5 Co 1421/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 4. 2025, č. j. 4 C 69/2024-225,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 822 125,64 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 111 021,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. , číslo, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a pozemku parc. č. , parcelní číslo, , zahrada, vše v k. ú. , adresa, . Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 79 428 Kč.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně sice podepsala darovací smlouvu o darování těchto nemovitých věcí žalovanému, ale při jejím podpisu měla za to, že podepisuje doklady potřebné pro to, aby nedošlo k odstranění zahradního domku, na pozemku p. č. , parcelní číslo, (který nebyl zapsán v katastru nemovitostí), o čemž byla přesvědčována žalovaným. Žalobkyně s ohledem na své potíže se zrakem nebyla schopna si přečíst, co podepisuje, její vůle nesměřovala k převodu nemovitostí. Uvedené přesvědčovací jednání žalovaného (jehož verzi o dohodě účastníků, že dojde k darování, pokud provede rekonstrukci nemovitostí, soud neuvěřil) soud prvního stupně vyhodnotil jako jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž posoudil darovací smlouvu jako neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. Žalobě na určení vlastnického práva žalobkyně (na níž má právní zájem - v katastru nemovitostí je evidován jako vlastník předmětných nemovitých věcí žalovaný) proto vyhověl. Zároveň podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plně úspěšné žalobkyni přiznal celou náhradu nákladů řízení proti žalovanému.

3. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu včas odvolal žalovaný. Setrval na tom, že žalobkyně sama o své dobré vůli rozhodla, že mu daruje mimo jiné uvedené nemovitosti, neboť se o ně pečlivě staral, opravil je a udržoval v provozu tak, aby je žalobkyně mohla užívat. Již před projednáním dědictví po zemřelém , jméno FO, žalobkyně navrhla žalovanému, že by mu nemovitosti dala. Ve svém bydlišti v Seattlu má žalovaná dostatek nemovitostí a prostředků minimálně do konce svého života. Poté, co se o provedení změn týkajících se nemovitostí dozvěděli příbuzní, informovali jedinou dceru žalované, která dosud žádnou nemovitost od žalobkyně nedostala. Dostavila se jejich závist a dcera dále již zajistila podání žaloby. Tímto vztahem se prvoinstanční soud nezabýval, ačkoliv je to ve věci podstatné. Soud, aniž by si opatřil znalecký posudek, který by stanovil, jakou měla žalobkyně schopnost vidět a slyšet, sám posoudil podle zdravotních záznamů a informací z internetu zdravotní stav žalobkyně. Svědectví dcery, syna a zetě žalovaného bylo soudem podhodnoceno, právě oni přišli do kontaktu se žalobkyní a oni s ní komunikovali (na rozdíl od dalších příbuzných) ohledně nemovitostí v , adresa, . Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba se zamítá.

4. Žalobkyně naopak navrhla rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdit, kdy se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které odpovídají i zjištěnému skutkovému stavu v trestním řízení, kde byla na žalovaného podána obžaloba, a to nejen pro podvodné jednání ohledně nemovitostí, ale i dalších skutků (neoprávněný převod vozidel a odčerpání několikamilionové částky z bankovního účtu žalobkyně). Soud prvního stupně správně zjistil i zdravotní stav žalobkyně, a to z lékařských zpráv předcházejících okamžiku sporovaného převodu nemovitostí, z nichž vyplynulo, že žalobkyně trpí několika zdravotními obtížemi včetně zásadních vad zraku, jež blíže žalobkyně ve vyjádření popsala. Nebyla tak schopna si sama čehokoliv přečíst, což potvrdila její dcera vyslechnutá jako svědkyně. Pokud tedy žalobkyně skutečně podepsala předmětnou darovací smlouvu, kterou v žádném případě nepodepsala vědomě, byl tento dokument podepsán v přesvědčení, že podepisuje podklad pro legalizaci jejího menšího domku pro hosty, který dosud není stále zapsán v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně prohlédl záměrnou účelovost a nepřesnost výpovědí svědků navržených žalovaným – , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Dle žalobkyně soud prvého stupně dospěl ke správnému závěru, že uvedená darovací smlouva je nicotného charakteru, resp. eventuelně absolutně neplatná, a tedy výlučným vlastníkem uvedených nemovitých věcí v , adresa, je i nadále je žalobkyně. Co se týče nákladového výroku, má žalobkyně za to, že u tarifní hodnoty je třeba vycházet z částky 8 830 750 Kč, jak byly nemovité věci oceněny znaleckým posudkem v trestním řízení, a proto navrhla, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 817 335,64 Kč.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Odvolací soud souhlasí se skutkovými závěry soudu prvého stupně v napadeném rozsudku a plně na tyto závěry včetně hodnocení důkazů odkazuje. K odvolacím námitkám doplněných žalovaným při odvolacím jednání odvolací soud uvádí následující.

7. Soud prvého stupně v prvé řadě správně vzal v potaz tvrzení žalovaného, který ve vyjádření k žalobě odůvodnil darování předmětných nemovitostí tím, že mu žalobkyně řekla, že pokud provede rekonstrukci nemovitostí na své náklady, tak mu nemovitosti daruje. K tomu v souladu s provedenými důkazy soud prvého stupně uzavřel, že jednak nedošlo k rekonstrukci, ale jen k údržbě nemovitostí a nadto vše hradila žalobkyně a nikoliv žalovaný.

8. Dále se soud prvého stupně řádně zabýval výpověďmi dětí žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, a jejího manžela , jméno FO, , kteří podporovali verzi žalovaného o dobrovolném darování nemovitostí. Soud prvého stupně z těchto výpovědí správně nevycházel pro jím popsané rozpory. K tomu lze doplnit, že o návštěvě v bydlišti žalovaného, při níž měla žalobkyně , jméno FO, povědět o darování nemovitostí, se ve svých výpovědích na počátku řízení žalovaný ani jeho syn nikterak nezmínili a žalovaný jejich výpověď navrhl až ke konci řízení. Dcera žalovaného se přitom skutečně nezmínila o videu ze , adresa, , ač o jeho zaslání jmenované vypovídal syn žalovaného.

9. Spolu se závěry soudu prvého stupně svědčícími ve prospěch žalobkyně lze zdůraznit, že žalovaný se začal zajímat a pečovat o předmětné nemovitosti až poté, co zemřel právní předchůdce žalobkyně, po němž žalobkyně tento majetek zdědila. Žalovaný si sjednal přístup k účtům žalobkyně, z nichž začal čerpat již od roku 2021 a postupně vyčerpal veškeré finanční prostředky nabyté žalobkyní v dědictví. Rovněž na sebe a svého syna převedl automobily z tohoto dědictví. Z toho je zjevný zájem žalovaného na získání co největšího množství majetku. Po vzniku sporů se žalobkyní se žalovaný pokusil na syna převést i projednávané nemovitosti, což plyne z předběžného opatření vydaného v této věci. Rovněž tak na syna převedl další své nemovitosti, jak vyplývá z předběžného opatření vydaného ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 89/2024 (viz níže), kdy o tomto předběžném opatření rozhodoval v odvolacím řízení podepsaný soud. Z těchto kroků žalovaného je zjevná jeho snaha ztížit výsledek řízení v projednávané věci a dále ztížit možný výkon rozhodnutí v případě neúspěchu v uvedené „písecké“ věci. Konečně za významné odvolací soud považuje skutečnost, že žalovaný po vzniku sporů se žalobkyní přestal o nemovitosti, jež jsou předmětem tohoto řízení, pečovat, což neodpovídá běžnému jednání v případě, že je nabyvatel v dobré víře o nabytí nemovitostí. Všechny tyto skutečnosti svědčí dle odvolacího soudu o tom, že žalobní tvrzení žalobkyně odpovídají skutečnosti.

10. Její verzi napovídá nejen vlastní výpověď, ale i výpověď její dcery. Oproti tvrzením žalovaného a výpovědím jeho rodinných příslušníků odvolací soud přitom vychází z dobrých vztahů žalobkyně a její dcery, neboť v roce 2023 do České republiky z USA přiletěly společně, vysvětlily, z jakého důvodu dcera odjela na sever (má zde dům a známé), obě jmenované bydlí v USA v blízkosti u sebe, dcera o žalobkyni v USA pečuje, jak obě vypověděly, a i v tomto řízení obě postupují ve shodě.

11. Byť odvolací soud ctí presumpci neviny, je patrné, že ani dosavadní výsledky trestního řízení zmiňovaného soudem prvního stupně v napadeném rozsudku verzi žalovaného nepodporují, neboť v této trestní věci již byla podána u zdejšího soudu na žalovaného obžaloba (i pro předmětné podvodné jednání týkající se uvedených nemovitostí), přičemž tato věc, jež je vedena pod sp. zn. 17 T 31/2025, dosud nebyla skončena rozhodnutím soudu, jak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti. Obdobné lze uvést u již citovaného řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 89/2024, v níž bylo rozsudkem ze dne 14.10.2025, č. j. 4 C 89/2024-377 žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 44 000 Kč odpovídající obvyklé ceně osobního automobilu , název, a částku 1 700 000 Kč odpovídající obvyklé ceně osobního automobilu , název, , kdy i zde soud prvého stupně dovodil, že vůle žalobkyně nesměřovala k darování vozidel žalobkyně nabytých z dědictví žalovanému či jeho synovi, a proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení. Rozsudek není pravomocný, bylo proti němu dle systému justice.cz podáno odvolání (což potvrdil i žalovaný) a tento rozsudek tak dosud není ve smyslu § 159a odst. 1 o. s. ř. závazný pro účastníky tohoto řízení, ovšem ani dosavadní výsledky tohoto řízení nejsou zjevně ve prospěch žalovaného v dané věci.

12. Ostatně další důležitou skutečností svědčící o správných skutkových závěrech soudu prvního stupně je jednoznačný listinný důkaz, který zmínil i soud prvého stupně, a to žalobkyní udělená plná moc žalovaného k prodeji auta , název, , z něhož evidentně vyplývá, jaký přístup ke správě nabytých věcí měla žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že nakonec mu žalobkyně uvedené vozidlo darovala (a potvrdily to ve svých výpovědích i jeho děti). Soud prvého stupně však tuto skutečnost za zjištěnou neměl, což s ohledem na již citované skutkové závěry odvolací soud považuje za správné.

13. Za dané situace je logické, že soud prvého stupně nevycházel ani z tvrzení žalovaného (a důkazů k tomu provedených navržených žalovaným, zejména výpovědí jeho blízkých) o tom, že žalobkyně i s ohledem na její předchozí jednání v žalovaným popsaných situacích byla schopná si text darovací smlouvy před jejím podpisem přečíst, a naopak vzal z výpovědi žalobkyně a výpovědi její dcery za prokázané, že tomu tak nebylo. Tento závěr plyne i z lékařských zpráv sepsaných na základě vyšetření provedených v době předcházející uzavření darovací smlouvy (konkrétně 18. 10. 2021 a 18. 4. 2022). Tyto lékařské zprávy upozorňují jednak na potíže žalobkyně s viděním na dálku, ale stanoví též diagnózu VPMD obou očí žalobkyně, tj. věkem podmíněnou makulární demenci, o niž je všeobecně známo (§ 121 o. s. ř.), že je nemocí postihující sítnici oka, která znamená zásadní potíže se čtením; v tomto konkrétním případě je tato nemoc ztížená ještě geografickou atrofií. S ohledem na shora uvedené výsledky dokazování tak nebylo třeba k tomuto onemocnění provádět znalecké zkoumání. Poukazoval-li žalovaný na výslech svědkyně lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , tak přesto, že při vyšetření žalobkyně tato lékařka neměla dle své výpovědi pocit, že by žalobkyně měla problémy se zrakem, usuzovala tak jenom z toho, že žalobkyně šla k sestřičce na odběry, pak se vracela do ordinace, přišla ji jako běžný pacient v tomto věku. Ovšem jmenovaná lékařka oči žalobkyně nevyšetřovala, žalobkyně u ní ničeho nečetla, jak lékařka uvedla. Ani touto výpovědí tak nelze zpochybnit žalobčininu verzi.

14. Navrhoval-li žalovaný znalecký posudek i k posouzení sluchu žalobkyně, rovněž tento důkaz je nadbytečný, neboť verzi žalovaného o vědomém darování nemovitostí ze strany žalobkyně (které mělo být dle žalovaného spojeno s přečtením darovací smlouvy žalobkyni z jeho strany) soud ze shora uvedených důvodů nevěří.

15. Nic na tom nemění ani vyjádření žalovaného před odvolacím soudem o tom, že , jméno FO, před trestním soudem vypověděl, že žalobkyně chtěla, aby objekt zůstal v rodině , jméno FO, . Jen z toho nelze dovodit, že žalobkyně chtěla nemovitosti darovat, natož žalovanému, a to i s přihlédnutím k tomu, že rodina , jméno FO, je široce rozvětvená (jak plyne například z usnesení o zahájení trestního stíhání).

16. Z hlediska právního hodnocení soud prvého stupně správně uzavřel, že vůle žalobkyně nesměřovala k darování předmětných nemovitostí. Měla za to, že podepisuje doklad k legalizaci zahradního domku, který není zapsán v katastru nemovitostí, ač zapsán být má, o čemž ji přesvědčil žalovaný. Takové jednání je typickým jednáním v omylu o rozhodné okolnosti (zde o právním důvodu právního jednání), do něhož byla žalobkyně uvedena žalovaným. Jedná se o speciální důvod neplatnosti právního jednání (§ 583 o. z.), a proto se nepostupuje podle § 580 odst. 1 o. z. Dle odvolacího soudu se dokonce jedná o omyl vyvolaný úmyslně, tj. lstí žalovaného (§ 584 odst. 2 o. z.), kdy žalovaný zjevně zneužil vysokého věku žalované, jejího zdravotního handicapu spočívajícího v neschopnosti číst a její tehdejší důvěry k němu (v té době udržoval její nemovitosti, vozil ji do nich, zařídil jí advokáta pro dědické řízení či zajistil zřízení účtu v ČR), neboť žalobkyni vnutil legendu o nelegálním stavu do katastru nezapsaného zahradního domku spojenou s hrozbou jeho odstranění úřady v případě nezjednání nápravy, čímž ji přesvědčil k podepsání listiny, o níž se žalobkyně domnívala, že se jedná právě o legalizaci zahradního domku, ovšem k podpisu jí předložil darovací smlouvu. V takovém případě dosažení omylu lstí se ani nezkoumá, zda se jednalo ze strany žalobkyně o omyl omluvitelný či nikoliv, tj. zda se mohla s obsahem darovací smlouvy před jejím podpisem seznámit. Žalobkyně namítla neplatnost (§ 586 odst. 2 o. z.) této darovací smlouvy již v žalobě, která byla dle obsahu spisu žalovanému doručena dne 10. 4. 2024. Soud prvého stupně tak dospěl ke správnému závěru, že předmětná darovací smlouva je neplatná a správně tak žalobě o určení vlastnického práva žalobkyně vyhověl. Proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve věci samé podle § 219 o. s. ř potvrdil.

17. Co se týče rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, byl tento výrok odvoláním žalovaného dotčen též. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyně je ve věci samé zcela úspěšná (což potvrdil i odvolací soud), a proto jí proti žalovanému náleží plná náhrada nákladů řízení - § 142 odst. 1 o. s. ř. Při rozhodování o této náhradě nákladů řízení soud prvého stupně u advokátních nákladů žalobkyně vycházel z paušální tarifní hodnoty § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 a písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném do tohoto data, neboť žalobkyní tvrzenou hodnotu sporných nemovitých věcí 10 000 000 Kč neměl za prokázanou. V průběhu odvolacího řízení však žalobkyně doložila odborné vyjádření realitní kanceláře , právnická osoba, se sídlem v , adresa, , které předmětné nemovité věci ocenily po porovnání s obdobnými nemovitými věcmi, které byly předmětem prodejů obvyklou cenou k 3. 1. 2025 v částce 8 830 750 Kč. V případě zjištěné obvyklé ceny nemovitých věcí, u nichž je v soudním řízení rozhodováno o určení vlastnictví, se pak nevychází z citovaného § 9 odst. 4 advokátního tarifu, ale tarifní hodnotou ve smyslu § 8 odst. 1 téhož předpisu je obvyklá cena nemovitých věcí. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně, který neměl k dispozici předmětné odborné vyjádření, považuje za tarifní hodnotu o určení výše sazby advokátní odměny zástupce žalobkyně při zastupování před soudem prvého (ale i druhého) stupně částku 8 830 750 Kč, kde sazba odměny činí ve smyslu § 7 advokátního tarifu částku 43 660 Kč. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uvádí, že před soudem prvého stupně bylo vykonáno 15 úkonů právní služby ze strany advokáta žalobkyně, čemuž odpovídá částka 654 900 Kč. K té je třeba připočítat náhradu hotových výdajů ve smyslu § 13 advokátního tarifu (12 x 300 Kč a 3 x 450 Kč), cestovné spolu s náhradou za ztrátu času ve výši 14 634 Kč (§ 14 advokátního tarifu), dále 21% DPH k těmto částkám a soudní poplatky 5 000 a 1 000 Kč. Odvolací soud zde odkazuje na podrobné odůvodnění soudu prvého stupně. Celkem se jedná o částku 822 125,64 Kč, která převyšuje soudem prvého stupně přiznaných 79 428 Kč, a proto odvolací soud v této části, tj. v nákladovém výroku napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ZMĚNIL a přiznal žalobkyni proti žalovanému shora uvedené náklady. Jedná se sice o rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ovšem o náhradě nákladů řízení se zásadně rozhoduje z úřední povinnosti, přičemž vyšší tarifní hodnotu uplatnila žalobkyně již před soudem prvého stupně. Měnící rozhodnutí odvolacího soudu je tak v tomto případě v souladu se stanoviskem pléna Ústavního soudu Pl ÚS st. 60/24.

18. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, proto jí náleží znovu plná náhrada nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta za dva úkony právní služby za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. g) a ch) advokátního tarifu) opět po 43 660 Kč (§ 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu), ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu. Dále do nákladů řízení žalobkyně patří cestovné advokáta k odvolacímu jednání z advokátní kanceláře a zpět za cestu osobním automobilem ve výši 2 336 Kč, k tomu náhrada za ztrátu času na této cestě 8 x 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu. Celkem se jedná o částku 91 753 Kč, po zvýšení o DPH o částku 111 021,13 Kč.