná o objekt se speciální funkcí s malým počtem zaměstnanců a s velmi nízkou frekvencí návštěv veřejnosti. Dne 2.2.2022 bylo vydáno stavební povolení. Dne 11.3.2022 byl podepsán protokol o předání a převzetí díla dokumentace pro stavební povolení s poznámkou, že dílo bylo převzato bez vad.

5. Po právní stránce soud prvního stupně smlouvu o dílo posuzoval podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle § 2587 o.z., postup při provádění díla a jeho dokončení a předání posuzoval podle § 2594 a § 2604 o.z. Pokud jde o námitku žalované, že problematika parkování nebyla předmětem smlouvy o dílo, vychází soud prvního stupně z čl. III. bod 5 smlouvy o dílo, dle kterého měla být projektová dokumentace zpracována v rozsahu požadovaném zákonem č. 183/2006 Sb., stavební zákon a vyhl. č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. Podle přílohy č. 12, část B.4 písm. c) citované vyhlášky dokumentace v souhrnné zprávě obsahuje mimo jiné dopravní řešení – doprava v klidu. Soud prvního stupně uzavřel, že řešení dopravy implicitně bylo součástí projektové dokumentace v obou stupních provedení a žalovaná jako projektant do zpracovávané dokumentace měla řešení dopravy zahrnout. Námitku žalované, že problematika parkování nebyla předmětem smlouvy o dílo, proto soud prvního stupně neshledal důvodnou. Žalovaná nemohla vědět, zda a kde, případně v jakém počtu má žalobkyně zajištěno parkování, měla se proto žalobkyně na tuto skutečnost po uzavření smlouvy dotázat. Volbu, kde bude mít žalobkyně zajištěno parkování, však na základě dotazu žalované musela učinit žalobkyně a měla to žalované sdělit. Žalobkyně žalované sdělila, že chce parkování umístit na svém pozemku, povinností žalované pak bylo odborně prověřit, zda, kde a v jakém počtu lze na tomto pozemku parkovací stání realizovat. Bylo zjištěno, že parkovací místa požadovaná žalobkyní na jejím pozemku umístit nelze, a to ani podle jí provedeného nákresu, neboť navržená parkovací místa nesplňují normové parametry. Žalovaná učinila své povinnosti projektanta za dost tím, že na tuto komplikaci žalobkyni upozornila. Pak bylo na žalobkyni, aby vyvinula potřebnou aktivitu a na vzniklou situaci reagovala. Do doby vyřešení situace nemělo smysl podávat na stavební úřad žádost o vydání stavebního povolení. Poté, co za spolupůsobení žalobkyně příslušný orgán státní správy s navrhovaným řešením parkování souhlasil, žalovaná své povinnosti splnila, projektovou dokumentaci dopracovala, požádala o vydání stavebního povolení a následně dílo žalobkyni protokolárně předala. Dle soudu prvního stupně nelze žalované klást za vinu, že nezpracovávala dokumentaci k řešení parkování poté, co jí projektant z odboru dopravních staveb sdělil svůj odborný názor, že pro šest parkovacích míst na pozemku žalobkyně nejsou splněny požadavky normy. Soud prvního stupně nepřezkoumával zákonnost postupu a rozhodnutí stavebního úřadu a odboru dopravy a silničního hospodářství , právnická osoba, , adresa, . Přezkoumával, jak se vyvíjel v průběhu provádění díla skutkový děj, který předání díla (a tedy i vydání stavebního povolení) předcházel, neboť zjištění skutkového děje bylo zásadní pro posouzení důvodnosti vzniku uplatnění nároku na smluvní pokutu a její výši. Žalobkyně se domáhala zaplacení smluvní pokuty s odůvodněním, že žalovaná měla dílo předat do 30.7.2021, předala ho však se značným zpožděním až dne 11.3.2022, tedy s prodlením v délce 224 dnů. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 1 % z celkové ceny díla za každý den prodlení. Žalovaná namítala, že smluvní pokuta je zcela zjevně nepřiměřená ceně díla, hodnotě a významu zajišťované povinnosti a poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, když navrhovala moderaci smluvní pokuty tak, aby byla přiměřená okolnostem. Soud prvního stupně otázku platnosti smluvní pokuty, její výše a moderace posuzoval podle § 2048 o.z. a § 2051 o.z., dále dle § 574, § 580, § 586 odst. 1 a § 588 o.z. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky konkrétní funkce smluvní pokuty sjednána nebyla. Dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta měla plnit především preventivní funkci vytvářející dodatečný nátlak na žalovanou na včasné splnění závazku, v druhé řadě pak plnila funkci sankční. Soud prvního stupně je toho názoru, že ze strany žalované k opožděnému předání díla došlo, avšak na celkovém prodlení se žalovaná podílí pouze částečně. Počátek průtahů žalované s prováděním díla soud spatřuje v okamžiku, kdy žalovaná sdělila žalobkyni, že svědek Předota zajistil výpočet parkovacích míst, k čemuž došlo 16.6.2021. Již 11.6.2021 žalobkyně sdělila žalované, že žádá o prověření možnosti parkování na pozemku parc. č. , parcelní číslo, . Žalovaná však až dne 31.8.2021 zaslala žalobkyni vyrozumění, že předala svědkovi , fyzická osoba, k posouzení reálnost představ žalobkyně o parkování na tomto pozemku. Prodlevu na straně žalované tak soud prvního stupně spatřuje od 17.6.2021 do 30.8.2021, tj. v délce 75 dnů. O tuto dobu zaviněním žalované se provádění díla prodloužilo. Naopak v období do 16.6.2021 a po datu 30.8.2021 soud v konání žalované žádné prodlevy nespatřuje. Žalovaná v souladu se svými povinnostmi vyrozuměla žalobkyni o komplikacích při řešení parkování a vyzvala žalobkyni, aby v tomto směru žalované poskytla součinnost. Bylo proto na žalobkyni, aby v případě, kdy chtěla rozmístit parkovací místa podle svého návrhu, přestože to podle odborných specialistů nebylo v souladu se závaznými normami, pro tento svůj požadavek zajistila u příslušného orgánu státní správy souhlasné stanovisko. Do doby, než žalovaná toto stanovisko měla k dispozici (po datu 30.8.2021), byla oprávněna práce na projektové dokumentaci přerušit. Přiměřenost žalobkyní požadované smluvní pokuty soud prvního stupně posuzoval v souladu s právními závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Pokud žalobkyně namítala, že v důsledku opožděně předaného díla došlo k navýšení ceny stavebních prací, pak soud prvního stupně uzavřel, že okolnosti spočívající v pohybu cen stavebních prací a materiálů v době porušení smlouvy pro žalovanou předvídatelné nebyly. Stejně tak neshledal důvodnou obranu žalované, že důvodem zpoždění díla byla vyšší moc spočívající v omezeních plynoucích z nařízení vlády z důvodu pandemie Covid 19. Důvodnou neshledal ani námitku žalované týkající se nepřiměřenosti smluvní pokuty, neboť smluvní pokuta ve výši 1 % denně není obecně sama o sobě v nepřiměřené výši. Celková výše smluvní pokuty požadovaná žalobkyní ve vztahu k hodnotě zajišťované povinnosti, resp. hodnotě provedeného díla však podle názoru soudu prvního stupně nepřiměřená je. Za nepřiměřenou ji považuje především pro nevyváženost s výší smluvní pokuty, kterou by mohla v případě porušení povinnosti žalobkyně žádat žalovaná. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za prodlení v délce 75 dnů a za tyto průtahy by měla zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně za každý den prodlení. S těmito závěry soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 447 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení od 9.10.2022, neboť do 8.10.2022 byla žalované poskytnuta lhůta k dobrovolnému splnění povinnosti. Ve zbytku soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, a to za 21 úkonů po 300 Kč dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Soud prvního stupně současně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek dle § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. i) a § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., neboť žalobkyně je od placení soudních poplatků osvobozena a povinnost zaplatit soudní poplatek tak podle výsledků řízení přechází na žalovanou.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, a to do výroku I., III. a IV. z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Žalovaná je přesvědčena, že soud prvního stupně v zásadě správně zjistil skutkový stav, jeho rozhodnutí však spočívá na nesprávném právním posouzení a aplikaci zejména ust. § 2594 odst. 1 až 3 o.z. V posuzované věci spočívá nevhodná povaha věci, resp. nevhodný příkaz žalobkyně v tom, že žalobkyně neměla zajištěna potřebná parkovací místa a pozemek žalobkyně neumožňoval jejich umístění v souladu s platnými normami. Žalovaná tak nemohla vypracovat projekt dopravy v klidu a zajistit kladné stanovisko odboru dopravy, což