2 Ad 13/2016

Rubrum

2Ad 13/2016 - 113 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovických rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Mgr. Ing. L.V., bytem P., N H 1087, přechodně v Č. B., P. 9, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutím ze dne 8. 1. 2016 č.j. MPSV-2016/5113-913 a ze dne 8. 1. 2016 č.j. MPSV-2016/5098/913, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. 1. 2016 č.j. MPSV- 2016/5113-913 a rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2015 č.j. 98678/2015/CBU se z r u š u j í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. 1. 2016 č.j. MPSV- 2016/5098-913 a rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2015 č.j. 98670/2015/CBU se z r u š u j í a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Odměna právního zástupce žalobce Mgr. Tomáše Rady se u r č u j e částkou 1.573,-- Kč a bude vyplacena Krajským soudem v Českých Budějovicích ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Pokračování - 2 - 2Ad 13/2016 Žalobou doručenou dne 11. 3. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8.1.2016 č.j. MPSV- 2016/5113-913, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích v záležitosti doplatku na bydlení a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalobce současně žalobou brojil proti rozhodnutí žalovaného z 8.1.2016 č.j. MPSV-2016/5098/913, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích o nepřiznání příspěvku na živobytí a toto prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobce odkázal na argumentaci obsaženou v odvolání, úpravu odpovědnosti žadatele pro příjem dávky, přičemž uvedl, že požadované písemnosti byly úřadu práce předány. Ustanovení § 49 zákona o hmotné nouzi nebylo užito. K zjišťování skutkové podstaty poukazuje na to, že spisem bylo manipulováno, rozhodnutí je zmatečné. K rozhodování ve věci doplatku na bydlení poukazuje na to, že doklady potřebné pro rozhodování úřadu práce předložil. Nebylo postupováno souladně s § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi, protože se žalobci nedostalo předchozího upozornění na to, že pro nepředložení požadovaných dokladů může být jeho žádost zamítnuta. Žalobci měl být ustanoven opatrovník, kdy takovým opatrovníkem mu bylo ustanoveno Statutární město České Budějovice a za situace, kdy zdravotní stav žalobce se nezměnil, nebyl důvod odchýlit se od původního názoru na možnost ustanovení opatrovníka v průběhu dalšího řízení. Opatrovník byl žalobci ustanoven i v jiných řízeních. Další závada je spatřována v tom, že o věci žalobce rozhodovali vyloučení pracovníci správních úřadů. V té souvislosti se odkazuje na předpisy trestního řádu. Žalobce úřadem požadované podklady předložil. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože neodpovídá požadavkům § 68 odst. 1 správ. řádu. Nezákonnost rozhodnutí je spatřována v nesplnění podmínek v řízení neustanovením opatrovníka, odnětí přístupu k správnímu řízení. V té souvislosti poukazuje na lékařskou zprávu potvrzující nemožnost účasti žalobce při jednání na úřadu práce. Ve věci rozhodovali vyloučení pracovníci správních orgánů, bylo postupováno vadně, jestliže žalobci nebyl ustanoven opatrovník. Žalobce byl příjemcem dávky pomoci v nouzi a tato dávka mu byla odňata, protože nedoložil požadované doklady. Započítává se příspěvek na péči a tím nebyly splněny podmínky příspěvku na živobytí. Tato úvaha je nesprávná. Dovozuje, že došlo k porušení § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Úřad práce nepřiznal žalobci příspěvek na živobytí, jehož získání je podmínkou pro nárok na doplatek na bydlení. Žalobce byl vyzván, jaké skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku má prokázat a současně byl poučen o důsledcích nesplnění této povinnosti. Práva seznámit se s podklady pro rozhodnutí žalobce nevyužil. Úřad práce se zabýval odůvodněnými náklady na bydlení žalobce. Na základě podnájemní smlouvy bydlí u R.K., které jako jediná fyzická osoba poskytuje péči. R.K. je příjemcem příspěvku na péči ve druhém stupni závislosti. Pro rozpory ve skutečnostech rozhodných pro nárok na dávku bylo provedeno sociální šetření, kdy nebylo možno jednoznačně potvrdit či vyvrátit, zda jde o společnou domácnost. Pro neshody podání bylo požadováno doložit předepsané doklady, přičemž žalobce tuto povinnost nesplnil. Pro posuzování výše příjmů pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi je potřeba rozlišovat, jestli příspěvek na péči byl využit v rámci okruhu společně posuzovaných osob nebo je poskytnut mimo tento okruh. Finanční částka, která je poskytnuta pečující osobě se považuje za další Pokračování - 3 - 2Ad 13/2016 opakující nebo pravidelné příjmy pečující osoby jen v případě, že pečuje o osobu, které náleží příspěvek na péči, se kterou netvoří okruh společně posuzovaných osob. Z toho důvodu byl žalobce vyzván, aby objasnil, zda je společně posuzovanou osobou s R.K. To žalobce neučinil. Vydání napadeného rozhodnutí předcházela správní řízení o námitkách podjatosti, přičemž žádná z oprávněných osob ve věci rozhodovat vyloučena nebyla. K rozhodování o příspěvku na živobytí se poukazuje na průběh řízení, rozpory v údajích žalobce a R.K. o využívání příspěvku na péči a vedení společné domácnosti. Právě pro účely jednoznačného zjištění podkladů pro rozhodnutí byl žalobce vyzván k předložení podkladů pro rozhodnutí. Námitky podjatosti proti oprávněným úředním osobám byly uplatněny i v této věci. Při posuzování výše příjmů pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi je třeba rozlišovat, je-li příspěvek na péči využit v rámci okruhu společně posuzovaných osob nebo je poskytnut osobě mimo tento okruh. Příspěvek na péči nelze považovat za příjem pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi, je nezapočitatelným příjmem nejen pro oprávněnou osobu, ale též pro osoby s ní společně posuzované. V rámci těchto osob nelze charakter tohoto příjmu měnit na započitatelný. Finanční částka, která je poskytnuta pečující osobě, se považuje za další opakující se nebo pravidelný příjem pečující osoby jen v případě, že pečuje o osobu, které náleží příspěvek na péči, se kterou netvoří okruh společně posuzovaných osob. Proto bylo nezbytné žalobce vyzvat, aby správně stanovil okruh společně posuzovaných osob. Vydání napadeného rozhodnutí předcházela rozhodnutí o námitkách podjatosti, přičemž bylo uzavřeno, že oprávněné úřední osoby vyloučeny z rozhodování nejsou. Předložená spisová dokumentace jednoznačně nasvědčovala tomu, že žalobce požadované dokumenty uvedené ve výzvě nepředložil. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 2. 2. 2015 u Úřadu práce – krajské pobočky v Českých Budějovicích žádost o doplatek na bydlení. V žádosti uvedl adresu trvalého pobytu v P. a adresu skutečného pobytu v Č.B. Rozhodnutími České správy sociálního zabezpečení v Praze doložil, že je příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně, přičemž výše tohoto příjmu je rozhodnutím doložena a je připojeno oznámení o zvýšení důchodu. Žalobce doložil, že má s R.K. uzavřenu podnájemní smlouvu, ze které vyplývá, že vlastníkem bytu, ve kterém je R.K nájemnicí, je syn a snacha nájemnice. Žalobce podal informace o užívaném bytu, doklad o výši příjmů, prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech. Úřad práce ověřil, že žalobce nevlastní žádný nemovitý majetek a nemá auto. Úřad práce vydal dne 11. 3. 2015 potvrzení prokazující dobu poskytování péče R.K. v informaci o nároku na příspěvek u osoby poskytující péči k osobě s přiznaným příspěvkem na péči se uvádí, že jedná se o jinou fyzickou osobu. Téhož dne byla žalobci adresována výzva, aby se v úředních hodinách dostavil k ústnímu jednání, současně jsou vypočteny doklady, které se po žalobci požadují předložit. Nájemní smlouvy jsou ve spisové dokumentaci založeny stejně jako doklady o nákladech spojených s užíváním konkrétního bytu v Českých Budějovicích. Pokračování - 4 - 2Ad 13/2016 Ve spise je založena zpráva praktického lékaře o tom, že žalobce je od srpna 2012 v soustavné psychiatrické péči pro těžkou endoreaktivní depresi, kdy stav přes trvalou medikaci zůstává nezměněn. Žalobce není adekvátně schopen reagovat na psychosociální zátěž vyplývající z účasti na soudním jednání a není schopen se plnohodnotně účastnit jednání a s tím souvisejících procesních úkonů. Není možné doporučit účast na soudním jednání vzhledem k možnosti další dekompenzace stavu. Lékařská zpráva ze 6. 8. 2015 nedoporučuje ani účast žalobce při úředním jednání. Dne 19. 3. 2015 se uskutečnilo ústní jednání, kdy žalobce vznesl námitku podjatosti a poukázal na nedobrý zdravotní stav a jeho vliv na schopnost samostatně jednat v řízení a současně uvedl, že zdravotní stav v době jednání není na překážku, aby samostatně jednal a byl mu ustanoven opatrovník. Žalobce se vyjádřil ke své bytové situaci. Úřad práce zjišťoval obvyklou výši nájemného bytu 2+1 v Českých Budějovicích. Dne 9. 4. 2015 úřad práce rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na živobytí, které bylo v odvolacím řízení zrušeno a věc vrácena úřadu práce k dalšímu řízení. Žalobce požádal o ustanovení opatrovníka pro přechodnou duševní poruchu. Rozhodnutím z 22. 