5 Co 1088/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum v ČR naposledy bytem adresa t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem, advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 619 371,86 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 4. 2025, č. j. 4 C 212/2024-61

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku částečně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 78 952,14 Kč ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícího po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 27 449,85 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatil žalobci částku 485 133,90 Kč v měsíčních splátkách 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Ve zbytku pro zaplacení částky 134 237,10 Kč a pro úroky a úroky z prodlení byla žaloba zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku, která bude uvedena v samostatném usnesení.

2. Soud prvého stupně rozhodoval o žalobě žalobce, na něhož byla žalovaná pohledávka 619 371,86 Kč s úrokem a úrokem z prodlení postupně postoupena. Jednalo se o pohledávku ze smlouvy mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 10. 2021, na základě níž banka poskytla dle skutkových zjištění soudu prvého stupně žalovanému úvěr v uvedené částce, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 7 576 Kč. Soud prvého stupně zjistil, že žalovaný na tento úvěr zaplatil celkem částku 134 237,96 Kč. Zároveň dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru porušil povinnost, kterou stanoví § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., neboť řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Proto je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 téhož zákona a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení bez úroků a úroků z prodlení. Od žalované částky soud prvého stupně odečetl uhrazené splátky a žalobci přiznal rozdíl ve výši 485 133,90 Kč a ve zbytku žalobu zamítl. Možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků s odkazem na § 87 odst. 2 citovaného zákona, dle soudu prvého stupně odpovídá stanovení úhrady dlužné jistiny v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně pod ztrátou splátek. Soud prvého stupně vyšel z toho, že žalovaný je v produktivním věku. Nebylo zjištěno, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat (před uzavřením úvěrové smlouvy deklaroval příjem 42 734 Kč měsíčně). O náhradě nákladů řízení soud prvého stupně rozhodl podle § 150 o.s.ř. Přihlédl ke specifické povaze a předmětu daného řízení, kdy projevem ochrany spotřebitele je zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, při níž spotřebitel vrací jistinu úvěru z neplatné úvěrové smlouvy podle svých možností. Podle názoru soudu nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Soudem je hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny teprve určována. Žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny či jejího zůstatku i další smluvní nároky, které byly zamítnuty, nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu požadované částky v třídenní lhůtě. O náhradě nákladů státu, které jsou představovány odměnou ustanoveného opatrovníka, bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 a dle § 149 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno uložil soud žalobci nahradit tyto náklady státu v částce, která bude stanovena samostatnému usnesení.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali oba účastníci. Žalobce do zamítnuté částky 78 952,14 Kč a do výroku o náhradě nákladů řízení státu. Žalobce upozornil, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 134 237,96 Kč. Nicméně soud prvého stupně tuto odečetl (pro výpočet bezdůvodného obohacení) od nesprávné částky, tj. od žalované částky. Správně měl úhradu žalovaného odečíst od celkově poskytnutých prostředků, tj. od částky 698 320 Kč. Bezdůvodné obohacení žalovaného pak spočívá v částce 564 086,04 Kč a žalobci tak náleží kromě přiznané částky ještě částka 78 952,14 Kč, ohledně níž žalobce navrhl, aby byl rozsudek soudu prvého stupně v II. odstavci výroku změněn tak, že mu bude tato částka proti žalovanému přiznána ve stejných splátkách jako zbytek pohledávky. Současně žalobce odkázal na ustanovení § 149 odst. 2 o.s.ř., dle něhož by měl soud uložit náhradu nákladů řízení představovanou státem uhrazenými náklady na opatrovníka žalovaného jen tehdy, kdyby žalobce ve věci neměl úspěch. Soud neměl žalobci v dané věci uložit povinnost k nahrazení nákladů státu představující celkovou odměnu opatrovníka.

4. Proti vyhovujícímu výroku se včas odvolal žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka. Dle něj měla být žaloba zamítnuta zcela či napadené rozhodnutí být v dotčeném rozsahu zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k novému projednání. Dle odvolatele je úvěrová smlouva neplatná pro řádné neposouzení úvěruschopnosti žalovaného jakožto spotřebitele. Lhůta plnění se pak určí dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností s přihlédnutím k sociálním a majetkovým poměrům spotřebitele. Poskytovatel úvěru měl postupovat se zvýšenou opatrností, když se jednalo o osobu, která není občanem České republiky a také tyto pochybnosti mohly být ještě zvýšeny potřebou poskytnutí úvěru a získání finančních prostředků pro žalovaného, a to zčásti na konsolidovaný úvěr. Ze žádné ze stran nebyl učiněn návrh na určení splatnosti a nebyly zjištěny skutečnosti, k nimž by měl soud přihlédnout. Soud vycházel z údajů, které poskytl před uzavřením smlouvy žalovaný a které také jsou zpochybňovány. Nebylo vůbec zjištěno, zda například žalovaný žije.

5. Žalobce naopak navrhl žalovaným napadený výrok potvrdit, neboť soud prvého stupně správně rozhodl o vrácení bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného žalobci a určil i správně lhůtu k plnění.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce odkázal na závěry svého odvolání.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývajícím z obou odvolání (§ 212 o.s.ř.) postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné, žalovaného nikoliv.

8. V projednávané věci soud prvního stupně správně dovodil, že úvěrová smlouva je pro nedostatek zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru neplatná, proti čemuž v odvolacím řízení ostatně účastníci nebrojili. Vrácení bezdůvodné obohacení se v takové situaci řídí § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce netvrdil, že by mezi účastníky došlo k dohodě o době plnění k vrácení bezdůvodného obohacení, a proto tuto dobu správně určil soud prvého stupně. Soud prvého stupně pouze nesprávně vyčíslil výši bezdůvodného obohacení, neboť žalovaným poskytnuté splátky odečetl od žalobou žalované jistiny, nikoliv od skutečně poskytnutého úvěru ve výši 698 324 Kč. Proto odvolací soud podle § 220 odst.1 o.s.ř. částečně změnil zamítavý výrok tak, že žalobci přiznal proti žalovanému (jehož úmrtí nebylo v řízení zjištěno) ještě zbývající neuhrazené bezdůvodné obohacení v částce 78 952,14 Kč, a to ve stejných splátkách jako je správně určil soud prvého stupně s odkazem na § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud při určení této doby plnění plně odkazuje na závěry soudu prvého stupně, kterým prvním výrokem napadeného rozsudku přisoudil žalobci částku 485 133,90 Kč. Zohledněno bylo i to, že žalovaný byl po určitou dobu schopen splácet i vyšší splátky úvěru. Z těchto důvodů nemohlo být úspěšné odvolání žalovaného proti žalobě částečně vyhovujícímu výroku, a proto jej odvolací soud podle § 219 o.s.ř. jako správný potvrdil.

9. Podle § 224 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků před soudem prvého stupně. Dle názoru odvolacího soudu je třeba při tomto rozhodování postupovat dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a proto zopakoval nákladový výrok před soudem prvého stupně, dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce proti tomuto výroku výslovně nebrojil. V řízení před soudem prvého stupně nebyl plně úspěšný ani po částečně měnícím rozhodnutí odvolacího soudu, neboť mu nebylo přiznáno plné plnění, jehož se žalobou ze smlouvy o úvěru domáhal, a to jak co do jistiny, tak i co do příslušenství pohledávky, kdy rovněž lhůta k plnění byla teprve soudem prvého stupně určována. Na druhou stranu nelze ale dovodit, že by ve věci byl převážně úspěšný před soudem prvého stupně žalovaný, a proto nemohlo být podle § 149 odst. 2 o.s.ř. uloženo žalobci, aby zaplatil státu náhradu hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného, kterým je v dané věci advokát.

10. V odvolacím řízení, pak již byl zcela úspěšný žalobce a náleží mu proti žalovanému plná náhrada nákladů odvolacího řízení proti žalovanému § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 948 Kč (z odvolání žalobce co do jistiny 78 952,14 Kč), odměnou advokáta za 2 úkony právní služby, a to za podání odvolání a za účast u odvolacího jednání [§ 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu]. Za podání odvolání žalobce se sazbou odměny 4 260 Kč z tarifní hodnoty 78 952,14 Kč a za účast na odvolacím jednání o odvolání již obou účastníků se sazbou 10 580 Kč z celkové tarifní hodnoty 564 086,04 Kč. K těmto úkonům náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč ke každému z nich (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), dále cestovné advokáta k odvolacímu jednání a zpět 2 641,45 Kč, náhrada za ztrátu času za tyto cesty za 10 půlhodin po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu a konečně 21 % DPH z advokátních nákladů dle advokátního tarifu. Celkem se jedná o částku 27 449,85 Kč, kterou žalovaný zaplatí žalobci.