19 CO 971/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Jiříkové a soudců Mgr. Ing. Martiny Lacinové a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31.5.2022, č. j. 7 C 55/2022-85

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci I., II., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Strakonicích, na náhradě nákladů řízení 7 468,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 829,82 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem určil soud prvního stupně, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne 21.1.2022 doručené žalobci dne 21.1.2022 je neplatné (výrok v odstavci I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 571,60 Kč (výrok v odstavci III.), dále rozhodl o odměně žalobci ustanoveného zástupce [titul] [jméno] [příjmení] tak, že ta se určuje částkou ve výši 21 344,40 Kč (výrok v odstavci III.), o nákladech státu rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů řízení 21 344,40 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok v odstavci IV.) a žalovanému uložil i povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Strakonicích, soudní poplatek ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok v odstavci V.). Soud prvního stupně zjistil, že žalobce pracoval u žalovaného na pozici dělník ve výrobě, resp. svářeč od 22.4.2014 do 20.1.2022. Dne 20.1.2022 doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru, které učinil z důvodu, že nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení jeho zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil výkon pro něho vhodné práce. Tomuto právnímu jednání žalobce se žalovaný nebránil (žalobu na určení neplatnosti u soudu nepodal). Soud uzavřel, že na základě tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance byl pracovní poměr žalobce u žalovaného k 20.1.2022 ukončen. Následující den, dne 21.1.2022, naopak žalovaný doručil žalobci okamžité zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.2.2017, sp. zn. 21 Cdo 3197/2016 uzavřel, že vzhledem k tomu, že platnost rozvázání pracovního poměru může soud zkoumat pouze v případě, že k okamžiku rozvázání pracovního poměru, pracovní poměr dosud trval, nezabýval se otázkou platnosti či neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněným žalovaným dne 21.1.2022, neboť vzhledem k tomu, že pracovní poměr účastníků skončil na základě shora uvedeného dřívějšího právního jednání, má to za následek, že pozdější právní jednání o rozvázání pracovního poměru se jako právní důvod zániku pracovního poměru neuplatní. Vzhledem k tomu, že nebyla určena neplatnost dřívějšího rozvázání pracovního poměru a okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalobcem dne 20.1.2022 je tedy platné, pracovní poměr žalobce u žalovaného zanikl na základě jeho úkonu k 20.1.2022 a každé další rozvázání téhož pracovního poměru by bylo neplatné. K námitce žalovaného spočívající v tom, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, uzavřel, že žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podaná ve smyslu § 72 zákoníku práce, není žalobou na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru proto není třeba v řízení před soudem tvrdit a prokazovat. K námitce žalovaného, že žalobce se měl žalobou domáhat opravy zápočtového listu, uzavřel, že obrana zaměstnance proti obsahu potvrzení nebo posudku ve smyslu § 315 zákoníku práce a žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru podle § 72 zákoníku práce, jsou dva různé instituty, které nelze pro jejich různý účel směšovat či nahrazovat, neboť do zaměstnancovy sféry mají jiné dopady. V případě žaloby podané podle § 315 zákoníku práce zaměstnanec nerozporuje rozvázání pracovního poměru jako takové, nýbrž jen nesouhlasí s obsahem pracovního posudku, resp. namítá, že potvrzení o zaměstnání neobsahuje zákonem předepsané informace a údaje, případně je obsahuje nepřesné, nebo obsahuje-li pracovní posudek, nepřesné hodnocení práce zaměstnance, jeho kvalifikace, schopnostní a dalších skutečností, které mají vztah k výkonu práce, případně obsahuje údaje a informace, které obsahovat nemá. Oba instituty obstojí samostatně, neboť platí, že případný spor o určení neplatnosti skončení pracovního poměru a jeho výsledek pro řízení o úpravu potvrzení o zaměstnání nebo pracovního posudku není podstatný, neboť jednání je třeba považovat za platné do doby, než je soudem prohlášeno za neplatné.

2. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal s tím, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dne 21.1.2022 bylo zaměstnavatelem vyhotoveno a doručeno žalobci až poté, kdy jeho pracovní poměr u žalovaného skončil. S ohledem na to, že žalobce dne 20.1.2022 doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a účinky tohoto rozvázání pracovního poměru nastaly dnem doručení zaměstnavateli dne 20.1.2022, žalovaný neuplatnil u soudu neplatnost okamžitého zrušení ze strany zaměstnance ze dne 20.1.2022, bylo podání žaloby a pokračování v řízení nedůvodné. Právní vztah ani právo žalobce nebylo ohroženo a jeho postavení nebylo nejisté, žalobce neměl na určení neplatnosti irelevantního právního jednání žalovaného naléhavý právní zájem. Žalobce se mohl žalobou domáhat změny zápočtového listu.

3. Žalobce nepovažoval odvolání žalovaného za důvodné. Žalovaný sice účelově tvrdí, že si je vědom toho, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil na základě okamžitého zrušení ze strany žalobce ze dne 20.1.2022, jedná a jednal však zcela v rozporu s tímto tvrzením a ignoruje své povinnosti vyplývající z tohoto ukončení pracovního poměru. Žalobci dosud nevyplatil odstupné, přestože je k tomu povinen v nejbližším výplatním termínu. Nesdělil úřadu práce skutečný důvod ukončení pracovního poměru, v zápočtovém listu, který žalobci zaslal sice neuvádí žádný důvod ukončení pracovního poměru, ale jako datum skončení pracovního poměru uvádí 21.1.2022, což by odpovídalo okamžitému zrušení ze strany zaměstnavatele. Nelze přehlédnout ani to, že žalovaný zaslal žalobci okamžité zrušení pracovního poměru poté, kdy obdržel okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, což je další důkaz toho, že žalobcovo právní jednání ignoruje a nepřihlíží k němu. Soud prvního stupně správně konstatoval, že žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podaná ve smyslu § 72 zákoníku práce není žalobou na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu § 80 občanského soudního řádu, a proto není třeba tzv. naléhavý právní zájem na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru tvrdit a prokazovat. Žalobce je však přesvědčen, že v projednávané věci je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Okamžité zrušení pracovního poměru ať již ze strany žalobce či ze strany žalovaného, má závažné důsledky zejména v oblasti příjmů žalobce po skončení pracovního poměru, např. ohledně nároku na odstupné či pokud jde o zásadní rozdíly ve výši podpory v nezaměstnanosti. Bez požadovaného určení neplatnosti okamžitého zrušení ze strany zaměstnavatele je ohroženo právní postavení žalobce, protože žalovaný jedná tak, jako by okamžité zrušení pracovního poměru z jeho strany bylo platné. Například v potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti, které je určeno pro úřad práce, uvedl jako důvod ukončení pracovního poměru, že zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Tato skutečnost má nepochybně zásadní význam pro posouzení nároku žalobce na podporu v nezaměstnanosti a úřad práce podle této informace postupuje a nepochybně má význam i při uzavírání nového pracovního poměru. Úřad práce není oprávněn posuzovat a také neposuzuje platnost či neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru. V případě úspěchu žaloby o určení neplatnosti pracovního poměru ze strany zaměstnavatele by se vytvořil pevný právní základ pro právní postavení žalobce ať již před úřadem práce či před dalším zaměstnavatelem.

4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalovaného má náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. Jako odvolací důvod je uveden odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal odvolací soud po doplnění dokazování rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. a shledal, že odvolání je nedůvodné.

5. Odvolací soud provedl důkaz, který byl navržen před soudem prvního stupně, ale soudem prvního stupně nebyl proveden, a to rozhodnutím úřadu práce ze dne 17.5.2022, [číslo], ze kterého zjistil, že Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Českých Budějovicích přerušil správní řízení ve věci podpory v nezaměstnanosti zahájené podáním žádosti žalobce a důvodem přerušení správního řízení je probíhající řízení o předběžné otázce, určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru u firmy [právnická osoba] Řízení bylo přerušeno do doby, než bude soudem pravomocně rozhodnuto.

6. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě 2 měsíců (§ 72 zákoníku práce) podat u soudu žalobu na určení, že právní jednání o rozvázání pracovního poměru je neplatné. Nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního jednání, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Po uplynutí dvouměsíční lhůty se již soud nemůže otázkou platnosti rozvazovacího jednání zabývat, a to ani jako otázkou předběžnou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.3.1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96). Zákoník práce ani jiné právní předpisy nevylučují (nezakazují) rozvázání téhož pracovního poměru více právními jednáními učiněnými současně či postupně; jednotlivá právní jednání se pak posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky. Skončil-li pracovní poměr na základě dřívějšího právního jednání, má to za následek, že pozdější právní jednání o rozvázání pracovního poměru se neuplatní jako právní důvod zániku tohoto pracovního poměru (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2001 sp. zn. 21 Cdo 2647/2000). Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 15.2.2017 sp. zn. 21 Cdo 3197/2016 uzavřel, že platnost rozvázání pracovního poměru může soud v řízení podle § 72 zákoníku práce zkoumat pouze v případě, jestliže v okamžiku pracovního poměru pracovní poměr dosud trval. Jestliže byl pracovní poměr zaměstnance rozvázán více právními jednáními, o jejichž platnosti bylo zahájeno řízení podle ust. § 72 zákoníku práce, závisí rozhodnutí o platnosti pozdějšího rozvázání pracovního poměru na rozhodnutí o platnosti dřívějšího rozvázání pracovního poměru, neboť není-li určena neplatnost dřívějšího rozvázání pracovního poměru (a rozvázání pracovního poměru je tedy platné), pracovní poměr zanikne na základě dřívějšího rozvázání pracovního poměru a každé pozdější rozvázání téhož pracovního poměru (téhož zaměstnance) by bylo neplatné, neboť pracovní poměr jakožto dvoustranný pracovněprávní vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem může rozvázat jen některý z jeho účastníků. Okamžité zrušení pracovního poměru, které by dal účastníku pracovního poměru nikdo jiný než druhý účastník tohoto právního vztahu, by bylo pro rozpor se zákonem neplatným právním jednáním a zaměstnanec by se žalobou podle ust. § 80 o.s.ř. mohl domáhat, aby bylo určeno, že toto rozvázání pracovního poměru je neplatné, má-li na takovém určení naléhavý právní zájem. Podání této žaloby není omezeno žádnou lhůtou. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil na základě okamžitého zrušení pracovního poměru daného žalobcem, a to k 20.1.2022. Žalovaný žalobu o neplatnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce nepodal a skončení pracovního poměru žalobce u žalovaného na základě jeho právního jednání v řízení nepopíral. V době, kdy žalovaný učinil okamžité zrušení pracovního poměru dne 21.1.2022, tedy pracovní poměr žalobce u žalovaného netrval, okamžité zrušení pracovního poměru dal žalobci někdo jiný než druhý účastník daného právního vztahu a takové právní jednání je v rozporu se zákonem neplatným. Ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu se žalobce může domáhat určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které mu bylo dáno jeho bývalým zaměstnavatelem, musí však soudu tvrdit a prokázat, že na požadovaném určení má ve smyslu ust. § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem.

7. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou, při možnosti žaloby na plnění, lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení soud zkoumá podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Odvolací soud učinil závěr o tom, že na straně žalobce je třeba shledat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť vyřešení této otázky má vliv na právní postavení žalobce, jednak v řízení, které se vede před Úřadem práce České republiky ve věci podpory v nezaměstnanosti, které bylo přerušeno s odůvodněním, že vydání rozhodnutí ve věci podpory v nezaměstnanosti závisí na vyřešení otázky neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a vyřešení této otázky má dopad i při uzavírání nového pracovního poměru žalobcem, neboť otázka způsobu skončení pracovního poměru u bývalého zaměstnavatele je otázkou mající vliv i na uzavření nového pracovního poměru. Žalobci nelze odepřít určovací žalobu s odůvodněním, že se mohl domáhat opravy zápočtového listu, neboť určením neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne 21.1.2022 se vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a při existenci dvou právních jednání bude postaveno najisto, že druhé z nich je neplatným právním jednáním. Odvolací soud považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, a proto byl podle ust. § 219 o.s.ř. potvrzen.

8. Odvolací soud rozhodl i o nákladech odvolacího řízení podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobce měl v odvolacím řízení úspěch a žalovaný je tedy povinen mu zaplatit náklady odvolacího řízení. Žalobce byl z 90 % osvobozen od soudních poplatků a za této situace platí z 90 % zástupce účastníka, který byl žalobci ustanoven, stát a v rozsahu 10 % platí ustanovenému zástupci náklady žalobce. Náklady v souvislosti s právním zastoupením žalobce se sestávají ze dvou úkonů právní služby po 2 500 Kč (vyjádření žalobce ze dne 18.8.2022 podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále z účasti na jednání před odvolacím soudem dne 13.10.2022), k těmto úkonům právní služby náleží i dva režijní paušály po 300 Kč, tedy částka 600 Kč a dále cestovné podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu k odvolacímu jednání ze Strakonic do Českých Budějovic a zpět při ujetí 120 km, 5,2 l nafty motorové /100 km, ceně nafty podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. 47,10 Kč litr a sazbě za 1 km podle § 1 písm. b) vyhlášky 4,70 Kč, tedy cestovné ve výši 858 Kč. K nákladům dále náleží i náhrada za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 100 Kč (cesta ze Strakonic do Českých Budějovic a zpět) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu Náklady odvolacího řízení tak celkem dosahují spolu s 21% DPH 8 298,20 Kč, 90 % těchto nákladů, částku 7 468,38 Kč, je tak žalovaný povinen zaplatit České republice, na účet Okresního soudu ve Strakonicích a 10 % těchto nákladů, tedy částku 829,82 Kč, žalobci k rukám jeho právního zástupce.