4 C 127/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno , narozená dne Anonymizováno bytem Anonymizováno o 220 279,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 217 860,09 Kč, a to ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 419 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 524,27 Kč od 8. 6. 2023 do 14. 10. 2024, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 353,48 Kč od 8. 6. 2023 do 14. 10. 2024, úrok 7,10 % ročně z částky 217 860,09 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 217 860,09 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 202 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu ve Strakonicích.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 220 279,09 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že aktivní legitimace žalobce je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, a společností , právnická osoba, . („banka“). Dále žalobce uvedl, že banka uzavřela se žalovanou dne 8. 6. 2023 Smlouvu o , Anonymizováno, č. , hodnota, , v níž se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 240 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalované a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 7,10 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Banka svoji povinnost splnila a předmětný úvěr ve výši 240 000 Kč byl žalované poskytnut dne 8. 6. 2023. Následně byla částka částečně použita na konsolidaci předchozích závazků žalované v souladu s čl. 4 předmětné smlouvy. Žalovaná však úvěr nesplácela dle smluvních podmínek a splátky nezasílala řádně a včas. Žalovaná za celou dobu trvání právního vztahu na předmětný úvěr uhradila celkem částku 22 139,91 Kč. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalované přistoupila banka v souladu s produktovými podmínkami dne 14. 10. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 217 860,09 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 524,27 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 353,48 Kč a z dlužných poplatků ve výši 2 419 Kč. Dále žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených v žádosti s přihlédnutím ke statistickým podkladům, údajům z rejstříků a úvěrových registrů (SOLUS, BRKI), kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MV ČR). Příjem žalované byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě osobních předpokladů klientů. Podle vyhodnocení právního předchůdce žalobce zbývaly žalované dostatečné prostředky na splátku nové půjčky a byla tedy schopna půjčku splácet. Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dále žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr postupoval zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházel z informací mu poskytnutých samotnou žalovanou v Žádosti o úvěr. Žalovaná v žádosti uvedla zejména informace o svém rodinném stavu (vdaná), vzdělání (vyučená), způsobu bydlení (vlastní byt), a o svém pracovním poměru (údaje o zaměstnavateli), a to včetně výše čistého příjmu (17 500 Kč). Příjem žalované byl ověřen prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měla žalovaná taktéž veden u žalobce. Výdaje žalované byly taktéž hodnoceny a ověřeny na základě výpisu z účtu. Deklarovaný příjem 17 500 Kč ověřili s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů a výpisu z běžného účtu. Z důvodu obezřetnosti zohledněné výdaje oproti výdajům uvedeným klientem na žádosti navýšili. Zohlednili tak výdaje ve výši 16 398 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 9 148 Kč, výdaje na bydlení, včetně hypotéky a stavebního spoření ve výši 2 300 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 470 Kč a ostatní výdaje ve výši 480 Kč. Následně klientovi přičetli k jeho volným prostředkům splátku refinancovaného úvěru ve výši 2 650 Kč. Dle vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídatelné výdaje zbývá celkem 3 753 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Většina finančních prostředků poskytnutých na základě úvěru byla použita na splacení předchozích úvěrů, a to dle čl. 4 Smlouvy. S ohledem na uvedené se finanční postavení žalované zlepšilo, neboť došlo k refinancování předchozích úvěrů. Banka poskytnutím konsolidačního úvěru de facto snížila riziko případné nesolventnosti dlužníka. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci se jedná o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaná je občankou , Anonymizováno, a rovněž zde bydlí. , Anonymizováno, , jsou členy Evropské unie, proto je třeba na danou věc aplikovat nařízení Brusel I. bis. Úprava mezinárodní příslušnosti dle čl. 17 a následujících nařízení Brusel I. bis na daný případ nedopadá, neboť ta dopadají výlučně jen na spotřebitelské smlouvy o úvěru, jde-li o koupi movitých věcí na splátky, o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. V případě úvěrové smlouvy, která je předmětem řízení, se však nejedná o případ uvedený v citovaném ustanovení a nedopadá proto na ně úprava stanovená v čl. 17 odst. 1 písm. a), b) nařízení Brusel I. bis. Na danou věc je proto třeba aplikovat čl. 7, bod 1 nařízení Brusel I. bis, podle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: za a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: v případě prodeje zboží, místo na území členského státu, kde zboží bylo nebo mělo být dodáno nebo v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Protože úvěr byl poskytnut na území České republiky, je založena mezinárodní příslušnost soudů České republiky.

