19 Co 799/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing Martiny Lacinové ve věci žalobkyně: EGE- Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 240 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 2025, č. j. 12 C 373/2024–221,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 23 498,20 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 240 000 Kčs příslušenstvím (výrok I.), o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 90 936,20 Kč (výrok II.). Žalobkyně v řízení uplatňovala nárok na smluvní pokutu za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 za prodlení žalované s povinností provést a předat sjednané dílo. Mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalované provést likvidaci dřevní skládky ve , Anonymizováno, nejpozději do 31. 12. 2020. Dvěma dodatky smlouvy byla tato lhůta dvakrát prodloužena o rok, tedy do 31. 12. 2022. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 15 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení žalované s povinností řádně provést a předat dílo. Předání díla bylo sjednáno ve zvláštní formě, a to písemně a protokolárně. Žalovaná nárok neuznávala, bránila se tím, že podle smlouvy mělo dojít k protokolárnímu předání pozemků, na nichž mělo být prováděno předmětné dílo likvidace skládky, když žalobkyně tuto povinnost nesplnila, pozemky ve vlastnictví žalobkyně předala s více než ročním zpožděním a pozemky ve vlastnictví třetích osob nepředala nikdy. Žalovaná dále argumentovala, že podle jejího výkladu smlouvy o dílo se smlouva týkala pouze činnosti žalované na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně, které jí žalobkyně předala a v tomto rozsahu žalovaná dílo dokončila. Dále poukazuje na to, že žalovaná nemohla předvídat množství cizorodého odpadu v předmětné skládce. Další okolností, která zásadně zasáhla do provádění díla, bylo rozhodnutí Krajského úřadu , sídlo, ze dne 28. 1. 2022, kterým došlo k omezení kapacity zařízení žalované, v němž prováděla likvidaci odpadu, nebylo proto možné závazek stihnout ve sjednané lhůtě. Tím se plnění stalo nemožným a došlo k zániku smlouvy. Ze stejného důvodu je uplatnění smluvní pokuty žalobkyní nemravné, protože zajišťuje závazek, který se stal objektivně nesplnitelným. K námitce žalované týkající se předmětu smlouvy o dílo okresní soud uzavřel, že rozsah díla, tedy pozemky, na kterých mělo být dílo prováděno, jsou ve smlouvě definovány jasně a přesně. Okresní soud uzavřel, že vlastnický režim pozemků není pro uzavření smlouvy o dílo podstatný. Podstatné je, že žalovaná měla přístup ke všem pozemkům, a to již od okamžiku uzavření smlouvy o dílo, když všechny pozemky byly volně přístupné. Žalovaná ostatně až do zahájení tohoto soudního sporu nikdy nevznášela námitky o nedostatku součinnosti žalobkyně v tomto smyslu. Pokud jde o námitku, že žalovaná nemohla předvídat množství cizorodého odpadu ve skládce, poukázal okresní soud na znění smlouvy, kde žalovaná byla na tuto skutečnost výslovně upozorněna a uvedla, že bere na vědomí toto riziko. Za účelovou označil okresní soud obranu týkající se údajné nemožnosti plnění, když žalovaná i po snížení kapacity měla stále k dispozici zařízení k likvidaci odpadů, dílo bylo tedy dále objektivně proveditelné, pouze mohlo dojít ke ztížení podmínek pro splnění smlouvy, což však ve smyslu § 2006 odst. 1 věty první o. z. nečiní předmět plnění nemožným. Okresní soud nesouhlasí ani s tím, že by z tohoto důvodu byl uplatněný nárok nemravný, když při výkonu předmětu smlouvy o dílo spatřuje u žalované liknavost a hlavně neserióznost, když žalovaná na pozemcích kácela stromy, ke kterým nebylo vydáno povolení, a to v místech, kde nedocházelo k těžbě dřevní skládky. Dále na území skládky navážela neznámý odpadní materiál. Obě strany se lišily v tom, v jakém rozsahu bylo dílo provedeno, žalovaná tvrdila, že bylo provedeno zčásti na pozemcích ve vlastnictví žalobkyně, žalobkyně toto popírala. Mezi stranami však bylo nesporné, že likvidace skládky neproběhla na všech pozemcích (tedy včetně pozemků ve vlastnictví třetích osob), jak smlouva ukládala. Okresní soud tedy uzavřel, že likvidaci skládky žalovaná neprovedla řádně a včas, a proto žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu v uplatněném rozsahu. Žalobě proto vyhověl v plném rozsahu.

