5 Co 1446/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Kamily Drábkové a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: jméno žalobce adresa , zastoupená Jméno Zástupce titul . titul , advokátem, sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A , IČO IČO žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , zastoupený Jméno žalovaného B , advokátkou, sídlem adresa o zaplacení 61,600 EUR s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.5.2024, č.j. 16 C 368/2022-335,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 55 833 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 61 600 EUR s příslušenstvím (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 326 268,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky 61 600 EUR představující náhradu škody, která žalobci měla vzniknout tím, že žalovaný nedodal řepku, ačkoliv se k tomu ústně zavázal. Žalovaný se žalobě bránil tak, že žádnou smlouvu s žalobcem neuzavřel. Soud prvního stupně se tak zabýval primárně otázkou existence smlouvy mezi účastníky o dodávce řepky. S ohledem na cizí prvek v řízení (sídlo žalobce ve Švýcarsku) posoudil svoji mezinárodní příslušnost, která je dána v čl. 2 odst. 1 Úmluvy ze dne 30.10.2007 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Luganská úmluva). Pro hmotněprávní posouzení věci pak použil Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodních koupi zboží ze dne 11.4.1980 (Vídeňská úmluva), přičemž jak Švýcarsko, tak i Česká republika jsou jejími smluvními stranami. Obchodní podmínky žalobce sice vylučují použití této úmluvy, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by tyto podmínky žalovaný odsouhlasil a že by tak souhlasil s vyloučením úpravy Vídeňské úmluvy.

3. K zamítnutí žaloby přistoupil soud prvního stupně proto, že dospěl k závěru, že kupní smlouva na 550 tun řepky nebyla mezi účastníky uzavřena, a to jak pro absenci nabídky určené konkrétně žalovanému jako prodávajícímu, tak i pro absenci přijetí takové nabídky, jak předpokládají čl. 14, 18 a 23 Vídeňské úmluvy. Žalovanému tak nevznikla povinnost dodat předmětnou řepku žalobci a nemůže tak být oprávněný nárok uplatněný žalobou z důvodu jejího nedodání.

4. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rekapituluje jak telefonickou, tak e-mailovou konverzaci mezi zaměstnanci účastníků, která pak vyústila v podání žaloby. Má tak za prokázané, že žalovaný je zemědělec podnikající jako fyzická osoba a současně je jednatelem společnosti JAFA zemědělské služby s.r.o., která především zajišťuje přepravu zemědělských komodit. V červnu 2021 pověřil žalovaný svého zaměstnance (dispečera společnosti JAFA zemědělské služby s.r.o.) , jméno FO, , příjmení, , aby zjistil ve společnosti , právnická osoba, výkupní cenu řepky, neboť tam v minulých letech vozili jako přepravci olejniny pro své zákazníky. Neznal společnost , právnická osoba, ani nevěděl nic o , právnická osoba, sídlícím ve , adresa, , jméno FO, , příjmení, pověřil zjištěním ceny proto, že tento hovoří německy a jako dispečer je v kontaktu s lidmi, kteří znají osoby v , právnická osoba, působící. Žalobce je dceřinou společností akciové společnosti , právnická osoba, sídlící ve , adresa, . Jeden ze zpracovatelských závodů v Evropě je ve , adresa, , další v , adresa, . Pro žalobce nakupuje komodity zaměstnanec , právnická osoba, , jméno FO, . Ten znal společnost , právnická osoba, a věděl, že , jméno FO, v této společnosti působí. Tyto dvě osoby (, jméno FO, a , jméno FO, ) spolu komunikovaly, jak telefonicky, tak e-mailem. Dne 26.7.2021 v čase 16:23 hod. zaslal , jméno FO, , jméno FO, e-mail, kde shrnul základní parametry, tedy druh zboží, množství a cenu. Nicméně neměl v tuto chvíli jasno, vůči komu tuto nabídku činí. V nabídce je totiž prodávající označen jako „čeká na schválení“. Předpokládalo se totiž vyplnění formuláře a doplnění tohoto údaje. V e-mailu je současně poznámka, že jde o nového dodavatele s označením , jméno FO, Agro, což ale není existující subjekt, který by mohl být smluvní stranou. Tou by ostatně nemohl být ani , jméno FO, . I kdyby bylo možno uzavřít, že žalobce učinil právě žalovanému konkrétní nabídku (přičemž okresní soud tento závěr nečiní právě pro neurčitost adresáta této nabídky), pak ani tak by z provedených důkazů nebylo možno dovodit, že tuto nabídku žalovaný akceptoval. Akceptaci nabídky nelze z následné komunikace mezi Kadlecem a , jméno FO, činit.

5. Žalobce vedle toho tvrdil, že smlouva byla uzavřena ústně při telefonickém rozhovoru a e-mailová komunikace tuto skutečnost jen potvrzuje. Okresní soud pak dospěl k závěru, že uzavření ústní smlouvy potvrzuje pouze svědek , jméno FO, a jeho výpověď je však v přímém rozporu s výpovědí svědka Kadlece a uzavření ústní smlouvy nevyplynulo ani z žádného jiného důkazu. Navíc i svědek , jméno FO, připustil, že si na detaily komunikace nevzpomíná a uzavření ústní smlouvy se jeví nepravděpodobným též vzhledem k postupům zavedeným u žalobce. Žalovanému nebylo zasláno písemné znění smlouvy, resp. bylo mu zasláno až po více než třech měsících. Obchodní podmínky žalobce pak stanoví, že ústní jednání není závazné, pokud jej společnost , právnická osoba, písemně. Z uvedeného je tak zřejmé, že sám žalobce klade důraz na písemná ujednání (byť jim obvykle předchází jednání telefonická, případně prostřednictvím e-mailu). Ústní uzavření smlouvy tak žalobce neprokázal. Bylo prokázáno, že žalovaný obchodní podmínky žalobce obdržel, seznámil se s nimi, avšak z žádného důkazu nevyplývá, že by je akceptoval. Soud prvního stupně tak uvěřil jeho tvrzení, že se necítil být povinen žalobci dodat řepku, neboť mu žalobce nezaslal písemnou smlouvu, jak avizoval v obchodních podmínkách a byl to právě žalobce, kdo končil jednání s žalovaným poté, co se jej žalovaný dotazoval na vykládací kódy. Žalovaný se tak mohl důvodně domnívat, že žalobce o řepku již zájem nemá. Další svědkyně pak potvrdila, že obchodní jednání s , právnická osoba, , je vždy zakončeno zasláním písemné smlouvy. Tak tomu bývá i v případě stávajících zákazníků, přičemž u žalovaného mělo jít evidentně o nového zákazníka. Okresní soud tak uzavřel, že pokud nebyla smlouva mezi účastníky uzavřena, žalovaný nebyl povinen dodat řepku žalobci a žalobci tak nevznikl nárok na náhradu škody z důvodu jejího nedodání.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. V něm zpochybňuje především nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně, když podrobně rozebírá komunikaci mezi , fyzická osoba, a , jméno FO, , přičemž tvrdí, že označení „, jméno FO, , název, je označením pro zemědělské podnikání žalovaného, tedy pro žalovaného. Toto označení je tak zejména pro žalovaného zcela jednoznačné a srozumitelné, navíc bylo upřesněno údaji vyplněnými ve formuláři, zejména pak uvedením IČO žalovaného. To soud prvního stupně pominul, stejně jako tvrzení žalobce, že formulář představoval závaznou přílohu ke smlouvě. V odvolání žalobce rozebírá i jednotlivé odpovědi svědka , jméno FO, při výslechu před okresním soudem a z toho dovozuje, že , jméno FO, považoval žalovaného za smluvní stranu (dodavatele) a pana , fyzická osoba, za jeho zástupce. Poukazuje též na to, že i v e-mailu odeslaném žalovanému v 16:25 hodin je zmíněna ústní dohoda. To je v rozporu se zjištěním soudu, že ústní smlouvu potvrzuje pouze svědek , jméno FO, . Poukazuje též na svědectví svědka , jméno FO, , který uvedl, že , jméno FO, už během rozhovoru po telefonu učinil rozhodnutí obchod uzavřít. Nevzal přitom v úvahu nedůvěryhodnost svědka Kadlece, který jako jediný za žalovaného se žalobcem jednal. Svědek , jméno FO, nebyl schopen vysvětlit, proč v komunikaci ohledně uzavření smlouvy pokračoval i tehdy, když mu už cena řepky byla opakovaně sdělena, ačkoliv tvrdil, že měl za úkol zjistit cenu řepky. Svědek , jméno FO, též nebyl schopen vysvětlit, proč si sám aktivně vyžádal formulář. V okamžiku, kdy žádal o zaslání formuláře, už cenu řepky znal. Poukazuje též na to, že společnost SYNEX s.r.o. s ohledem na svůj marginální význam nemůže být se standardními postupy u žalobce obeznámena a svědek , jméno FO, potvrdil, že písemnou smlouvu s řadou klientů vůbec nemají. Je krajně neobvyklé, když se obchodních podmínek žalobce dovolává žalovaný. Ty jsou především určeny k ochraně žalobce. Použily by se navíc toliko v situaci, kdyby došlo k uzavření smlouvy, k čemuž dle soudu nedošlo. Zjišťovat vykládací kódy má pak smysl jen tehdy, pokud byla smlouva skutečně uzavřena a dochází k dodání zboží. Jejich jediným smyslem je uložit vykládku zboží v místě určení. Když se žalobce začal shánět po nedodané řepce, žalovaný tvrdil, že řepku nemůže dodat, neboť mu úrodu zničily kroupy.

7. Žalobce napadenému rozsudku vytýká i nesprávné právní posouzení, když soud prvního stupně nesprávně aplikoval čl. 7 Vídeňské úmluvy. Měl vycházet z pozice rozumné osoby v postavení žalobce a z jeho pozice posoudit, zda došlo ze strany žalovaného k akceptaci nabídky uzavření smlouvy. V pozici této osoby by byl svědek , jméno FO, , který poté, co žalovanému předložil konkrétní nabídku obsahující veškeré podstatné náležitosti, obdržel na tuto nabídku odpověď „OK“. Kdyby pak žalovaný smlouvu uzavřít skutečně nechtěl a svědek , jméno FO, vedl jednání s , jméno FO, s jiným úmyslem, pak podle čl. 8 Vídeňské úmluvy je jakákoliv vnitřní motivace žalovaného irelevantní. Podstatné je pouze to, jakým způsobem by rozumná osoba v postavení svědka , jméno FO, vnímala jednání žalovaného, potažmo jeho zástupce Kadlece. Žalobce následně žalovanému e-mailem poděkoval za obchod, proti čemuž žalovaný nic nenamítal. Okresní soud nesprávně aplikoval též čl. 14 odst. 1 Vídeňské úmluvy, když dovodil, že jednání žalobce není nabídkou na uzavření smlouvy. Nabídka žalobce však obsahovala všechny podstatné náležitosti včetně adresování nabídky jedné nebo několika určitým osobám. I tato podmínka je však splněna, když označení „, jméno FO, , název, musí být v kontextu jednání mezi stranami pro identifikaci žalovaného jako smluvní strany dostačující. Konečně pak okresní soud nesprávně aplikoval čl. 18 odst. 1 Vídeňské úmluvy, kdy měl přihlédnout k tomu, že k akceptaci nabídky postačuje jednání naznačující souhlas a není tedy třeba, aby souhlas byl naprosto explicitní a nepřipouštějící jakékoliv pochybnosti. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno.

8. K podanému odvolání se vyjádřil žalovaný. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Na toto vyjádření žalovaného pak reagoval replikou (doplněním odvolání) žalobce. V něm shrnuje svá stanoviska, opakuje některá svá tvrzení z odvolání a obviňuje žalovaného z dezinterpretace komunikace mezi ním a žalobcem.

10. I na tuto repliku reagoval žalovaný v dalším podání, v němž znovu rozvádí některá svá stanoviska, zejména se pak pozastavuje nad použitím termínu „OK“ a zabývá se jeho významem v komunikaci.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), věc projednal podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal tak napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

12. Odvolání žalobce není důvodné.

13. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku včetně toho, že okresní soud aplikoval Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ze dne 11.4.1980 (Vídeňská úmluva) a ztotožňuje se i s tím, jak aplikoval její příslušná ustanovení v odůvodnění napadeného rozsudku citovaná. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se přitom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení a jak již výše uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

14. Odvolací soud pak v zásadě odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a pouze s ohledem na odvolací námitky dodává: Smlouva mezi účastníky o dodávce 550 tun řepky nemohla být sjednána, neboť soudu prvního stupně je nutno dát za pravdu v tom, že s ohledem na to, co bylo v řízení prokázáno, v průběhu celého jednání mezi , jméno FO, a , jméno FO, nebylo najisto postaveno, za koho de facto , jméno FO, jedná a kdo tak má být oním subjektem, který by měl řepku žalobci dodat (prodávající). Veškeré jednání prostřednictvím e-mailové komunikace tuto otázku najisto nepostavilo, neboť jak správně poukazuje soud prvního stupně označení subjektu prodávajícího jako „čeká na schválení“ není řádným označením subjektu způsobilého být účastníkem právních vztahů. To je zvýrazněno v situaci, kdy žalovaný podniká jako fyzická osoba a též je jednatelem ve společnosti , právnická osoba, . Z provedeného dokazování není pochyb o tom, že , jméno FO, s , jméno FO, určitá jednání vedli, ale žalobce, kterého v této věci tíží důkazní břemeno k prokázání vzniku smlouvy uzavřené mezi účastníky a od jejíhož vzniku svůj nárok v tomto řízení odvozuje, právě skutečnost, že by žalobce uzavřel smlouvu právě s žalovaným, neprokázal. Jinými slovy řečeno, z jednání mezi uvedenými osobami nelze postavit najisto, za koho , jméno FO, jednal. V takové situaci je pak irelevantní, zda , jméno FO, v e-mailu přitakal slovní zkratkou „OK“, neboť ve výše popsané situaci i takové přitakání není možno vyložit ve vztahu ke konkrétnímu subjektu.

15. Pokud žalobce vznáší odvolací námitku v tom směru, že soud prvního stupně řádně nehodnotil vyplnění formuláře dne 26.7.2021, přičemž z tohoto formuláře dovozuje, že , jméno FO, jednal právě za žalovaného (, Jméno žalovaného A, , coby fyzická osoba) pak i tato odvolací námitka není důvodná. V záhlavní formuláře je sice skutečně identifikován žalovaný svým jménem, příjmením identifikačním číslem, avšak tento formulář je podepsán (nečitelným podpisem) s připojeným razítkem , právnická osoba, a je tak podepsán osobou odlišnou od žalovaného. Podle názoru odvolacího soudu tak i tento dokument nelze hodnotit jinak než jako vnitřně rozporný a nepřispívající k doplnění dokazování v tom směru, že by na jeho základě bylo možno učinit závěr, že smlouvu s žalobcem žalovaný uzavřel.

16. Zcela závěrem pak odvolací soud toliko poznamenává, že pokud si žalobce do svých obchodních podmínek vtělil povinnost písemného smluvního ujednání při uzavírání obchodů, pak žalobci stačilo tohoto ustanovení vlastních obchodních podmínek se přidržet a tento bezpochyby nákladný soudní spor by vůbec nevznikl, neboť by žalobce smlouvu mezi účastníky nemohl považovat za platně uzavřenou.

17. S ohledem na výše uvedené tak byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrzen včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž rovněž odvolací soud pochybení neshledal. Pokud žalobce ve svém odvolání považoval za neobvyklé přiznání náhrady nákladů řízení za tři úkony vykonané ve formě porad s klientem přesahující jednu hodinu, tak odvolacímu soudu se s ohledem na rozsah dokazování v tomto sporu včetně výslechu celé řady svědků nejeví tento rozsah porady žalovaného se svou právní zástupkyní jako nedůvodný.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kde plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní služby. Za vyjádření k odvolání ze dne 2.10.2024 náleží žalovanému částka 14 540 Kč (podle kurzu EURO 25,310 Kč) a za další vyjádření z 25.2.2025 a účast při jednání odvolacího soudu dne 28.2.2025 za každý z těchto úkonů 14 460 Kč (při kurzu 24,94 Kč za EURO, resp. 24,985 Kč). Součástí nákladů řízení je pak též paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby, a to 1 x 300 Kč a 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb.) a též paušální náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 150 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). K těmto částkám je nutno pak připočítat i cestovní výdaje 883 Kč právní zástupkyně žalovaného za cestu ze Strakonic do Českých Budějovic a zpět při ujeté vzdálenosti 120 km osobním automobilem RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 4,5 l nafty/100 km a ceně nafty 34,70 Kč/l. Vedle toho je součástí náhrady nákladů řízení i 21% DPH ve výši 9 690 Kč, neboť právní zástupkyně žalovaného je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.).