19 Co 968/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudkyní Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného naposledy bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 63 941,83 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 25. 2. 2025, č. j. 4 C 258/2024-89

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci II., v části týkající se zamítnutí žaloby ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 386,54 Kč a zamítnutí úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 53 150,21 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Písku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 363,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 53 150,21 Kč s tím, že tuto částku je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 570 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok v odstavci I.). Žalobu v části, ve které se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 791,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 964,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 386,54 Kč, úroku ve výši 11,8 % ročně z částky 60 832,83 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 60 832,83 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení zamítl (výrok v odstavci II.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta A, na náhradě nákladů řízení částku 13 067,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci III.). Zaplacení shora uvedených částek se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru č. , číslo, , k účtu č. , č. účtu, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč s tím, že tento úvěr se spolu s úrokem ve výši 11,8 % ročně, poplatky za bankovní služby a s pojistným zavázal zaplatit v šedesáti měsíčních splátkách po 1 570 Kč, splátky však nehradil řádně a včas. Soud prvního stupně se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost uloženou jí v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, případně i z jiných zdrojů. Žalobkyně doložila doklady, z nichž vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, označila a předložila výpisy z bankovních účtů žalovaného a z těch soud zjistil, že za období šesti měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy o 1 469,83 Kč měsíčně, a to bez zohlednění, že příjmy ve výši 332 990,49 Kč představují vyplacené úvěry a zápůjčky. Soud učinil závěr o tom, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Z výpisu z bankovních účtů žalovaného, které měla k dispozici a z informací zjištěných z interních zdrojů a z veřejných registrů, chybně vyhodnotila jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Pokud by řádně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, musela by dojít k závěru, že měsíční výdaje žalovaného převyšují jeho příjmy a že tedy není schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně měla zjišťovat a ověřovat skutečnou výši výdajů žalovaného a ne je vypočítávat ze statistických dat zvláště, když měla možnost tak učinit. Žalobkyně jednala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru podle ustanovení § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru a žalobkyni vzniká vůči žalované pouze nárok na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že z úvěru ve výši 70 000 Kč žalovaný zaplatil celkem částku 16 849,79 Kč a zbývá mu zaplatit částka 53 150,21 Kč. Pokud jde o stanovení doby k vrácení poskytnuté jistiny, uložil žalovanému částku 53 150,21 Kč splácet po 1 570 Kč měsíčně odpovídajícím tehdy umožněným splátkám i možnostem žalovaného. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy nevznikl žalovanému závazek zaplatit žalobkyni poplatky, smluvní úrok, pojistné a ani úrok z prodlení.

2. Proti tomuto rozsudku, proti zamítnutí žaloby co do úroku z prodlení, se žalobkyně odvolala s odůvodněním, že účastníci řízení jsou si před soudem rovni, soud má namísto účastníka řízení vstupovat do řízení jen výjimečně, v případech, kdy je dotčen veřejný zájem. Pokud jde o vrácení bezdůvodného obohacení, je to účastník řízení, který má nejlepší přehled o svých schopnostech splácet úvěr a je to on, kdo má tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení, jakožto okolnosti jemu příznivé právní normy. Je toho názoru, že spotřebitel jako dlužník je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení a je povinen tvrdit jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh a o takto skutkových tvrzeních navrhnout důkazy. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnost spotřebitele. Je toho názoru, že žalobci měli být přiznány i úroky z prodlení.

3. Žalovaný považoval rozsudek soudu prvního stupně za správný, pokud jde o úrok z prodlení, má za to že, k prodlení dojde až marným uplynutím lhůty pro úhradu dlužné částky stanovené soudem.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobu k tomu oprávněnou a je přípustné podle ustanovení § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku v odstavci II. a III. podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je správný.

5. Žalobkyně napadá rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. v části týkající se kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 386,54 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 53 150,21 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení. Předmětem odvolacího řízení je tedy pouze posouzení nároku na tyto úroky z prodlení, důvody týkající se povinnosti žalovaného tvrdit a prokazovat své možnosti jsou bezpředmětné, neboť výrok odstavci I. nebyl odvoláním napaden.

6. Pokud jde o nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z., ten vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení není důvodný. V případě neplatnosti smlouvy o úvěru má věřitel právo na zaplacení nesplacené jistiny v nové lhůtě splatnosti a nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud tedy považuje rozsudek soudu prvního stupně v napadené části za správný, a proto byl podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrzen.

7. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný měl v odvolacím řízení úspěch a žalobkyně je povinna mu zaplatit náklady odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v řízení zastoupen opatrovníkem, jehož náklady nese stát, byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit náklady odvolacího řízení České republice, na účet Okresního soudu v Písku. Náklady se sestávají z odměny právního zástupce za 2 úkony právní služby, když tarifní hodnota byla stanovena podle ustanovení § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. z pětinásobku ročního plnění, z částky 33 883 Kč (6 776,65 Kč x 5 = 33 883 Kč). Odměna za 1 úkon právní služby tak podle § 7 bod 5. činí 2 460 Kč, za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) náleží celkem částka 4 920 Kč. K této odměně je třeba připočíst i dvakrát režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč, tedy částku 900 Kč. K nákladům náleží i jízdné z , adresa, do , adresa, a zpět. Celkem ve výši 943,36 Kč při použití vozidla se spotřebou 8 l/100 km nafty, 110 ujetých km, sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel podle vyhlášky č. 475/2024 5,80 Kč/1 km a ceně nafty 34,70 Kč. K nákladům dále náleží i náhrada za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 150 Kč, tedy částka 600 Kč. Celkem tak náklady odvolacího řízení dosahují částky 7 363,36 Kč. Při vyhlášení rozsudku došlo při výpočtu nákladů řízení ke zřejmé nesprávnosti, kdy do nákladů řízení nebyla zahrnuta cestovní náhrada. Odvolací soud proto postupem podle ustanovení § 164 o.s.ř. tuto zřejmou nesprávnost opravil.