2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, rozsudek napadá v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. a), b), d), e), g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek buď změnil a žalobu zamítl v plném rozsahu, nebo jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná vytýká okresnímu soudu, že se vůbec nevypořádal s argumentací žalované ohledně tvrzeného a prokázaného rozsahu smlouvy o dílo, pokud jde o předmětné pozemky, když v odvolání opakuje vznesenou argumentaci před soudem prvního stupně o tom, že podle jejího názoru se povinnost sjednaná ve smlouvě týkala pouze předaných pozemků ve vlastnictví žalobkyně, když ke dni 25. 3. 2024, jak vyplývá ze zápisu z místního šetření, v tomto rozsahu bylo dílo splněno. Okresní soud se také nedostatečně vypořádal s námitkami žalované o nemožnosti likvidace celého objemu z důvodu následné nemožnosti plnění z důvodu nepředvídatelného zásahu veřejnoprávními regulacemi. K omezení kapacity došlo počátkem roku 2022 způsobem, který žalovaná nemohla předvídat, a proto nebylo fakticky možné v roce 2022 dílo dokončit. Žalovaná také nerozumí závěru okresního soudu o její údajné liknavosti a neserióznosti, když ke zmíněnému kácení stromů mělo dojít v roce 2014, tedy před více než 10 lety, a pokud jde o odkaz na návoz sypkého materiálu neznámého původu, pak podle názoru žalované to není pro soudní řízení relevantní a ohledně této otázky nebylo prováděno bližší dokazování.

3. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně, s odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Námitku žalované o odlišném rozsahu díla považuje za zjevně nesprávnou, neboť rozsah smlouvy o dílo byl jednoznačně vymezen v samotné smlouvě a v příloze č. , hodnota, k této smlouvě, konkrétně v článku 4 přílohy č. , hodnota, , která uváděla konkrétní výčet pozemků, na kterých se nachází skládka, která má být zlikvidována. Pokud žalovaná odkazuje na dodatek č. , hodnota, , pak jeho obsah se vůbec netýká rozsahu díla, ale dodatečného ujednání o tom, že žalovaná může za účelem plnění díla užívat ještě další pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná netvrdila, že by dílo provedla na všech pozemcích, tedy včetně pozemků ve vlastnictví třetích osob, je tedy zřejmé, že svou povinnost nesplnila. Pouze řádné splnění díla ve sjednaném rozsahu ve smlouvě a existence písemného předávacího protokolu vystaveného do 31. 12. 2022 by znamenalo řádné splnění díla, tedy absenci povinnosti žalované hradit sjednanou smluvní pokutu. Žalobkyně se plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu o nedůvodnosti obrany žalované týkající se snížení kapacity zařízení žalované pro likvidaci odpadu, když ve smyslu relevantní právní úpravy, a to ustanovení § 2006 o. z. se dílo z tohoto důvodu nemohlo stát v plnění objektivně nemožné, neboť žalovaná mohla svou povinnost plnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby či až po určené době plnění ve smyslu § 2006 odst. 1 věty druhé o.z. Nic nebránilo žalované v tom, aby vytěženou hmotu zpracovala včas v jiném zařízení než v tom, u kterého došlo ke snížení kapacity. Ostatně to uváděla i , organizace rezortu, ve svém rozhodnutí ze dne 3. 5. 2024, když žalované uložila povinnost předat odpad a vyrobený materiál do jiného zařízení, bude-li dosaženo kapacity výše uvedeného zařízení žalované. Žalobkyně navrhuje napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

6. Podle § 2006 odst. 1 o. z. stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

7. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení před soudem prvního stupně, zjištěné skutkové závěry mají oporu v provedeném dokazování, hodnocení důkazů je logické a přesvědčivé, skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu, aby věc mohla být posouzena po právní stránce v souladu s právními předpisy.

8. Odvolací soud se plně ztotožňuje jak se skutkovými, tak právními závěry okresního soudu, okresní soud posoudil věc správně jak po skutkové, tak právní stránce. Okresní soud se také dostatečně vypořádal s námitkami a obranou žalované.

