4 C 177/2021

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl soudkyní Mgr. Markétou Česánkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 7 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně jako kupující uzavřela s [celé jméno žalovaného], narozeným [datum], ústní smlouvu o budoucí smlouvě kupní, jejímž předmětem byla koupě vysokozdvižného vozíku. V návaznosti na uzavření této smlouvy poukázala žalobkyně dne 13. 7. 2020 zálohu na kupní cenu vysokozdvižného vozíku ve výši 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno [celé jméno žalovaného]. Jelikož [celé jméno žalovaného], [datum narození], vysokozdvižný vozík nedodal, žalobkyně se domáhá vrácení uhrazené zálohy na žalovaném [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], neboť účet č. [bankovní účet], na který žalobkyně poukázala částku 30 000 Kč, byl zřízen žalovaným a veden na jeho jméno. Dle žalobkyně se bezdůvodně obohatil žalovaný, který si ponechal žalobkyní poukázanou částku 30 000 Kč na svém účtu a nevrátil ji žalobkyni ani na výzvu. Dle žalobkyně není podstatné, že žalovaný poskytl předmětný účet svému otci [celé jméno žalovaného], narozenému [datum]. Podstatné je, že žalovaný předmětnou částku přijal na svůj účet bez právního důvodu a byl jediný, kdo s ní byl oprávněn disponovat.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasí s tím, že není ve věci pasivně legitimován, neboť se žalobkyní žádnou smlouvu neuzavřel a částku 30 000 Kč nemá ani ve svém držení, když tuto částku převzal do své dispozice jeho otec [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Žalovaný nepopírá, že na jeho účet č. [bankovní účet] byla žalobkyní poukázána předmětná částka 30 000 Kč. Jelikož žalovaný umožnil svému otci disponovat s finančními prostředky, tedy i s částkou 30 000 Kč uhrazenou žalobkyní, na svém účtu č. [bankovní účet] prostřednictvím platební karty, měl by, pokud nedošlo k realizaci kupní smlouvy, uhrazenou částku vrátit žalobkyni otec žalovaného, nikoli žalovaný.

3. Z potvrzení o platbě vyplývá, že dne 13. 7. 2020 byla z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] poukázána na účet vedený na jméno [celé jméno žalovaného] č. [bankovní účet] částka 30 000 Kč se zprávou pro příjemce„ záloha na vysokozdvižný vozík“.

4. Dne 1. 2. 2021 vyzvala žalobkyně [celé jméno žalovaného] k vrácení zálohy ve výši 30 000 Kč z důvodu nesplnění závazků z jeho strany. Výzva byla zaslána na adresu [adresa žalovaného]. Z výzvy ze dne 5. 5. 2021 se podává, že žalobkyně opět vyzvala [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], k vrácení zálohy na koupi vysokozdvižného vozíku ve výši 30 000 Kč, a to s odůvodněním, že jelikož slibovaný předmět koupě - vysokozdvižný vozík žalobkyni nedodal, zanikl tak důvod, pro který bylo plněno, a jsou tak splněny podmínky pro vydání bezdůvodného obohacení. Zároveň žalobkyně vyzvala [celé jméno žalovaného] i k zaplacení pohledávek postoupených na žalobkyni v celkové výši 250 000 Kč, když se jedná o součet částek uhrazených jako zálohy na vozíky a vozidla na účet č. [bankovní účet]. V odpovědi na výzvu ze dne 26. 5. 2021 žalovaný sdělil, že výzva by měla být adresována jeho otci [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], nikoli jemu, neboť on se žalobkyní, ani s jinými osobami nikdy nejednal a nenechal si od nich posílat žádné zálohy. Pouze umožnil svému otci zřídit si k jeho účtu podúčet, aby mu tam mohla chodit výplata, nevěděl, jaké peníze tam otci chodí. 5. [právnická osoba], rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 2. 12. 2019 a z přílohy k rámcové smlouvě o finančních službách soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] byl žalovaný, a to od jeho založení dne 2. 12. 2019 do jeho zrušení dne 29. 4. 2021. K účtu nebyl zřízen žádný podúčet. K účtu byla vydána jediná platební karta na jméno [celé jméno žalovaného], jejímž držitelem byl žalovaný.

