36 C 398/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému:Jméno žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 757 042,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 504 402,45 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po částce 5 000 Kč splatných ke každému dvacátému dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení a pod ztrátou výhody splátek, a dále částku 1 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále po žalovaném domáhala zaplacení částky 251 138,6 Kč spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně jdoucím z částky 755 542,05 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 755 542,05 Kč od 3. 8. 2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 37 185,84 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 14 858 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 757 042,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru. Účastníci spolu nejprve dne 6.12.2021 uzavřeli rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. č. účtu a žalovaný současně požádal o úvěr ve výši 800 000 Kč. Úvěr byl schválen a dne 7.12.2021 žalovanému vyplacen na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal úvěr splácet dle podmínek banky ve splátkách po částce 11 415 Kč počínaje 14.1.2022 a s poslední splátkou splatnou 14.1.2032. Žalovaný splátky řádně hradil do 24.2.2024. Od 24.5.2024 již splátky nehradil vůbec a žalobkyně proto úvěr ke dni 24.7.2024 dle podmínek zesplatnila. Žalovaného k úhradě dluhu vyzvala před podáním žaloby. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 251 139,60 Kč.

2. K výzvě soudu žalobkyně dále ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích a vycházela z toho, že žalovaný sdělil, že je zaměstnán u právnická osoba. s měsíčním příjmem 39 564 Kč, je ženatý, žije v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti. Příjmy ostatních členů domácnosti jsou 17 000 Kč, výdaje domácnosti na bydlení jsou 13 000 Kč, za léky, jídlo a dopravu utratí 8 000 Kč a na jiné splátky úvěrů vynaloží částku 12 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy z vpisu z účtu, žalovaný doložil souhlas manželky s úvěrem, nahlédla do bankovního registru klientských informací a porovnala uvedené výdaje se statisticky podloženými modely. Zohlednila rovněž výdaj na vyživovanou osobu po 2 420 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den 21.2.2025, se ani bez omluvy nedostavil.

4. Soud pak na základě provedených důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 6.12.2021 uzavřeli rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. č. účtu a její součástí byla současně smlouva o úvěru (rámcová smlouva). Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 800 000 Kč dne 7.12.2021 na jeho běžný účet a žalovaný se zavázal úvěr splácet dle podmínek banky ve 120 měsíčních splátkách po částce 11 415 Kč počínaje 14.1.2022 a s poslední splátkou splatnou 14.1.2032 (rámcová smlouva, splátkový kalendář, doklad o čerpání úvěru). Dodatkem č. hodnota a 6 byla na základě žádosti žalovaného upravena splatnost splátky k 21, resp. k 24.dni v měsíci a to od listopadu 2022. Dodatkem č. hodnota pak byla splátka splatná v březnu a dubnu 2024 odložena a další splátka byla splatná až v květnu 2024 (dodatky ke smlouvě). Žalovaný od května 2024 splátky nehradil; žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne 24.7.2024, jímž současně žalovaného vyzvala k úhradě dluh před podáním žaloby (dopis z 24.7.2024). Žalovaný se pak na běžném účtu č. č. účtu dostal v rozporu se smluvním ujednáním do záporného zůstatku ve výši -1500 Kč (mimořádný výpis z účtu). Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně při poskytování úvěru především z toho, jaké informace jí o sobě poskytl žalovaný; žalovaný byl v době podání žádosti o úvěr zaměstnán ve společnosti právnická osoba. s měsíčním příjmem 39 564 Kč. Příjmy si žalobkyně ověřila výpisem z účtu. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, žije v nájmu a má dvě vyživovací povinnosti, že příjmy manželky jsou 17 000 Kč, výdaje domácnosti na bydlení u nich činí 13 000 Kč, za léky, jídlo a dopravu utratí měsíčně 8 000 Kč a na jiné splátky úvěrů vynaloží částku 12 000 Kč. Žalobkyně ověřila příjmy z vpisu z účtu, žalovaný doložil souhlas manželky s úvěrem. Žalobkyně dále nahlédla do bankovního registru klientských informací a porovnala žalovaným uvedené výdaje se statisticky podloženými modely, kdy výdaje domácnosti dle expertní analýzy vypočetla na 11 590 Kč, výdaje žalovaného na 3 550 Kč, výdaje za vyživovanou osobu 2 420 Kč.

6. Žalobkyně sdělila, že žalovaný na dluh uhradil celkem částku 251 139,60 Kč; žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.

7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. V dané věci se proto soud zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda žalobkyně jako poskytovatel úvěru splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. Že toto žalobkyně skutečně učinila, však v daném případě žalobkyně neprokázala; sice zcela zřejmě zjistila údaje o výši příjmů i výdajů od žalovaného, ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně výdajovou stránku žalovaného nikterak (kromě statistických modelů) neověřovala. Vezme-li soud v úvahu, že splátka úvěru činila 11 415 Kč, pak výdaje, které v žádosti sdělil žalovaný, bez této splátky činí 37 840 Kč. jedná se sice o výdaje, které žalovaný sděloval pro celou domácnost, nicméně za situace, kdy příjmy jeho manželky dle jeho sdělení jsou toliko 17 000 Kč a výdaje na děti jsou stanoveny žalobkyní odhadem na částku 2x 2420 Kč, i tak je patrné, že splátka úvěru v takové výši téměř bezezbytku vyčerpá finanční rozdíl mezi příjmy a výdaji rodiny. Při posuzování a úvaze o výši výdajů je přitom nutné brát v potaz nejen ty absolutně nezbytné (bydlení, jídlo) a reálné (doprava, náklady na provoz vozidla), ale i ty ostatní, jež jsou pro rodinu typické, nutnosti zohlednit i výdaje nečekané a neplánované (statistické modely a výpočty nikterak nevypovídají o okolnostech konkrétního spotřebitele a nenahrazují povinnost zjistit a ověřit výdaje skutečné). Tedy za situace, že žalobkyně tyto výdaje žalovaného a případně i zbytku rodiny nikterak neověřovala, soud nemohl v dané věci učinit závěr o tom, že by skutečně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného a vycházela u toho ze skutečných a doložených údajů, nikoliv jen z informací, které jí o sobě žalovaný sdělil. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o.z..

14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, obdržel na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 800 000 Kč, ale uhradil na tento dluh dosud toliko částku 251 139,60 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 504 402,45 Kč a dále ohledně částky 1 500 Kč představující nepovolený záporný zůstatek na účtu, který žalobkyně pro žalovaného vedla, a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

15. Jelikož ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář, C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021). Soud v dané věci určil splatnost dlužné jistiny ve splátkách po částce 5 000 Kč, jež se mu jevily být přiměřené jeho poměrům tvrzeným v žádosti o úvěr, když ty skutečné v dané době soudu ani žalobkyni známy nejsou.

16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci úspěšnějším účastníkem řízení a náleží jí proto poměrná část vynaložených nákladů. Tyto se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 30 282 Kč a cestovného k jednání zaměstnance žalobkyně vozidlem tov.zn. jméno FO, palivo nafta, s kombinovanou spotřebou 4,5l/100 km a při ujetých 274 km (adresa – Jméno žalovaného B a zpět a ceně nafty 34,70 Kč/l náleží cestovní náklady dle vyhl.č. 475/2024 ve výši 2 017,05 kč. Žalobkyni náleží náhrada nákladů z 46% (její úspěch ve věci činil 73% - neúspěch, který činil 27%), tj. částka 14 858 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinný dobrovolně a včas, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávnění domáhat jeho výkonu prostřednictvím exekuce.