4. 2015 bylo opatrovníkem stanoveno Statutární město České Budějovice. Opatrovník se proti tomuto rozhodnutí odvolal, úřad práce v rámci autoremedury toto rozhodnutí zrušil. Stalo se tak s odůvodněním, že žalobce sám učinil některá podání, ze kterých lze jednoznačně usuzovat na jeho plnou procesní způsobilost. Proto podmínky pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny. V protokolu o sociálním šetření se o příjmech žalobce uvádí, že je poživatelem invalidního důchodu a pobírá příjem za péči o osobu závislou na pomoci jiné osoby. Výdaje pak tvoří provozní výdaje související s bydlením, chodem domácnosti a péčí o zdraví. Žalobce uvedl, že s pronajímatelkou vede společnou domácnost ve smyslu společného hospodaření. Pronajímatelka požadovala, aby za ni odpovídal žalobce. Jeví se, že společně užívají byt, s financemi každý hospodaří samostatně, byť na některých nákladech se podílejí, protože zdravotní stav R.K. neumožňuje zajišťovat například nákupy nebo vaření. Tuto činnost zajišťuje žalobce jako pečující osoba, když R.K. náleží příspěvek na péči ve výši 4.000 Kč měsíčně a jinou pečující osobu nemá. Prohlášení žalobce a R.K. vyznělo tak, že společně posuzovanými osobami nejsou, pouze společně užívají byt, nicméně pro dlouhodobé soužití jsou si osobami blízkými. Byl vysvětlen účel příspěvku na péči a způsob jeho využití. Žalobce uvedl, že R.K. mu za poskytovanou péči platí a předává mu částku ve výši příspěvku na péči, který pobírá. Žalobce uvedl, že necítí se procesně způsobilý. Přiměřeně reagoval na všechny skutečnosti, orientoval se v právních předpisech, hájil zájmy své i R.K. Žalobce uplatil námitku podjatosti podle oprávněným úředním osobám Bc. S.N. a Mgr. M.E. O námitce podjatosti rozhodl ředitel úřadu práce tak, že oprávněné úřední osoby vyloučeny z projednávání a rozhodování věci nejsou. Rozhodnutí jsou odůvodněna tím, že nebyl zjištěn žádný určitý pozitivní či negativní zájem úřední osoby na výsledku řízení, po který by bylo možno o nepodjatosti pochybovat. Nebyl zjištěn nestandardní dílčí postup či jednání. Ve spise je založen záznam z kontroly využívání příspěvku na péči, kdy dne 27. 5. 2015 proběhlo jednání s R.K. v jejím bydlišti, kdy ta uvedla, že se žalobcem sdílí společnou domácnost a žalobce o ni pečuje. Činí tak nezištně a bezplatně. R.K. byla poučena o účelu příspěvku na péči a nezbytnost smluvně upravit rozsah péče. Pokračování - 5 - 2Ad 13/2016 Taková smlouva byla uzavřena, podle obsahu smlouvy žalobce poskytuje R.K. každodenně péči minimálně 12 hodin od 8.00 hod. do 20.00 hod., přičemž R.K. žalobci za tuto péči bude poskytovat 800 Kč měsíčně. Výzvou ze dne 14. 8. 2015 bylo žalobci uloženo doložit doklad o výši měsíčních příjmů a objasnění okruhu společně posuzovaných osob. Poté byl žalobce vyrozuměn o tom, že se může seznámit s podklady pro rozhodnutí, kde a v jakých termínech. Následovalo rozhodnutí z 29. 9. 2015, kterým žalobci nebyl přiznán doplatek na bydlení. V odůvodnění se poukazuje na opatřené důkazy a uvádí se, že údaje zjištěné z dokumentace o příspěvku na péči R.K. se zcela neshodovaly, byl žadatel vyzván k objasnění okruhu společně posuzovaných osob. Podle § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi je povinností žadatele osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku. Pokud žadatel své povinnosti nesplní, může být žádost o dávku zamítnuta, výplata zastavena nebo dávka odejmuta. Žalobce povinnost podle výzvy nesplnil, a proto bylo rozhodnuto o nepřiznání dávky. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že bylo vydáno poté, co byly projednány námitky podjatosti uplatněné proti oprávněným úředním osobám podílejícím se na rozhodování v prvním i druhém stupni. Žalobci nebylo zapotřebí ustanovit opatrovníka se zřetelem k lékařské zprávě, podle které není možná podle psychiatra účast žalobce na soudním jednání. Žalobce pak sám uvedl, že jeho zdravotní stav není na překážku jednání na úřadě. K věci samé se uvádí, že žalobce v žádosti neuvedl žádnou společně posuzovanou osobu a neučinil tak ani na výzvu úřadu práce. Žalobce své povinnosti podle § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi nesplnil, a proto nebylo jeho žádosti možno vyhovět. Ve spise jsou dále založena rozhodnutí žalovaného o odvoláních žalobce v záležitosti rozhodování o námitce podjatosti konkrétních oprávněných úředních osob. Žalobce dále podal dne 24. 2. 