5 Co 167/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: žalobce , IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: žalovaná , narozená datum bytem Anonymizováno adresa o 220 279,09 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 10. 2025, č.j. 4 C 127/2025-97,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III., o náhradě nákladů řízení, mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 44 491,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 217 860,09 Kč ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně splatných do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (odstavec I. výroku). V odstavci II. pak žalobu částečně zamítl, a to pro částku ve výši 2 419 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 524,27 Kč od 8. 6. 2023 do 14. 10. 2024, dále pro kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 353,48 Kč od 8. 6. 2023 do 14. 10. 2024, pro úrok 7,10 % ročně z částky 217 860,09 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení a pro zákonný úrok z prodlení z téže částky a od téhož data do zaplacení ve výši 12,75 % ročně. V odstavci III. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo a v odstavci IV. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku z žaloby ve výši 2 202 Kč do tří dnů právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Strakonicích.

2. Výrok o náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 150 o.s.ř. s tím, že předmětem řízení byla pohledávka vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě načerpala žalovaná celkem částku 240 000 Kč. Poskytnutý úvěr řádně a včas nehradila a žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 220 279,09 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Dále v odvodnění odkazuje na § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž bylo shledáno porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Takové porušení je pak sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět tohoto řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru (k čemuž v této věci došlo), je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se tak o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle názoru okresního soudu pak nelze v takové situaci určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce tak nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalované byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Vedle toho pak okresní soud přihlíží i ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno též přihlížet k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny i další nároky, které byly zamítnuty. Též nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve třídenní lhůtě. S ohledem na tyto závěry pak žádnému z účastníků soud prvního stupně náhradu nákladů řízení nepřiznal.

3. Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti výroku v odstavci III., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, podal žalobce odvolání. V odvolání pak namítá, že pro aplikaci § 150 o.s.ř. nebyly splněny podmínky. Z výroku ve věci samé jednoznačně vyplývá, že žalobce byl v řízení převážně úspěšný, přičemž výše přiznaného nároku představuje podstatnou většinu z žalované částky. To i v situaci, kdy část nároků (smluvní úrok, kapitalizovaný úrok, úrok z prodlení, kapitalizovaný úrok z prodlení) byla zamítnuta v důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru. Dále v odvolání poukazuje na to, že soud může své moderační právo podle § 150 o.s.ř., chce-li se odklonit od pravidla v § 142 o.s.ř., použít pouze za podmínky existence důvodů hodných zvláštního zřetele. Může tak učinit pouze výjimečně a v odůvodnění musí jednoznačně vyložit, v čem konkrétně tato výjimečnost spočívá. Soud by měl také zvážit, zda účelu řízení lépe než zásah do výše nákladové povinnosti nesvědčí rozdělení nákladů řízení do splátek nebo stanovení delší lhůty k plnění. Pokud soud má v plánu použít moderační právo, musí umožnit druhé straně, aby se k tomuto vyjádřila, přičemž není možné, aby vnitřně dospěl k přesvědčení, že je třeba aplikovat § 150 o.s.ř. a straně, která by jinak náklady získala, toto nesdělil a ta se to dozvěděla až z rozhodnutí. V této souvislosti pak poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3161/08. Moderační právo soudu koriguje případy, kdy se objeví okolnosti, které zákon nemůže výslovně předvídat, avšak za jejich existence by nebylo spravedlivé žádat po účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení. Dále se v odvolání zabývá smyslem ust. § 150 o.s.ř. ve vztahu k odstraňování tvrdostí ustanovení o náhradě nákladů řízení a poukazuje na aktuální judikaturu. V dané věci však argumentace okresního soudu poukazuje pouze na zvláštní úpravu v oblasti spotřebitelského úvěru a specifickou povahu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. To samo o sobě nemůže založit důvod pro odepření náhrady nákladů žalobci, který byl ve sporu úspěšný. Poukazuje též na dlouhodobou soudní praxi vycházející ze zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 o.s.ř., přičemž odchýlení se od této zásady je přípustné pouze ve výjimečných situacích zákonem výslovně předvídaných. V dané věci tak pro aplikaci § 150 o.s.ř. nebyl dán důvod hodný zvláštního zřetele, když soud nevycházel z individuálních důvodů na straně žalované či zvláštních okolností případu. Bylo možno přitom určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníků. Dále v odvolání poukazuje na to, že byl úspěšný v 82 % a náleží mu tak náhrada odpovídající 64 % celkových nákladů řízení. Ty pak v odvolání podrobně specifikuje a uvádí, že z celkových nákladů řízení ve výši 69 517,50 Kč má žalobce právo na náhradu nákladů řízení ve výši 44 491,20 Kč, jež představují 64 % nákladů řízení. V tomto směru pak navrhl změnu napadené části rozsudku.

4. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas a je přípustné (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.), proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním dotčeném podle § 212 o.s.ř. a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 6 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

5. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, který ho vedl k aplikaci § 150 o.s.ř. a tím nepřiznání náhrady nákladů v řízení účastníkovi převážně úspěšnému. Odvolací soud tak nesdílí názor, že v situaci, kdy jde o spor plynoucí z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem a je tak na místě na danou věc aplikovat § 150 o.s.ř. a náhradu nákladů řízení nepřiznat. Odvolací soud setrvává na názoru, že pro aplikaci tohoto ustanovení musí být dány důvody zvláštního zřetele hodné, plynoucí z konkrétní souzené věci. Ty však v dané věci okresní soud de facto neshledal a vzhledem k uvedenému je tak neshledává ani soud odvolací. Odvolací námitky žalobce jsou tak důvodné včetně námitky, že pokud soud prvního stupně aplikaci § 150 o.s.ř. zvažuje, měli by o tom být účastníci řízení informováni a měli by mít možnost se k takovému postupu vyjádřit. V dané věci je tak na místě rozhodovat o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

6. Pro určení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu je nutno uvažovat i s příslušenstvím žalované částky, a to tak, jak toto bylo učiněno předmětem žaloby. Jde přitom o obecné pravidlo (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/15). Žalobce uspěl pro částku 217 860,09 Kč a neuspěl pro částku 47 381,02 Kč, která je tvořena částkami 2 419 Kč, 7 524,27 Kč, 353,48 Kč, úrokem ve výši 7,10 % ročně z částky 217 860,09 Kč od 14. 12. 2024 do 22. 10. 2025 (13 264,40 Kč) a úrokem z prodlení z téže částky a za stejné období ve výši 12,75 % ročně (23 819,87 Kč). Úspěch žalobce tak činí 82 % a jeho neúspěch 18 %. Má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu těchto částek, tj. 64 %.

7. Náklady řízení, které žalobce v řízení před soudem prvního stupně vynaložil, jsou tvořeny odměnou za 5 úkonů právní služby po 9 220 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, dvě písemná podání ve věci samé) a dále paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za 5 úkonů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu), přičemž uvedené částky jsou ještě zvýšeny o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce je jejím plátcem. Součástí náhrady nákladů řízení je pak i zaplacený soudní poplatek ve výši 11 014 Kč. Celková výše žalobcem vynaložených nákladů v řízení tak činí 69 517,50 Kč a 64 % z této částky činí 44 491,20 Kč.

8. S ohledem na uvedené tak byl výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně změněn za přiměřeného použití § 220 o.s.ř.

9. Žalobce byl sice v odvolacím řízení úspěšný a ve smyslu § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. by tak měl mít právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak na tuto část svého rozhodnutí odvolací soud aplikuje právě § 150 o.s.ř. a nepřiznává žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. Důvody zvláštního zřetele hodné, proč tak odvolací soud činí, spatřuje ve skutečnosti, že žalovaná k napadenému rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nijak nepřispěla a tímto způsobem se nebránila. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v napadeném rozsudku bylo vydáno výlučně vlivem úvah soudu prvního stupně a bylo by tak nespravedlivé, aby žalovaná nesla náklady odvolacího řízení, když aplikaci § 150 o.s.ř. nepožadovala.