5 Co 1310/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B o 3 267 272,84 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o 3 913 466,96 Kč, o odvolání žalobkyně a o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. května 2025, č. j. 15 C 286/2021–722

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje v odstavci I výroku, co do částky 11 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 11 000 Kč od 12. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně částky 475 000 Kč od 12. 5. 2021 do 9. 2. 2022, v odstavci II. výroku, v odstavci III. výroku, v odstavci IV. výroku co do zamítnutí vzájemné žaloby v částce 475 000 Kč, v odstavci V. výroku, v odstavci VI. výroku a v odstavci VII. výroku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 100 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 12. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení v téže výši z částky 3 256 172,84 Kč od 12. 5. 2021 do 9. 2. 2022, v odstavci II. výroku žalobu zamítl v částce 3 256 172,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10. 2. 2022 do zaplacení, v odstavci III. výroku uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému částku 31 766,96 Kč, v odstavci IV. výroku zamítl vzájemný návrh co do částky 3 881 700 Kč, v odstavci V. výroku uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 433 881,80 Kč, v odstavci VI. výroku uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 453 966,20 Kč a v odstavci VII. uložil žalobkyni povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice částku 3 022,19 Kč. Žalobkyně se svou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 539 490,44 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení s tvrzením, že je získal na její úkor tím, že na základě smlouvy o dílo číslo 03/2018 mezi nimi uzavřené dne 21. 3. 2018, ve znění jejích dodatků z 25. 9. 2018 a 18. 12. 2018, pro něho provedla dílo – stavební práce na stavbě parc. č. , číslo, a , číslo, v k.ú. , adresa, , které žalovaný odmítl převzít a neumožnil jí je dokončit a protokolárně předat, což bylo podmínkou zaplacení jeho ceny. Dalším předmětem řízení byl vzájemný návrh žalovaného na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s dokončením prací a předáním díla za dobu od 19. 2. 2019 do 14. 10. 2019 v celkové částce 7 140 000 Kč (30 000 Kč denně), kterou žalovaný zčásti započetl na nárok žalobkyně jako procesní obranu (2 896 533,04 Kč) a ve zbytku uplatnil předmětným vzájemným návrhem v částce 4 243 466,96 Kč. Po částečných zpětvzetích žaloby i vzájemného návrhu zůstala předmětem řízení částka 3 267 272,84 Kč na žalobě a částka 3 913 466,96 Kč na vzájemném návrhu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla uzavřena platná smlouva o dílo podle § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.), kterou se žalobkyně zavázala provést pro žalovaného na svůj náklad a nebezpečí dílo a žalovaný se zavázal dílo převzít a zaplatit jeho cenu. K této smlouvě byly uzavřeny dva dodatky, č. 1 z 25. 9. 2018, jímž došlo ke změně obsahu závazku dle § 1901 o.z. a byla cena díla snížena na 7 193 718 Kč včetně DPH a č. 2 z 18. 12. 2018, jímž byl změněn termín dokončení prací a předání stavby na 18. 2. 2019, cena díla snížena na 6 699 754 Kč včetně DPH a nově ujednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalobkyně s dokončením stavebních prací a předáním díla 30 000 Kč za každý den prodlení a jímž došlo k odvolání účinků předchozího odstoupení od smlouvy dle § 572 o.z. Žalovaný uhradil žalobkyni na cenu díla r. 2018 celkem 3 290 376 Kč. K předání a převzetí díla nikdy nedošlo a žalobkyni tak nevzniklo právo vyúčtovat cenu provedených prací v tvrzené částce 3 539 490,44 Kč. Již v předchozí věci účastníků, vedené pod sp. zn. , spisová značka, konstatovaly soudy, že ke dni 18. 2. 2019 dílo vykazovalo značný počet a rozsah závad, které zakládaly žalovanému právo odmítnout převzetí stavby podle § 2628 o.z. Jelikož žalovaný byl ve smluvním vztahu spotřebitelem, dle § 1812 odst. 2 o.z. soud nepřihlédl ke smluvnímu ujednání v čl. XI. odst. 4, které mu zakazovalo odmítnout převzetí díla pro drobné vady nebránící ani neomezující užívání díla, ale aplikoval § 2628 o.z. Shledal, že dílo ke dni, k němuž mělo dojít k jeho předání, vykazovalo vady, a to chybějící finální vrstvu vnitřní malby, kdy žalobkyně provedla jen dvě vrstvy malby a penetrační nátěr. Žalobkyně byla podle § 1914 odst. 1 o.z. povinna plnit bez vad, s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možno použít předmět plnění podle smlouvy a jejího účelu, provedená malba však požadavky tohoto ustanovení nesplňovala. Nenastaly tak předpoklady, pro které by žalovaný neměl právo převzetí díla odmítnout podle § 2628 o.z. Dále soud shledal vadu fasády a vadu střechy, které rovněž naplňovaly stejné právo žalovaného. Pokud dílo trpělo vadami opravňujícími žalovaného převzetí díla odmítnout v okamžiku, kdy byl vyzván žalobkyní k jeho převzetí, nelze nepřevzetí díla žalovaným považovat za účelové jednání vedené snahou nemuset hradit cenu díla a dosáhnout vzniku nároku na smluvní pokutu. Tyto vady shodně konstatovaly soudy již v řízení pod sp. zn. , spisová značka, , s nímž soud zaujal i totožný závěr v tom, že po odmítnutí žalobkyně provést další práce a opravit vady díla, kdy si je žalovaný nechal odstranit jinými zhotoviteli, nemohla již vady odstranit a dílo předat žalovanému žalobkyně, takže její závazek k dokončení prací a předání díla zanikl pro následnou nemožnost plnění ve smyslu § 2006 odst. 1 o.z. Na straně žalovaného nastoupil tedy režim bezdůvodného obohacení žalovaného získáním majetkového prospěchu plněním z právního důvodu, který odpadl podle § 2991 odst. 2 o.z., kdy žalobkyni nezaplatil za provedené práce na jeho domě. Nesporné bylo, že žalobkyně skutečně provedla všechny práce, jejichž zaplacení se domáhá žalobou, přičemž jí požadovaná cena je cenou obvyklou podle § 2999 odst. 2 o.z. Za bezdůvodné obohacení se poskytne peněžitá náhrada podle § 2999 odst. 1 o.z. ve výši obvyklé ceny. Jelikož žalobkyně odmítla vady nepřevzatého díla odstranit, ponížil soud bezdůvodné obohacení žalovaného o tvrzené náklady, vynaložené na odstranění vad díla v částce 359 639,80 Kč. Žalobkyně se dostala do prodlení s předáním díla, proto jí dnem 19. 2. 2019 započala běžet smluvní pokuta v částce 30 000 Kč denně, jejíž běh skončil okamžikem zániku možnosti žalobkyně splnit povinnost k předání díla, tj ukončením poslední práce na odstraňování vad, které měla odstranit před předáním díla, tj. do 3. 10. 2019, u vad fasády. Podle § 2048 o.z. je dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit bez ohledu na své zavinění, bez možnosti liberace, stačí závěr, že se žalobkyně dostala do prodlení s dokončením a předáním díla, tj. že je nedokončila a nepředala k 18. 2. 2019. Soud na návrh žalobkyně podle § 2051 o. z. a v souladu s judikaturou moderoval smluvní pokutu, přičemž respektoval moderační pravidla vyjádřená v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, tj. konkrétní okolnosti případu, funkci pokuty, okolnosti při porušení povinnosti i okolnosti nastalé později, mají-li původ v samotném porušení povinnosti. V této věci měla smluvní pokuta funkci preventivní, sankční i paušalizační, neboť byla oproti původní smlouvě sjednána za situace, kdy bylo víc než měsíc po původním termínu předání díla, termín byl prodloužen do 18. 2. 2019 a měla zvyšovat nátlak na žalobkyni ke splnění povinnosti. Oběma stranám muselo být jasné, že prodlužování termínu předání díla a případné další prodlení s jeho předáním může vést ke vzniku škod na straně žalovaného , avšak smluvní pokuta značně převyšuje výši škody, která žalovanému mohla vzniknout při nájemném 200 000 Kč měsíčně za období březen až listopad 2019, tj. 1 800 000 Kč a ušlý zisk za další období v důsledku zmrazení trhu s nájemními nemovitostmi v souvislosti s pandemií Covid, která propukla až na jaře 2020, nelze s ohledem na datum odstranění vad 3. 20. 2019 shledat. Smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení, proto věřitel není ve sporu povinen tvrdit a prokazovat splnění předpokladů nároku na náhradu škody a výše škody je relevantní až tehdy, je-li z tvrzení a běžného chodu věcí zřejmé, že je ve zjevném nepoměru ke smluvní pokutě. V daném případě smluvní pokuta převyšovala tvrzený ušlý zisk až o cca 700 000 Kč měsíčně, byla tedy ve zjevném nepoměru, takže její moderace je v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022), možná. Nebylo tak třeba vést další dokazování k tvrzení žalovaného, že po 18.2.2019 již neměly být prováděny další práce dalšími zhotoviteli ani zjišťovat přesnou výši nájemného, které mu mělo ujít. Soud na straně žalovaného neshledal prodlení se zajištěním odstranění vad jinými zhotoviteli, lhůtu, kterou poskytl žalobkyni do konce dubna, resp. do konce června 2019, mu nelze klást k tíži. Žalovaný s odstraňováním vad neotálel, kdy již od dubna 2019 jednal se svědkem , jméno FO, . Moderací nebylo možno snížit smluvní pokutu pod částku 1,8 mil. Kč, odpovídající žalovaným tvrzené vzniklé škodě (bez škody, která mu měla vzniknout zmrazením trhu s nemovitostmi), jak odpovídá § 2051 o.z. Při moderaci soud vzal v úvahu jednání žalobkyně, její neochotu odstranit vady díla, opakovaně dávané možnosti ze strany žalovaného k dokončení díla, narušení zájmů a očekávání na straně žalovaného, nepohodlí ve spojitosti s potřebou zajistit odstranění vad jinými zhotoviteli, výrazné navýšení smluvní pokuty v souvislosti s odložením termínu předání díla, nemožnost žalovaného nemovitosti užívat, event. pronajímat, se zřetelem na možnou škodu na jeho straně. Smluvní pokutu od 19.2.2019 do 30.6. 2019, kdy měla žalobkyně prostor pro odstranění vad moderoval na ½, tj. na částku 1 980 000 Kč a od 1.7. 2019 do 3.10.2019 na 1/3, tj. na částku 950 000 Kč. Celkovou moderovanou částku 2 930 000 Kč soud započetl co do částky 2 896 533,04 na nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolali žalobkyně i žalovaný.

3. Odvolání žalobkyně směřovalo proti výrokům v odst. II., III., IV., V. VI. a VII. Namítala, že se žalovanému nepodařilo prokázat existenci podstatné vady, jež by jej opravňovala dílo nepřevzít, resp. odmítnout jeho převzetí k 18. 2. 2019. Z dokazování naopak vyplynulo, že dílo dokončila, splnila svou povinnost provést a předat je řádně a včas. Rozporovala závěr okresního soudu, že měla provést finální vrstvu vnitřní výmalby, proto za irelevantní považovala otázku jejích vad. Ze smlouvy o dílo a dalších důkazů vyplynulo naopak, že žalovaný požadoval pouze penetraci a určitý počet vrstev malby. Svědek , jméno FO, vypověděl, že žalovaný poptával dekorativní povrchy, že jako finální povrch hodlal užít tapety nebo benátský štuk. Žalovaný si objednal dodatečné stavební práce, zejména montáž parapetů, které nebyly součástí původního díla žalobkyně, jiným zhotovitelem, p. , jméno FO, . Jejich instalace by byla nelogická a neekonomická, pokud by již byla provedena finální výmalba. Skutečnost, že pracovník žalobkyně (p. , jméno FO, ) ověřoval, zda finální výmalbu v některých konkrétních koupelnách provede obkladač, nesvědčí o tom, že by ji měla dělat žalobkyně, z jeho emailu plyne naopak, že výmalbu provádět neměla a bylo třeba si potvrdit, kdo a kde ji provede. Nepodložený je závěr o povinnosti žalobkyně provést finální výmalbu všude, učiněný na základě toho, že žalobkyně v některých místnostech uvedla, že finální výmalba byla zajištěna jiným subjektem. Nelogický je závěr soudu, že pokud by po uzavření smlouvy došlo ke změně, že nebude provádět finální vrstvu výmalby, vyplývalo by z toho, že provede o jednu vrstvu malby méně a druhou vrstvu, která měla být finální, neprovede, avšak ve skutečnosti ji provedla. Stejně by mohl být učiněn závěr, že kdyby měla žalobkyně dělat finální vrstvu, musela by provést vrstvy tři, ale když provedla pouze dvě, druhá vrstva být finální neměla. Není vyloučeno, aby žalobkyně provedla výmalbu podle smlouvy, která by netrpěla žádnými nedostatky, ačkoli by nešlo o vrstvu finální. Důkaz videozáznamy dokumentujícími stav vnitřní výmalby soud pominul. Závěr soudu o určitém lajdáctví žalobkyně při provádění druhé vrstvy, kdy zřejmě ani neměla snahu ji provést jako finální vrstvu kvalitně (viz výslech svědka , jméno FO, ) je nepodloženou spekulací. Soud přitom svědectví tohoto svědka ignoroval ve vztahu k ujednání stran, že výmalba nebude výmalbou finální. Výmalba provedená žalobkyní nevykazovala estetické ani jiné vady.

4. Pokud jde o vady (flekatost) fasády, neexistuje žádná norma pro stanovení směru nátěru, případné tahy štětcem tedy nemohou být vadou díla. Z videozáznamů z února 2019 a z fotodokumentace žalobkyně z doby, kdy dílo mělo být předáno, je zřejmé, že na fasádě nebyly patrné žádné fleky ani průsvitnost nátěru. Soud však neuvedl, jaký skutkový závěr z těchto důkazů učinil, jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. I kdyby se prokázala existence vad fasády, podle svědka , jméno FO, jím prováděné práce, které ani nebyly předmětem díla žalobkyně, v souhrnu nezabraly více než jeden měsíc, nemůže tedy obstát požadavek žalovaného na smluvní pokutu za 238 dnů.

5. Vady střechy rovněž nebyly prokázány. Střecha byla v pořádku a nezatékalo do ní, což potvrdil soudní znalec žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , který ve svém výslechu popřel závěry svého písemného posudku, v němž uvedl, že střecha vykazuje vlhkost po zatékání. Soudní znalec sám kvalitu střechy ani její vlhkost nezkoumal, vyšel ze zprostředkovaných informací od technického dozoru investora, který nemá potřebné odborné znalosti. Soud vycházel z tohoto znaleckého posudku, ačkoli je v rozporu s dalšími důkazy. Řádné provedení střechy bez vad a zatékání po datu, kdy mělo být dílo předáno, potvrdil v řízení sp. zn. , spisová značka, , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatel subdodavatele části díla – střechy – společnosti , právnická osoba, , který uvedl, že zatékání střechy bylo zjištěno koncem r. 2018 a začátkem r. 2019, ještě před plánovanou přejímkou díla bylo odstraněno. Následné práce na střeše na podzim 2019 byly požadavkem žalovaného ke zvýšení izolační spolehlivosti. O řádném provedení střechy svědčí i protokol z revize střechy z 27.9.2019 a výslech svědka , jméno FO, . Subdodavatel střechy byl vybrán žalovaným bez ingerence žalobkyně a prováděl i následnou revizi a položení další izolační vrstvy. Případné poškození střechy by tak vzniklo činností třetí osoby, anebo činností uvedené společnosti, odpovědnost za vady by tedy nešla za žalobcem. I v případě vadného provedení střechy by se však soud měl zaobírat rozporem požadavku žalovaného na smluvní pokutu s dobrými mravy.

6. Hydraulická výhybka v technické místnosti byla umístěna v souladu s pokyny výrobce a její funkčnost a umístění zkontroloval revizní technik, který otopný systém spustil, jak uvedl svědek , jméno FO, , topenář. Vodorovná pozice výhybky byla v projektové dokumentaci uvedena chybně, podle vyjádření výrobce z 11.3.2019 je správné umístění ve svislé poloze, jak je provedla žalobkyně. Chybné umístění či instalaci akumulačního zásobníku teplé vody žalovaný netvrdil, první zmínka je až ve zprávě , tituly před jménem, , jméno FO, . Tento důkaz však byl založen až po koncentraci řízení a soud se jím tudíž neměl zabývat. Náklady na změnu umístění anuloidu jsou přemrštěné, ačkoli žalobkyně jejich výši sporovala, soud se touto otázkou nijak nezabýval a své závěry nedostatečně zdůvodnil. Svědek , jméno FO, přitom potvrdil, že náklady 80 000 Kč za jeden den práce neodpovídají obvyklé výši.

7. Nárok na smluvní pokutu žalovanému nevznikl. I za předpokladu vzniku nároku, soud smluvní pokutu, jejíž výše je nepřiměřená, správně moderoval. Smluvní pokuta je v hrubém nepoměru k celkové hodnotě díla, která činila včetně DPH 6 699 754 Kč. Neuhrazená část ceny díla požadovaná žalobkyní v tomto řízení je 3 267 272,84 Kč a smluvní pokuta požadovaná žalovaným je v částce 7 140 000 Kč. Její přiznání žalovanému by bylo nespravedlivé, jelikož činil v průběhu provádění stavby obstrukce za účelem zdržení žalobkyně a dosažení smluvní pokuty. Požadovaná smluvní pokuta je též v hrubém nepoměru k tvrzené hodnotě nedodělků 370 739,80 Kč.

8. Žalobkyně odstoupila od smlouvy o dílo pro stavební nepřipravenost na straně žalovaného, kdy značná část prací na stavbě byla prováděna dalšími zhotoviteli najímanými přímo žalovaným, kteří své práce často nedokončovali včas, a tak žalobkyně, jejíž dílo technologicky na tyto dodavatele navazovalo, nemohla ukončit své dílo včas z důvodů na straně žalovaného. To vedlo k uzavření dodatku č. 2 ke smlouvě o dílo, podle nějž měl žalovaný povinnost potvrzovat soupisy provedených prací pro následnou fakturaci, kterou však úmyslně neplnil s cílem ztížit co nejvíce vymáhání dlužné částky za provedené práce. Pokud by práce byly náhradním zhotovitelstvím za žalobkyni, probíhaly pouze několik málo dnů a ve vztahu k tomu není smluvní pokuta přiměřená, navíc za situace, kdy žalovaný měl nepoctivý úmysl. Při moderaci smluvní pokuty soud pochybil, když bral v úvahu psychické vyčerpání žalovaného a s tím spojené problémy, ačkoli žalovaný nic takového netvrdil a nevedl k tomu žádné dokazování. Žalovanému nevznikla žádná škoda. Soud chybně vyšel z jeho neprokázaného tvrzení o ušlém zisku z nájemného 200 000 Kč měsíčně a opřel se pouze o obecné úvahy, aniž by zjišťoval skutečnou vzniklou škodu. Výše vzniklé škody je přitom relevantní pro úvahu o přiměřenosti smluvní pokuty, dle ustálené judikatury a výkladu k § 2051 o.z. K vyčíslení reálné výše škody by bylo nutno zjistit, zda byla nemovitost způsobilá k pronajímání nejen z hlediska údajných vad díla, ale i s ohledem na další probíhající práce (nedodělky jiných zhotovitelů), které mohly znemožňovat či oddalovat pronájem nemovitosti a tak zásadním způsobem ovlivňovat výši škody z titulu ušlého zisku. Soud tak pochybil, pokud se nezabýval skutečným stavebně technickým stavem nemovitosti v době, kdy mělo být dílo předáno a kdy mohla být nemovitost reálně pronajata za tržních podmínek. P. , jméno FO, prováděl rozsáhlé práce na podzim r. 2019, které žalovaný poptával a uzavíral smlouvu o jejich provedení až v květnu r. 2019, je proto těžko představitelné, že by byl připraven dům pronajímat již od března 2019. V době plánovaného převzetí díla neměl žalovaný zasmluvněny části díla, bez nichž nebylo možno objekt kolaudovat a užívat (komunikace kolem objektu, přemístění sloupu veřejného osvětlení, osazení svítidel, dokončení montáže vnějšího zábradlí). Žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud jí napadené výroky rozhodnutí změnil tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit jí částku 3 256 172,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10.2.2022 do zaplacení, zamítne nárok žalovaného ve zbývající části a přizná náhradu nákladů řízení žalobkyni v plné výši ze žaloby i ze vzájemného návrhu, uloží povinnost žalovanému nahradit náklady řízení státu, eventuálně aby prvoinstanční rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

9. Žalovaný se odvolal částečně proti výroku v odst. I. (co do částky 11 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 12. 5. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 475 000 Kč od 12. 5. 2021 do 9. 2. 2022), proti odst. IV. výroku, jímž byl zamítnut jeho vzájemný návrh, co do částky 475 000 Kč, jakož i proti závislým výrokům o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení státu (odst. V., VI. a VII. výroku). Uváděl, že soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav a nedopustil se ani žádných vad v průběhu řízení, v zásadě správné jsou i jeho právní závěry. Nesouhlasil však s rozsahem moderace smluvní pokuty. Zatímco smluvní pokutu za období od porušení povinnosti dílo provést (19. 2. 2019) do konce června 2019 moderoval soud na polovinu, za následující období (od 1. 7. 2019), končící dnem, kdy zanikla povinnost žalobkyně dílo provést pro faktickou nemožnost důsledkem toho, že si žalovaný dílo nechal dokončit náhradními zhotoviteli (3. 10. 2019), moderoval na třetinu. Obě období jsou však pro žalovaného zcela rovnocenná, po celou dobu neměl k dispozici perfektní výsledek díla. Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že nelze přičítat k tíži žalovaného, že žalobkyni poskytl dodatečnou lhůtu k dokončení díla a že žalovaný s odstraňováním vad neotálel. Navrhoval proto, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně, aby jej změnil tak, že uloží povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 781 172,84 Kč od 12. 5. 2021 do 9. 2. 2022, žalobu částečně zamítne co do částky 3 731 172,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 5. 2021 do 9. 2. 2022, uloží povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému částku 505 766,96 Kč (31 766,96 + 475 000), zamítne vzájemný návrh co do částky 3 406 700 Kč a uloží žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení o žalobě i o vzájemné žalobě.

10. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

11. Odvolání žalobkyně ani odvolání žalovaného nejsou důvodná.

12. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně zodpovědně přistoupil k objasnění a rozhodnutí této složité kauzy a provedl dokazování v rozsahu pro to potřebném. Provedené důkazy řádně popsal a vyhodnotil v odůvodnění svého rozhodnutí a učinil z nich zcela správné skutkové závěry. Věc bezchybně posoudil i po právní stránce. Na pečlivé, výstižné a přesvědčivé odůvodnění jeho rozhodnutí odvolací soud plně odkazuje a pouze k odvolacím námitkám účastníků dodává následující:

13. Zcela správně v otázce vad díla opravňujících žalovaného k odmítnutí převzetí díla (vnitřní výmalba, fasáda, střecha) okresní soud učinil své závěry nejen z provedených důkazů, ale opřel se i o předchozí rozsudky v jiné věci týchž účastníků (řízení u Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , spisová značka, ), kde byla otázka vad podrobena důkladnému dokazování a, s výjimkou další posuzované vady technické místnosti, též přezkumu odvolacím soudem (řízení u Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , spisová značka, ). Takový postup zcela odpovídá ust. § 135 odst. 2 o.s.ř., podle něhož otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Jak správně uvedl okresní soud, nic nebránilo tomu, aby z rozhodnutí těchto soudů vyšel, odůvodnit by musel pouze případnou odchylku od nich.

14. Odvolání žalobkyně v části týkající se vad díla nepřináší nic nového nad rámec argumentace, kterou uplatňovala již v prvoinstančním řízení a je převážně založeno na polemice se skutkovými zjištěními okresního soudu. Žalobkyně se dopouští vytrhávání jednotlivých důkazů, které pak vykládá ve prospěch svých tvrzení, aniž by je hodnotila ve vzájemných souvislostech a v kontextu s jinými zjištěními, jak to učinil okresní soud (např. závěr o povinnosti žalobkyně provést druhou vrstvu jako finální vrstvu výmalby soud dovodil ze smlouvy o dílo, jakož i dalších důkazů – email , jméno FO, ohledně provedení finální malby obkladačem žalovaného v některých koupelnách, vyjádření žalobkyně k soupisu nedodělků, úvahy žalovaného o možném provedení benátského štuku - viz odst. 59. -66. odůvodnění rozsudku). Dovozovat ze svědectví , jméno FO, o poptávce žalovaného na dekorativní povrchy, že nežádal od žalobkyně provedení finální vrstvy nebo z okolnosti, že si žalobce objednal dodatečnou montáž parapetů, jejichž instalace by mohla poškodit hotovou výmalbu, je pouhou spekulací. Zcela logický je závěr, že pokud podle smlouvy žalobkyně měla provést penetrační nátěr a 2 vrstvy malby a tyto skutečně provedla, potom došlo-li by po uzavření smlouvy k dohodě, že nebude již provádět finální vrstvu, provedla by o jednu vrstvu méně (odst. 67. odůvodnění). Nekvalitní provedení malby bylo prokázáno vícero důkazy - znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , svědeckou výpovědí , jméno FO, a protokolem o svědecké výpovědi , jméno FO, v předchozí věci účastníků.

15. Videozáznam a fotografie předložené žalobkyní, o nichž soud prvního stupně uvedl, že jimi nebylo prokázáno, že by fasáda ke dni, kdy dílo mělo být předáno, netrpěla vadami, byly hodnoceny řádně i ve vztahu k důkazům dalším, zejm. posudku soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , výpovědi svědka , jméno FO, (odst. 83 odůvodnění rozsudku). Odvolací soud se shoduje s hodnocením soudu prvního stupně, že jiný závěr ve prospěch tvrzení žalobkyně z videozáznamu zachycujícího obchůzku interiérem a exteriérem domu učinit nelze, tím spíš, že je zde celá řada dalších okresním soudem citovaných důkazů svědčících o vadách takového charakteru, že opravňovaly žalovaného k odmítnutí převzetí stavby. Totožná otázka byla ostatně již jedenkrát soudy zhodnocena v řízení shora uvedených spisových značek (viz odst. 83. – 89. odůvodnění).

16. Vadami střechy se soud zaobírá podrobně v odst. 90. – 99. odůvodnění se zcela správným závěrem o existenci vady v podobě zatékání, která nebyla řádně opravena a k níž došlo ještě před termínem předpokládaného předání díla žalovanému. Výpověď svědka , jméno FO, , na niž se odvolává žalobkyně, stojí jako důkaz osamocena proti dalším důkazům, zejména proti znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Jeho písemný posudek není v rozporu s jeho výpovědí, znalec objasnil situaci, kdy sice při prohlídce stopy zatékání nezjistil, avšak vysvětlil, že viditelnost stop závisí na množství vody, které do střechy nateče a zda se projeví na stropě. Jak správně uvádí okresní soud, zásadním zjištěním znalce je vlhkost zabudovaná ve střešním plášti a nefunkční parotěsná zábrana s tím, že pokud opravu, při níž k tomuto došlo, prováděl subdodavatel žalobkyně, společnost , právnická osoba, , bez ohledu na to, že dle žalobkyně určil tuto společnost žalovaný, odpovědnost za vadné provedení díla stíhá žalobkyni (odst. 96.) Správný je i závěr, že šlo o podstatnou vadu zakládající právo žalovaného odmítnout převzetí díla.

17. K otázce vad v technické místnosti provedl okresní soud rovněž obsáhlé dokazování, které popsal v odst. 140. – 154. odůvodnění svého rozhodnutí se závěrem, že smluvní povinností žalobkyně bylo provést dílo podle projektu, původně nesprávné umístění anuloidu i akumulačního zásobníku teplé vody žalobkyní bylo proto nutno uvést do souladu s projektovou dokumentací. Námitku chybné projektové dokumentace žalobkyně prezentovala již v prvoinstančním řízení a soud ji neshledal důvodnou. Naopak ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, a znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, jednoznačně vyplývá, že bylo umístění těchto věcí v projektové dokumentaci vodorovné z důvodu zajištění přístupnosti k jednotlivým zařízením, přičemž se i zde se soud opřel o shodné výsledky dokazování k této otázce ve věci sp. zn. , spisová značka, .

18. Zpráva , tituly před jménem, , jméno FO, nebyla opožděným důkazem. Z obsahu spisu plyne, že při jednání dne 22. 3. 2023 (č. l. 533 spisu) adresoval soud účastníkům výzvu dle § 118a odst. 1, odst. 3 k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k pracem prováděným náhradními dodavateli, ve lhůtě 30 dnů od doručení protokolu (k tomu došlo 23. 3. 2023, důkazní návrh byl učiněn 20. 4. 2023). Toto poučení soudu prolamuje koncentraci řízení, neboť podle § 118b odst. 1 o.s.ř. platí, že soud smí přihlédnout k později uvedeným skutečnostem či důkazům, pokud jde o skutečnosti či důkazy, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř.

19. K ceně prací společnosti , právnická osoba, se prvoinstanční soud vyjádřil v odst. 153. odůvodnění rozsudku. Odvolací soud na to odkazuje a dodává, že vyúčtovaná částka přesně odpovídá cenové nabídce zhotovitele, obsahující podrobný rozpis použitého materiálu i provedených výkonů. Ke zpochybnění výše a důvodnosti vynaložení těchto nákladů nepostačí pouhá námitka, že se žalobkyni jeví nepřiměřené s ohledem na krátkou dobu trvání prací zhotovitelem prováděných. Odvolací soud tak rovněž považuje tuto částku za obvyklou a nezbytně vynaloženou na odstranění vad.

20. Zcela správné jsou podle odvolacího soudu i prvoinstanční závěry v otázce smluvní pokuty. Soud prvního stupně ve svých úvahách o smluvní pokutě a její moderaci plně respektoval všechna zásadní kritéria vymezená § 2048 a násl. o.z., jakož i konstantní judikaturou, tj. význam zajišťované povinnosti, okolnosti sjednání smluvní pokuty a její charakter (sankční, preventivní i paušalizační). Dospěl ke správnému závěru o potřebě moderace smluvní pokuty tak, aby těmto kritériím odpovídala. Rozlišení dvou období s různou mírou moderace je na místě. Pro období od 19. 2. 2018 do 30. 6. 2018 byla správně moderována smluvní pokutu na ½, neboť v tomto období měla stále ještě vedle dalšího i charakter donucovací, kdy měla a mohla žalobkyni vést k provedení a dokončení díla. V dalším období od 1. 7. 2019 do 3. 10. 2019, kdy již žalovaný odstraňoval vady stavby sám a smluvní pokuta tedy své donucovací funkce pozbyla, avšak při zachování všech ostatních jejích funkcí, se snížení smluvní pokuty na 1/3 jeví zcela odpovídající. I v této otázce lze na odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí zcela odkázat, úvahy soudu, jimiž byl veden při svém rozhodování, jsou v rozsudku podrobně popsány, jsou logické a konzistentní21. Co se týká namítaného hrubého nepoměru smluvní pokuty ve vztahu k celkové ceně díla a rovněž celkové hodnotě nedodělků, podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3622/2011, z pohledu přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit jinak smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku. Pevně stanovenou smluvní pokutu by bylo možno (při současném zohlednění všech okolností případu) považovat za nepřiměřenou s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li smluvní pokuta zajištěné pohledávky určité výše v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka; zde výše smluvní pokuty plně odvisí od doby, po kterou dlužník své smluvní pokutou zajištěné povinnosti neplní – čím delší je doba prodlení, tím vyšší je smluvní pokuta. Jinak řečeno, na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou „denní sazbu“ smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit. Uvedené rozhodnutí přesně dopadá na projednávanou věc, kdy výsledná výše smluvní pokuty je důsledkem dlouhodobého prodlení žalobkyně s dokončením a předáním díla a její moderace z výše uvedených důvodů není na místě. Tvrzením žalobkyně o porušení povinností žalovaného a jeho účelovém jednání při převzetí díla se řádně zabýval již soud prvního stupně, s jeho závěry k těmto otázkám v odst. 194. – 197. odůvodnění rozsudku odvolací soud plně souhlasí a pro stručnost na ně odkazuje. Výše škody sama o sobě není kritériem pro uvážení o nepřiměřenosti smluvní pokuty ani o míře jejího snížení. Podle § 2051 o.z. se jedná o hranici, pod kterou nelze smluvní pokutu snížit (podrobně též Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 32 Odo 631/02). Pokud funkcí smluvní pokuty ve věci účastníků bylo, mimo jiné, motivovat žalobkyni k řádnému a včasnému dokončení a předání díla, s nímž měl žalovaný následně záměr nakládat formou pronájmu za účelem dosažení zisku, pak je úvaha o výši možné škody ve vztahu k moderované částce smluvní pokuty pro období od 18.3.2022 dále, při dodržení shora uvedeného kritéria zcela relevantní. Posouzení přiměřenosti a případná moderace smluvní pokuty je věc volné úvahy soudu. Zvažoval-li tedy prvoinstanční soud důsledky dopadající na žalovaného vlivem včasného nedokončení díla v podobě psychických problémů, nepohodlí apod., jde právě o tuto volnou úvahu o obvyklých důsledcích, které běžně nastávají v obdobných situacích a nejedná se o skutečnosti, které by bylo zapotřebí tvrdit a dokazovat. Obdobně platí o výši škody, která mohla žalovanému vznikat v podobě ucházejícího zisku z nájemného 200 000 Kč měsíčně a která byla ve zjevném nepoměru vůči smluvní pokutě ve výši 900 000 Kč měsíčně, kteroužto okolností se soud prvního stupně rovněž řádně zaobíral a vysvětlil s důrazem na smysl a účel smluvní pokuty, proč právě v ní shledává důvod pro moderaci, aniž by přesnou výši škody a s tím související okolnosti jako stavebně technický stav nemovitosti, dobu, od kdy byla skutečně způsobilá k pronajímání apod., bylo nutno dokazovat. Na jeho závěry v odst. 183. – 192. odůvodnění rozsudku odvolací soud plně odkazuje.

22. Prvoinstanční rozhodnutí proto odvolací soud potvrdil, včetně výroků o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení státu, podle § 219 o.s.ř.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně ani žalovaný nebyli se svými odvoláními úspěšní, proto bylo rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z nich.