5 Co 1545/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 273 126 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 6. 2024, č. j. 18 C 30/2023–272,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 23 703,90 Kč do 3 dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zcela vyhověl nároku uplatněnému právní předchůdkyní žalobkyně, společností , Jméno žalobkyně, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a uložil žalované povinnost jí zaplatit částku 273 126 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 2. 2. 2023 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení v částce 114 442,55 Kč. Předmětem rozhodování byl nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny ve dnech 28. 8. 2020 až 24. 10. 2022 v odběrním místě , adresa, , včetně nákladů na jeho zjištění. Žalovaná v tomto období byla výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti, kde se nacházela dvě odběrní místa elektrické energie, dva elektroměry, přičemž přes jedno z těchto odběrných míst byla odebírána elektřina, aniž by byl hrazen odběr. Část předmětné nemovitosti přenechala žalovaná od 1. 10. 2020 k dočasnému užívání , jméno FO, , který se jí za to zavázal hradit a následně i hradil částku 150 EUR měsíčně, která zahrnovala i zálohu za elektřinu, přičemž neuzavřel žádnou smlouvu o dodávce elektřiny a to bylo žalované známo. V nemovitosti sídlí ještě další společnosti , právnická osoba, s předmětem podnikání Prodej konzumního lihu a lihovin a hostinská činnost a společnost , právnická osoba, s předmětem podnikání Prodej klasného lihu, konzumního lihu a lihovin, hostinská činnost a ubytovací činnost. Hostinec ani bar v rozhodné době v nemovitosti provozovány nebyly. Žalovaná přes četné výzvy umožnila demontáž elektroměru až 24. 10. 2022, tehdy byl zjištěn rozdíl stavů 34 396 kWh. Náklady na demontáž elektroměru a zjištění neoprávněného odběru žalobkyně uhradila společnosti , právnická osoba, , s níž má uzavřenou rámcovou smlouvu na tyto činnosti, v celkové částce 6 408 Kč bez DPH. Po právní stránce soud posoudil nárok podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy, energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném do 26. 6. 2022. Odpovědnost za neoprávněný odběr shledal u žalované, jakožto subjektu, který pojí k nemovitosti, v níž došlo k neoprávněnému odběru vlastnický vztah, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017. Podle § 17 odst. 3 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, stanovil výši náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu oceněním neoprávněně odebraného množství cenami podle cenového věstníku Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru nebo cenami uveřejněnými operátorem trhu v době zjištění neoprávněného odběru, včetně nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru. Povinnost k úhradě úroků z prodlení uložil soud žalované v souladu s § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále o. s. ř.) a plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich plnou náhradu vůči zcela neúspěšné žalované, přičemž tyto náklady jsou podrobně rozepsány v odstavci 24. odůvodnění prvoinstančního rozsudku a sestávají ze soudního poplatku, nákladů právního zastoupení (odměny právního zástupce, náhrady jeho paušálních výdajů) a DPH, jakož i cestovních náhrad za cesty žalobkyně k soudu a zpět.

2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná. Namítala, že závěry prvoinstančního soudu o osobě škůdce (neoprávněného odběratele) jsou nedostatečně podložené. Žalobkyně od počátku věděla o existenci nájemní smlouvy a nesdělovala, že by tuto skutečnost nereflektovala, ačkoliv ve věci se ji rozhodla ignorovat a žaluje žalovanou jako vlastníka nemovitosti. Žalovaná namítá nedostatek své pasivní legitimace, nemovitost nejméně částečně pronajala a sdělila žalobkyni i osobu nájemce pana , jméno FO, . Své tvrzení doplnila nájemní smlouvou. V trestním řízení bylo prokázáno, že pan , jméno FO, v období od 25. 10. 2022 do 13. 4. 2023 zasáhl do elektroměrného zařízení tak, aby umožňovalo odběr energie, po odpojení elektroměru výrobního č. 2778108 provedl násilné propojení elektrických kabelů a tímto odcizil elektřinu, za což byl shledán vinným přečinem krádeže. Jak vyplynulo z jeho svědecké výpovědi, byl jedinou osobou, která nemovitost užívala. V nemovitosti mají sice sídlo nejméně dvě společnosti, jde však o sídlo pouze formální, žádná činnost zde není vykonávána. , jméno FO, měl možnost, příležitost i motiv k tomu, aby nemovitosti v nemovitosti užíval elektrické spotřebiče pro svou výlučnou potřebu, činil tak, hlásí se k tomu, je tedy osobou škůdce. Rozhodné období zčásti padá do restrikcí v souvislosti s nemocí Covid-19, kdy jednatelka trávila čas zásadně v Rakousku, výzvy ke zpřístupnění nemovitosti vhozené do poštovní schránky nemohly být úspěšné. Pokud by byly výzvy činěny datovou schránkou, jistě by se jim dostalo reakce spíše. Uzavření hranic za covidu nebylo trvalé, vyloučen není ani podpis nájemní smlouvy na dálku a není tak na místě vylučovat její existenci. Nepřípadné je také přihlížet k neprovedenému důkazu výpovědi zaměstnankyně subjektu daňového poradenství žalované, jakož i pochyby soudu o tom, že žalovaná nemá k dispozici klíče, což potvrdil pan , jméno FO, ve své výpovědi. Žalovaná neměla důvod nemovitost aktivně užívat, neměla až do trestního řízení vědomost, že by tam měl být nějaký nehrazený spotřebič či připojení. Vycházela z přesvědčení, že připojení je hrazeno. Ve sporech o náhradu škody se nepřiznává DPH, zejména pokud poškozený je plátcem. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil jej okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně jej sám změnil a žalobu zamítl s přiznáním práva na náhradu nákladů řízení žalované.

3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že neoprávněný odběr se týká odběrného místa EAN: 859182400100065423, kde byla původně uzavřena smlouva o dodávkách elektřiny s dodavatelem , právnická osoba, pro zákazníka , právnická osoba, do 27. 8. 2020. Podle tvrzení žalované ve sporném období elektřinu dům užíval pouze pan , jméno FO, na základě nájemní smlouvy a elektřinu jí platil v rámci celkové platby podle dohody s jednatelkou paní , jméno FO, . Společnost , právnická osoba, , jejíž jednatelku je rovněž , jméno FO, , měla po celou dobu evidovanou provozovnu v předmětné nemovitosti. Jednatelka obou společností tedy věděla, že v domě jsou dvě samostatná odběrná místa elektřiny, že pro ně byly uzavřeny původně dvě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny společností , právnická osoba, Jedno z odběrných míst ukončilo smlouvu k 27. 8. 2020. Elektřinu do druhého odběrného místa nadále hradí společnost , právnická osoba, V únoru 2022 byla uzavřena jednatelkou nová smlouva pro toto odběrné místo. Věděla, že spotřeba elektřiny v neodpojeném odběrném místě je minimální, že velká část prostor v domě je připojena k distribuční soustavě prostřednictvím odběrného místa, pro které není uzavřena smlouva, že svědek , jméno FO, užívá i další prostory v domě nad rámec svého bytu o výměře 30 m². Musela tak vědět, že užívá i prostory, ve kterých je elektřina připojena prostřednictvím odběrného místa, pro které není smlouva uzavřena. Věděla, že svědek , jméno FO, nehradí spotřebu elektřiny dodavateli, přičemž vědomě od něho přijímala platby, které zahrnovaly i úhradu za spotřebovanou elektřinu. Jestliže svědek , jméno FO, platil za spotřebu elektřiny dohodnutou úplatu žalované jako vlastníkovi a pronajímateli, bylo její povinností jako vlastníka, aby zajistila řádné právní tituly pro odběr elektřiny v domě a na jejich základě řádně spotřebovanou elektřinu hradila. Učinila tak však pouze ohledně jednoho odběrného místa na druhém odběrném místě, jako vlastník nemovitosti přivodila bezesmluvní odběr. Žalovaná též neprokázala, že by dům užíval pouze svědek , jméno FO, . Nelze uvěřit jejímu tvrzení, že společnost , právnická osoba, neměla k domu žádný užívací vztah, když tam měla své sídlo, hradila část spotřebované elektřiny a má tam evidovanou provozovnu. Není tedy logické, že by jednatelka této společnosti zcela bezdůvodně hradila náklady na elektřinu z finančních prostředků společnosti, pokud by nesouvisely s provozem společnosti a rovněž nelze věřit tvrzení, že žalovaná jako vlastník neměla do nemovitosti přístup.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o. s. ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohli mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o. s. ř.

5. Odvolání žalované není důvodné.Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci. Důkazy správně vyhodnotil a vyvodil z nich logické a konzistentní závěry. Odvolací soud bez výhrad souhlasí s jeho závěry o osobě škůdce a pro stručnost na ně odkazuje, kdy okresní soud s odkazem na odbornou literaturu podrobně rozebírá, z jakého důvodu za škůdce označil žalovanou, a to s poukazem na určité nesrovnalosti v účastnické výpovědi její jednatelky a nevěrohodnost tvrzení jednatelky o nemožnosti přístupu do nemovitosti, jakož i s ohledem na její odmítnutí zproštění mlčenlivosti účetní.

6. Odvolací soud k tomu pouze dodává, že objektivní odpovědnost žalované podle § 51 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) je dána zejména se zřetelem na okolnost, že jako vlastník nemovitosti řádně nevykonávala kontrolu, přestože věděla, že , jméno FO, v domě užívá nejenom svůj pronajatý byt, ale i další prostory. Současně věděla, že část prostor v domě spadá pod odběrné místo, pro něž není uzavřena smlouva poté, co původní smlouva o odběru elektřiny pro toto odběrné místo skončila a nebyla již obnovena. Novou smlouvu neuzavřela a žádné úhrady dodavateli energie neprováděla, ačkoli jednatelka žalované dobře věděla, že od , jméno FO, v rámci celkové platby za užívání bytu přijímá i úhrady za elektřinu. Její tvrzení o nemožnosti přístupu do domu či neznalosti počtu elektroměrů jsou nevěrohodná a současně i irelevantní, neboť mít kontrolu nad svou nemovitostí je jednou z povinností vlastníka v rámci obecné prevenční povinnosti, která je uložena občanským zákoníkem všem subjektům a pochybné je i její tvrzení, že společnost , právnická osoba, dům vůbec neužívala, když tam měla své sídlo, provozovnu a zároveň i hradila na základě smlouvy úplatu za odběr elektřiny v jednom odběrním místě. V rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1165/2018 ze dne 19. 6. 2018 Nejvyšší soud vyslovil, že k založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je i z jiného důvodu odběratelem. Jenom z toho, že tu byl smluvně – odběratelský právní vztah nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení, jestliže jsou tu okolnosti dokládající, že on sám elektřinu neodebral, ani že neumožnil odběr ve prospěch jiných osob. Z uvedeného plyne, že argumentace žalované strany by mohla být úspěšná pouze tehdy, pokud by bylo nepochybně prokázáno nejen, že žalovaná sama elektřinu neodebrala, ale ani že neumožnila odběr ve prospěch jiných osob, to znamená, že vykonávala řádně kontrolu, činila případně i opatření, aby zamezila takovému jednání ze strany třetích osob. Tato podmínka však u žalované splněna není, jak je popsáno výše, a proto závěr, že z titulu svého vlastnického vztahu k nemovitosti, v níž došlo k neoprávněnému odběru, za škodu tím způsobenou odpovídá, je zcela správný. Množství odebrané elektrické energie bylo prokázatelně naměřeno elektroměrem, výše náhrady a postup jejího výpočtu pak vyplývá z právního předpisu, s nímž jsou žalobcovy výpočty v souladu. Součástí náhrady škody je i DPH, jak to plyne z ustanovení § 18 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 359/2020 Sb. o měření elektřiny pro období od 1. 1. 2021 a ze § 9 odst. 9 písm. c) vyhlášky č. 82/2011 Sb. pro období předcházející.

7. Z uvedených důvodů odvolací soud, prvoinstanční rozhodnutí jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

8. O náhradě nákladů řízení odvolacího řízení mezi účastnicemi bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšná byla v odvolacím řízení žalobkyně, které tak náleží právo na náhradu nákladů řízení proti žalované, a to za dva úkony právní služby, písemné podání – vyjádření se k odvolání podle § 7 bod 6 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2024 částka 9 420 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 1 a3 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 a za další úkon vykonaný po 1. 1. 2025 odměnu právního zástupce ve výši 9 420 Kč a paušální náhradu je hotových výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, obojí zvýšeno o DPH 21 % 4 113,90 Kč, tj. celkem 23 703,90 Kč.

9. Lhůta k plnění byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.