6. Z výpisů z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 7. 2020 do 29. 4. 2021 vyplývá, že na tento účet byla v červenci 2020 sedmkrát připsána částka 30 000 Kč s označením jako záloha na přívěsný či vysokozdvižný vozík, případně štěpkovací stroj. Každá z těchto částek byla zaslána z jiného účtu jinou osobou. Částky byly následně vybírány z účtu prostřednictvím bankomatu, případně prostřednictvím placení kartou. Dne 13. 7. 2020 byla na účet připsána částka 30 000 Kč zaslaná žalobkyní a označená jako„ záloha na vysokozdvižný vozík“.

7. Svědek [celé jméno žalovaného], [datum narození], otec žalovaného, vypověděl, že se žalobkyní nikdy neuzavřel kupní smlouvu, ani smlouvu o budoucí smlouvě kupní týkající se vysokozdvižného vozíku. Se synem jednatelky žalobkyně panem [příjmení] se před dvěma až dvěma a půl lety ústně dohodli, že svědek zprostředkuje pro žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru. Za zpracování podkladů a vyřízení úvěru žalobkyně uhradila svědku zálohu ve výši 30 000 Kč. Podklady zpracovávala finanční poradkyně paní [příjmení]. Jelikož k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo, neboť bylo zjištěno, že žalobkyně je v mínusu, část zálohy ve výši 12 000 Kč svědek vrátil žalobkyni. Zbytek zálohy propadl právě za zpracování a přípravu podkladů. Svědek si nechal částku 30 000 Kč zaslat na účet svého syna - žalovaného. Jelikož proti svědku byla vedena exekuční řízení, nemohl mít svůj vlastní účet, proto požádal svého syna - žalovaného, aby otevřel účet na své jméno s tím, že dispoziční právo k němu bude mít pouze svědek. Žalovaný účet na své jméno zřídil a dal svědku od účtu platební kartu vystavenou na jméno [celé jméno žalovaného], se kterou disponoval pouze svědek. Žalovaný jinou kartu od účtu neměl. Žalovaný měl sice přístup k účtu prostřednictvím internetového bankovnictví, ale účet užíval pouze svědek a veškeré finanční prostředky na účtu byly svědka. Žalovaný žádné prostředky z účtu nevybíral. Rovněž částku 30 000 Kč uhrazenou žalobkyní si z účtu vybral svědek, nikoli žalovaný. Dle svědka žalovaný nevěděl o původu částek připisovaných na předmětný účet, svědek mu o tom nic neříkal. Svědek žalovanému ani neříkal nic o jednání se žalobkyní. Dále svědek uvedl, že byl v minulosti sedmkrát či osmkrát trestně stíhán, dvakrát byl odsouzen za krácení daně a za podvod. Je držitelem živnostenského oprávnění na zprostředkování úvěrů od roku 1991, zákaz měl do roku 2018.

8. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

9. Podle § 2995 o.z. vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

10. Podle § 1954 o.z. k řádnému splnění se vyžaduje, aby byl dluh splněn ve stanoveném místě. Nelze-li místo plnění zjistit ze smlouvy, povahy závazku nebo z účelu plnění, plní se v místě stanoveném zákonem.

11. Soud se nejprve zabýval otázkou věcné legitimace.

12. V případě plnění na základě neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy platí zásada, dle které závazek k vydání bezdůvodného obohacení vzniká mezi osobami, jež na dotčeném právním důvodu participovaly a měly si podle něj plnit. Bylo-li tedy plněno v souladu s neplatnou či zrušenou smlouvou, získává obohacení na úkor kontrahenta poskytujícího plnění druhá smluvní strana. Obohatí-li se v důsledku plnění poskytovaného na základě smlouvy ze strany jednoho smluvníka ve prospěch druhého kontrahenta třetí subjekt, nevzniká v případě vadnosti či zrušení smlouvy plniteli zásadně nárok vůči dané osobě stojící mimo smluvní vztah, nýbrž vůči jeho smluvnímu protějšku. Zásadu, dle které plnění z neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy zakládá bezdůvodné obohacení toliko mezi stranami tohoto vadného či zaniklého kontraktu, pro některé případy prolamuje ustanovení § 2995 o.z. Ochuzený (v tomto případě žalobkyně), který se chce domoci vydání obohacení vůči třetímu subjektu (zde žalovanému), musí doložit předně neplatnost, zdánlivost, či odpadnutí právního jednání, v souladu s nímž plnil, a dále fakt, že příčinou plnění byla lest, hrozba či zneužití závislosti nebo že plnitel nebyl v době plnění svéprávný. V případech, v nichž bude třetí osoba při přijetí sporného plnění v dobré víře, je nespravedlivé a společensky nežádoucí činit ji povinnou k vydání nabytého prospěchu ochuzenému, na jehož přinucení k plnění se nikterak nepodílela. Plniteli by nároky vůči třetí osobě měly svědčit, pouze pokud byl k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo nebyl-li plně svéprávný a zároveň obohacená třetí osoba v době plnění nebyla v dobré víře, tedy věděla nebo vědět měla a mohla, že ochuzený plnil pod vlivem lsti, hrozby, zneužití závislosti nebo že nebyl plně svéprávný. Dobrá víra třetí osoby se v souladu s vyvratitelnou domněnkou v § 7 o.z. presumuje, její nedostatek proto musí prokázat ten, kdo ji popírá, tedy zásadně ochuzený (v daném případě žalobkyně) (srov. Eliáš, J., Brim, L., Adamová, H. Bezdůvodné obohacení. Praha. Wolters Kluwer, 2016).

13. V režimu občanského zákoníku platí, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám. Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti, nebo pokud nebyl svéprávný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. 28 Cdo 694/2019, Rc 22/2020).

14. Plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet. Pouhá nevědomost dlužníka (osoby zasílající peníze) o majiteli bankovního účtu neimplikuje bez dalšího vznik bezdůvodného obohacení na straně majitele účtu, jednalo-li se o plnění na závazek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. 28 Cdo 2505/2019).

15. Z výše uvedeného vyplývá, že obecně platí zásada, dle které plnění ze zrušené či neplatné smlouvy zakládá bezdůvodné obohacení toliko mezi stranami tohoto zaniklého kontraktu, tedy v této věci mezi žalobkyní a svědkem [celé jméno žalovaného], narozeným [datum]. Tato zásada je prolomena pouze v případě, pokud by žalobkyně byla k plnění přivedena lstí, donucena hrozbou či zneužitím závislosti nebo nebyla-li plně svéprávná. Žalobkyně, která se chce domoci vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému jako třetímu subjektu, by tak musela tvrdit jednak neplatnost či odpadnutí právního jednání v souladu s nímž plnila, a dále skutečnost, že příčinou plnění byla lest, hrozba, zneužití závislosti či neúplná svéprávnost v době plnění. Rovněž by musela žalobkyně tvrdit, že žalovaný jako třetí osoba nebyl v době plnění v dobré víře, tedy že v době plnění o lsti, hrozbě, zneužití závislosti či nesvéprávnosti věděl nebo vědět měl a mohl. Jelikož žalobkyně tyto skutečnosti netvrdila, uplatní se obecná zásada, dle které měl být v daném případě žalován [celé jméno žalovaného], [datum narození], s nímž žalobkyně smlouvu, na základě které poskytla plnění, uzavřela. Bankovní účet vedený na jméno žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], na který žalobkyně plnění poskytla, byl určen coby platební místo, což samo o sobě nezakládá nárok žalobkyně vůči žalovanému jako majiteli účtu k vydání bezdůvodného obohacení. Za této situace soud dospěl k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován.

16. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy soud v dané věci shledal nedostatek pasivní věcné legitimace, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Nad rámec pak soud dodává, že neměl povinnost ani oprávnění poučovat žalobkyni o tom, že má být namísto majitele účtu - žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], žalován jako druhá smluvní strana [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Poučovací povinnost soudu je upravena v § 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a omezuje se na procesní práva a povinnosti. Poučení o tom, že má být žalován jiný žalovaný, však z mezí procesních pravidel sporu zřetelně vybočuje, oslabuje úlohu soudu jako nestranného orgánu a zakládá tak nerovnost mezi účastníky občanského soudního řízení (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 3. 1. 1996 sp. zn. I. ÚS 56/95).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří odměna advokáta za zastoupení žalovaného za 3 úkony právní služby po 2 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 8. 2. 2022 a účast na jednání před soudem dne 22. 4. 2022) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem náklady řízení žalovaného činí částku 7 800 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho zástupce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

19. Závěrem pak soud pro úplnost uvádí, že další navržené důkazy (výslech svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení]) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování.