5 Co 1486/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C 2. Jméno advokáta D ., IČO IČO advokáta D sídlem Adresa advokáta D zastoupená advokátkou Jméno advokátky A . sídlem Adresa advokátky A za účasti vedlejší účastnice na straně 1. žalované: Jméno žalované B , IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B , zastoupená advokátem Jméno advokáta E sídlem Adresa advokáta E pro zaplacení 762 801,60 Kč s příslušenstvím, o odvoláních všech účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. 5. 2025, č.j. 5 C 160/2024-90, I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 269Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8 387 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované 1. na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 147 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalované společně a nerozdílně zaplatily částku 762 801,60 Kč s úrokem z prodlení od 2. 9. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku). V odstavcích II. až IV. výroku rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit oběma žalovaným a vedlejší účastnici na straně žalované 1. na náhradě nákladů řízení částky 19 616 Kč, 12 233 Kč a 15 695 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právních zástupců.

2. Vyšel ze zjištění, že žalovaná 1. dne , datum, v , číslo, hodin v , Adresa, před domem č.p. , číslo, coby řidička vozidla taxislužby provozovaného společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , u níž byla v pracovním poměru poté, co po skončení jízdy z jejího vozidla vystoupily tři dospělé přepravované osoby a společně s nimi dvě nezletilé děti, nesledovala dostatečně situaci před svým vozidlem, přičemž se následně chystala z místa vystoupení těchto osob odjet, ačkoliv si byla vědoma, že mezi přepravovanými osobami bylo přinejmenším jedno dítě nízkého věku, které se tak může v blízkosti vozidla pohybovat a při rozjetí svého vozidla přehlédla přinejmenším vrchní část hlavy žalobce, který se nacházel v tu dobu přímo před levou přední částí žalovanou 1. řízeného vozidla. Při rozjetí vozidla pak žalobce nejprve nárazem povalila na zem a následně jej levou přední částí automobilu přejela, zastavila až na upozornění matky žalobce, přičemž v tu dobu se žalobce nacházel již pod vozidlem v prostoru za levým předním kolem automobilu. Žalobci tak způsobila četná závažná zranění, zejména , Anonymizováno, Tato zranění si vyžádala opakované operační zákroky v Nemocnici v , adresa, a následné léčení, přičemž není vyloučeno zanechání trvalých následků, zejména právě v souvislosti s , Anonymizováno, . Z hlediska trestního práva tak jinému z nedbalosti způsobila těžkou újmu na zdraví, čímž spáchala přečin těžké ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku a byla odsouzena k trestu odnětí svobody na 8 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Vedle toho jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 2,5 roku. Vedlejší účastnice na straně první žalované uhradila na základě pojistné smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, žalobci na bolestném částku ve výši 476 309 Kč. Vlastníkem předmětného vozidla v době nehody byla žalovaná 2.

3. Soud prvního stupně pak vyšel z ust. § 2910, 2914 a 2927 o.z., přičemž se zabýval i judikaturou Nejvyššího soudu a na tomto základě dospěl k závěru, že žalovaná 1. způsobila žalobci z nedbalosti těžkou újmu na zdraví coby zaměstnanec společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , a proto není ve věci pasivně legitimována. Z dokazování dále vyplynulo, že žalovaná 2. v době nehody nebyla zaměstnavatelem žalované 1. pouze vlastnila osobní automobil , název, , reg. zn. , SPZ, (s nímž žalovaná 1. nehodu způsobila), který však provozovala společnost , právnická osoba, Pasivní legitimace i žalované 2. je tak vyloučena. Žalobu tak okresní soud zamítl pro nedostatek pasivní legitimace obou žalovaných. Žalobce přitom mohl svůj nárok uplatnit přímo proti pojistiteli toho, kdo mu za škodu odpovídá.

4. O náhradě nákladů řízení, rozhodl okresní soud tak, že žalované a vedlejší účastnice na straně žalované 1. mají právo na náhradu nákladů řízení, neboť měly v tomto řízení úspěch, avšak soud prvního stupně přistoupil k aplikaci ust. § 150 o. s. ř., neboť povinnost žalobce k úhradě 100 % nákladů řízení se mu jevila jako nepřiměřeně tvrdé opatření. Při úvaze o aplikaci moderačního ustanovení okresní soud zohlednil okolnost, že žalobci jsou 4 roky, jedná se o oběť těžké autonehody a důvody zvláštního zřetele hodné spatřoval též v povaze uplatněného nároku a pravděpodobných trvalých následcích na zdraví žalobce. Výši náhrady nákladů řízení tak přiznal ve výši 1/3. V odůvodnění napadeného rozsudku náklady řízení podrobně specifikoval.

5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni účastníci.

6. Žalobce ve svém odvolání zpochybňuje skutkové závěry okresního soudu a za nesprávné má i právní závěry. Ohledně aktivní legitimace prvé žalované (zřejmě míněna pasivní legitimace) argumentuje tím, že byla odsouzena v trestním řízení trestním příkazem a její aktivní legitimace (opět zřejmě míněna pasivní legitimace) je tak dána její odpovědností vyplývající z odsuzujícího trestního příkazu. Argumentuje též tím, že soud v civilním řízení je vázán výrokem trestního příkazu v části týkající se toho, zda byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Skutkový závěr okresního soudu o tom, že žalovaná zavinila dopravní nehodu jako řidička , právnická osoba, , je v rozporu se skutkovým závěrem zjištěným v trestním řízení. V něm je výslovně uvedeno, že žalovaná tuto nehodu způsobila jako řidička vozidla taxislužby vykonávající činnost pro společnost , právnická osoba, . Dále v odvolání poukazuje na to, že pro tento závěr svědčí i označení provozovatele vozidla nápisem, jímž bylo vozidlo viditelně označeno (, právnická osoba, ). Uvedení společnosti , právnická osoba, v registru vozidel coby přepravce není údajem, který musí odpovídat skutečnosti v době vzniklé dopravní nehody a existenci tvrzené uzavřené dohody o provedení práce si žalobce nedokáže vysvětlit. Není mu známo, proč její existenci prvá žalovaná neuvedla na policii. Žalobce při sepisu žaloby vyšel z údajů uvedených v trestním příkazu. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

7. Obě žalované i vedlejší účastnice na straně žalované 1. podaly odvolání pouze do výroků o náhradě nákladů řízení. Všichni ve svých odvoláních brojí proti aplikaci § 150 o.s.ř. na část náhrady nákladů řízení. Žalovaná 1. cituje z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3517/22, přičemž poukazuje na to, že žalobce byl zastoupen advokátem, který uplatnil vůči žalované 1. nárok, kde není dána její pasivní věcná legitimace. Na tuto skutečnost byl upozorněn právním zástupcem i soudem, avšak v soudním řízení nadále pokračoval. Vedlejší účastnice částečně plnila před podáním žaloby a nabídla doplacení dalšího plnění s tím, že si každý z účastníků ponese náklady soudního řízení ze svého. Na to však žalobce nepřistoupil a nevzal žalobu ani částečně zpět o plnění, které již obdržel. V situaci, kdy existuje přímý nárok žalobce proti pojišťovně a pojišťovna i plní, není vůbec zřejmý smysl podané žaloby. Žaloba se vůči žalované 1. jeví jako šikanózní. Žalovaná 1. pak považuje za nespravedlivé, aby si musela hradit 2/3 nákladů soudního řízení ze svého. Navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 100 %.

8. Žalovaná 2. pak ve svém odvolání poukazuje na to, že nebyla ve věci pasivně legitimována, neboť nebyla v době nehody zaměstnavatelem žalované 1. Na tuto skutečnost byl žalobce opakovaně upozorňován. Právní zástupce žalobce měl vědět, že předmětnou pojistnou událost již vyřizuje pojišťovna, která částečně poskytla plnění a že pojištěným je společnost , právnická osoba, Žalovaná 2. se musela bránit prostřednictvím právního zástupce a vznikly jí tak zcela zbytečné náklady. Navrhuje, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši.

9. Též vedlejší účastnice na straně žalované 1. poukazuje ve svém odvolání na to, že žaloba byla podána zjevně vůči osobám, které nebyly pasivně legitimovány. Právní zástupce žalobce byl na nedostatek pasivní legitimace obou žalovaných předem upozorněn. I přes toto upozornění trval na žalobě tak, jak ji na počátku podal. Jelikož vystupuje jako profesionál, je to jeho odpovědnost a pro takové případy je každý advokát pojištěn. Žalobce zcela zbytečně a nepochopitelně žaloval dva subjekty, navíc bez pasivní legitimace a tím neodůvodněně zdvojnásobil riziko, že bude hradit náklady řízení dvěma subjektům. Postačovalo přitom, pokud by žaloval pouze vedlejší účastnici jako pojistitele vozidla, které způsobilo dopravní nehodu. Není spravedlivé krátit odměnu právního zástupce, neboť advokacie je podnikáním a nikoliv výkon charitativní činnosti. Na straně žalobce je pak třeba brát na zřetel to, že byl zastoupen advokátem, který mu odpovídá za škodu podle § 2950 o.z. Navrhla změnu napadeného výroku tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu ve výši 47 085 Kč.

10. Obě žalované ve svých vyjádřeních k odvolání žalobce vyvracely opodstatněnost odvolacích námitek a navrhly potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Vedlejší účastnice na straně žalované 1. pak odvolání žalobce označila jako zcela nedůvodné.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, která zákon nevylučuje, byla podána v zákonné patnáctidenní lhůtě účastníky řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.) věc projednal podle § 212 o.s.ř. v celém rozsahu a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání všech účastníků nejsou důvodná.

12. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku, a zejména pak s ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně též s hodnocením pasivní legitimace žalovaných. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

13. Odvolací soud by pak s ohledem na výši uvedené mohl v zásadě toliko odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku právě pro jeho přesvědčivé a úplné odůvodnění, tím spíše v situaci, kdy žalobce v odvolání prakticky pouze opakuje svoji základní argumentaci z řízení před soudem prvního stupně, s kterou se však okresní soud v napadeném rozsudku komplexně a přesvědčivě vypořádal.

14. S ohledem na odvolací námitky tak odvolací soud pouze dodává: Soud prvního stupně zcela správně při hodnocení pasivní legitimace žalovaných měl na zřeteli ust. § 2914 o.z. a § 2927 o.z., přičemž charakter této platné právní úpravy v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně rozebírá, včetně poukazu na judikaturu. Jelikož z dokazování, které nebylo ani v odvolacím řízení žalobcem zásadně zpochybněno, vyplynulo, že žalovaná 1. způsobila žalobci z nedbalosti těžkou újmu na zdraví coby zaměstnanec společností , právnická osoba, (nikoliv žalované 2.) a není tak ve věci pasivně legitimována. V situaci, kdy žalovaná 2. nebyla v době nehody zaměstnavatelem žalované 1., a to ani provozovatelem předmětného automobilu (ten pouze vlastnila), je též vyloučena pasivní legitimace žalované 2. V této souvislosti též odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, na který též přiléhavě odkazuje a z něho cituje v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud. Pro rozhodnutí, v této věci je podstatný v tomto rozsudku vyjádřený právní názor, totiž že újmu, kterou způsobil z nedbalosti zaměstnanec třetí osobě při pracovní činnosti vykonávané pro zaměstnavatele, jsa vázán jeho pokyny, je povinen nahradit výlučně zaměstnavatel. Z uvedeného názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem pak plyne, že pasivně legitimovanou na straně žalované v tomto sporu mohla být toliko společnost , právnická osoba, coby zaměstnavatel žalované 1. a nikoliv, jak již uvedeno, zaměstnanec, tj. žalovaná 1. a ani vlastník vozidla, tedy žalovaná 2.

15. Vedle výše uvedeného pak platí i to, co ostatně již okresní soud v napadeném rozsudku uvádí, totiž, že nárok mohl být uplatněn též přímo proti pojistiteli pojištěné společnosti , právnická osoba, , kterým je vedlejší účastnice na straně žalované 1. v této věci. To ale pro posouzení pasivní legitimace žalovaných 1. a 2. není podstatné a odvolací soud to uvádí nad rámec okolností rozhodných pro rozhodnutí v této věci.

16. Pokud pak žalobce na podporu své argumentace poukazoval na to, že v trestním příkazu Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , kterým byla žalovaná 1. shledána vinnou z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku a byl jí uložen trest, je uvedena formulace, že žalovaná 1. „jako řidička vozidla taxislužby vykonávající činnost pro společnost , právnická osoba, .“ a že by snad odvolací soud měl být tímto „zjištěním“ vázán, musí odvolací soud uvést, že i v tom se žalobce mýlí. Žalobce má pravdu toliko v tom, že podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal. Toto zákonné ustanovení však neznamená, že by v civilním řízení nebylo možno vést dokazování ohledně dalších skutečností rozhodných pro toto řízení. Jinými slovy řečeno, pokud v trestním řízení (které se konalo bez nařízení hlavního líčení a skončilo pouze vydáním trestního příkazu) došlo k tomu, že ve vymezení skutku, kterého se žalovaná 1. dopustila, je nepřesnost v označení jejího zaměstnavatele (přičemž k této skutečnosti se pro účely trestního řízení žádné bližší dokazování neprovádělo), že by snad soudy v této věci musely z této zjevně nepravdivé informace vycházet. Otázku zaměstnavatele žalované 1. (což je s ohledem na výše citované ust. § 2914 o.z. skutečnost pro rozhodnutí v této věci podstatná), musí mít soudy v této věci (právě s ohledem na otázku pasivní legitimace) postavenu najisto a není možno ji toliko „převzít“ z rozhodnutí v trestní věci. Jinými slovy též řečeno – chybným údajem uvedeným v trestním rozhodnutí nelze zavázat jiný subjekt k náhradě újmy v rozporu s hmotným civilním právem.

17. Pokud jde o odvolání obou žalovaných a vedlejší účastnice na straně žalované 1. proti nákladovým výrokům, tedy proti tomu, že soud prvního stupně aplikoval na náhradu nákladů řízení částečně § 150 o.s.ř. a ve věci úspěšným žalovaným nepřiznal 2/3 náhrady nákladů řízení, odvolací soud se velmi pečlivě zabýval argumentací obsaženou v odvoláních, neboť si je vědom hledisek, za nichž lze § 150 o.s.ř. aplikovat. Je si vědom toho, že právní praxe uvedené ustanovení chápe jako výjimku ze zásady, že neúspěšný účastník musí úspěšnému účastníkovi nahradit veškeré náklady. Toto ustanovení lze pak užít pouze tehdy, když by se povinnost hradit náklady řízení jevila jako nepřiměřená tvrdost. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení (je třeba vzít zřetel nejen na poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale musí se také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka), k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod. Odvolací soud považuje rozhodování v této konkrétní věci za velmi obtížné, neboť si je vědom, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, že jenom tíživé sociální poměry samy o sobě nemusí ve všech případech vést k užití ust. § 150 o.s.ř., zejména, když je třeba vzít zřetel i na poměry žalovaných či vedlejší účastnice na straně žalované 1. Odvolací soud též velmi pečlivě zvažoval i skutečnosti v odvoláních uvedené, totiž, že žalobce je zastoupen advokátem, tedy práva znalým profesionálem, který zažaloval dvě osoby (fyzickou a právnickou), které nebyly v řízení od počátku pasivně legitimovány, přičemž judikatura k pasivní legitimaci v těchto věcech (a například i k tomu, že postačí žalovat pojistitele, provozovatele předmětného vozidla), je ustálena. Nicméně i přes tyto zjevné skutečnosti, při hodnocení, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro částečnou aplikaci § 150 o.s.ř. i v úvahách odvolacího soudu, převážily argumenty, které soud prvního stupně vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku a kterými tuto aplikaci na 2/3 náhrady nákladů řízení odůvodnil. Též odvolací soud tyto důvody zvláštního zřetele hodné spatřuje zejména ve skutečnosti, že žalobcem je v současnosti pětiletý chlapec, který se stal obětí těžké autonehody, jež pravděpodobně na jeho zdraví zanechá trvalé následky. Zmenšovat tak jeho majetkovou sféru nad rámec rozhodnutí soudu prvního stupně se ani odvolacímu soudu jako spravedlivé nejeví, byť závěrem dodává, že argumentaci žalovaných a vedlejší účastnice na straně žalované 1. rozumí.

18. S ohledem na výše uvedené tak byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrzen, a to včetně výroků o náhradě nákladů řízení.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy obě žalované i vedlejší účastnice na straně žalované 1. by coby účastnice, jež byly v odvolacím řízení zcela úspěšné, měly právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud však ze stejných důvodů s odkazem na odůvodnění výše též aplikuje ust. § 150 o.s.ř. i na část nákladů odvolacího řízení, které ve výši 2/3 těchto nákladů žalovaným a vedlejší účastnici na straně žalované 1. nepřiznává.

20. Náklady odvolacího řízení jsou jak u obou žalovaných, tak vedlejší účastnice na straně žalované 1. tvořeny odměnou za 3 úkony právní služby, a to za podané odvolání, vyjádření k odvolání žalobce a účast při odvolacím jednání dne , datum, . U žalované 1. je za tarifní hodnotu u úkonu za podané odvolání považovaná částka 39 232 Kč coby rozdíl mezi částkou 58 848 Kč, které se žalovaná 1. v odvolání domáhá a částkou 19 616 Kč, která jí byla soudem prvního stupně přiznána. Podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (advokátní tarif) činí odměna za úkon podání odvolání částku 1 350 Kč. U úkonu, kterým je vyjádření k odvolání žalobce a účast při odvolacím jednání, je vycházeno z tarifní hodnoty 762 801,60 Kč a odměna za každý z těchto úkonů tak činí podle § 7 bod 6 advokátního tarifu částku 11 380 Kč. K tomu je nutno připočítat paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu), tedy ve výši 1 350 Kč a 21 % DPH ve výši 5 347 Kč z uvedených částek [§ 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.]. Celková částka nákladů řízení žalované 1. tak činí 30 807 Kč a 1/3 z této částky po aplikaci § 150 o.s.ř. činí 10 269 Kč.

21. U žalované 2. pak je s odkazem na stejná zákonná ustanovení advokátního tarifu či o.s.ř. vycházeno z tarifní hodnoty pro úkon podání odvolání ve výši 24 465 Kč coby rozdíl mezi částkou 36 698 Kč a částkou 12 233 Kč, která byla žalované 2. soudem prvního stupně přiznána. Odměna za úkon právní služby za podané odvolání tak činí 1 050 Kč a za každý z úkonů vyjádření k odvolání žalobce a účast při odvolacím jednání, stejně jako u žalované 1., částku 11 380 Kč. K tomu je pak nutno připočítat paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 450 Kč, tedy 1 350 Kč. Právní zástupkyně žalované 2. není plátkyní DPH a náklady odvolacího řízení tak činí 25 160 Kč, přičemž 1/3 z této částky činí 8 387 Kč.

22. U vedlejší účastnice na straně žalované. 1. je pak u úkonu podaného odvolání vycházeno z tarifní hodnoty 31 390 Kč coby rozdílu mezi částkou 47 085 Kč a částkou 15 695 Kč, která byla soudem prvního stupně vedlejší účastníci přiznána. Odměna tak za tento úkon činí částku 1 190 Kč. Vedle toho má též vedlejší účastnice na straně žalované 1. právo na odměnu za 2 úkony, stejně jako obě žalované, a to každý ve výši 11 380 Kč a též na paušální náhradu hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 450 Kč, tj. 1 350 Kč. Vedlejší účastnice má též právo na 21 % DPH z uvedených částek, tj. ve výši 5 313 Kč, neboť advokát vedlejší účastnice je jejím plátcem. Vedle toho má též právo na náhradu cestovních výdajů za cestu z , adresa, a zpět k odvolacímu jednání při celkové ujeté vzdálenosti 330 km automobilem reg. zn. , SPZ, se spotřebou 7,7 l na 100 km benzínu Natural 95 při ceně 34,7 Kč za litr. Částka cestovních výdajů tak činí 2 829 Kč a celková částka nákladů odvolacího řízení vedlejší účastnice činí 33 442 Kč, přičemž 1/3 z této částky po částečné aplikaci § 150 o.s.ř. stejně jako u obou žalovaných činí pak 11 147 Kč.