9. Odvolací soud předně cítí potřebu zdůraznit právní povahu předmětné právní úpravy, kterou výslovně nezmiňuje soud prvního stupně a kterou ignoruje žalovaná při své procesní obraně. Současná úprava institutu smluvní pokuty je vystavěna na objektivní odpovědnosti za porušení utvrzené povinnosti a z povinnosti zaplatit smluvní pokutu se tak nelze liberovat ani s poukazem na vyšší moc či jiné okolnosti vylučující nárok na náhradu škody. Pro naplnění povinnosti hradit smluvní pokutu je proto rozhodující pouze to, zda byla či nebyla splněna utvrzená povinnost, v daném případě povinnost žalované provést řádně a včas sjednané dílo, tedy vzhledem k existenci ujednání o protokolárním předání díla, tedy existence písemného protokolu o předání díla vystaveného do 31. 12. 2022. Pro vznik nároku na smluvní pokutu tedy není rozhodující, zda nesplnění utvrzené povinnosti žalovaná subjektivně zavinila či nikoliv či k tomu došlo v důsledku vyšší moci. Zprostit se povinnosti hradit smluvní pokutu v situaci, kdy nebyla splněná utvrzená povinnost, lze zcela výjimečně, právní úprava v části občanského zákoníku upravující smluvní pokutu žádné takové ustanovení neobsahuje, může k tomu dojít pouze ve zcela výjimečných situacích za použití ustanovení obecné úpravy občanskoprávních vztahů. Zejména půjde o situaci, kdy porušení tvrzené povinnosti způsobí věřitel, nikoliv dlužník, za této situace by přiznání smluvní pokuty bylo v rozporu s § 6 příp. § 8 o.z. (nepoctivé jednání a zneužití práva). Žádný z argumentů žalované však nemá tento charakter.

10. Za zjevně nedůvodnou nutno označit argumentaci žalované o tom, že utvrzená povinnost se měla týkat pouze provádění díla na pozemcích ve vlastnictví žalované, nikoliv na pozemcích třetích osob. Okresní soud k této argumentaci správně uvedl, že pozemky, na kterých měla činnost probíhat, byly ve smlouvě o dílo vymezeny přesně a jasně. S tímto závěrem nelze než souhlasit. Předně nutno rozlišovat mezi dílem a předmětem díla, když dílem podle smlouvy byla likvidace skládky. Předmět díla definuje článek III. smlouvy o dílo, který stanoví, že podrobný postup při likvidaci skládky je určen závazně Studií likvidace skládky tvořící přílohu č. 1 smlouvy o dílo. Tato příloha jednak přesně definuje konkrétní činnosti spadající pod užití termínu „likvidace“, ve vztahu k pozemkům je studie také zcela konkrétní a jednoznačná, když v článku 4 výslovně uvádí, že skládka se rozkládá na celkem 9 parcelách 7 vlastníků a tyto pozemky konkrétně vyjmenovává parcelními čísly a v závěru článku je uveden do konce snímek katastrální mapy s těmito pozemky. Odvolací soud se tedy plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že v této věci nelze mít nejmenší pochybnosti o tom, co mělo být předmětem díla, tedy na jakých konkrétních pozemcích mělo docházet k likvidaci skládky. Na uvedeném závěru nic nemění ani obsah dodatku č. 1, který se ostatně nijak netýká předmětu či rozsahu plnění, pouze dává žalované možnost při plnění smlouvy navíc použít ještě další tam přímo uvedené pozemky ve vlastnictví žalobkyně. Lze tedy uzavřít, že předmět a rozsah díla byl ve smlouvě zcela jednoznačně a konkrétně vymezeny a o tom, na jakých pozemcích měla být skládka likvidována, nemůže vznikat žádná pochybnost. Není tedy žádný důvod provádět další výklad právního jednání, které je zcela určité a jednoznačné.

11. Argumentace žalované k této otázce je nejen zjevně nedůvodná, ale lze ji označit za demagogickou. Žalovaná postupuje tak, že z obsahu smlouvy vybírá izolované části, které kombinuje tak, aby dosáhla zamýšleného účelu, tedy zpochybnění rozsahu utvrzené povinnosti. Postupuje konkrétně tak, že z článku III. vytrhne část tam uvedené věty, že „zhotovitel se zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele…“, když tuto část zkombinuje s jiným útržkem z jiného článku (čl. V.), ve kterém se objednatel zavázal předat na základě písemného protokolu pozemky určené k provedení díla zhotovitelem a z těchto dvou útržků dovozuje, že jako pozemky určené pro provedení díla byly určeny pouze ty pozemky zhotovitele, které byly protokolárně předány. Interpretovat či vykládat právní jednání nutno racionálně a objektivně, při zhodnocení celého jeho obsahu, nikoliv účelově a demagogicky vytrhávat z celého právního jednání jednotlivé části a ty kombinovat tak, aby odpovídaly předem danému účelu, který je sledován pro účely soudního řízení. Jestliže žalovaná odkazuje část věty v článku III., která zní: „zhotovitel se zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele…“, pak jde o ujednání, které zjevně přejímá dikci zákona, a to § 2586 odst. 1 o. z., nejde o ujednání mající zvláštní funkci, a to odlišně upravit rozsah utvrzené povinnosti.

12. Odvolací soud se také plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že není důvodná ani námitka o následné nemožnosti plnění z důvodu „nepředvídatelného zásahu veřejnoprávními regulacemi“. Následnou nemožností plnění ve smyslu § 2006 odst. 1 o. z. se míní výlučně objektivní nemožnost splnit sjednaný závazek. Taková situace v této věci nenastala, žalovaná byla nadále schopná plnit závazek spočívající v likvidaci skládky. Došlo pouze ke komplikaci při plnění sjednaného závazku, když jde o situaci uvedenou ve větě druhé citovaného ustanovení, tedy, že plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Samotné skutkové vymezení tohoto argumentu, jak jej podává žalovaná, tedy že z důvodu omezení kapacity zařízení na likvidaci odpadu počátkem roku 2022 nebylo objektivně možné stihnout prodloužený termín, odpovídá výše citované druhé větě § 2006 odst. 1 o. z. tedy, že dílo mohlo být provedeno po sjednané době, nebo (jak argumentuje žalobkyně s odkazem na rozhodnutí , organizace rezortu, ) bylo možné plnit za pomoci jiné osoby. Jinými slovy skutkový důvod vymezený žalovanou nelze v žádném případě podřadit pod objektivní nemožnost plnění podle věty první § 2006 odst. 1 o. z.

13. Odvolací soud neshledává ani nemravnost uplatněného nároku ze strany žalobkyně shodně se soudem prvního stupně. Nelze shledat žádný aspekt nemravnosti v jednání žalobkyně, neboť ta nijak nezpůsobila (alespoň to žalovaná netvrdí) vydání správního rozhodnutí o omezení kapacity zařízení žalované na likvidaci odpadu, naopak ze zjištěných skutkových okolností případu vyplývá, že žalobkyně byla ohledně termínu plnění nadstandardně vstřícná, když dvakrát prodloužila dobu plnění celkem o dva roky. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu, který shledal nesolidní přístup naopak u žalované, která nedovoleně kácela stromy na jiných místech, než byla prováděna likvidace skládky a zejména navážela na skládku jiný odpad. Námitky žalované k této otázce jsou zcela nedůvodné, když je zcela irelevantní, zda ke kácení stromů došlo před rokem či před 10 lety (časové hledisko nijak nesnižuje toto jednání žalované) a okresní soud skutečně nepotřeboval provádět bližší dokazování ke zjištění toho, jaké povahy a druhu je na skládku navážený odpad či odkud pochází.

14. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobkyně prokázala, že žalovaná nesplnila řádně a včas utvrzenou povinnost, a proto žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v žalované výši. V řízení nebylo zjištěno, že by se žalobkyně nemohla dovolat požadované pokuty proto, že by snad sama způsobila porušení utvrzené povinnosti, v řízení nebylo zjištěno nic, co by byť naznačovalo, že uplatněný nárok ze strany žalobkyně je v rozporu se zásadami poctivého jednání či by šlo o zneužití práva. Nelze ani dojít k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je nemravný. Odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, když žalovaná nebyla se svým odvoláním úspěšná, a proto žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 498,20 Kč, která se skládá z náhrady za právní zastoupení za dva úkony (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) v sazbě 9 260 Kč za úkon ve výši 18 520 Kč, dále ze dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč ve výši 900 Kč a 21% DPH.