2 Ad 42/2013

Rubrum

2Ad 42/2013 - 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobkyně E. S., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 10.5.2013, č.j. X, t a k t o :

Výrok

Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 10.5.2013 č.j. X se z a m í t á . Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení Praha ze dne 1.2.2013 č.j. X se o d m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 19.7.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala v části označené A. zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10.5.2013 č.j. X, kterým byly zamítnuty nepřípustné námitky žalobkyně proti opisu rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.7.2012 č.j. X, který byl žalobkyni doručen dne 4.3.2013. Pod bodem B. žaloby žalobkyně žádala ochranu proti nečinnosti správního orgánu a pod bodem C. žaloby žádala ochranu před neoprávněným zásahem správního orgánu. Pokračování - 2 - 2Ad 42/2013

2. Žalobkyně v žalobě popsala řízení vedené pod č.j. 2Ad 5/2011. Odkázala pro účel sporu na soudní rozhodnutí č.j. 5Co 976/93-68 ze dne 21.7.1993 a rozsudek č.j. 7C 496/92- 120 ze dne 16.12.1998, které je de facto dohodou. Za porušení svého práva označila zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 2Ad 5/2011-65. Další druhé rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.7.2012 bylo napadeno odvoláním. Námitky proti postupu České správy sociálního zabezpečení nadále trvají a z toho důvodu žalobkyně požádala o zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.5.2013, které bylo opožděným rozhodnutím o vyřízení námitek žalobkyně z 8.8.2012. Žalobkyně dále uvedla ke svému tvrzení své výpočty a připojila přílohy. Jednalo se o rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení označené opis rozhodnutí ze dne 10.7.2012/KR, rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 10.5.2013 č.j. X, odvolání – námitky žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 10.7.2012, doručené České správě sociálního zabezpečení, resp. Okresní správě sociálního zabezpečení České Budějovice dne 8.8.2012, rozhodnutí Úřadu práce České Budějovice z 15.12.1994 o přiznání hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání, rozhodnutí Úřadu práce České Budějovice o přiznání hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání ze dne 1.2.1995, rozhodnutí Úřadu práce České Budějovice o přiznání hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání z 3.4.1995, přípis Ardeapharmy, v.o.s. Ševětín ze 4.11.1993 a potvrzení o zaměstnání a potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a funkčních požitků z 30.12.1993 vydané Ardeapharma, v.o.s., zároveň údaje z evidenčních listů a potvrzení o zdanitelných příjmech z 12.11.1999.

3. Vzhledem k tomu, že součástí žaloby žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.5.2013 č.j. X byla rovněž žaloba na ochranu proti nečinnosti České správy sociálního zabezpečení a žaloba proti nezákonnému zásahu České správy sociálního zabezpečení, soud s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu vyloučil tyto žaloby k samostatnému projednání. Žaloba na ochranu proti nečinnosti České správy sociálního zabezpečení byla vyloučena k samostatnému projednání pod sp.zn. 10A 124/2013 a žaloba proti nezákonnému zásahu České správy sociálního zabezpečení pod sp.zn. 10A 130/2013. Žaloby byly vyloučeny k samostatnému projednání a zapsány do příslušných rejstříků, neboť jejich opodstatněnost musí být posuzována podle hlavy druhé dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění, a nikoliv podle dílu prvého téhož zákona.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalované

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že rozhodnutím, které bylo žalobou napadeno ze dne 10.5.2013 byly zamítnuty nepřípustné námitky žalobkyně proti opisu rozhodnutí ze dne 10.7.2012 č.j. X, který byl žalobkyni doručen dne 4.3.2013. Žalovaná k věci doplnila, že žalobkyni byl rozhodnutím ze dne 10.7.2012 č.j. X přiznán starobní důchod podle § 31 zákona č. 155/1995 Sb. ve výši 8.683,- Kč od 16.3.2010, čímž došlo ke změně rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14.5.2010 o přiznání starobního důchodu žalobkyně ve výši 8.644,- Kč, čímž došlo k realizaci právního názoru uvedeného v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.9.2011 č.j. 4Ad 5/2011-65. Proti rozhodnutí ze dne 10.7.2012 podala žalobkyně dne 8.8.2012 námitky, o kterých bylo rozhodnuto dne 1.2.2013 č.j. X, kterým byly námitky žalobkyně zamítnuty. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28.2.2013. Teprve poté, kdy rozhodnutí o námitkách Pokračování - 3 - 2Ad 42/2013 žalobkyně nabylo právní moci byl žalobkyni doručen dle jejího požadavku opis prvostupňového rozhodnutí ze dne 10.7.2012, na který žalobkyně reagovala opětovnými námitkami, které byly, jak je uvedeno, jako nepřípustné, dne 10.5.2013 zamítnuty, neboť o námitkách proti rozhodnutí ze dne 10.7.2012 bylo pravomocně rozhodnuto dne 1.2.2013. Nad rámec nutného žalovaná uvedla konkrétní informace týkající se stanovení výše starobního důchodu žalobkyni. K žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu žalovaná uvedla, že žaloba není důvodná, neboť o námitkách žalobkyně bylo rozhodnuto pravomocně dne 1.2.2013. Žalovaná dále uvedla, že pokud žalobkyně ve vydání negativního, resp. zamítavého rozhodnutí, spatřuje nezákonný zásah, pak tento názor není správný a k požadavku žalobkyně na vyhotovení evidenčního listu důchodového zabezpečení žalovaná navrhla odmítnutí žaloby.

III. Obsah správních spisů

5. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti:

6. Česká správa sociálního zabezpečení v Praze vydala dne 10.7.2012 rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně o přiznání starobního důchodu tak, že změnila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14.5.2010 č.j. X podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů tak, že žalobkyni od 16.3.2010 přiznala starobní důchod ve výši 8.683,- Kč. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 12.7.2012. Obsahovalo poučení, že proti rozhodnutí lze podat ve lhůtě třiceti dnů námitky, o kterých bude rozhodovat Česká správa sociálního zabezpečení v Praze. Žalobkyně podala námitky u Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 8.8.2012. Pod bodem č. 10 námitek uvedla, že požaduje stejnopis ve smyslu § 69 odst. 4 správního řádu. O námitkách žalobkyně ze dne 8.8.2012 rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 1.2.2013 č.j. X tak, že se námitky zamítají a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.7.2012 č.j. X se potvrzuje. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 28.2.2012. K tomuto datu nabylo rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.2.2013 č.j. X právní moci. K žádosti žalobkyně zaslala Česká správa sociálního zabezpečení žalobkyni opis rozhodnutí ze dne 10.7.2012/KR, který žalobkyně převzala dle dokladu o doručení dne 4.3.2013. Proti tomuto opisu rozhodnutí, jak vyplývá z podání žalobkyně, podala dne 21.3.2013 Okresní správě sociálního zabezpečení České Budějovice námitky. Uvedla, že tyto námitky jsou opravným prostředkem tam, kde pokračuje nesprávný úřední postup a průtahy. Námitky žalobkyně podané dne 21.3.2013 proti opisu rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.7.2012 byly jako nepřípustné zamítnuty rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.5.2013 č.j. X, které bylo učiněno předmětem přezkoumání soudem. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná uvedla, že o námitkách, které byly podány proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.7.2012, dne 8.8.2012, bylo rozhodnuto dne 1.2.2013 pod č.j. X, kdy námitky žalobkyně byly zamítnuty a rozhodnutí ze dne 10.7.2012 bylo potvrzeno. Dále je uvedeno, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.2.2013 žalobkyně převzala osobně dne 28.2.2013. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně napadla pouze opis rozhodnutí. Podle § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., v platném znění, lze však námitky podat pouze proti rozhodnutí, nikoliv proti jeho opisu. Námitky proti rozhodnutí ze dne 10.7.2012 žalobkyně dne 8.8.2012 uplatnila a bylo o nich pravomocně rozhodnuto dne 1.2.2013, kdy právní moci rozhodnutí nabylo dne Pokračování - 4 - 2Ad 42/2013 28.2.2013. Z toho důvodu nebylo možné proti opisu rozhodnutí podat nové námitky, ale bylo možné podat proti rozhodnutí o námitkách žalobkyně ze dne 1.2.2013 žalobu do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u správního soudu.

IV. Právní názor soudu

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla.

8. V prvé řadě je zapotřebí pro přehlednost a srozumitelnost uvést, že se v dané záležitosti soud zabývá žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 19.7.2013, kterou žalobkyně napadla rozhodnutí žalované ze dne 10.5.2013, které obdržela dne 30.5.2013. Žalobkyně sice v žalobě uvedla, že toto rozhodnutí bylo vydáno ve věci jí podaných námitek ze dne 8.8.2012, což však neodpovídá písemnostem založeným ve spise, neboť o těchto námitkách bylo Českou správou sociálního zabezpečení rozhodnuto dne 1.2.2013, a toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem převzetí tohoto rozhodnutí žalobkyní dne 28.2.2013. Teprve poté, kdy toto rozhodnutí o námitkách žalobkyně, které podala dne 8.8.2012, nabylo právní moci, žalovaná zaslala žalobkyni na základě její žádosti, kterou vyjádřila pod bodem 10 těchto námitek, stejnopis rozhodnutí ze dne 10.7.2012 ve smyslu § 69 odst. 4 správního řádu. Opis prvostupňového rozhodnutí ze dne 10.7.2012 byl žalobkyni doručen dne 4.3.2013. Tato skutečnost však pro věc již není rozhodná, neboť proti opisu rozhodnutí již nelze podat další řádný opravný prostředek (námitky), avšak žalobkyně skutečnost, že dne 4.3.2012 jí byl zaslán pouze řádně označený opis rozhodnutí ze dne 10.7.2012 nerespektovala a dne 21.3.2013 podala proti opisu prvostupňového rozhodnutí další námitky. O těchto dalších námitkách již nemohlo být věcně rozhodováno, neboť takovému postupu brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, kdy ve správním řízení platí zásada dvojinstančnosti řízení.

9. Tuto zásadu dvojinstančnosti řízení je nutné vykládat tak, že proti prvoinstančnímu rozhodnutí správního orgánu vydanému ve správním řízení, pokud zákon nestanoví jinak, může podat účastník řízení řádný opravný prostředek. O tomto opravném prostředku rozhoduje nadřízený správní orgán. Proti rozhodnutí nadřízeného správního orgánu o řádném opravném prostředku účastníka řízení již není možné podat řádný opravný prostředek. V takovém případě nabývá rozhodnutí prvostupňového orgánu ve spojení s rozhodnutím orgánu druhostupňového právní moci. Pravomocné rozhodnutí správního orgánu lze napadnout správní žalobou podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, za podmínek v tomto zákoně stanovených ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto pravomocného rozhodnutí. Pokud bylo ve správním řízení pravomocně rozhodnuto, nelze proti prvostupňovému rozhodnutí podat další řádný opravný prostředek.

10. Z toho, co bylo řečeno vyplývá, že o námitkách žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu bylo řádně a zároveň pravomocně rozhodnuto dne 1.2.2013 (právní moc 28.2.2013). Pokud žalobkyně s rozhodnutím o jejích námitkách nesouhlasila, mohla využít, jak bylo výše uvedeno další obranu cestou podání správní žaloby proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo právě rozhodnutí žalované ze dne 1.2.2013 č.j. X, kterým byly její námitky zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního Pokračování - 5 - 2Ad 42/2013 zabezpečení ze dne 10.7.2012 č.j. X potvrzeno. Cestou správní žaloby ke správnímu soudu mohla vznést výhrady proti pravomocnému rozhodnutí, pokud měla za to, že byla tímto rozhodnutím, kterým bylo věcně rozhodnuto o výši jejího starobního důchodu, zkrácena na svých právech. Žalobu mohla podat ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí (právní moc dne 28.2.2013), což však neučinila. Namísto tohoto postupu podala opakovaně námitky proti opisu rozhodnutí ze dne 10.7.2012, což je postup nepřípustný. Z toho důvodu správní orgán postupoval ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu, kdy nepřípustné odvolání (námitky) odvolací orgán zamítne, aniž by je přezkoumával postupem stanoveným v § 89 odst. 2 správního řádu z hlediska jeho (jejich) obsahu a řízení předcházejícího jeho (jejich) vydání a je tudíž zamítáno z formálních důvodů. Zkoumá pouze předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Správní orgán tímto způsobem postupoval. Z toho důvodu soud neshledal ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí ze dne 10.5.2013 žalobkyní namítanou nezákonnost tohoto rozhodnutí.

11. Jak soud uvedl pod bodem [7] tohoto rozsudku, soud se ve správním soudnictví zabývá žalobou napadeným rozhodnutím v intencích žalobních námitek, tak jak byly vzneseny ve lhůtě dvou měsíců od právní moci žalobou napadeného rozhodnutí. Námitkami, které jsou vzneseny po této lhůtě se již zabývat nemůže. Stejně tak se věcně nemůže zabývat námitkami, které míří proti jinému rozhodnutí, které nebylo učiněno předmětem přezkumu. To se týká námitek žalobkyně ohledně neprůhledně či nekontrolovaně zkreslovaného účetnictví Phoenixu, kde se žalobkyně cítí poškozenou z nadstandardně použitých zásahů České správy sociálního zabezpečení do jejích práv. Rovněž žalobou napadené rozhodnutí neřešilo zápočet dob pojištění, a tudíž nemá místo námitka žalobkyně ohledně uplatnění výhodnějšího zápočtu či doložení vyplacených příjmů jednotlivých zaměstnavatelů s ohledem na období výplat nebo použití úplných materiálů pro vydání rozhodnutí poprvé dne 14.5.2010. To dopadá i na námitky, které žalobkyně vznesla ve svém podání, které bylo soudu doručeno dne 2.8.2013. Soud neshledal ani namítanou nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí, neboť rozhodnutí bylo vydáno za podmínek stanovených zákonem. Reagovalo na nepřípustné námitky žalobkyně proti opisu rozhodnutí a obsahovalo veškeré formální i obsahové náležitosti, tak jak stanoví § 68 správního řádu.

12. Pokud žalobkyně ve svém přípisu doručeném soudu dne 2.8.2013 rozšířila své námitky proti rozhodnutí ze dne 1.2.2013, pak ve smyslu výše uvedeného se těmito námitkami soud přesně zabývat nemohl, neboť toto rozhodnutí nebylo učiněno předmětem řízení na základě žaloby žalobkyně ze dne 19.7.2013 a tento postup představuje proto nepřípustné rozšíření žalobních námitek, navíc žaloba proti rozhodnutí ze dne 1.2.2013, které nabylo právní moci 28.2.2013, mohla být podána pouze ve lhůtě do 28.4.2013. Výhrady, resp. žaloba, která by byla podána proti rozhodnutí ze dne 1.2.2013 by z těchto důvodů musela být jako opožděná ve smyslu § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. odmítnuta. V této souvislosti proto soud neprováděl žalobkyní navrhované důkazy spisy 5Co 976/93, 7C 496/93 či 2Ad 5/2011, neboť nesouvisely s předmětem řízení.

13. Žalobkyně ve svém sdělení doručeném Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 5.9.2013 sdělila, že nesouhlasí s projednáním bez její přítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci nařídil jednání. Dne 4.11.2013 a posléze 15.11.2013 byly soudu doručeny přípisy žalobkyně, ve kterých opakovaně uváděla, že se jedná o zmatečnost, kdy v této souvislosti argumentovala postupem soudu, kterým došlo k vyloučení žaloby ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu a žaloby ve věci ochrany proti nezákonnému zásahu správního orgánu k samostatnému projednání. Vzhledem k tomu, že tyto námitky se týkaly výhrad žalobkyně k postupu soudu, kterým byly tyto žaloby vyloučeny k samostatnému projednání, Pokračování - 6 - 2Ad 42/2013 nemohou být řešeny v rámci postupu soudu, kterým posuzoval důvodnost žaloby ve vztahu ke konkrétně označenému předmětu řízení. Soud se proto ani těmito námitkami zabývat nemohl.

14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že požaduje zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.2.2013, obdržené dne 28.2.2013, a zároveň rozhodnutí ze dne 10.7.2012, které bylo tímto rozhodnutím potvrzeno, soud s ohledem na výše uvedené odůvodnění žalobu ve vztahu k těmto rozhodnutím podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. jako opožděnou odmítl. Lhůta pro podání žaloby proti těmto rozhodnutím totiž marně uplynula dne 28.4.2013, a pokud žalobkyně rozšířila předmět žaloby doručené soudu dne 19.7.2013 i na tato rozhodnutí (podáním ze dne 2.8.2013), stalo se tak opožděně a soud se tudíž věcně žalobou proti těmto rozhodnutím zabývat nemohl.

V. Závěr, náklady řízení

15. Soud v dané věci uzavřel z důvodů shora popsaných, že žaloba žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 10.5.2013 důvodná nebyla, a proto ji soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Žaloba žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 1.2.2013 byla podána opožděně, a proto ji soud podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. jako opožděnou odmítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu nákladů důvodně vynaložených účastník, který měl ve věci plný úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobkyně úspěch neměla, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Pokračování - 7 - 2Ad 42/2013 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 18. listopadu 2013 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová