7 C 55/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rychtářové a přísedících přísedící ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ze dne [datum] doručené žalobci dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 571,60 Kč.

III. Odměna žalobci ustanoveného zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] se určuje částkou ve výši 21 344,40 Kč.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 21 344,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] soudní poplatek ve výši 1 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal rozhodnutí soudu, na jehož základě by bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné zaměstnavatelem dne [datum] je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], a to nejprve na pozici dělník v textilní výrobě a následně ode dne [datum] na pozici seřizovač. Žalobce doplnil, že pracovní poměr byl sjednán nejprve na dobu určitou s tím, že na základě dodatků [číslo] – 4 k dané smlouvě byl pracovní poměr prodlužován, až byl změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou. Žalobce dále tvrdil, že dne [datum] od žalovaného obdržel listinu nazvanou jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem“, z níž se podává, že zaměstnavatel s ním okamžitě ruší pracovní poměr z důvodu zvlášť hrubého porušení pracovní kázně, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] bez omluvy nenastoupil do práce a že přes opakované výzvy neabsolvoval mimořádnou lékařskou prohlídku k nabídce nového pracovního místa. V této souvislosti žalobce sdělil, že skutečnosti uváděné jako důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nejsou pravdivé a podrobně rozvedl předcházející situaci. Žalobce zdůraznil, že pracovní poměr okamžitě zrušil on sám již dne [datum], a to dle ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, neboť podle lékařského posudku nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil přeložení na jinou pro něho vhodnou práci. Doplnil, že na pracovišti [anonymizováno 9 slov] lékařství [anonymizováno] [datum]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno]. [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. 2. [role v řízení] [anonymizováno 8 slov], že od žalobce dne [datum] obdržel okamžité zrušení pracovního poměru, nezpochybňoval. Výslovně uvedl, že pracovní poměr účastníků byl ukončen právě na základě tohoto právního jednání žalobce. Bránil se však tím, že na požadovaném určení neexistuje na straně žalobce naléhavý právní zájem a rovněž i tím, že na základě rozhodnutí soudu o daném předmětu řízení nelze opravit skutečnosti uvedené v zápočtovém listu, a proto měl žalobce žalovat na opravu zápočtového listu.

3. Po provedeném dokazování má soud z pracovní smlouvy ze dne [datum] za prokázané, že na jejím základě žalobce nastoupil dne [datum] do zaměstnání u žalovaného na pozici dělník v textilní výrobě s tím, že pracovní poměr účastníků byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Z Dodatku [číslo] k pracovní smlouvě soud zjistil, že termín skončení pracovního poměru byl prodloužen do [datum]. Z Dodatku [číslo] k pracovní smlouvě se podává, že následně bylo trvání pracovního poměru prodlouženo do [datum]. Následně byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou, což vyplynulo z Dodatku [číslo] k pracovní smlouvě. Z listiny označené jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ soud dále zjistil, že žalobce dne [datum] sdělil žalovanému, že z důvodu uvedeného v ust. § 56 odst. 1 písm. a) zákoníku práce okamžitě ruší pracovní poměr s tím, že jej zároveň vyzval k úhradě mzdových nároků. Skutečnost, že shora uvedená listina byla žalovanému fakticky odeslána, resp. doručena dne [datum], se podává z Doručenky datové zprávy. Lustrací v databázi soudu bylo zjištěno, že shora uvedené rozvázání pracovního poměru žalobcem žalobou u soudu napadeno nebylo. Z listiny označené jako„ Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem“ vyplynulo, že dne [datum] žalovaný žalobci sdělil, že pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, kterého se žalovaný dopustil tím, že ode dne [datum] bez omluvy nenastoupil do zaměstnání a že přes opakované výzvy neabsolvoval mimořádnou [anonymizováno] prohlídku k nabídce nového pracovního zařazení, s ním v souladu s ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku pracovní poměr okamžitě ruší. Skutečnost, že tato listina byla žalobci fakticky doručena dne [datum], vyplynula z Doručenky datové zprávy. Veškeré shora uvedené skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Z Potvrzení o zaměstnání (Zápočtový list) soud zjistil, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán v době od [datum] do [datum]. Z Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti vystaveného žalovaným dne [datum] rovněž vyplynulo, že zaměstnání žalobce u žalovaného trvalo od [datum] do [datum] a dále že důvodem ukončení pracovního poměru bylo zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci.

4. Podle § 55 odst. 1 písm. b) z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v účinném znění (dále jen„ zákoník práce“), zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

5. Dle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

6. Ve skutkové rovině soud zjistil, že žalobce pracoval u žalovaného na pozici dělník ve výrobě, resp. svářeč od [datum] do [datum]. Soud dále vychází z toho, že žalobce dne [datum] doručil žalovanému okamžité zrušení pracovního poměru, které učinil z důvodu, že nemůže dále konat práci bez vážného ohrožení jeho zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil výkon jiné pro něho vhodné práce. Proti tomuto právnímu jednání žalobce se žalovaný nebránil (žalobu na určení neplatnosti u soudu nepodal). Soud proto učinil skutkové zjištění, že na základě shora uvedeného okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance byl pracovní poměr žalobce u žalovaného ke dni [datum] ukončen. Následující den, a to dne [datum], pak naopak žalovaný doručil žalobci okamžité zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Posouzení platnosti tohoto právního jednání žalovaného je pak předmětem řízení.

7. Předně soud uvádí, že zákoník práce ani jiné právní předpisy nevylučují rozvázání téhož pracovního poměru více právními jednáními (učiněnými současně či postupně). Jednotlivá právní jednání se pak posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky. Skončí-li pracovní poměr na základě dřívějšího právního úkonu, má to za následek, že pozdější právní jednání o rozvázání pracovního poměru se neuplatní jako právní důvod zániku tohoto pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2647/2000). Soud podotýká, že okamžitým zrušením může být tedy skončen i pracovní poměr, k jehož skončení byl již učiněn jiný rozvazovací úkon, jestliže pracovní poměr stále trvá. Jestliže však pracovní poměr již skončil v důsledku jiného právního jednání, nelze jej okamžitým zrušením skončit. Další rozvazovací úkony lze provádět pouze pokud je skončení pracovního poměru předmětem soudního přezkumu dle § 72 zákoníku práce.

8. Soud dále uvádí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru může posuzovat výlučně soud. Chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel zabránit tomu, aby nastaly účinky rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců podat u soudu žalobu na určení, že právní jednání o rozvázání pracovního poměru je neplatné. Nebyla-li taková žaloba podána, skončil pracovní poměr mezi účastníky podle tohoto právního jednání, i kdyby šlo o neplatné rozvázání pracovního poměru. Jakékoli dodatečné posuzování neplatnosti po uplynutí lhůty dvou měsíců je nepřípustné a soud se otázkou platnosti rozvazovacího právního jednání nemůže zabývat ani jako otázkou předběžnou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 3. 1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 5/1968 – Rc 40/1969).

9. Na úvod se podepsaný soud zabýval otázkou včasnosti žaloby. Žaloba o určení neplatnosti okamžité zrušení pracovního poměru musí být podána u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců, když tato prekluzivní lhůta začíná běžet ode dne, kterým měl pracovní poměr skončit rozvázáním, jehož platnost byla žalobou napadena (§ 72 zákoníku práce). V dané věci měl pracovní poměr žalobce u žalovaného skončit dne [datum]. Žaloba o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru dopisem ze dne [datum] byla soudu doručena dne [datum]. Za této situace tedy soud prvního stupně dovodil, že žaloba byla podána včas.

10. V souzené věci vyšlo najevo, že jako první učinil rozvazovací úkon žalobce, a to dne [datum]. V případě okamžitého zrušení pracovní poměr skončí dnem, kdy bylo toto právní jednání doručeno druhé straně. Listina obsahující okamžité zrušení pracovního poměru byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný se účinkům tohoto okamžitého zrušení zabránit nepokoušel. Soud proto dovodil, že pracovní poměr žalobce u žalovaného byl skončen na základě jeho okamžitého zrušení pracovního poměru, a to ke dni [datum]. V této souvislosti soud pro úplnost dodává, že se v tomto řízení nezabýval platností tohoto právního jednání, neboť i kdyby bylo postiženo vadou, která způsobuje jeho neplatnost, za situace kdy nebyla neplatnost určena soudem, jedná se o platné rozvázání pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že platnost rozvázání pracovního poměru může soud zkoumat pouze v případě, že k okamžiku rozvázání pracovního poměru, pracovní poměr dosud trval, tak se soud v tomto řízení dále nezabýval ani otázkou platnosti či neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru učiněným žalovaným dne [datum], neboť vzhledem k tomu, že pracovní poměr účastníků skončil na základě shora uvedeného dřívějšího právního jednání, má to za následek, že pozdější právní jednání o rozvázání pracovního poměru se jako právní důvod zániku pracovního poměru neuplatní (i kdyby bylo jinak platné). Vzhledem k tomu, že nebyla určena neplatnost dřívějšího rozvázání pracovního poměru (a okamžité zrušení učiněné žalobcem dne [datum] je tedy platné), pracovní poměr žalobce u žalovaného zanikl na základě jeho úkonu ke dni [datum] a každé další rozvázání téhož pracovního poměru by bylo neplatné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3197/2016). Neplatné je tedy i okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovaným dne [datum].

11. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl.

12. Ve vztahu k námitce žalovaného spočívající v tom, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, soud podotýká, že žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podaná ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce, není žalobou na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (§ 80 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád; dále jen „o.s.ř.“). Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru proto není třeba v řízení před soudem tvrdit a prokazovat (srov. Zákoník práce. Praktický komentář. Nakladatel: Wolters Kluwer (ČR). [obec a číslo], autor [příjmení] [jméno] a kol.; rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 6. 1999 sp. zn. 21 Cdo 487/99). Soud proto tuto námitku neshledal důvodnou.

13. K další námitce žalovaného ohledně předmětu řízení, kdy se žalovaný domníval, že žalobce se měl žalobou domáhat opravy zápočtového listu, soud uvádí, že obrana zaměstnance proti obsahu potvrzení nebo posudku ve smyslu § 315 zákoníku práce a žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru podle § 72 zákoníku práce jsou dva různé instituty, které nelze pro jejich různý účel směšovat či nahrazovat, neboť do zaměstnancovy sféry mají jiné dopady. V případě žaloby podané podle § 315 zákoníku práce zaměstnanec nerozporuje rozvázání pracovního poměru jako takové, nýbrž jen nesouhlasí s obsahem pracovního posudku, respektive namítá, že potvrzení o zaměstnání neobsahuje zákonem předepsané informace a údaje, příp. je obsahuje nepřesné, nebo obsahuje-li pracovní posudek nepřesné hodnocení práce zaměstnance, jeho kvalifikace, schopností a dalších skutečností, které mají vztah k výkonu práce, příp. obsahuje údaje o informace, které obsahovat nemá. V daném případě žalobce podal právě žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru, vymezil tím předmět řízení, o němž má soud povinnost rozhodnout. Co se týče případné kolize obou zmíněných institutů, pak oba obstojí samostatně, neboť platí, že případný spor o určení neplatnosti skončení pracovního poměru a jeho výsledek pro řízení o úpravu potvrzení o zaměstnání anebo pracovního posudku není podstatný, neboť jednání je třeba považovat za plané do doby, než je soudem prohlášeno za neplatné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31. 8. 1981 sp. zn. 6 Cz 49/81).

14. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky, a to dle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zejména jeho výdaji na zastoupení v dané věci. Usnesením ze dne 28. 2. 2022 č. j. 7 C 55/2022-11, které dne [datum] nabylo právní moci, soud kromě toho, že žalobci ustanovil pro řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zástupce z řad advokátů, přiznal mu osvobození od soudních poplatků z 90 % s tím, že jej zároveň poučil, že v rozsahu, v jakém nebyl osvobozen od soudních poplatků, je povinen nahradit odpovídající část odměny ustanovenému zástupci. Náklady řízení žalobce jsou proto tvořeny zbývajícími 10 % nákladů na jeho zastoupení, které musí hradit ze svého. S odkazem na odůvodnění výše nákladů ustanoveného zástupce obsažené pod bodem 15. tohoto rozsudku se jedná o částku ve výši 2 371,60 Kč. Součástí žalobcových nákladů řízení je i uhrazená část soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 200 Kč Náklady řízení žalobce tedy činí částku v celkové výši 2 571,60 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pro úplnost soud dodává, že žalovaný navrhl, aby žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť žalobce neavizoval, že žalobu na určení okamžitého zrušení pracovního poměru podá. V tomto ohledu soud uvádí, že § 142a odst. 1 o.s.ř., který jakožto podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci stanoví zaslání výzvy k plnění ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení, se týká pouze řízení o splnění povinnosti. U určovacích žalob není pro přiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci předchozí zaslání předžalobní výzvy žalovanému vyžadováno, neboť spornost určitého práva je účastníkům řízení známa a předžalobní výzva je zbytečná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013) tak, jako tomu bylo i v daném případě, kdy žalovaný jakožto zaměstnavatel žalobce věděl o tom, že jeho zaměstnanec okamžité zrušení pracovního poměru datované [datum] sporuje.

15. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. S ohledem na skutečnost, že řízení bylo skončeno, postupoval soud podle citovaného ustanovení a přiznal ustanovenému zástupci žalobce odměnu za sedm vykonaných úkonů právní služby. Jedná se o úkony učiněné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b), c), d) i a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dál jen„ advokátní tarif“ (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem, další porada s klientem ze dne [datum], doplnění a upřesnění žaloby z [datum], další porada s klientem z [datum], vyjádření žalobce z [datum], jednání s protistranou o smíru z [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum]), a to v celkové výši určené podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5. advokátního tarifu 17 500 Kč. Kromě odměny náleží ustanovenému zástupci žalobce též náhrada hotových výdajů v částce 2 100 Kč, tedy v paušální výši 300 Kč za každý shora uvedený úkon právní služby, a to podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu. Výsledný součet (17 500 + 2 100 Kč) je navýšen o náhradu daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 14a advokátního tarifu, neboť ustanovený zástupce prokázal, že je jejím plátcem. Celková výše nákladů na zastoupení žalobce činí 23 716 Kč. Nelze pominout, že žalobci bylo v dané věci přiznáno osvobození od soudních poplatků z 90 %, a proto byla ustanovenému zástupci přiznána odměna v rozsahu 90 % z této částky, tedy ve výši 21 344,40 Kč s tím, že ve zbývající částce 2 371,60 Kč, respektive z 10 %, má povinnost hradit ustanovenému zástupci náklady přímo žalobce, neboť na základě šetření jeho osobních a majetkových poměrů soud dospěl k závěru, že právě v tomto rozsahu je schopen náklady zastoupení hradit ze svého. Výsledná částka 21 344,40 Kč bude ustanovenému zástupci žalobce vyplacena z účtu Okresního soudu ve [obec] na účet, který pro tyto účely soudu již sdělil, a to v přiměřené lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí 16. Jak již soud uvedl shora, žalobce je z 90 % osvobozen od soudních poplatků, soud jeho návrhu zcela vyhověl, a proto poplatková povinnost přešla podle výsledku řízení v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) na žalovaného, který nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a též není od poplatku osvobozen. Žalovanému proto byla ve výroku IV. tohoto rozsudku uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za řízení podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích. Při určení základu poplatku soud vycházel z toho, že žalovaný, jenž byl částečně osvobozený od soudních poplatků, uhradil 10 % soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení (200 Kč), a proto žalovanému uložil povinnost zaplatit zbývající část soudního poplatku ve výši 1 800 Kč (položka 4 bod 1. písm. c) sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu o soudních poplatcích). Splatnost soudního poplatku byla žalovanému soudem určena do 3 dnů od právní moci rozsudku, a to v souladu s § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích 17. Na závěr pak soud s odkazem na § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení státu. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit státu 90 % nákladů na zastoupení žalobce, které soud přiznal ustanovenému zástupci ve výši 21 344,40 Kč v bodě 15. odůvodnění tohoto rozsudku s tím, že zbývajících 10 % nákladů na zastoupení žalobce je hrazeno ve formě nákladů řízení mezi účastníky. Uvedenou částku má žalovaný povinnost zaplatit na účet Okresního soudu ve [obec] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

18. Závěrem pak soud pro úplnost uvádí, že v rozsudku výslovně nehodnocené důkazy (Dodatek [číslo] k pracovní smlouvě, Návrh na rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem, Usnesení Úřadu práce ČR ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], Údaje pro zápočet předchozích dob pracovních neschopností) neměly pro rozhodnutí soudu zásadní význam s tím, že další navržené důkazy (přípisy žalovaného žalobci ze dne [datum], [datum] a [datum], Žádost o provedení pracovnělékařské prohlídky a posouzení zdravotní způsobilosti k práci, Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, přípisy žalobce žalovanému ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], e-mailová komunikace účastníků ze dne [datum], [anonymizováno] posudek o uznání [anonymizováno] z povolání ze dne [datum], [anonymizováno] posudek o [anonymizováno] způsobilosti k práci ze dne [datum], [ulice] zpráva z [datum]) soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť rozhodné skutečnosti ve věci vyplynuly z tvrzení účastníků a z již provedeného dokazování.