5 Co 1037/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A o zaplacení 402 982 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 8. 4. 2025, č.j. 9 C 357/2023-110,

I. Odvolací řízení o odvolání žalobkyně proti odstavci I. výroku rozsudku soudu prvého stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 216 914,28 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 402 982 Kč s úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.). Dále žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 229 304,68 Kč (výrok II.).

2. Nákladový výrok soud prvého stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení, kdy mimo jiné přiznal odměnu advokáta za důkazní návrh ze dne 1. 3. 2024 a za vyjádření žalovaného ze dne 30. 8. 2024 [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu] spolu s náhradami hotových výdajů po 300 Kč za každý z těchto úkonů a též 21 % DPH z těchto částek.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, která navrhla jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně. V doplnění odvolání žalobkyně upřesnila, že odvolání podává toliko do výroku II. napadeného rozsudku, přičemž ve zbytku vzala své odvolání zpět. V odvolacích námitkách proti nákladovému výroku žalobkyně zpochybnila dva úkony právní služby, a to právě vyjádření žalovaného ze dne 30. 8. 2024 a jeho důkazní návrh ze dne 1. 3. 2024. Vyjádření žalovaného ze dne 30. 8. 2024 není účelně vynaloženým nákladem, neboť žalovaný se k věci písemně vyjádřil již dne 20. 8. 2024, přičemž za tento úkon mu byla náhrada přiznána. V mezidobí mezi těmito vyjádřeními nedošlo ve věci k jednání ani jiné procesní situaci, na kterou by bylo nutné reagovat. Žalobkyně sice dne 29. 8. 2024 adresovala soudu své vyjádření, ale žalovaný na něj nereagoval vyjádřením ze dne 30. 8. 2024 (toto učinil až vyjádřením ze dne 4. 10. 2024). Žalovaný se měl a mohl ke všem již známým skutečnostem plynoucím z vývoje procesní i důkazní situace vyjádřit v rámci jednoho souhrnného vyjádření. Pokud tak neučinil a rozdělil své sdělení na dvě vyjádření, jedná se ze strany žalovaného o zvolenou taktiku komunikace se soudem v rámci jeho procesní obrany, na kterou má žalovaný jistě právo, nelze však aprobovat soudem nastíněný přístup spočívající v přiznání náhrady nákladů za obě tato vyjádření. Co se týče důkazního návrhu ze dne 1. 3. 2024, není žalobkyni známo, o jaký úkon se jedná, respektive jaký konkrétní důkazní návrh byl jeho předmětem. Chronologicky tento úkon navazuje na ústní jednání konané dne 12. 2. 2024, na němž byl žalovaný vyzván k tomu, aby sdělil adresy navržených svědků. Jestliže tak předmětný úkon spočíval toliko v tom, že žalovaný specifikoval soudu identifikační údaje jím navržených svědků, takové podání nelze vnímat jako účelně vynaložený náklad, za který by měla náležet náhrada nákladů, neboť časovou povahou se jedná o opravu, doplnění původního důkazního návrhu učiněného ústně na jednání. O pouhé formálnosti tohoto úkonu žalovaného svědčí i skutečnost, že soud toto podání žalobkyni ani nepřeposlal. Tyto náklady žalobkyně vnímá jako neúčelné, za něž nenáleží náhrada nákladů včetně režijního paušálu ve výši 300 Kč za úkon a částky odpovídající DPH. Žalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek byl v nákladovém výroku změněn tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 204 523,88 Kč.

4. Žalovaný naopak navrhl napadený rozsudek v nákladovém výroku potvrdit. Dle žalovaného jeho vyjádření ze dne 30. 8. 2024 bylo účelné, a to proto, že se žalovaný poprvé vyjádřil k dalším rozhodným skutečnostem, uvedeným v žalobě, zejména k příčinné souvislosti mezi údajným jednáním žalovaného a vznikem škody a žalobkyní tvrzené výši škody. K těmto rozhodným skutečnostem se žalovaný před tímto datem nevyjádřil, jelikož jeho předchozí vyjádření obsahoval výhradně argumentaci k neexistenci jeho pasivní legitimace. Podání ze dne 20. 8. 2024 bylo zejména reakcí na písemné vyjádření žalobkyně ze dne 2. 7. 2024, když žalobkyně se tímto podáním vyjádřila k dosavadním dokazováním – provedení výslechu jednotlivých svědků. Podáním ze dne 30. 8. 2024 žalovaný reagoval na sdělený předběžný názor soudu při jednání na 11. 7. 2024, na němž mu bylo sděleno, že by měl nad rámec své dosavadní obrany vystavěné na nedostatku jeho pasivní legitimace přednést další argumentaci na svou obranu. Dalším podáním, a to ze dne 1. 3. 2024, byly žalovaným sděleny kontaktní údaje na svědky, kteří byli následně předvoláni k dalšímu k soudnímu jednání. Učiněný důkazní návrh sloužil k prokázání tvrzení žalovaného a ke splnění jeho důkazního břemene. Žalovaný tímto reagoval na soudem poskytnutou lhůtu v délce 30 dnů k doplnění důkazních návrhů a skutkových tvrzení. Pakliže by žalovaný příslušné podání neučinil, vystavil by se tomu, že by nemusel unést důkazní břemeno a mohlo by to mít za následek jeho potenciální neúspěch v řízení.

5. Odvolací soud nejprve s ohledem na částečné zpětvzetí odvolání odvolací řízení ve věci samé podle § 207 odst. 2 o. s. ř. v této části zastavil.

6. Ve zbytku odvolací soud přezkoumal nákladový výrok postupem dle § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. a o odvolání rozhodl, aniž by ve věci musel zřizovat jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.]

7. Odvolání žalobkyně je důvodné jen částečně.

8. V dané věci není sporu o tom, že žalovanému náleží podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně, neboť byl ve věci plně úspěšný. Žalobkyně vznesla námitky vůči advokátním nákladům za shora uvedené dva úkony právní služby.

9. Podle odvolacího soudu návrh na provedení důkazů ze dne 1. 3. 2024 není honorovaným úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Žalovaný v něm jen uvedl kontaktní údaje na dva svědky a popsal, k jakým tvrzením mají být vyslechnuti. To není písemným podáním ve věci samé.

10. Naopak vyjádření žalovaného ze dne 30. 8. 2024 a rovněž jeho vyjádření ze dne 20. 8. 2024 jsou každý plnohodnotným úkonem ve věci samé dle citovaného ustanovení advokátního tarifu. V podání ze dne 20. 8. 2024 se žalovaný podrobně vyjádřil k výslechům jednotlivých svědků. V podání ze dne 30. 8. 2024 zase obsáhle argumentoval k otázkám příčinné souvislosti a ke škodě a její výši. S ohledem na rozsah každého tohoto tematicky jiného podání i odvolací soud považuje každé podání za samostatný úkon ve věci samé, za který náleží i samostatná odměna advokáta a náhrada hotových výdajů.

11. Z přiznané výše 229 304,68 Kč je tak třeba odečíst pouze odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 9 940 Kč, jednu náhradu hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč a 21 % DPH, tj. celkem 12 390,40 Kč.

12. Odvolací soud tak za přiměřeného použití § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek změnil v nákladovém výroku tak, že žalovanému proti žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení poníženou o tuto částku, tj. 216 914,28 Kč.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo dle rovného úspěchu a neúspěchu stran rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.