19 Co 884/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Ing. Martiny Lacinové a soudců JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 757 042,05 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21.2.2025, č. j. 36 C 398/2024-55,

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ze dne 17.3.2025, č. j. 36 C 398/2024-64 se ve výroku II. v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 548 860,40 Kč od 3.8.2024 do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 17.3.2025 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 548 860,40 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, a dále částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 206 681,65 Kč spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 755 542,05 Kč od 24.7.2024 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 755 542,05 Kč od 3.8.2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 37 185,84 Kč soud prvního stupně zamítl (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 858 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 757 042,05 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 6.12.2021. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 800 000 Kč dne 7.12.2021, žalovaný se zavázal úvěr splácet v 120 měsíčních splátkách po 11 415 Kč počínaje dnem 14.1.2022. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 251 139,60 Kč.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 6.12.2021 rámcovou smlouvu o úvěru, na základě které zřídila žalovanému běžný účet a poskytla úvěr ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet po 11 415 Kč měsíčně ve 120 měsíčních splátkách. Od května 2024 žalovaný splátky nehradil, žalobkyně proto dopisem ze dne 24.7.2024 úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Žalovaný v rozporu se smluvním ujednáním přečerpal běžný účet, záporný zůstatek činí 1 500 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr byl zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem , částka, . Žalovaný uvedl, že je ženatý, žije v nájmu, a má dvě vyživovací povinnosti, příjmy manželky jsou , částka, , výdaje domácnosti na bydlení , částka, , za léky, jídlo a dopravu utratí měsíčně , částka, a na jiné splátky úvěru vynaloží částku , částka, . Žalobkyně sdělila, že žalovaný na dluh uhradil celkem částku 251 139,60 Kč, žalovaný byl v řízení zcela nečiný, netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.

4. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), § 580 odst. 1 a § 588 o.z. a z ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Žalobkyně ověřila údaje o výši příjmu žalovaného, neověřila však výdajovou stránku žalovaného. Při posuzování a úvaze o výši výdajů je přitom nutné brát v potaz nejen ty absolutně nezbytné (bydlení, jídlo) a reálné (doprava, náklady na provoz vozidla), ale i ty ostatní, jež jsou pro rodinu typické. Za situace, kdy žalobkyně tyto výdaje žalovaného a případně i zbytku rodiny nijak neověřovala, soud nemohl učinit závěr o tom, že by skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný sdělil. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel částku 800 000 Kč, na tento dluh dosud zaplatil pouze 251 139,60 Kč, soud prvního stupně proto žalobě vyhověl co do částky 548 860,04 Kč a dále ohledně částky 1 500 Kč představující nepovolený záporný zůstatek na běžném účtu, který žalobkyně pro žalovaného vedla. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odkázal přitom na komentář zákona o spotřebitelském úvěru a dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterých poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti. Žalobkyni proto nevzniká ani nárok na úhradu úroků z prodlení. Soud prvního stupně určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po 5 000 Kč, které se mu jevily být přiměřené k poměrům tvrzeným v žádosti o úvěr, když ty skutečné poměry v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 73 %, neúspěšná co do 27 %, náleží jí proto 46 % vynaložených nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to do výroku II. ohledně nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 548 860,40 Kč od 3.8.2024 do zaplacení, neboť dle žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně v této části spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně nesouhlasí s aplikací § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v tom směru, že spotřebitel je v případě neplatné smlouvy o úvěru povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem, a proto žalobkyni nenáleží zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Jestliže smlouva o úvěru je absolutně neplatná, plnění žalobkyně na základě této smlouvy je plněním bez právního důvodu. Na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, na které dopadá obecná úprava času dle § 1958 odst. 2 o.z. Žalobkyně má za to, že pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru, vyjadřující odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení, se použije pouze pro případy, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka vydat bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele a toto musí spotřebitel prokázat. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak v posuzovaném případě procesně aktivní spotřebitel se v řízení bránil námitkou, že v případě absolutně neplatné smlouvy pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru dle § 86 odst. 1 stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, speciální úpravu splatnosti nesplacené jistiny úvěru. Mezi účastníky byl zjevný spor o to, kdy splatnost nesplacené jistiny nastala. Dovolací soud v tomto rozhodnutí nepřijal žádné právní závěry k otázce, zda v případě neplatné smlouvy lze splatnost stanovit vždy jen pro dobu po rozhodnutí soudu. Žalovaný v řízení ničeho ohledně svých možností dluh splatit netvrdí a neprokazuje, z procesního hlediska se tato skutečnost musí ve výsledku sporu projevit v neprospěch žalovaného, nikoliv v neprospěch žalující strany, která o skutečných možnostech a schopnostech spotřebitele ničeho neví a nemá ani možnost zjistit. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesplnil svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splatit požadovanou částku. Soud prvního stupně měl v daném případě žalobkyni přiznat nárok na zákonný úrok z prodlení z částky určené jako bezdůvodné obohacení od 3.8.2024, kdy žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu prokazatelně vyzvala přípisem ze dne 24.7.2024. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 548 860,40 Kč od 3.8.2024 do zaplacení a dále povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.

6. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

7. Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Žalobkyně se k odvolacímu jednání nařízenému na 10.7.2025 nedostavila, svoji neúčast řádně a včas omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, předvolání k jednání mu bylo doručeno fikcí. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a důkazů provedených soudem prvního stupně.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle odst. 2 téhož ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky 6.12.2021, je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto náleží pouze částka odpovídající poskytnuté a žalovaným dosud nevrácené jistině úvěru bez dalších smluvených úroků či úroků z prodlení. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté a nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze proto souhlasit s argumentací žalobkyně, že na vrácení bezdůvodného obohacení dopadá obecná úprava času dle § 1958 odst. 2 o.z. Naopak z citovaného rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, tato speciální úprava má přednost. Ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. proto aplikovat nelze. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni nevzniklo v projednávané věci právo na zákonný úrok z prodlení, je zcela správný. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem teprve stanovil splatnost nesplacené jistiny úvěru ve výši 548 860,40 Kč, žalovaný proto nemůže být v prodlení s jejím zaplacením žalobkyni. Žalobkyni nárok na úroky z prodlení proto dosud nevznikl. Pokud soud prvního stupně v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl, je jeho rozhodnutí věcně správné. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle § 219 o.s ř. jako věcně správný potvrdil, současně potvrdil závisející výrok III. o nákladech řízení, neboť ty byly soudem prvního stupně žalobkyni přiznány ve správné výši.

12. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, žalovanému však odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.