2015 žádost o příspěvek na živobytí. Shodně jako u prve uvedeného příspěvku doložil výši invalidního důchodu, podnájemní smlouvu uzavřenou s R.K. a vyplněné shodné formuláře vztahující se k příjmům a majetkovým poměrům. Spis obsahuje potvrzení o poskytování péče R.K. žalobcem a údaj o informaci o nároku na příspěvek od roku 2007 do roku 2015. I v tomto spise jsou založeny doklady o výši náhrad souvisejících s užíváním bytu, jehož nájemkyní je R.K. a žalobce je podnájemníkem v tomto bytě. I v tomto řízení bylo opatrovníkem žalobce ustanoveno Statutární město České Budějovice a i v tomto řízení bylo toto usnesení následně úřadem práce zrušeno. Rozhodnutí úřadu práce z 9. 4. 2015 o nepřiznání příspěvku na živobytí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 1. 7. 2015 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce podal námitky podjatosti proti oprávněným úředním osobám, kdy bylo rozhodnuto shodně a ze shodných důvodů jako v prve uvedené věci, jak v první tak v druhé instanci. Spis obsahuje tentýž protokol o místním šetření jako v prve uvedené věci a shodnou výzvu ze 14. 8. 2015 k doložení požadovaných dokladů. I v této věci se žalobci dostalo vyrozumění o možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí, na jakém místě a v jaké době. Pokračování - 6 - 2Ad 13/2016 Dne 29. 9. 2015 úřad práce vydal rozhodnutí, jímž žalobci nepřiznal příspěvek na živobytí. Toto rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobce neosvědčil skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky. Odvolání žalobce bylo projednáno napadeným rozhodnutím, kdy rozhodnutí bylo shledáno věcně správným, jestliže žalobce nesplnil povinnosti vztahující se na něj ve smyslu § 49 zákona o v hmotné nouzi. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení byla učiněna dvě rozhodnutí vydávaná podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, jimiž žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Řízení o obou dávkách trpí procesní vadou spočívající v tom, že žalobci nebyl ustanoven opatrovník, ač ten předložil lékařský nález o tom, že od srpna 2012 je v soustavné psychiatrické péči pro těžkou endoreaktivní depresi a přes trvalou medikaci opakovaně měněnou nebylo dosaženo remise onemocnění a stav v současné době vyžaduje pokračující psychiatrickou intervenci. Dále se uvádí, že žalobce není v současné době schopen adekvátně reagovat na psychosociální zátěž vyplývající z účasti na soudním jednání a není schopen se plnohodnotně účastnit jednání a s tím souvisejících procesních úkonů. Dle psychiatra není možné doporučit účast na soudním jednání vzhledem k možnosti další dekompenzace stavu. Podle lékařské zprávy ze 6. 8. 2015 V lékařské zprávě se sice výslovně uvádí, že žalobce neunese zátěž související se soudním jednáním, avšak současně se uvádí, že není schopen reagovat na psychosociální zátěž. Takovým zátěžovým jednáním může být též jednání před správním orgánem, což dokládá další lékařská zpráva. Žalobce se ustanovení opatrovníka dožadoval, přičemž poukazoval právě na to, že je postižen přechodnou duševní chorobou. Pochybnosti o tom, zda stav žalobce nevyžaduje ustanovení opatrovníka, vyvstaly též na straně úřadu práce, jestliže ten se obracel na několik advokátů s dotazy o tom, zda mají prostor být opatrovníkem žalobce a následně ustanovil sám opatrovníkem Statutární město České Budějovice. Toto rozhodnutí k odvolání ustanoveného opatrovníka úřad práce zrušil. Úřad práce i žalovaný učinily úsudek o tom, že není zapotřebí ustanovit žalobci opatrovníka se zřetelem k prve uvedené lékařské zprávě vylučující možnost účasti žalobce na soudním jednání. Se zřetelem k obsahu zprávy uvádějící, že žalobce pro psychiatrické onemocnění není schopen adekvátně reagovat na psychosociální zátěž, bylo zapotřebí zjišťovat, zda takovou zátěží též není jednání před správními orgány. Žalobce byl sice schopen činit celou řadu písemných podání, avšak v průběhu řízení přicházelo v úvahu činit osobně procesní úkony, například seznámit se s obsahem spisu u správního orgánu. Se zřetelem k tomu, co se uvádí v lékařské zprávě, bylo proto zapotřebí vyžádat doplnění této zprávy u příslušného lékaře, případně obrátit se na lékaře – psychiatra, u kterého je žalobce v péči. Poznamenává se, že žalobce soudu doložil potvrzení psychiatra z 3. 5. 2016 o tom, že žalobce trpí přechodnou psychickou poruchou. Hodnocení psychického stavu není na žalobci, přestože ten při jednání na úřadu práce uvedl, že žádnou přechodnou psychickou poruchou netrpí. Kromě toho žalobce sám v průběhu řízení předložil zprávu ze 6. 8. 2015, kterou se účast při úředním jednání nedoporučuje. Pokračování - 7 - 2Ad 13/2016 Jestliže se žalobce léčí pro psychiatrické onemocnění od roku 2012, jeho stav zůstává nezměněn, pak nemusí být vyloučeno, že je stižen přechodnou oduševní poruchou, která mu může bránit v řízení samostatně jednat. Proto bylo nezbytné minimálně doplnit lékařskou zprávu o tom, zda je žalobce stižen přechodnou duševní poruchou a zda tato porucha mu brání samostatně v řízení jednat. Po takovém doplnění řízení má úřad práce prostor pro správní uvážení k posouzení, zda je ustanovení opatrovníka nezbytné k hájení jeho práv (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2011, č.j. 6 Ads 23/2011-60). V řízení nebylo proto postaveno najisto, zda žalobce není stižen přechodnou duševní poruchou a zda je nezbytné ustanovit opatrovníka k hájení práv žalobce jako účastníka řízení. Žalobce se dále domáhá, aby soud z projednávání a rozhodování jeho věci vyloučil dva zaměstnance úřadu práce a jednoho zaměstnance žalovaného. O námitce podjatosti vůči těmto osobám rozhodovaly k tomu příslušní zaměstnanci úřadu práce a žalovaného. Rozhodování o námitce podjatosti se řídí správním řádem a úkolem soudu je zabývat se výlučně tím, zda tato rozhodnutí jsou zákonu odpovídající. Jestliže usnesení o námitce podjatosti Bc. S.N. bylo žalobci doručeno dne 11. 8. 2015, pak posledním dnem odvolací lhůty byl den 26. 8. 2015. Jestliže odvolání bylo převzato 27. 8. 2015, pak stalo se tak opožděně. Na závadu není, že žalobce nebyl vyzván žalovaným k tomu, aby uvedl, jaké vážné důvody jej vedly k tomu, aby odvolání podal přímo nadřízenému správnímu orgánu. O námitce podjatosti Mgr. M.E. rozhodl Bc. S.N., ředitel odboru nepojistných sociálních dávek Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Českých Budějovicích. O tom, že tento zaměstnanec není vyloučen z projednávání a rozhodování žalobcovy věci rozhodl Ing. I.L., ředitel sekce krajské pobočky úřadu práce v Českých Budějovicích. Učinil tak vždy služebně nadřízený úřední osoby zcela v souladu s požadavky věty třetí § 14, odst. 2 správ. řádu. Rozhodnutí o odvolání je odůvodněno věcně, odkazuje se na právní úpravu, zjištění plynoucí ze spisové dokumentace a uzavírá se, že není doloženo, že označená úřední osoba má zájem na výsledku řízení, pro který lze pochybovat o její nepodjatosti. Dále bylo reagováno na odvolací námitky žalobce. Z rozhodnutí je zřejmé, že odůvodnění odpovídá požadavkům § 68 odst. 3 správ. řádu a je věcně správné, jestliže z obsahu spisů nevyplývá, že oba označení zaměstnanci úřadu práce trpí nevraživostí vůči žalobci. Spisová dokumentace neobsahuje žádnou písemnost o tom, že Bc. Neugebauer je trestně stíhán a není ani zřejmé, že žalobce do spisu nahlédl v doprovodu policisty. Pro projednávanou věc nemá význam plná moc pro zastupování osoby zdravotně tělesně postižené, protože tato věc předmětem řízení není. Spis obsahuje celou řadu podání žalobce a doklady související s jeho příjmy a náklady na bydlení. Podání i doklady jsou opatřeny spisovými značkami a uvedeny ve spisovém přehledu. Bez reakce zůstaly pouze výzvy ze dne 14. 8. 2015, kdy před tímto datem žalobce podal dne 12. 8. 2015 své vyjádření. Z toho, co žalobce ve svých podáních pro úřad uvádí, lze dovodit, že veškeré jím předložené písemnosti jsou ve spisové dokumentaci založeny. Jestliže spis obsahuje veškerá žalobcova podání a jím doložené podklady, pak nelze dovodit, že oprávněná úřední osoba Mgr. M.E. měla zatajit některé písemnosti předložené žalobcem. Rozhodnutí úřadu práce je datováno dnem 29. 9. 2015. Není proto významné, co se uvádí v zápisu z 27. 1. 2016. Nutno poznamenat, že tento zápis byl pořízen až poté, co byla vydána dne 8. 1. 2016 obě napadená rozhodnutí. Pokračování - 8 - 2Ad 13/2016 Napadená rozhodnutí vycházejí z toho, že žalobce nesplnil povinnost podle § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Nejde tu o to, jaký úsudek učinila oprávněná úřední osoba o kritériích rozhodných pro posouzení dávky. Nutno poznamenat, že hodnocení důkazů je vždy na úředníku, který o věci rozhoduje a okolnost, že učiní zjištění, která nekonvenují žadateli, ještě neznamená, že takový úředník je ve vztahu k žadateli podjatý a měl by být vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Jestliže se úřednice obrátila na ošetřujícího lékaře v zájmu zjištění, zda žalobce je schopen pro svůj zdravotní stav hájit svá práva, pak postupovala zcela správně, protože posouzení zdravotního stavu je věcí medicínskou, a tudíž odbornou a nikoli právní. Teprve poté, co lékař vyjádřil svůj názor, bylo možno zabývat se tím, je-li důvod pro ustanovení opatrovníka ve smyslu § 32 odst. 2 písm. g) správ. řádu. Nutno poznamenat, že odborný psychiatr ve své zprávě ze 6. 8. 2015 nedoporučil účast žalobce při úředních jednáních. Důvod pro vyloučení Mgr. D. P. žalobce v podstatě spatřuje v tom, jak bylo odvolání žalobce proti rozhodnutím o tom, že konkrétní pracovníci úřadu práce nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci, vyřízeno. Podle § 174 odst. 1 správ. řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu, o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Z toho je zřejmé, že vyloučena je taková úřední osoba, která má zájem na výsledku vyřízení věci, ať již se zřetelem k věci samé či k účastníkům řízení. Z odůvodnění rozhodnutí o odvolání nevyplývá, že by Mgr. D.P. měla na výsledku řízení nějaký zájem. Rozhodnutí je odůvodněno odkazem na právní předpisy, spisovou dokumentaci a reaguje se na odvolací námitky žalobce. Nejde tu o žádné předpracované formulářové usnesení. Rozhodnutí je přezkoumatelné a je srozumitelné. Jestliže oprávněné úřední osoby působící u úřadu práce nemají žádný zájem na způsobu vyřízení věci, procesní postup odpovídá tomu, co má být v řízení zjištěno a prokázáno, pak nelze dovodit, že úřední osoby úřadu práce jsou podjatými osobami. Výzvy případně jiné úřední úkony jsou v rámci správního řízení činěny procesním postupem daným správním řádem v zájmu zjištění, zda tu je či není nárok uplatněný žadatelem, v souzené věci žalobcem. Tyto úkony mají směřovat právě k tomu, aby byl řádně zjištěn skutečný stav věci. Nezávisí proto na úvaze správního orgánu, zda ten který úkon provede, ale je zapotřebí činit takové úkony, aby byly shromážděny podklady pro projednání žádosti. Postupuje-li úřední osoba procesně předepsaným postupem podle správního řádu, pak se nemůže jednat o podjatost takové úřední osoby. Právě v zájmu zjištění, zda žalobce má nárok na obě požadované dávky podle zákona o pomoci v hmotné nouzi, úřední osoby postupovaly, a proto pro tento procesní postup nelze dovodit, že mají jakýkoli zájem na výsledku projednání věci a jsou tudíž z projednávání a rozhodování věci vyloučeny. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí o tom, že konkrétní úřední osoby nejsou vyloučeny z projednání a rozhodování věci, jsou správná a nikterak neodporují judikatuře, na kterou žalobce poukazuje. Pokračování - 9 - 2Ad 13/2016 Nebylo zjištěno, že úřední osoby rozhodující o námitce podjatosti vůči jednotlivým úředním osobám nepostupovaly nestranně a nezaujatě, jestliže zjišťovaly podmínky předepsané § 14 odst. 1 správ. řádu a vycházely z obsahu spisové dokumentace. Za té situace nemůže obstát argumentace ustanovením § 8 trestního řádu. Odkaz žalobce na náležitosti lékařských posudků o zdravotním stavu uvedený na straně 15 žaloby není přiléhavý. Žalobci je však zapotřebí přisvědčit v tom smyslu, že lékařská zpráva psychiatrické povahy ze 6. 8. 2015, kterou lékař nedoporučil pro psychiatrické onemocnění žalobce účastnit se ústního jednání není zcela postačující pro rozhodnutí o ustanovení opatrovníka. Tuto zprávu bylo zapotřebí doplnit, zda žalobce je stižen přechodnou duševní poruchou, protože tato informace ze zprávy nevyplývá. Po doplnění zprávy v tomto smyslu tak lze učinit úsudek o tom, zda je ustanovení opatrovníka zapotřebí k ochraně žalobcových práv v rámci tohoto řízení. Nedoporučuje-li žalobcův ošetřující lékař psychiatr účast žalobce na úředním jednání, pak procesní postup předcházející vydání napadeného rozhodnutí trpí závažnou vadou procesní povahy spočívající v tom, zda nebylo zapotřebí žalobci v zájmu ochrany jeho práv ustanovit opatrovníka. Výzvou, která předcházela vydání prvostupňového rozhodnutí datovanou dne 14. 8. 2015, byl žalobce vyzván k doložení dokladu o výši měsíčních příjmů, kdy bylo třeba doplnit údaje o výši příjmu za péči o osobu závislou na pomoci jiné osoby za měsíce listopad 2014 až únor 2015 a dále objasnit okruh společně posuzovaných osob, jestliže v žádosti nebyly uvedeny žádné společně posuzované osoby, přičemž žalobce zmiňuje jako takovou osobu R.K. Žalobce byl proto vyzván, aby jednoznačně sdělil, zda s touto osobou trvale žije a uhrazuje náklady na své potřeby. Pro případ, že tomu tak je, bylo zapotřebí doložit celkovou sociální situaci společně posuzované osoby. K výši svých příjmů se žalobce v průběhu řízení vyjadřoval, žádné doklady k sociální situaci R.K. se ve spise nenacházejí, není tu žádné potvrzení o nutnosti dietního stravování, pokud to zdravotní stav vyžaduje, výpisy z účtu, výměr důchodu rovněž ve spise není. Ze žádného žalobcova podání ani nevyplývá, že by takové písemnosti úřadu zaslal. Úřad práce však neměl k dispozici pouze podklady předložené žalobcem, ale opatřil též další důkazy, například sociální šetření, přehled o příspěvku na péči pro R.K.. Bylo proto zapotřebí veškeré shromážděné podklady zhodnotit a nevycházet výlučně z toho, co měl doložit žalobce. V žalobním bodu o celkové nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalobce cituje ustanovení § 68 odst. 1 a 3 správního řádu a dovozuje, že všechny náležitosti v tomto rozhodnutí chybí. Právě to zakládá podle žalobce nepřezkoumatelnost. Nepřezkoumatelnosti rozhodnutí lze přisvědčit, avšak nikoli výlučně proto, co se uvádí v žalobním bodu V. na straně 16, ale se zřetelem k tomu, co uvádí žalobce v pasáži žaloby na straně 20 – 22 spisu. Argumentace obsažená v žalobním bodu V. je natolik obecná, že sama o sobě nepostačuje. V žalobním bodu označeném VI. žalobce opakuje, že napadené rozhodnutí je nedostatečné a nesrozumitelné, o čemž bude pojednáno v bodu VI.

3. Úřad práce žalobce poučil o tom, že má možnost obeznámit se s obsahem spisu a případně navrhnout jeho doplnění ve smyslu § 36 odst. 3 správ. řádu. Takový postup je zcela správný, avšak za předpokladu, že by tu nebyla lékařská zpráva z oboru psychiatrie ze dne 6. 8. 2015, podle které se nedoporučuje účast žalobce na úředním jednání. S touto lékařskou zprávou se správní orgány obou stupňů nevypořádaly v tom smyslu, zda není Pokračování - 10 - 2Ad 13/2016 zapotřebí ustanovit žalobci opatrovníka v zájmu ochrany jeho práv. Tato procesní vada pak mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobci však nelze přisvědčit v tom, že na rozhodování správních orgánů obou stupňů se podílely vyloučení pracovníci. Námitky podjatosti uplatněné žalobcem vůči oprávněným úředním osobám byly projednány předepsaným procesním postupem, a jak soud uvedl v předchozí pasáži rozsudku, tato rozhodnutí byla vydána v souladu s ustanovením § 14 správního řádu. Naproti tomu se správní orgány obou stupňů dostatečně nevypořádaly s tím, zda tu není důvod ustanovit žalobci opatrovníka, jestliže ten se podle lékařské zprávy úředních jednání pro své onemocnění psychické povahy nemá účastnit. Ke zjištění, zda tu je či není společná domácnost, nepostačuje pouhé tvrzení žadatele, ale je zapotřebí názor úřadu odůvodnit. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů pak vycházejí ze zjištění, že žalobce nepředložil doklady uvedené ve výzvě úřadu práce. Nutno poznamenat, že žalobce v obou svých žádostech neuvedl žádnou společně posuzovanou osobu. V zájmu přezkoumatelnosti rozhodnutí pak bylo zhodnotit nejen podklady, které podal úřadu žalobce sám, ale též důkazy opatřené úřadem, například výsledek sociálního šetření, po zhodnocení těchto důkazů učinit skutkové zjištění a následně zjištění právní. To je pak zapotřebí v rámci přezkoumatelnosti rozhodnutí vyjádřit v jeho odůvodnění. Vytýká-li žalobce, že se mu nedostalo upozornění na nesrovnalosti plynoucí z jeho podání, pak právě takový poukaz je obsažen ve výzvě ze 14. 8. 2015. Nutno poznamenat, že výhrady soudu k procesnímu postupu a odůvodnění rozhodnutí se vztahují k projednání a rozhodnutí žádostí žalobce o obou dávkách pomoci v hmotné nouzi. Obě napadená rozhodnutí se opírají o ustanovení § 49 odst. 5 zákona o hmotné nouzi, kdy žádosti žalobce byly zamítnuty proto, že žalobce nesplnil ve stanovené lhůtě povinnost uloženou výzvou ze 14. 8. 2015. Podle prve označené právní normy může úřad práce žádost po předchozím upozornění žadatele zamítnout, jestliže nebyly splněny povinnosti stanovené výzvou úřadu práce. Z tohoto předpisu je zřejmé, že jedná se o správní uvážení, po žalobci bylo požadováno doplnit údaje o výši příjmu za péči o osobu závislou na péči jiné osoby a objasnit okruh společně posuzovaných osob, jestliže žádná taková osoba v žádosti nebyla uvedena, avšak v dalších podáních byla jako osoba společně posuzovaná označena žalobcem R.K. Správní orgány obou stupňů v obou řízeních o požadovaných dávkách neměly však k dispozici pouze údaje uvedené žalobcem, ale opatřily i vlastní zjištění, která vyplynula ze sociálního šetření, je tu důkaz o výši příspěvku na péči poskytovanou R.K., u které je žalobce podnájemníkem. Nutno poznamenat, že povinnost osvědčit skutečnosti významné pro přiznání dávky má též společně posuzovaná osoba. V posuzované věci ve vztahu k oběma dávkám pomoci v hmotné nouzi jsou tu jednak tvrzení a doklady předložené žalobcem, jednak zjištění učiněná úřadem práce. I při rozhodování o dávkách v hmotné nouzi má správní orgán povinnost zjistit ve smyslu § 3 správ. řádu skutečný stav věci, o němž nejsou pochybnosti. To znamená, že při zjišťování podmínek nároku nemůže vycházet výlučně z údajů žadatele, ale též ze skutečností, o nichž má povědomost ze své dosavadní rozhodovací činnosti a evidencí, do kterých má přístup. Žalobce sice stíhá povinnost založená § 49 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm. b) zákona o pomoci Pokračování - 11 - 2Ad 13/2016 v hmotné nouzi a je na něm vysvětlit, co se po něm požaduje, nicméně jsou-li tu další důkazy, případně se další důkazní prostředky nabízejí, je zapotřebí tyto důkazy opatřit a zhodnotit. V tvrzení žalobce o tom, je-li společně posuzovanou osobou s R.K., jsou rozpory, ze sociálního šetření neplyne, že by žalobce s R.K. společně nakládali se svými finančními prostředky. R.K. je poskytován příspěvek na péči, a proto se jako důkaz nabízí v zájmu zjištění skutečností významných pro rozhodování o obou žádostech žalobce důkaz spisovou dokumentací vztahující se k poskytování právě tohoto příspěvku. Jsou-li k dispozici další důkazy, ať již byly provedeny, či se nabízejí, nebylo možno žádosti žalobce zamítnout postupem podle § 49 odst. 5 zákona z důvodu nesplnění výzvy. Jestliže úřad práce opatřoval vlastní důkazy v zájmu zjištění skutečného stavu věci, pak bylo zapotřebí důkazy předložené žalobcem i opatřené úřadem zhodnotit v souladu s požadavky § 50 odst. 4 správ. řádu, které mimo jiné ukládá přihlédnout ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V dalším řízení o obou žádostech žalobce o dávky pomoci v hmotné nouzi je zapotřebí především odstranit vadu procesní povahy spočívající v tom, že je zapotřebí zjistit, zda žalobci v zájmu ochrany jeho práv ustanovit opatrovníka. Pro ten účel úřad práce vyžádá aktuální lékařskou zprávu odborného psychiatra, u kterého je žalobce v péči o tom, zda žalobce je stižen přechodnou duševní poruchou a zda tato porucha mu brání v účasti při úředních jednáních. Po doplnění této zprávy je pak zapotřebí uvážit, zda ustanovení opatrovníka je nutné pro zajištění práv žalobce. Pro posouzení nároků žalobce na obě dávky je pak zapotřebí řízení doplnit spisovou dokumentací vztahující se k příspěvku na péči pro R.K., případně provést další důkazy v zájmu zjištění, je-li R.K. společně posuzovanou osobou se žalobcem, přičemž žalobci nic nebrání vysvětlit a doplnit další důkazy významné pro rozhodnutí o obou žádostech. Důkazy předložené žalobcem i opatřené správním orgánem je tak zapotřebí zhodnotit jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a na základě hodnocení důkazů učinit skutkové zjištění o tom, je-li žalobce společně posuzovanou osobou s R.K., či tomu tak není. Podle výsledku tohoto zjištění bude pak učiněn úsudek o rozsahu příjmů žalobce, přičemž úvaha o účelu příspěvku na péči učiněná žalovaným pro obě situace je správná. V návaznosti na skutkové zjištění pak bude učiněno právní zjištění o tom, zda žalobci vzniká nárok na požadované příspěvky podle zákona o pomoci v hmotné nouzi a v jaké výši. Soud proto uzavřel, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. napadená rozhodnutí zrušil bez jednání, protože rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a je tu podstatná vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí a obě věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Protože stejnou vadou jsou stižena rozhodnutí úřadu práce, zrušil soud současně též rozhodnutí tohoto orgánu. Pokračování - 12 - 2Ad 13/2016 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Žalobce požadoval pro účely projednání a rozhodnutí věci soudem nařídit jednání. V rámci přípravy projednání žaloby žalobce soud k zastoupení při jednání před soudem ustanovil zástupcem žalobce advokáta Mgr. Tomáše Radu. Ustanovený advokát věc převzal, a proto mu vznikl nárok na odměnu, která činí 1.573 Kč a představuje odměnu advokáta za jeden úkon právní pomoci v částce 1.000 Kč, 300 Kč režijní paušál a dalších 273 Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem. Jestliže rozhodnutí je zrušováno pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a jsou tu podstatné vady procesní povahy, které mohly mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, je na soudu zrušit takové rozhodnutí rozsudkem bez jednání. Protože právě takové vady byly u obou napadených rozhodnutí shledány, postupoval soud v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s., jednání nenařizoval a rozsudkem obě napadená rozhodnutí zrušil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. ledna 2017 JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. samosoudkyně za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová