5 Co 1148/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , státní příslušnice země Adresa zainteresované osoby 0/0 adresa zainteresované osoby adresa pro doručování: Adresa zainteresované osoby 0/1 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17.5.2024, č. j. 7 C 344/2023-63

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci I. výroku o zamítnutí žaloby na vyklizení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku o náhradě nákladů řízení účastníků mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně částku 16 195,06 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit pozemek parc. č. , číslo, zahrada v k.ú. , adresa, a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 42 040,66 Kč.

2. Soud prvého stupně po provedeném dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalovaného se ujala držby 99 m² oddělených geometrickým plánem z pozemku parc. č. , číslo, ve vlastnictví právních předchůdců žalobkyně nejpozději ke dni sepisu notářského zápisu v rozsudku citovaného dne 17.6.2002. Převod vlastnictví nejen k tomuto pozemku právní předchůdci účastníků řízení vyřešili uzavřením směnné a darovací smlouvy. Jejich nabývací tituly však nebyly do katastru nemovitostí vloženy. Žalovaný nabyl nemovitosti kupní smlouvou, tehdy ještě se spoluvlastnicí , jméno FO, dne 25.9.2020 s právními účinky zápisu k 2.10.2020. Žaloba na vyklizení 99 m² předmětného pozemku byla podána u soudu prvého stupně dne 6.11.2023. V návaznosti na tyto skutečnosti soud prvního stupně odkazem zejména na ustanovení § 1095 o.z. mimořádně vydržel vlastnické právo k žalované části pozemku, který byl předmětem smlouvy darovací a smlouvy směnné v roce 2002 se započtením doby jeho právní předchůdkyně, účastnice této smlouvy (notářského zápisu). Dle názoru okresního soudu podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci, tedy subjektem práva je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. S ohledem na uzavření uvedené smlouvy mezi právními předchůdci účastníků řízení nelze prokázat nepoctivý úmysl při uchopení se držby žalovaným i jeho právní předchůdkyní. Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu odmítá vlastníkovi držbu předat, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o.z.) nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží. Žalobkyní zvolenou žalobou na vyklizení předmětného pozemku, soud prvého stupně rovněž shledal možným řešením nastalého problému, který však v dané věci nemůže vést k úspěchu. Podle názoru soudu v písemné výzvě žalobkyně ze dne 15.8.2022 (v té době již uplynula dvojnásobná lhůta pro mimořádné vydržení) zmíněná předchozí jednání a telefonická komunikace nemohla vést ke ztrátě objektivní dobré víry na straně žalovaného, protože k její ztrátě nemůže stačit vyvolání jakékoliv pochybnosti, ale jen vážné, zpravidla relevantními skutečnostimi podložené zpochybnění práva držitele, které však výzva neobsahuje. Dle soudu prvého stupně je možná i oprávněná držba v rozporu s údaji ve veřejné knize, přičemž nabyvatel není povinen ověřit stav podle katastru nemovitostí se stavem skutečný. V daném případě ve prospěch žalovaného svědčí skutečnost, že hranice nemovitostí v době, kdy je nabyl, byly jednoznačně v prostoru vymezeny (podle ortofoto snímku pozemkové mapy zdí a živým plotem).

3. O náhradě nákladů řízení soud pro stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalovanému přiznal právo na jejich náhradu proti žalobkyni, a to včetně odměny advokáta za 6 úkonů právní služby po 5 060 Kč, kdy vycházel z tarifní hodnoty 99 000 Kč doložené nabídkami realitních kanceláří pozemků v obci , adresa, v cenách okolo 1 000 Kč za metr čtvereční.

4. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu odvolala žalobkyně. V prvé řadě namítla, že skutečnost, že se právní předchůdkyně žalovaného , jméno FO, ujala držby sporného pozemku nejpozději ke dni sepisu notářského zápisu, tj. ke dni 17.6.2002 nevyplývá absolutně z žádného provedeného důkazu, a proto soud nemohl takový skutkový závěr učinit. Dle žalobkyně dále soud prvého stupně nesprávně právně posoudil otázku mimořádného vydržení, když neshledal na straně žalovaného ani na straně jeho právních předchůdců nepoctivý úmysl. V notářském zápisu bylo deklarováno, že věcně právní účinky smlouvy směnné a darovací nastanou jejím vkladem do katastru nemovitostí. Tento notářský zápis však nikdy nebyl do katastru nemovitostí vložen, a tudíž zamýšlený převod nikdy nevyvolal věcně právní účinky. Nepoctivý úmysl právní předchůdkyně žalovaného , jméno FO, je v této věci dán proto, že k faktické směně pozemků nikdy na základě nezavkladované smlouvy nedošlo. Ač měla , jméno FO, směnit i část svého pozemku parc. č. , číslo, právní předchůdcům žalobkyně, tuto část pozemku i nadále užívala, a dokonce i následně převedla žalovanému a , jméno FO, . Pokud tedy , jméno FO, měla začít užívat část pozemku parc. č. , číslo, , aniž by sama umožnila právním předchůdcům žalobkyně užívat část pozemku. parc. č. , číslo, a aniž by došlo ke vkladu směnné smlouvy do katastru nemovitostí, nemůže být zde dán poctivý úmysl jmenované, respektive je zde dán její úmysl nepoctivý. Žalovaný si tak nikdy nemohl započíst její dobu držení ke své pro účely mimořádného vydržení. Vzhledem k tomu, že , jméno FO, převedla pozemek parc. č. , číslo, na základě kupní smlouvy ze dne 25.9.2020 na žalovaného a , jméno FO, , bylo nutno se zabývat i tím, zda zde nebyl nikoliv nepoctivý úmysl žalovaného a , jméno FO, k okamžiku ujmutí se držby z jejich strany, což soud prvního stupně vůbec neučinil. Existenci nikoliv nepoctivého úmyslu je třeba zkoumat i v okamžiku ujmutí se držby u každého nabyvatele zvlášť (22 Cdo 2307/2022). Vzhledem k tomu, že výměra držené části je poměrně velká (takřka 100 m²), muselo být při běžné péči a opatrnosti žalovanému i , jméno FO, při ujmutí držby zjevné, že drží větší než smlouvou nabytou část (také viz tento judikát). Navíc z katastrální mapy bylo již na první pohled zřejmé, že plot mezi pozemky parc. č. , číslo, a , číslo, je umístěn výrazně vedle oproti katastrální hranici pozemků. Jmenovaní tak zjevně jednali v nepoctivém úmyslu při ujmutí se držby. Nepoctivý úmysl žalovaného je nutno zkoumat i k 5.10.2022, neboť k tomuto dni nabyl žalovaný zbývající spoluvlastnický podíl od , jméno FO, . Vzhledem k tomu, že již před tímto datem byl žalovaný upozorňován na neoprávněné užívání části pozemku (i dle žalovaného již v roce 2021), kdy dokonce před tímto datem nabízel žalobkyni možnost odkupu, je naprosto evidentní, že ke dni 5.10.2022 nemohl žalovaný platně nabýt spoluvlastnický podíl ke sporné části pozemku, neboť tento věděl, že jej neužívá po právu. Žalovaný nemohl nikdy být v dobré víře, když mu byla dne 15.8.2022 odeslána výzva k vyklizení části předmětného pozemku, přičemž již před odesláním této výzvy byl žalovaný v této věci několikrát telefonicky kontaktován. Byl tak seznámen s tím, že vlastnické právo k části předmětného pozemku mu nesvědčí. Podmínka mimořádného vydržení, tj. podmínka nikoliv nepoctivého úmyslu tak nemohla být vzhledem k uvedenému nikdy splněna. Žalobkyně upozornila i na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť dle jejího názoru se soud prvého stupně nezabýval tvrzeními žalobkyně, když pouze v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že námitka žalobkyně nebyla dostatečná. Nikterak se nevypořádal s žalobkyní tvrzenou judikaturou, napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky dle ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. Další pochybení žalobkyně spatřuje v nedostatečném poučení dle § 118a o.s.ř. Žalobkyně nebyla řádně poučena dle druhého odstavce tohoto ustanovení o změně právního názoru soudu. Navíc žalobkyni nebyla poskytnuta požadovaná lhůta k doplnění tvrzení a důkazů. Měla být navíc poučena dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. v situaci, kdy soud prvního stupně shledal, že žalobkyně nemá navrhovat důkazy k prokázání nikoliv nepoctivého úmyslu a jeho právní předchůdkyně. Žalobkyně nesouhlasila ani s výší nákladů řízením přiznaných žalovanému, a to s výší tarifní hodnoty, neboť soud vycházel z nabídek realitních kanceláří, které nemají žádnou vypovídající hodnotu pro určení tarifní hodnoty. V posuzované věci šlo o vyklizení předmětného pozemku, respektive jeho části, která však nemá přirozený přístup ke komunikaci, tato část je tak malá, že ji nelze jakkoliv využít. Nabídky realitních kanceláří nejsou znaleckým posudkem, a jelikož v soudním spise nebyla jiná listina, na základě které by bylo možno určit tarifní hodnotu, měl soud prvého stupně postupovat dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Nadto nabídky realitních kanceláří nebyly provedeny v řízení před soudem prvého stupně k důkazu a žalobkyně tak neměla možnost se k nim vyjádřit. Źalobkyně navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

5. Žalovaný naopak navrhl rozsudek soudu prvého stupně potvrdit. Skutečnost, že se , jméno FO, ujala držby sporné části předmětného pozemku nejpozději ke dni 17.6.2002 byla spolehlivě prokázána právě citovaným notářským zápisem, ve kterém právní předchůdci žalobkyně a žalované shodně projevili svoji vůli převést vlastnické právo ke směnovaným částem pozemků a v textu notářského zápisu mimo jiné prohlásili, že je jim stav směňovaných nemovitostí dobře znám a v tomto stavu je přejímají. Žalovaný dále nesouhlasil s argumentací žalobkyně o nepoctivém úmyslu , jméno FO, . Zakládat jej na absenci vkladu do katastru nemovitostí je zcela proti institutu vydržení. Dále není pravdivé tvrzení žalobkyně o tom, že právní předchůdkyně žalovaného i nadále užívala část svého pozemku parc. č. , číslo, , která měla být předmětem směny a neměla v úmyslu ji převést právním předchůdcům žalobkyně, když v citovaném notářském zápise právní předchůdci žalobkyně a žalované shodně projevili svoji vůli převést vlastnické právo i k této části pozemku o výměře 1 m2 a jak již uvedeno, prohlásili, že tuto část pozemku přejímají, čímž se ujali držby této části pozemku. Žalovaný nesouhlasil ani se závěrem žalobkyně o nepoctivém úmyslu paní , jméno FO, a žalovaného v době nabytí nemovitosti na základě kupní smlouvy ze dne 25.9.2020. Žalobkyní v odvolání citovaný případ je zcela odlišný od nyní řešeného pozemku, jehož sporná výměra 99 m² představuje cca 13 % z celkové výměry 721 m² pozemků parc. č. , číslo, , přičemž pozemek byl v době jeho prodeje paní , jméno FO, a žalovanému též prostorově vymezen (podle ortofoto snímku pozemkové mapy zdí a živým plotem), což ještě více ztěžuje možnost určení jeho celkové výměry. Žalovaný spolu s paní , jméno FO, kupovali pozemek parc. č. , číslo, v dobré víře, že jej kupují i se žalovanou částí pozemku parc. č. , číslo, a ujali se její držby. Dle názoru žalovaného došlo ke dni 17.6.2022 k mimořádnému vydržení vlastnického práva k žalované části pozemku parc. č. , číslo, žalovaným a , jméno FO, . Ke dni 15.8.2022 již žalobkyně nebyla vlastníkem žalované části pozemku parc. č. , číslo, , nebyla tak oprávněná výzvu ze dne 15.8.2022 učinit. Ve vztahu k jakési dřívější komunikaci mezi účastníky žalovaný uvedl, že vlastník v průběhu vydržecí doby může zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele pří jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva. Sama písemná výzva žalobkyně ze dne 15.8.2022 nemohla vést ke ztrátě objektivní dobré víry ani na straně žalovaného, protože k její ztrátě nemůže stačit vyvolání jakékoliv pochybnosti, ale vážné, zpravidla relevantními skutečnostmi podložené zpochybnění práva držitele, které však výzva neobsahuje. Dle názoru žalovaného se v případě mimořádného vydržení navíc zkoumá pouze nepoctivý úmysl původního nabyvatele při uchopení držby, a nikoliv jeho právních nástupců, kteří logicky přejímají pozemek od svého předchůdce v tom samém stavu, v jakém jej držel on sám. Žalovaný odmítl, že by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný. Rovněž dle jeho názoru není pravdou, že by soud žalobkyní nepoučil o svém právním názoru na věc, neboť oběma účastníkům při jednání předestřel rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2307/2022. Sdělil účastníkům svůj právní náhled na věc, že dle jeho názoru se jedná o případ mimořádného vydržení a v návaznosti na to žalobkyni poučil o její povinnosti prokázat nepoctivý úmysl nabyvatelů předmětné části pozemku k okamžiku uchopení její držby. O tom, že žalobkyně poučení porozuměla, svědčí její písemná a ústní vyjádření ve věci, kde se nepoctivým úmyslem zabývala. Co se týče výroku o náhradě nákladů řízení, tak žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že soud prvního stupně pochybil při stanovení jejich výše, pokud vycházel z hodnoty nemovitostí. Soud prvého stupně svůj závěr o aplikaci § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu řádně odůvodnil a hodnotu nemovitosti správně určil.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné jen co do výroku o náhradě nákladů řízení.

7. Odvolací soud prvého stupně správně žalobu na vyklizení z důvodu mimořádného vydržení sporné části předmětného pozemku zamítl. Napadený rozsudek přitom nelze považovat za nepřezkoumatelný. Dle odvolacího soudu jeho odvodnění vyhovuje požadavkům § 157 odst. 2 o.s.ř., ostatně žalobkyně proti němu vznesla celou řadu věcných odvolacích námitek. S její argumentací a judikaturou se okresní soud vypořádal odkazy na příslušná ustanovení občanského zákoníku, na jím citovanou judikaturu a dále vlastní právní argumentací.

8. Odvolací soud se až na výjimku níže zmíněnou se závěry soudu prvého stupně ztotožňuje. Především i dle odvolacího soudu se právní předchůdkyně žalovaného , jméno FO, ve smyslu § 990 odst. 1 o.z. ujala držby geometricky oddělených 99 m² předmětného pozemku právě ke dni 17.6.2002, kdy podepsala notářský zápis o směnné a darovací smlouvě. Tato skutečnost o počátku držby byla mezi účastníky řízení před soudem prvého stupně nesporná ve smyslu § 120 odst. 3 o.s.ř. a soud prvého stupně z ní správně ve svých skutkových závěrech vycházel. Žalovaný ji tvrdil od počátku řízení. Žalobkyně se s ní ztotožnila ve svém vyjádření ze dne 13.5.2024 (viz předposlední odstavec čtvrté strany tohoto vyjádření). Přitom i z notářského zápisu plyne, že účastníkům je stav zmiňovaných nemovitostí znám a v tomto stavu je přejímají. Pokud žalobkyně v odvolání tento skutkový závěr zpochybnila, jedná se o nepřípustnou novotu, k níž nelze ve smyslu § 205a o.s.ř. přihlížet.

9. S ohledem na počátek uvedené držby a skutečnost více než dvacetiletého trvání této držby , jméno FO, a jejími právními nástupci do doby zahájení tohoto řízení soud prvého stupně při jednání konaném dne 9.4.2024 správně upozornil účastníky řízení na svůj právní názor, že mohlo dojít k mimořádnému vydržení sporné části předmětného pozemku. Žalobkyně byla při tomto jednání současně podle § 118 a odst. 2 o.s.ř. vyzvána, aby prokázala nepoctivý úmysl při uchopení se držby předmětného pozemku i právních předchůdců žalovaného s poučením, že neučiní-li tak, bude žaloba zamítnuta. Soud prvého stupně v této souvislosti odkázal na rozhodnutí 22 Cdo 2307/2022 a přítomnému zástupci žalobkyně stanovil lhůtu 30 dnů k doplnění rozhodujících skutečností a k označení důkazů, opět s poučením o neúspěchu ve věci v případě neunesení těchto břemen. Odvolací námitky na pochybení soudu při plnění této poučovací povinnosti vznesené v odvolání žalobkyní tak nemohou obstát.

10. Sama žalobkyně na poučení soudu prvého stupně také reagovala, a to v již citovaném vyjádření z 13.5.2024. Dovodila v něm nepoctivý úmysl právní předchůdkyně žalovaného, neboť tato věděla, že notářský zápis o směně pozemků je nutné vložit do katastru nemovitostí, aby mohl vyvolat věcně právní účinky (což vyplývalo z textu tohoto notářského zápisu). Dle žalobkyně právní předchůdkyně žalovaného mohla a měla vědět, že výkonu vlastnického práva se může ujmout až po zápisu jejího práva do katastru nemovitostí, k čemuž nedošlo. Dle žalobkyně fakticky nikdy nedošlo ani k předmětné směně pozemků.

11. Jen z těchto skutečností ale nelze dovodit nepoctivý úmysl , jméno FO, při ujmutí se držby. Jmenovaná nabyla držbu sporné části předmětného pozemku na základě smlouvy, a to směnné smlouvy, která je přípustným nabývacím titulem (§ 2184 a následující o.z.) a jen ze skutečnosti, že tato smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí, nelze dle odvolacího soudu dovodit držbu jmenované v nepoctivém úmyslu, jak má na mysli § 1095 o.z. Taktéž z prostého tvrzení žalobkyně, že fakticky ke směně pozemků nedošlo (což je nadto v rozporu s již citovaným zněním notářského zápisu o přejímání pozemků) nelze vyvodit závěr, že by , jméno FO, nabyla držbu pozemků v nepoctivém úmyslu. Až v odvolacím řízení, a tedy opět v rozporu s § 205a o.s.ř. žalobkyně v odvolání uvedla, že úmysl , jméno FO, považuje za nepoctivý za situace, kdy měla začít užívat předmětnou část pozemku , číslo, aniž by sama umožnila právním předchůdcům žalobkyně užívat oproti tomu směňovanou část pozemku p. č. 145/1 též v k.ú. , adresa, . Ani k tomuto novému tvrzení tedy nelze přihlížet.

12. Žalovaný a , jméno FO, jako spoluvlastníci každý o podílu jedné poloviny převzali držbu sporného pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 25.9.2020 (s právními účinky vkladu k 2.10.2020), kterou nabyly od , jméno FO, nemovitosti na LV č. , číslo, v k.ú. , adresa, , k nimž je sporný pozemek v rozsahu dle citovaného geometrického plánu v jedné části připlocen živým potem a v druhé části tvoří faktickou hranici, uvnitř které přináleží též tato druhá část k převedeným nemovitostem, stavba (viz snímek pozemkové mapy).

13. Žalobkyně upozornila na nepoctivý úmysl při nabytí držby sporného pozemku i u žalovaného a , jméno FO, . Dle § 1096 odst. 2 o.z. a dle judikatury NS ČR (již citovaný judikát 22 Cdo 2307/2022) je však rozhodné jednání v nepoctivém úmyslu jen při nabytí držby, tj. jen u prvého držitele, nikoliv u jeho nástupců. Nadto v projednávané věci vzhledem k nabytí držby fakticky ohraničeného sporného pozemku spolu se sousedícími pozemky nabytými na základě kupní smlouvy by ani u jmenovaných nástupců o nepoctivý úmysl při nabytí držby nemohlo jít. Přitom ani velikost sporného pozemku (99 m²) nebyla ve vztahu k velikosti pozemku 28/4 (721 m²), k němuž měla být tato část sporného pozemku uvedeným geometrickým plánem přisloučená, nikterak významná, aby to samo o sobě mohlo vyvolat zásadní pochybnost nabyvatelů při převzetí držby sporného pozemku. I vzhledem k tomu, že není povinností nabyvatele nahlížet do katastrálních map, nebylo by možné u žalovaného a , jméno FO, uvažovat o jejich nepoctivém úmyslu při ujmutí se držby, což však stejně, jak shora uvedeno, není ve věci rozhodné.

14. Žalobkyně nabyla sporný pozemek na základě kupní smlouvy v roce 2021. K 17.6.2022 však uplynula dvacetiletá doba pro mimořádné vydržení (§ 1095 o.z.) předmětné části tohoto sporného pozemku do podílového spoluvlastnictví žalovaného a , jméno FO, . V tom je třeba poopravit právní názor soudu prvého stupně, neboť z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , číslo, k.ú. , adresa, plyne, že žalovaný výlučné vlastnictví k těmto nemovitým věcem a tedy spoluvlastnický podíl , jméno FO, k nim nabyl až 5.10.2022, kdy byla kupní smlouva z téhož dne vložena do katastru nemovitostí. To ale nic nemění na správném závěru o zamítnutí žaloby na vyklizení, neboť žalobkyně není vlastníkem sporné části předmětného pozemku a není tak aktivně věcně legitimována k podání této žaloby.

15. Odvolací soud přitom souhlasí se závěry soudu prvého stupně o tom, jakým způsobem lze zabránit mimořádnému vydržení, tj. podáním žalob vyjmenovaných okresním soudem, včetně právě žaloby na vyklizení, která však v této věci byla podána až po uplynutí zákonem vyžadované dvacetileté doby potřebné pro mimořádné vydržení. Předchozí i následné výzvy žalobkyně jsou pro uplynutí této doby nerozhodné.

16. Odvolací soud tak rozhodnutí ve věci samé o zamítnutí žaloby na vyklizení podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

17. Odvolací soud za použití § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil jen nákladový výrok, kdy zde se s argumentací žalobkyně ztotožňuje. Při určení výše odměny advokáta bylo sice v dané věci namístě postupovat dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, avšak mělo být vycházeno z tarifní hodnoty 10 000 Kč. Soud prvého stupně především pochybil, pokud při určení tarifní hodnoty vyšel z nabídek realitních kanceláří doručených žalovaným soudu až po vyhlášení rozsudku, aniž byl dal žalobkyni možnost se k těmto listinám vyjádřit. Navíc tyto dvě nabídky nejsou pro určení hodnoty sporné části pozemku, jež je předmětem vyklizení, ve smyslu citovaného usnesení dostačující, neboť na rozdíl od sporného pozemku, jenž tvoří jeden uzavřený celek s budovami a dalšími pozemky, se u srovnávaných pozemků jedná o volně přístupné pozemky, jiných rozměrů (852 m2 a 485 m2 ) a dokonce i o jiné druhy pozemků (ostatní plocha a orné půdy – byť ty jsou dle územního plánu určeny jako plochy pro bydlení). Nadto pouhé nabídky k prodejům ještě nedávají dostatečný obraz o jejich reálně dosažitelné prodejní ceně. Proto měl soud prvého stupně vyjít z toho, že hodnotu sporné části pozemku lze v projednávané věci zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a za tarifní hodnotu tak měl považovat částku 10 000 Kč, z níž odměna za jeden úkon právní služby představuje dle § 7 advokátního tarifu částku 1 500 Kč. Jinak odvolací soud s vyčíslením nákladů řízení před soudem prvého stupně souhlasí. Celkem tak tyto činí po korekci odměny advokáta částku 13 384,35 Kč, spolu s DPH 16 195,06 Kč, která tedy byla žalovanému proti žalobkyni odvolacím soudem přiznána.

18. O náhradě nákladu odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Ve věci samé byl v odvolacím řízení zcela úspěšný žalovaný, neúspěšný byl pouze v nákladovém výroku, tj. pouze v jeho nepatrné části ve smyslu citovaného § 142 odst. 3 o.s.ř., proto mu byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni. Ty jsou představovány odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 1 500 Kč, a to za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písmeno g/ a k/, § 9 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu). Za tarifní hodnotu odvolací soud stejně jako před soudem prvého stupně považuje částku 10 000 Kč, z níž odměna za jeden úkon právní služby činí právě 1 500 Kč. Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 advokátního tarifu). Celkem se jedná o částku 3 600 Kč za oba úkony právní služby, k tomu náleží DPH, tj. celkem náklady odvolacího řízení žalovaného činí 4 356 Kč.