4 C 212/2024

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem, advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 619 371,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 485 133,90 Kč, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 134 237,10 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 086,49 Kč od 15. 5. 2023 do 1. 11. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 045,22 Kč od 31. 5. 2023 do 1. 11. 2023, úrok ve výši 5,49 % ročně z částky 619 371,86 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 619 371,86 Kč od 13. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice Okresnímu soudu ve Strakonicích na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení do tří dnů od právní moci usnesení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 619 371,86 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. V odůvodnění žalobce uvedl, že jeho aktivní legitimace je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 1. 2024 mezi společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a společností , právnická osoba, . a mezi žalobcem a společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, . s, Anonymizováno, , která byla věřitelem žalovaného na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2024. Dále žalobce uvedl, že banka uzavřela se žalovaným dne 14. 10. 2021 Smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování číslo , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 576 Kč vždy k 15. kalendářnímu dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 5,49 % ročně a s poplatky dle této Smlouvy a Ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Konečná výše úvěru byla poskytnuta dle výpisu z účtu ve výši 698 324 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru. Z tohoto důvodu využila banka svého práva a přistoupila v souladu s Produktovými podmínkami dne 7. 11. 2023 k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem v Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování číslo , hodnota, . Žádost klienta byla hodnocena individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta vyhověla. Žalobce uvedl, že žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 619 371,86 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 18 086,49 Kč a z dlužného úroku z prodlení ve výši 1 045,22 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 134 237,96 Kč, když dne 15. 11. 2021 uhradil částku 831,28 Kč a částku 2 150,54 Kč, dne 15. 12. 2021 částku 285,12 Kč, dne 15. 12. 2021 částku 7 290,88 Kč, dne 17. 1., 15. 2., 15. 3., 19. 4., 16. 5., 16. 6., 15. 7., 15. 8., 15. 9., 17. 10., 15. 11., 15. 12. 2022 a dále pak 16. 1., 15. 2. 2023 vždy po 7 576 Kč, dne 15. 3. 2023 částku 1 420,69 Kč a částku 6 155,31 Kč, dne 17. 4. 2023 částku 7 576 Kč, 15. 5. 2023 částku 79,22 Kč a částku 0,38 Kč, dne 10. 7. 2023 částku 2 245,50 Kč a částku 139,04 Kč.

2. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka ve svém vyjádření uvedl, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno pouze z údajů, které uvedl, to je z výše jeho příjmů, jeho výdajů a dalších skutečností, tak jak je na příslušném tiskopise uvedeno. Údaje, které uvedl žalovaný, nebyly nikterak ověřovány. Žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka dále uvedl, že poskytovatel úvěru před uzavřením příslušné smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo za situace změny závazku z takové smlouvy, která by znamenala určité navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, musí důkladně posoudit úvěruschopnost, když však bylo vycházeno pouze z informací, které uvedl žalovaný, aniž by byly jakýmkoliv způsobem ověřovány, například výše příjmů, případně výpisy z účtů, kam finanční prostředky představující příjem jsou poukazovány, pracovní smlouvou, daňovým přiznáním a podobně a stejně tak nevyplývá z listinného materiálu, že byly prověřovány skutečnosti týkající se výdajů žalovaného. Rovněž tak existuje tzv. archivační povinnost poskytovatele úvěru stanovená § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Způsob ověřování úvěruschopnosti se tedy jeví jako nedostačující v rozporu s právní úpravou a z tohoto důvodu je žaloba považována za nedůvodnou.

3. Tvrzení žalobce ohledně aktivní legitimace bylo prokázáno Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 13. 12. 2023, Dodatkem č. 1 k Rámcové smlouvě ze dne 15. 2. 2024, Vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 13. 2. 2024, dále Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 29. 1. 2024, přičemž z Přílohy č. 1 bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným a dále Smlouvou o postoupení pohledávek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . jako postupitelem a , právnická osoba, . jako postupníkem dne 6. 2. 2024. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2024 bylo zjištěno, že společnost , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, oznámila žalovanému, že novým věřitelem pohledávky ze Smlouvy o konsolidovaném úvěru číslo , hodnota, je společnost , právnická osoba, .

4. Dále bylo na základě provedeného dokazování zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru Konsolidace a refinancování číslo , hodnota, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka 698 324 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 5,49 %. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit ve 120měsíčních splátkách po 7 576 Kč. Úvěr ve výši 698 324 Kč byl poskytnut za účelem úhrady dluhů žalovaného z následujících závazků: čerpání úvěru ve výši 413 324 Kč bude použito na úhradu dluhu vzniklého ze závazku sjednaného mezi žalovaným a , právnická osoba, . dne 24. 7. 2020; úvěr ve výši 285 000 Kč je poskytován bez určení účelu. Tyto skutečnosti byly zjištěny z Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování číslo , hodnota, ze dne 13. 10. 2021 a Akceptace návrhu Smlouvy o Konsolidaci a refinancování ze dne 14. 10. 2021. Z Oznámení o ukončení čerpání úvěru a přechodu na anuitní splácení ze dne 19. 10. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že úvěr dle úvěrové smlouvy číslo , hodnota, byl čerpán, přičemž celková vyčerpaná částka činí 698 324 Kč. Uvedené skutečnosti byly dále potvrzeny Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 10. 2021. Z listiny „Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu“ ze dne 7. 11. 2023, bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že banka již žalovaného několikrát informovala o porušování ustanovení smlouvy a přesto nedošlo k nápravě a žalovaný je i nadále v prodlení s úhradou splatných závazků, prohlásila banka již vyčerpané částky úvěru, včetně úroků a všech ostatních finančních závazků, za okamžitě splatné. Ke dni 7. 11. 2023 činí dlužná částka celkem 638 503,57 Kč. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu. Tvrzení žalobce o provedených platbách žalovaným pak bylo prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtu.

5. Žalobce své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval Žádostí o poskytnutí informací o úvěru číslo , hodnota, , přičemž z této listiny bylo zjištěno, že žalovaný uvedl adresu svého trvalého pobytu v České republice, adresu pro doručování, číslo mobilního telefonu. Dále uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním domě/bytě, má vysokoškolské vzdělání, je zaměstnán jako administrativní pracovník v oblasti obchodu, v současném zaměstnání je od října 2019, jeho čistý měsíční příjem činí 42 734 Kč, nezbytné měsíční výdaje 8 554 Kč, hypoteční úvěr nebo úvěr ze stavebního spoření nemá. Dále uvedl, že požaduje úvěr ve výši 800 000 Kč. Uvedené skutečnosti s výjimkou výše požadovaného úvěru byly uvedeny rovněž ve výše uvedeném Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování číslo , hodnota, . Ze Smlouvy o poskytnutí služby informování o účtu při podání žádosti o úvěr číslo , hodnota, bylo zjištěno, že je uzavřená mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 13. 10. 2021, kdy na základě této smlouvy se žalovaný zavázal poskytnout součinnost při zajištění informací a podkladů o příjmech a výdajích tak, aby banka mohla řádně posoudit jeho úvěruschopnost. Banka se naopak zavázala, že umožní žalovanému přístup k relevantním informacím v průběhu jednání o úvěru. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že banka při hodnocení úvěruschopnosti klienta vycházela z příjmu, který klient deklaroval v žádosti ve výši 42 734 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta porovnávali jeho příjem a výdaje, výpočtem získali částku disponibilních zdrojů klienta, která byla dostatečná pro poskytnutí úvěru, a proto bylo rozhodnuto dne 14. 10. 2021, že úvěr schvalují. Z Prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne 26. 2. 2024 bylo zjištěno, že toto bylo adresované společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a banka zde prohlásila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována k období schvalování žádosti, to je ke dni 13. 10. 2021. Je zde uvedeno, že regionální náklady činí 8 554 Kč, deklarovaný příjem klienta 42 734 Kč, celková suma měsíčních splátek klienta 13 475 Kč, celková suma měsíčních splátek deklarovaná klientem na žádosti 0 Kč, interní měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky 13 475 Kč, externí měsíční splátky klienta v době nápočtu nabídky 0 Kč, limity všech interních OVD klienta v době nápočtu nabídky 1 000 Kč, limity všech interních úvěrů klienta v době nápočtu nabídky 660 930,93 Kč, příjem klienta v době nápočtu nabídky 49 155,91 Kč, zpětně dopočtený příjem na základě kterého byla nabídka spočtena 49 167,10 Kč. Z listiny označené Věc: , Anonymizováno, ze dne 26. 2. 2024 zaslané společností , právnická osoba, . společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . bylo zjištěno, že žalovaný byl prověřován v registru SOLUS a BRKI s tím, že nebyla nalezena negativní informace. Dále byl hodnocen v registru IBL a AML s tím, že nebyla nalezena negativní informace.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících. občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.

7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední z povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, a dále pak provedl lustraci v registrech SOLUS, BRKI, IBL a AML. Z provedeného dokazování však není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal a zejména ověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Zde se spokojil pouze s částkou, kterou uvedl žalovaný. Žalobce ani přes poučení soudu nenavrhl žádné další důkazy a s ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 698 324 Kč, za absolutně neplatnou.

8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinností právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce, jakožto právní nástupce poskytovatele úvěru, tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 30 Cdo 75/2021-262). Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil celkem částku 134 237,96 Kč a žalobce požadoval částku 619 371,86 Kč, přiznal soud žalobci s ohledem na shora uvedené skutečnosti částku 485 133,90 Kč. V této části tedy soud žaloby jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

9. Soud při rozhodování o stanovení splatnosti, to je stanovení doby k vrácení dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru, je-li poskytnut na základě neplatné smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, určí podle odst. 2 citovaného ustanovení dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 698 324 Kč. Vzhledem k tomu, že neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 619 371,86 Kč s úrokem a úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy, mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní specifické právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlédnout i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny či jejího zůstatku i další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu požadované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto skutečností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (srovnej usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024–141 ze dne 25. 11. 2024).

11. O náhradě nákladů státu, které jsou představovány odměnou ustanoveného opatrovníka, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 a dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobci právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, uložil soud žalobci uhradit tyto náklady státu. Konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení.