19 Co 814/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované společnosti sídlem adresa zástupce zainteresované společnosti proti žalované: Jméno zainteresované společnosti IČO IČO zainteresované společnosti sídlem adresa zainteresované společnosti zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 515 378 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.2.2024, č. j. 28 C 45/2020-435

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. až V. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 877,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 515 378 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou jako objednatelem ústní formou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce rekreační chaty , adresa, v k.ú. , adresa, . Žalovaná částka představuje žalobkyní vyfakturovanou a ze strany žalované dosud neuhrazenou část ceny díla.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 103 853,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16.1.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 123 655,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok III.). O nákladech státu bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení 88 869,11 Kč (výrok IV.) a žalovaná částku 22 425,96 Kč (výrok V.), a to vždy do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaná prostřednictvím statutárního zástupce ústní formou objednala u žalobkyně realizaci prací na koupelně v podkroví objektu rekreační chaty , adresa, stojící na pozemku parc. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, . Poté žalovaná oslovila žalobkyni s požadavkem na rekonstrukci celého objektu s přístavbou, s čímž žalobkyně souhlasila. Žalovaná předložila žalobkyni projektovou dokumentaci vypracovanou pouze v rozsahu pro stavební povolení. Ačkoliv v písemné formě mezi účastníky žádná dohoda nikdy uzavřena nebyla, byla rekonstrukce objektu zahájena na základě ústního ujednání účastníků. Vždy po převzetí dokončených prací následovala fakturace, která obsahovala soupis provedených prací a dodaného materiálu. Mezi účastníky však došlo na podzim roku 2019 ke sporu kvůli nedostatkům zjištěným na fasádě, respektive ohledně příčin zjištěných vad. Do té doby byly faktury vystavené žalobkyní na provedené práce ze strany žalované vždy v plné výši uhrazeny, celkem byla za vystavené faktury proplacena částka 3 179 412,40 Kč. Až faktura č. , číslo, nebyla ze strany žalované uhrazena v plné výši, ale jen zčásti jednostranným zápočtem zálohové platby žalobkyně v rozsahu 350 000 Kč. Žalovaná neuhradila část faktury č. , číslo, ve výši 39 768 Kč, dále fakturu č. , číslo, na částku 42 920 Kč, fakturu č. , číslo, na částku 245 484 Kč a fakturu č. , číslo, na částku 187 206 Kč, celková neuhrazená částka činí 515 378 Kč. Žalovaná výzvou ze dne 29.11.2019 vyzvala žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 350 000 Kč. Žalobkyně reagovala tím, že žalované zaslala předžalobní upomínku ze dne 7.1.2020, kterou výzvu žalované odmítla a naopak žalovanou vyzvala k zaplacení částky 515 378 Kč z důvodu nezaplacení za řádně provedené práce.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení posoudil dle § 1970 o.z. ve spojení se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., platnost právního jednání pak posuzoval dle § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. Soud prvního stupně vyšel z úpravy smlouvy o dílo v § 2586 odst. 1, 2 o.z., dle které sjednání ceny díla je podstatnou náležitostí uzavření smlouvy o dílo, leda by strany měly vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, což v projednávané věci nevyplynulo ani z tvrzení účastníků, ani z provedených důkazů. Po zhodnocení provedených důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že cena díla byla mezi účastníky určena natolik neurčitým způsobem, že smlouvu o dílo uzavřenou mezi nimi v ústní formě je třeba z tohoto důvodu považovat za neplatnou a nárok žalobkyně lze posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť žalovaná se vůči žalobkyni obohatila plněním bez právního důvodu. Žalobkyně má proto s ohledem na nemožnost vrácení předmětu plnění právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny provedených prací a dodaného materiálu. Pokud žalobkyně odkazovala na zaslaný ceník obkladačských prací, se kterým žalovaná souhlasila, pak v době sjednání obkladačských prací se jednalo pouze o rekonstrukci jedné koupelny, tehdy se nejednalo o dílo v rozsahu později provedené rozsáhlé rekonstrukce celého objektu. Stejně tak nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o sjednání ceny díla podle ceníku stavebních prací zveřejněném na webu www.cenikyremesl.cz, ani tvrzení o sjednané hodinové odměně ve výši 350 Kč, případně vyšší. Soud se neztotožnil ani s argumentací žalobkyně, že s ohledem na předchozí uhrazené faktury žalovaná uznala i svůj závazek vyplývající z nezaplacených faktur, neboť v daném případě právě z okolností nelze usoudit, že by dlužník předchozím částečným plněním ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z. uznal i zbytek dluhu. Soud prvního stupně ze zpracovaného znaleckého posudku zjistil, že skutečně bylo žalobkyní dodáno celkem 65 ze všech položek obsažených v dosud neuhrazených fakturách. Jejich obvyklá cena v době jejich dodání byla znalecky zjištěna v celkové výši 452 670,20 Kč. Některé další fakturované položky (celkem 43) byly posouzeny jako dodané, avšak nebylo u nich možné spolehlivě určit jejich rozsah a množství. Na základě svědecké výpovědi , jméno FO, soud vzal za prokázané, že žalobkyně dodala žalované položku fólie polorukáv za 523,50 Kč a v částce 315 Kč, ze svědecké výpovědi , jméno FO, vzal za prokázané dodání fasádní pásky v částce 345 Kč. Soud prvního stupně dále vzal za prokázané, že žalovaná zaplatila žalobkyni zálohu ve výši 350 000 Kč, kterou žalobkyně jednostranně započítala na úhradu jedné z předmětných faktur, a to č. , číslo, . Z tohoto důvodu soud od zjištěného nároku žalobkyně na peněžitou náhradu bezdůvodného obohacení ve výši 452 670, 20 Kč +523,50 Kč, 315 Kč a 345 Kč odečetl již přijaté finanční plnění ve výši 350 000 Kč a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 103 853,70 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení soud žalobkyni přiznal od 16.1.2020, neboť předžalobní výzvou vyzvala žalovanou k zaplacení ve lhůtě do 15.1.2020. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud částečně úspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit částečně úspěšné žalované část vynaložených nákladů řízení v rozsahu 59,70 % z částky 207 127,80 Kč, tj. 123 655,30 Kč. Náklady státu na vypracování znaleckého posudku uložil soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o.s.ř. zaplatit účastníkům v poměru jejich úspěchu a neúspěchu ve věci při zohlednění zaplacené zálohy na zpracování znaleckého posudku žalobkyní ve výši 20 000 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání proti výrokům II., III. a IV. z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písmeno b), c), e), a g) o.s.ř. Dle žalobkyně je nepochybné, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, a dále je nesporné, že cena za dílo byla určena dostatečně. Dle žalobkyně soud prvního stupně věc posoudil nesprávně, když uzavřel, že věc bude posuzována jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud prvního stupně nevzal v úvahu například odsouhlasený ceník obkladačských prací, došel k chybnému závěru, že šlo pouze o rekonstrukci koupelen, kterými stavba začala. Již toto dle žalobkyně působí nepřezkoumatelnost rozsudku. Žalobkyně poukazuje na kategorii „skutečně dodaných položek“, které vzal soud prvního stupně za prokázané a v této výši potom nárok žalobkyni přiznal. U „položek, které nelze spolehlivě určit“ znovu soud prvního stupně pochybil, když bez dalšího dokazování přijal závěry znalců. Dle žalobkyně bylo výpovědí svědků nesporně prokázáno i dodání těchto sporných položek. Žalobkyně dále v odvolání poukazuje na uznání dluhu, kdy z jednání žalované (dlužnice) musí plynout, že si je existence dluhu vědoma a současně od ní nelze v budoucnu očekávat plnění dluhu. V projednávané věci lze dle žalobkyně v jednání žalované poznat obojí. Žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 861/2021 a sp. zn. 33 Cdo 1746/2022. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud by snad odvolací soud došel k závěru, že napadený rozsudek je věcně i procesně správný, pak žalobkyně nesouhlasí s výrokem o náhradě nákladů řízení, kdy vzhledem k započtení významné části žalované částky nelze dojít k závěru o významném neúspěchu žalobkyně. Takový postup soudu považuje za nepřiměřeně tvrdý a přehnaně formalistický, a naopak je přesvědčena, že měl soud prvního stupně uplatnit § 150 o.s.ř.

6. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Nesouhlasí s vyjádřením žalobkyně v podaném odvolání, že mezi stranami je nesporné, že cena za dílo byla sjednána dostatečně určitě a tedy soud neměl věc posuzovat z titulu bezdůvodného obohacení, ale jako nárok na zaplacení ceny za dílo. Žalovaná již od počátku řízení namítala, že nebyla ze strany žalobkyně dostatečně prokázána sjednaná cena za provedené práce, rozsah provedených prací a spotřeba materiálu. Tuto skutečnost tedy nelze považovat za nespornou. Z provedeného dokazování ani nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou seznámila s ceníkem stavebních prací, ani to, že by tento ceník žalovaná kdykoliv odsouhlasila. Dle názoru žalované soud správně posoudil věc jako bezdůvodné obohacení žalované, neboť v rámci řízení nebylo prokázáno sjednání ceny za dílo, což je jednou z podstatných náležitostí uzavření smlouvy o dílo. Žalovaná nesouhlasí ani s argumentací žalobkyně v podaném odvolání, kdy žalobkyně tvrdí, že soud přijal závěry znalců bez dalšího dokazování, a proto žalobkyni přiznal pouze dodání 65 položek podle závěrů znaleckého zkoumání. Soud prvního stupně nad rámec závěru znalců přiznal žalobkyni ve fakturách č. , číslo, a , číslo, dodání položky fólie polorukáv a fasádní páska, jejíž dodání potvrdili slyšení svědci. Soud tedy vyhodnotil závěry znaleckého posudku i ve vztahu k provedeným svědeckým výpovědím a listinným důkazům. Žalovaná se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že většina žalobkyní navržených svědků nebyla schopna potvrdit rozsah a množství fakturovaného materiálu, žalovaná proto neunesla břemeno důkazní. Žalovaná má dále za to, že její jednání nelze kvalifikovat jako uznání dluhu. Oba rozsudky Nejvyššího soudu, na které žalobkyně odkazuje, považuje za nerelevantní k projednávané věci. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, nevidí žalovaná žádný důvod pro postup dle § 150 o.s.ř. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladu odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výrocích II. až V., podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zůstal odvoláním žalobkyně nedotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

9. Podle § 2586 odst. 1 o.z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po skutkové stránce odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť tato zjištění vyplývají z provedených důkazů, které soud prvního stupně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Své skutkové závěry soud prvního stupně podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil, když skutkový stav zjistil v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí soudu ve věci. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v odůvodnění napadeného rozsudku v odstavcích 16. - 117.

12. Také právní hodnocení věci soudem prvního stupně považuje odvolací soud za zcela správné. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že účastníci uzavřeli ústní formou smlouvu o dílo podle § 2586 a následujících o.z. Soud prvního stupně však správně dovodil, že sjednání ceny díla je ve smyslu § 2586 odst. 2 o.z. podstatnou náležitostí uzavření smlouvy o dílo, ledaže by strany měly vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla. Tato skutečnost však nebyla účastníky tvrzena a nevyplynula ani z provedeného dokazování. Za důvodnou nelze považovat ani odvolací námitku žalobkyně, že je nesporné, že cena za dílo byla určena dostatečně. Naopak žalovaná od počátku soudního řízení namítala, že žalobkyně neprokázala sjednanou cenu díla, rozsah provedených prací, spotřebu materiálu ani cenu za provedené práce. Tato námitka žalované je plně důvodná. Pokud žalobkyně poukazovala na zaslaný ceník obkladačských prací, se kterým žalovaná souhlasila, pak v řízení bylo zjištěno, že tento ceník obkladačských prací se netýkal předmětného díla, ale původně objednané a realizované rekonstrukce jedné koupelny, toto dílo bylo žalovanou žalobkyni zaplaceno a není předmětem projednávané věci. Stejně tak je nedůvodný poukaz žalobkyně na ceník stavebních prací, který se nachází na webových stránkách a kde je uvedena hodinová sazba stavebních prací. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná s takovým ceníkem stavebních prací souhlasila, naopak bylo prokázáno, že žalovaná předložila žalobkyni k provedení díla pouze projektovou dokumentaci v rozsahu pro stavební povolení, nebyl tedy předem znám přesný rozsah stavebních prací, neexistoval výkaz výměr ani množství potřebného materiálu. Závěr soudu prvního stupně, že cena díla nebyla mezi účastníky dostatečně určitě sjednána, považuje odvolací soud za správný. Za této situace nebylo možné posoudit nárok žalobkyně jako nárok na zaplacení ceny díla, ale jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a následujících o.z., zejména pak § 2999 odst. 1 věta první o.z. Za situace, kdy žalobkyně nepředložila stavební deník ani jiné důkazy prokazující věrohodným způsobem množství dodaných prací a materiálu, vyjma předložených faktur, postupoval soud prvního stupně správně, pokud pro účely stanovení výše bezdůvodného obohacení žalované zadal zpracování soudního znaleckého posudku. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že ze žalobkyní fakturovaných položek bylo skutečně při rekonstrukci nemovitosti žalované dodáno 65 položek, jejichž obvyklá cena v době dodání činila 452 670,20 Kč. U dalších 43 fakturovaných položek bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že takové položky byly žalované dodány, nebylo však možné spolehlivě určit jejich rozsah a množství. Z tohoto důvodu k nim soud při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalované nepřihlížel, vyjma těch položek, které vzal za prokázané ze svědeckých výpovědí, a to položky fólie polorukáv ve fakturách č. , číslo, a , číslo, v částkách 523,50 Kč a 315 Kč a dále položky fasádní páska ve faktuře č. , číslo, v částce 345 Kč. Tento postup soudu prvního stupně považuje odvolací soud za správný, neboť pokud jde o zbývající položky uvedené ve fakturách zaslaných žalobkyní žalovanou, nebylo z provedeného dokazování zjištěno, v jakém množství byly žalované dodány, a to ani svědeckými výpověďmi žalobkyní navržených svědků.

13. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani námitku žalobkyně, že by úhrada faktur ze strany žalované měla být posouzena jako uznání dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z., a to zvláště za situace, kdy žalovaná v případě nezaplacených faktur rozporovala, zda fakturované práce a materiál byly skutečně žalobkyní dodány a v jakém rozsahu. Pokud žalovaná částečně hradila fakturu č. , číslo, pak to nebylo přímou úhradou, ale zápočtem zálohové platby žalobkyni v částce 350 000 Kč. Pokud žalobkyně v odvolání odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 861/2021 či 33 Cdo 1746/2022, pak dle odvolacího soudu tato rozhodnutí na projednávanou věc nedopadají.

14. Odvolací soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že odvolací důvody uplatněné žalobkyní v podaném odvolání nebyly naplněny a nebyly zjištěny ani žádné jiné vady řízení, které by měly za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci. Soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav a tento skutkový stav také správně právně hodnotil, když se vypořádal se všemi námitkami žalobkyně. Jeho rozhodnutí v žádném případě nelze považovat za nepřezkoumatelné, naopak je velmi podrobně a přesvědčivě odůvodněno. Za správné považuje odvolací soud také rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když vycházel z poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci a správně stanovil i výši nákladů na právní zastoupení žalované. Podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal, když žalobkyně v podaném odvolání ani žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro takový postup soudu neuvedla.

15. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. až V. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

16. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Je proto povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení, které představuje odměna za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) z předmětu odvolacího řízení 411 524,30 Kč, tedy 1 úkon po 9 980 Kč, za 2 úkony celkem 19 960 Kč. K odměně dále náleží dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění a dále 21 % DPH z těchto částek, tj. 4 317,60 Kč. Náklady odvolacího řízení žalované tak dosahují částky 24 877,60 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil odvolací soud žalobkyni, aby tyto náklady zaplatila žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.