19 CO 835/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 22.4.2022, č.j. 4 C 177/2021-45,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce [titul] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 7 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako kupující uzavřela s [jméno] [příjmení], [datum narození], ústní smlouvu o budoucí smlouvě kupní na koupi vysokozdvižného vozíku, na základě které poukázala zálohu na kupní cenu ve výši 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení], narozený [rok], vysokozdvižný vozík nedodal, žalobkyně se domáhá vrácení zaplacené zálohy na žalovaném [jméno] [příjmení], narozeném [datum], neboť účet, na který žalobkyně poukázala částku 30 000 Kč, byl zřízen žalovaným a je veden na jeho jméno. Dle žalobkyně se bezdůvodně obohatil žalovaný, který si ponechal žalobkyní poukázanou částku 30 000 Kč na svém účtu a nevrátil jí žalobkyni ani na výzvu.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne [datum] poukázala na účet č. [bankovní účet] částku 30 000 Kč se zprávou pro příjemce„ záloha na vysokozdvižný vozík“. Tento účet vedený na jméno [jméno] [příjmení] založil žalovaný dne [datum] a až do jeho zrušení dne [datum] byl jeho majitelem a jediným disponentem. Na tento účet byla v červenci 2020 7x připsána částka 30 000 Kč s označením záloha na přívěsný či vysokozdvižný vozík, případně štěpkovací stroj, každá z těchto částek byla zaslána z jiného účtu jinou osobou. Částky byly následně vybírány z účtu prostřednictvím bankomatu, případně prostřednictvím placení kartou. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], otce žalovaného, bylo zjištěno, že proti němu byla vedena exekuční řízení, proto požádal svého syna – žalovaného, aby otevřel účet na své jméno s tím, že dispoziční právo k němu bude mít pouze svědek. Žalovaný účet na své jméno zřídil a dal svědku od účtu platební kartu vystavenou na jméno [jméno] [příjmení], se kterou disponoval pouze svědek. Žalovaný jinou kartu od účtu neměl, žádné prostředky z účtu nevybíral. Účet užíval pouze svědek, veškeré finanční prostředky na účtu byly svědka a rovněž částku 30 000 Kč uhrazenou žalobkyní si z účtu vybral svědek, nikoliv žalovaný. Dle svědka žalovaný nevěděl o původu částek připisovaných na předmětný účet, svědek mu o tom nic neříkal, neříkal nic ani o jednání se žalobkyní.

4. Soud prvního stupně věc právně posoudil dle § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle § 2995 o.z. a § 1954 o.z. Zabýval se nejprve otázkou věcné legitimace a vyšel z toho, že v režimu občanského zákoníku aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy, svědčí zásadně pouze smluvním stranám. Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodů mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo, nelze pokládat za bezdůvodé obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně a nikoliv majiteli účtu. Taková platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet. Pouhá nevědomost dlužníka (osoby zasílající peníze) o majiteli bankovního účtu neimplikuje bez dalšího vznik bezdůvodného obohacení na straně majitele účtu, jednalo-li by se plnění na závazek. Vyšel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně, která se chce domoci vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému jako třetímu subjektu, by s ohledem na shora uvedené musela tvrdit jednak neplatnost či odpadnutí právního jednání, v souladu s nímž plnila, dále skutečnost, že příčinou plnění byla lest, hrozba, zneužití závislosti či neúplná svéprávnost v době plnění. Rovněž by musela tvrdit, že žalovaný jako třetí osoba nebyl v době plnění v dobré víře, tedy že v době plnění o lsti, hrozbě, zneužití závislosti či nesvéprávnosti věděl nebo vědět měl a mohl. Protože žalobkyně tyto skutečnosti netvrdila, uplatní se obecná zásada, dle které měl být v daném případě žalován [jméno] [příjmení], [datum narození], s nímž žalobkyně smlouvu, na základě které poskytla plnění, uzavřela. Bankovní účet vedený na jméno žalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], na který žalobkyně plnění poskytla, byl určen jako platební místo, což samo o sobě nezakládá nárok žalobkyně vůči žalovanému jako majiteli účtu k vydání bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován a s těmito závěry žalobu jako nedůvodnou zamítl. Procesně úspěšnému žalovanému soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, neboť soudem učiněné skutkové i právní závěry považuje za vadné a v rozporu s provedeným dokazováním. Žalovaný nebyl smluvní stranou smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a otcem žalovaného, žalovaný, resp. jeho účet, nebyl nikdy sjednán ani jako platební místo v rámci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a otcem žalovaného. Žalovaný žalobkyni vůbec nezná, neví nic o obchodu, který byl mezi jeho otcem a žalobkyní uzavřen. Peníze na účet žalovaného žalobkyně poukázala omylem, domnívajíc se, že se se jedná o bankovní účet otce žalovaného. Žalovaný se tak obohatil zcela bez právního důvodu, neboť na bankovní účet, jehož byl jediným majitelem a jediným disponentem, byly připsány finanční prostředky zaslané v omylu žalobkyní. Závěry soudu prvního stupně v tomto směru jsou jen dokazováním nepodloženou spekulací a aplikace § 2995 o.z. nepřichází v úvahu. Žalobkyně zdůrazňuje, že měla za to, že platí na účet otce žalovaného. Jednáním otce žalovaného byla lstí uvedena v omyl, že se jedná o jeho vlastní účet, přičemž neměla tušení o tom, že tento účet založil žalovaný proto, aby jeho otec mohl krátit na právech své věřitele. Žalobkyně dále namítá, že soud měl žalobkyni upozornit a poučit, že dospěl k závěru, že žalovaný byl určen jak platební místo a že je třeba doplnit tvrzení a důkazy v tomto ohledu. Jelikož soud toto neučinil, bylo vydání napadeného rozsudku pro žalobkyni naprosto překvapivé. Pokud by soud dospěl k závěru, že na dokazováním zjištěný skutkový stav je namístě aplikovat § 2995 o.z., tak měl tuto aplikaci učinit v souladu se zákonem a judikaturou, jak ji sám v napadeném rozsudku cituje. Dle žalobkyně bylo jednání žalovaného i jeho otce naprosto v rozporu s dobrými mravy, ale rovněž i s § 222 trestního zákoníku, neboť naplňuje všechny znaky trestného činu poškození věřitele. Ze strany jak žalovaného, tak jeho otce se jedná jednoznačně o kriminální jednání. Poukazuje na ust. § 6 odst. 2 o.z., dle kterého nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. V tomto případě jak žalovaný, tak jeho otec, z něj těží. Žalobkyně se domnívala, že plní na účet otce žalovaného, bylo prokázáno, že prostředky poukázané žalobkyní byly okamžitě po jejich připsání z účtu v hotovosti vybrány, žalovaný měl přehled o operacích na účtu, měl přístup k tomuto účtu a nakonec byl jím tento účet i zrušen. Soud však má za to, že nebyla doložena neplatnost, zdánlivost či odpadnutí právního jednání, v souladu s ním žalobkyně plnila, dále ani to, že příčinou plnění byla lest a ani nedošel k závěru, že žalovaný nebyl v dobré víře, a to ač sám žalovaný potvrzuje protiprávní ba kriminální důvod založení účtu. Pokud komentářová literatura hovoří o tom, že v případech, v nichž bude třetí osoba při přijetí sporného plnění v dobré víře, je nespravedlivé a společensky nežádoucí činit ji povinnou k vydání nabytého prospěchu ochuzenému, na jehož přinucení k plnění se nikterak nepodílela, je tento závěr nepochybně správný, ale naprosto nepoužitelný pro v této věci řešenou situaci. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám rozsudkem žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení.

6. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že soud prvního stupně dostatečně zjistil veškeré skutkové okolnosti, které i náležitě správně právně posoudil. Napadený rozsudek proto pokládá za správný a náležitě odůvodněný, námitky žalobkyně naopak žalovaný považuje za nedůvodné. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobkyni uložil povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Odvolací soud věc projednal a rozhodl dne [datum] v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobkyně a její právní zástupce svojí neúčast řádně a včas omluvili a s projednáním věci bez své účasti souhlasili. Žalovaný ani jeho právní zástupce se k odvolacímu jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvolání dne [datum], odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, když v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

9. Po skutkové stránce vychází odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť jeho skutkové závěry vyplývají z provedených důkazů, které hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Odvolací soud proto v plném rozsahu odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená v odstavcích 3. až 7. napadeného rozsudku. Tato skutková zjištění poskytovala dostatečný skutkový základ pro rozhodnutí soudu ve věci, proto je správný postup soudu prvního stupně, pokud další navržené důkazy výslechem svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] pro nadbytečnost neprováděl.

10. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč jako bezdůvodného obohacení, soud prvního stupně proto věc správně právně hodnotil dle § 2991 a § 2995 o.z. Soud prvního stupně rovněž správně vycházel jak z komentářové literatury, tak z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dle které jsou aktivně a pasivně věcně legitimovány z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy, zásadně pouze smluvní strany. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla zálohu na koupi vysokozdvižného vozíku ve výši 30 000 Kč na základě ústní smlouvy o budoucí smlouvě kupní uzavřené s otcem žalovaného – [jméno] [příjmení], narozeným [datum]. Zálohu ve výši 30 000 Kč zaslala žalobkyně na pokyn budoucího prodávajícího [jméno] [příjmení], narozeného [rok] – otce žalovaného na jím uvedený účet. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že tento účet, jehož majitelem byl žalovaný [jméno] [příjmení], narozený [rok], byl platebním místem, částku 30 000 Kč zaslanou žalobkyní jako zálohu na koupi vysokozdvižného vozíku na účet žalovaného jako třetí osoby proto nelze pokládat za bezdůvodné obohacení žalovaného jako majitele tohoto účtu na úkor žalobkyně. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] je toto plnění žalobkyně třeba pokládat za plnění otci žalovaného a nikoliv za plnění přímo žalovanému jako majiteli účtu, neboť tato platba směřovala ke splnění závazku žalobkyně jako budoucí kupující vůči otci žalovaného jako budoucího prodávajícího a nezakládala právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako majitelem účtu. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že v řízení nebylo žalobkyní tvrzeno ani z provedených důkazů nevyplynulo, že by příčinou plnění žalobkyně na účet žalovaného byla lest, hrozba, zneužití závislosti žalobkyně v době plnění, rovněž nebylo tvrzeno ani provedeným dokazování zjištěno, že žalovaný jako třetí osoba nebyl v době plnění v dobré víře, tedy že by v době poukázání částky 30 000 Kč o lsti, hrozbě či zneužití závislosti žalobkyně věděl. Odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na právní závěry soudu prvního stupně uvedené v odstavci 12. – 15. odůvodnění napadeného rozsudku. Za důvodnou nepovažuje odvolací soud ani námitku žalobkyně, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé a že měla být soudem prvního stupně poučena o potřebě doplnění tvrzení a důkazů ohledně platebního místa. Soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 5 o.s.ř., poučovací povinnost soudu se omezuje na procesní práva a povinnosti a není na místě poučovat účastníky řízení o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného. Pokud žalobkyně v odvolání uvádí, že ze strany jak žalovaného, tak jeho otce se jednalo jednoznačně o kriminální jednání, pak žalobkyně sama trestní oznámení proti otci žalovaného nepodala. Pouze ta skutečnost, že žalovaný na žádost svého otce založit účet na své jméno, ke kterému měl dispoziční oprávnění pouze jeho otec, který prostředky z tohoto účtu vybíral prostřednictvím bankomatu či platební karty, není dokladem protiprávního jednání žalovaného a ve vztahu k žalobkyni nelze takové jednání žalovaného považovat za nepoctivé či protiprávní ve smyslu § 6 odst. 2 o.z.

11. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná. Je proto povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení, které představuje odměna advokáta za zastoupení žalovaného za jeden úkon právní služby po 2 300 Kč (písemné vyjádření k odvolání) a dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Náklady odvolacího řízení žalovaného činí 2 600 Kč, žalobkyni bylo uloženo zaplatit tyto náklady žalovanému dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.