bylo překážkou pro získání stavebního povolení. Tato překážka v provádění díla trvala až do doby, kdy si žalobkyně vyjednala na odboru dopravy vydání kladného stanoviska k jejímu záměru i přesto, že normovaná parkovací stání neměla (dne 13.12.2021). O tuto dobu tedy měly být dle § 2594 odst. 3 o.z. prodlouženy termíny pro předání díla. Žalobkyně nejprve při zadání zakázky žalované dala pokyn, aby problematiku parkování neřešila, že to není třeba. Nevhodnost pokynů žalobkyně trvala i nadále, když požadovala umístění parkovacích míst na pozemku parc. č. , parcelní číslo, , i když pozemek objektivně umístění šesti normovaných parkovacích stání dle požadavku žalobkyně neumožňoval. Žádný jiný důvod prodlení s předáním celého díla neexistoval a ani žalobkyně nic takového v řízení netvrdila. Žalovaná v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo předala projektovou dokumentaci pro stavební povolení již dne 30.7.2021, přičemž chybělo pouze kladné stanovisko odboru dopravy. To však žalovaná nemohla získat, neboť tomu bránily nevhodné pokyny žalobkyně. Lhůta pro provedení díla byla tedy v souladu s § 2594 odst. 3 o.z. prodloužena o 321 dní – do 16.6.2022, resp. do 16.7.2022, když od uzavření smlouvy o dílo dne 26.1.2021 až do 13.12.2021 trvaly překážky v provádění díla. I pokud by prodloužení lhůty mělo nastat až od okamžiku, kdy žalovaná na nevhodnost pokynu žalobkyni upozornila (6.5.2021), měla by lhůta pro dokončení díla být prodloužena o 221 dní, tedy nejméně do 8.3.2022 u dokumentace pro stavební povolení, resp. do 8.4.2022 u dokumentace provádění stavby. Žalovaná tedy splnila dílo řádně, jelikož je dokončila a předala v době prodloužené o dobu přerušení, maximálně snad o tři dny později. Závěr soudu prvního stupně, který shledal prodlení na straně žalované v délce 75 dní, nemá oporu v zákoně a je vnitřně rozporný, když překážka v provádění díla v části parkování trvala i v tomto období a odpadla až vydáním kladného stanoviska odboru dopravy, k čemuž došlo až dne 13.12.2021. Žalovaná na tuto překážku žalobkyni opakovaně upozorňovala, jakmile ji mohla zjistit, a dostála tedy svým povinnostem dle § 2594 odst. 1 o.z. Žalovaná se v odvolání dále podrobně vyjadřuje k jednotlivým dílčím právním otázkám, které soud prvního stupně dle žalované nesprávně právně posoudil. Žalovaná je přesvědčena, že názor soudu prvního stupně, že v období od 16.6.2021 do 31.8.2021 nepostupovala bez průtahů, nemůže obstát, když žalovaná vždy reagovala obratem. Ani v tomto období žalovaná žádné své zákonné ani smluvní povinnosti neporušila. Žalovaná nepovažuje za správný postup soudu prvního stupně ani pokud jde o moderaci smluvní pokuty. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru o nepřiměřenosti žalobkyní uplatňované smluvní pokuty, smluvní pokutu však nesnížil dostatečně, když v řízení nebyla prokázána tvrzení žalobkyně ohledně hodnoty a významu zajišťované povinnosti ani ohledně jakékoliv konkrétní škody, která jí snad měla vzniknout. Kromě toho soud prvního stupně moderoval denní sazbu smluvní pokuty (z 1 % denně na 0,5 % denně), z judikatury Nejvyššího soudu ČR však plyne, že moderovat je třeba výslednou částku smluvní pokuty. Žalovaná je přesvědčena, že při zohlednění veškerých okolností případu je maximální přiměřená výše smluvní pokuty nejvýše 150 000 Kč. Za nesprávné považuje žalovaná rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, kdy žalobkyně byla úspěšná v základu nároku pouze z jedné třetiny. Žalovaná tak byla úspěšná co do dvou třetin, měla by jí tedy náležet náhrada přinejmenším části nákladů řízení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a žalované přizná náklady soudního řízení.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

8. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. zůstal odvoláním žalované nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

9. Žalobkyně se k odvolacímu jednání nařízenému na 12.6.2025 nedostavila, svoji neúčast řádně omluvila. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., vycházel přitom z obsahu spisu. K odvolání žalované žalobkyně uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za vyvážený a plně jej respektuje.

10. Podle § 2594 odst. 1 o.z. zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.

11. Podle § 2594 odst. 2 o.z. překáží-li nevhodná věc nebo příkaz v řádném provádění díla, zhotovitel je v nezbytném rozsahu přeruší až do výměny věci nebo změny příkazu; trvá-li objednatel na provádění díla s použitím předané věci nebo podle daného příkazu, má zhotovitel právo požadovat, aby tak objednatel učinil v písemné podobě.

12. Podle § 2594 odst. 3 o.z. lhůta stanovená pro dokončení díla se prodlužuje o dobu přerušením vyvolanou. Zhotovitel má právo na náhradu nákladů spojených s přerušením díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna.

13. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, tak, jak jsou velmi podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 4. až 47. Skutková zjištění soudu prvního stupně vyplývají z provedených důkazů, které soud prvního stupně hodnotil v souladu s ust. § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí soudu ve věci. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho skutkové závěry tak, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného rozsudku.

14. Po právní stránce odvolací soud vychází při hodnocení účastníky uzavřené smlouvy o dílo z ust. § 2586 a násl. o.z., zejména pak z ust. § 2594 odst. 1, 2 a 3 o.z. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně vychází ze zjištění, že projektová dokumentace podle čl. III. bod 5 smlouvy o dílo měla být zpracována v rozsahu požadovaném stavebním zákonem a vyhláškou o dokumentaci staveb, považuje proto za správný závěr soudu prvního stupně, že řešení dopravy bylo součástí projektové dokumentace v obou stupních provedení. Soud prvního stupně v odstavci 54. odůvodnění správně uvádí, že volbu, kde bude mít žalobkyně zajištěno parkování, musela na základě dotazu žalované učinit žalobkyně a žalované toto měla sdělit. Pokyny žalované k otázce parkování však byly nevhodné. Z výpovědi svědka , fyzická osoba, bylo zjištěno, že žalobkyně nejprve parkování řešit nechtěla s tím, že depozitář parkování nepotřebuje, parkování je zbytečné, autem tam nikdo nejezdí a návštěvníci jsou tam zřídka (odst. 24 odůvodnění rozsudku). Žalovaná již dne 6.5.2021 sdělila žalobkyni, že se stávající parkovací plochy ruší, stavební úřad proto bude požadovat výpočet stávajících parkovacích míst a náhradu za tato místa a připojila žádost o zaslání podkladů (č.l. 136 spisu). Žalovaná také následně zajistila výpočet potřebných parkovacích míst (potřeba bylo šest parkovacích stání). Pokyny žalobkyně však byly i nadále nevhodné, neboť požadovala, aby k parkování byl využit prostor před druhým suterénem a její pozemek č. , parcelní číslo, (sdělení žalované žalobkyni ze dne 12.7.2021). Odbor dopravy a silničního hospodářství , právnická osoba, , adresa, však 16.8.2021 vydal stanovisko, že nelze souhlasit s návrhem, že pro parkování bude využit prostor před druhým suterénem a v rámci pozemku parc. č. , parcelní číslo, . Žalobkyně následně požadovala, aby šest parkovacích míst bylo umístěno na pozemek žalobkyně č. , parcelní číslo, dle jejího nákresu, takto navržená parkovací stání však dle technické zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, není možné na pozemek umístit, neboť některá parkovací stání nesplňovala platné normy. Žalovaná také dne 19.8.2021 vyrozuměla žalobkyni, že se jedná o překážku v řádném plnění díla, neboť bez odsouhlasení řešení parkování navrženého archivem nelze podat projektovou dokumentaci k žádosti o stavební povolení. Žalovaná však měla projektovou dokumentaci v termínu dle smlouvy o dílo zpracovanou, s výjimkou dopravního řešení zaslala žalobkyni elektronickou verzi projektové dokumentace již dne 21.7.2021. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledává prodlení žalované s prováděním díla v období od 17.6.2021 do 30.8.2021, neboť i v tomto období žalovaná činila všechny kroky k tomu, aby dle pokynů žalobkyně dopravní řešení – parkování zpracovala. Odvolací soud je naopak toho názoru, že pokyny žalobkyně ve vztahu k zajištění parkování byly nevhodné, neboť žalobkyně nejprve nepožadovala zajištění parkování, posléze po upozornění ze strany žalované, že je třeba zajistit potřebný počet parkovacích míst, požadovala umístění parkovacích stání v rozporu se stanoviskem odboru dopravy, následně požadovala šest parkovacích stání na pozemek č. , parcelní číslo, , ačkoliv to platné normy neumožňovaly. Tato nevhodnost pokynů žalované byla překážkou pro řádné provádění díla ze strany žalované ve smyslu § 2594 odst. 2 o.z., na nutnost zajistit potřebný počet parkovacích stání byla žalobkyně žalovanou upozorněna již 6.5.2021. Pokyny žalobkyně ve vztahu k parkování přestaly být nevhodnými až v okamžiku, kdy na základě dohody žalobkyně s odborem dopravy a silničního hospodářství tento odbor vydal kladné stanovisko, což nastalo dne 13.12.2021. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že lhůta stanovená pro dokončení díla ve fázi a) a b) do 30.7.2021 se ve smyslu § 2594 odst. 3 o.s.ř. prodlužuje o dobu, po kterou trvaly nevhodné pokyny k zajištění parkování ze strany žalobkyně, a to o dobu od 6.5.2021 do 13.12.2021, tedy o 221 dnů. Skutečnost, že prodloužení doby provádění díla způsobily nevhodné pokyny žalobkyně k zajištění parkovacích míst, dokládá dle odvolacího soudu i to, že projektová dokumentace s výjimkou řešení dopravy v klidu byla žalovanou zpracována v termínu dle smlouvy o dílo, když v elektronické podobě byla žalobkyni zaslána již 21.7.2021. Po odpadnutí překážky, a to zajištění kladného stanoviska odboru dopravy žalobkyní dne 13.12.2021, žalovaná v souladu se smlouvou o dílo požádala o vydání stavebního povolení, to bylo vydáno dne 2.2.2022 a dne 11.3.2022 byl podepsán protokol o předání a převzetí díla – dokumentace pro stavební povolení, a to bez vad.

15. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení smluvní pokuty za opožděné předání díla, a to za prodlení v délce 224 dnů. Jak bylo shora uvedeno, odvolací soud dospěl k závěru, že z důvodu nevhodných pokynů žalobkyně nemohla žalovaná vypracovat projekt parkování (dopravy v klidu) v souladu s platnými normami a zajistit kladné stanovisko odboru dopravy, bez kterého nebylo možné získat stavební povolení. Nevhodné pokyny žalobkyně tak byly překážkou v řádném provádění díla žalovanou ve smyslu § 2594 odst. 2 o.z., tato překážka trvala 221 dnů a o tuto dobu měl být termín pro předání díla dle § 2594 odst. 3 o.z. prodloužen. Za této situace lze shledat na straně žalované prodlení pouze o tři dny. Smluvní pokuta sjednaná účastníky ve smlouvě o dílo ve výši 1 % denně za každý den prodlení z celkové ceny díla včetně DPH činí za jeden den 11 921,70 Kč, za tři dny jde o částku 35 765,10 Kč. Taková výše smluvní pokuty není dle odvolacího soudu nepřiměřeně vysoká, když jak správně namítala žalovaná v podaném odvolání, při moderaci smluvní pokuty se neposuzuje vlastní způsob jejího určení, tedy například procentní sazba, moderovat je třeba výslednou částku smluvní pokuty, tak aby byla přiměřená. Odvolací soud s ohledem na výši smluvní pokuty za tři dny prodlení dospěl k závěru, že podmínky pro moderaci smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z. naplněny nejsou. Sdílí však závěry soudu prvního stupně, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, stejně tak nelze dospět k závěru, že by smluvní pokuta byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

16. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze co do částky 35 765,10 Kč, a to včetně žalobkyní požadovaného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 9.10.2022 do zaplacení, když žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve lhůtě do 8.10.2022 (§ 1970 o.z.). Ve zbývající části je žaloba žalobkyně nedůvodná. Odvolací soud proto podle § 220 o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a IV. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 765,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9.10.2022 do zaplacení. Odvolací soud dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku částku 1 788,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích, neboť žalobkyně je od placení soudních poplatků osvobozena a na žalovanou podle výsledků řízení přešla poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, její neúspěch se týká jen nepatrné části předmětu řízení. Odvolací soud proto žalované přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované před soudem prvního stupně představuje odměna za právní zastoupení advokátem za 21 úkonů po 19 020 Kč (příprava a převzetí zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádření žalované ze dne 22.2.2024, účast na jednání soudu dne 17.4.2024 v rozsahu dvou úkonů, porada s klientem dne 23.5.2024, vyjádření žalované k výzvě soudu dne 27.5.2024, účast na jednání soudu dne 3.9.2024 v rozsahu tří úkonů, porada s klientem dne 13.9.2024, vyjádření žalované k výzvě soudu ze dne 16.9.2024, účast na místním šetření dne 22.10.2024, účast na jednání soudu dne 23.10.2024 v trvání čtyř úkonů, porada s klientem dne 7.1.2025, vyjádření žalované ve věci ze dne 8.1.2025, účast na jednání soudu dne 25.2.2025, písemný závěrečný návrh žalované ze dne 28.2.2025 a účast na jednání soudu dne 12.3.2025. K odměně dále náleží 21 režijních paušálů, z toho 16 za úkony v roce 2024 ve výši 300 Kč a 5 za úkony učiněné v roce 2025 ve výši 450 Kč dle advokátního tarifu ve znění platném v době provedení jednotlivých úkonů. Celkem jde o částku 406 470 Kč. V odvolacím řízení vykonal právní zástupce žalované 3 úkony (porada s klientem dne 4.4.2025, odvolání proti rozsudku ze dne 7.4.2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 12.6.2025), odměna za jeden úkon právní služby z předmětu řízení 447 000 Kč činí 10 100 Kč/úkon, za 3 úkony celkem 30 300 Kč. K odměně dále náleží 3 režijní paušály po 450 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025, tedy částka 1 350 Kč, celkem jde o částku 31 650 Kč jako náklady právního zastoupení v odvolacím řízení. K nákladům dále náleží náhrada za promeškaný čas za cesty právního zástupce z Prahy do Českých Budějovic a zpět ve dnech 17.4.2024, 3.9.2024, 23.10.2024, 25.2.2025, 12.3.2025 a 12.6.2025, když cesta jedním směrem trvá 1 hodinu 58 minut, tedy 4 započaté půlhodiny. Náhrada za ztrátu času dle § 14 advokátního tarifu činí v roce 2024 za 1 půlhodinu 100 Kč, v roce 2025 za 1 půlhodinu 150 Kč. Za cestu na místní šetření dne 22.10.2024 z Prahy do Českého Krumlova a zpět jde o 5 započatých půlhodin za cestu jedním směrem, celkem tedy 10 půlhodin po 100 Kč. Náhrada za ztrátu času tak celkem činí 7 000 Kč. Náklady vynaložené žalovaným tvoří dále cestovné k soudním jednáním a na místní šetření vozidlem AUDI A6 se spotřebou 5,6 l /100 km, palivo nafta. V roce 2024 jde o vzdálenost 6 x 158 km a 2 x 180 km, při ceně motorové nafty 38,70 Kč/l, spotřebě 5,6 l/100 km a sazbě základní náhrady 5,60 Kč/km jde celkem o částku 10 160,58 Kč. V roce 2025 jde o vzdálenost 6 x 158 km, při ceně motorové nafty 34,70 Kč/l, spotřebě 5,6 l/100 km a sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km jde celkem o částku 7 340,62 Kč. Náklady tak celkem činí 462 621,20 Kč, po připočtení 21 % DPH ve výši 97 150,45 Kč jde o částku 559 771,65 Kč. K nákladům dále náleží soudní poplatek za podané odvolání ve výši 22 350 Kč, celkem tak náklady řízení vynaložené žalovanou dosahují částky 582 121,65 Kč.