4. Na základě provedeného dokazování má soud z návrhu na uzavření Smlouvy o , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 8. 6. 2023 a akceptace návrhu na uzavření smlouvy včetně certifikátů o podpisu za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku ve výši 240 000 Kč s tím, že částka 200 000 Kč byla určena ke splacení převáděných závazků, částka 40 000 Kč byla určená k volnému použití, přičemž žalovaná se zavázala úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 7,10 % ročně zaplatit v 84 měsíčních splátkách po 3 954 Kč, a to včetně měsíčního poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 320 Kč. Z částky 200 000 Kč byla částka 198 000 Kč určena na předčasné splacení spotřebitelského úvěru ve výši 200 000 Kč a ve výši 2 000 Kč na předčasné splacení kontokorentu ve výši 2 000 Kč. Uvedené parametry úvěru pak vyplývají i z formuláře pro standardní informace o Spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, . Z návrhu na uzavření smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . a žalovaná se dohodli, že banka zřídí ode dne účinnosti smlouvy žalované běžný účet číslo , č. účtu, a dále se dohodli na vydání debetní karty. Návrh je ze dne 8. 6. 2023 a ze strany žalované byl podepsán elektronicky. Z výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, bylo zjištěno, že na účet žalované byla dne 8. 6. 2023 připsána částka 240 000 Kč, přičemž z tohoto výpisu za období od 8. 6. 2023 do 30. 6. 2023 bylo zjištěno, že celkové příjmy činily 438 606,39 Kč a celkové výdaje 438 332,87 Kč, konečný zůstatek činil 273,52 Kč. Tvrzení žalobce o tom, jakým způsobem žalovaná úvěr splácela, žalobce prokázal výpisem z účtu , Anonymizováno, . Totožnost žalované právní předchůdce žalobce ověřil občanským průkazem žalované. Tvrzení žalobce o tom, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a došlo k zesplatnění úvěru, je prokázáno dopisem ze dne 14. 10. 2024 – Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu, z něhož bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prohlásil dluh, t. j. vyčerpanou část úvěru (jistiny), včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžité splatné a požaduje jejich splacení, neboť ze strany žalované, přestože byla informována o porušování povinností, nedošlo k nápravě a nadále se nachází v prodlení s úhradou splatných závazků. Z dopisu ze dne 11. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce odstoupil od smlouvy, na jejímž společnost , právnická osoba, . vedla žalované běžný účet. K odstoupení došlo proto, že na účtu vznikl nepovolený záporný zůstatek, který nebyl uhrazen ani v přiměřené době po svém vzniku. Účinnost smlouvy končí ke dni , datum, . Doručení dopisů pak bylo prokázáno poštovním podacím archem. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávky bylo prokázáno Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 12/2023, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 13. 12. 2023. Z dopisu ze dne 6. 1. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalované, že pohledávka ze Smlouvy o půjčce na refinancování číslo , hodnota, byla postoupena společnosti , Anonymizováno, . Doručení tohoto dopisu bylo prokázáno poštovním podacím archem.

5. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti žalované prokazoval Protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, z něhož bylo zjištěno, že dne 8. 6. 2023 žádala žalovaná o úvěr ve výši 240 000 Kč se splatností 84 měsíců. Tento protokol obsahuje záznam schvalovacího procesu úvěru. Při posuzování úvěruschopnosti klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti: tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na Black listech, neplatné doklady, existujících exekuce; dále informace z externích úvěrových registrů (BRK/NRKI/SOLUS); schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu, kdy se zohledňují příjmy žadatele o úvěr, pravidelné výdaje žadatele o úvěr; vyhodnocení rizikových kontrol; celkový skóring klienta. Dále je zde uvedeno, že konečné rozhodnutí o poskytnutí úvěru spotřebitele je dále vztaženo na posouzení rentability poskytnutého úroku ve vazbě na výslednou rizikovost konkrétní žádosti o úvěr. Byla provedena kontrola insolvenčního rejstříku - bez záznamu, dále kontrola databáze neplatných dokladů – doklad nenalezený, dále interního Black listu - bez záznamu, vyhodnocení externích úvěrových registrů – BRKI/NRKI – bez negativního záznamu, SOLUS – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti a dále bylo provedeno celkové rizikové vyhodnocení klienta, které odpovídá pravděpodobnosti splacení úvěru ve výši 98,79 %. Je zde uvedeno, že deklarovaný příjem 17 500 Kč byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti zohledněné výdaje oproti údajům uvedeným klientem na žádosti navýšily, zohlednily tak výdaje ve výši 16 398 Kč, z toho splátky stávajících úvěrů ve výši 9 148 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebního spoření ve výši 2 300 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 470 Kč a ostatní výdaje ve výši 480 Kč. Následně klientovi přičetli k jeho volným prostředkům splátku refinancovaného úvěru ve výši 2 650 Kč. Podle vyhodnocení klientovi na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývá celkem 3 753 Kč a je tedy schopen půjčku splácet. Bylo tak rozhodnuto, že úvěr schvalují. Z údajů, které poskytla žalovaná právnímu předchůdci žalobce, bylo zjištěno, že žalovaná žádá o refinancování spotřebitelského úvěru, kdy žádá částku 240 000 Kč. Uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním bytě, je vyučená, je zaměstnána s příjmem 17 500 Kč, výdaje na bydlení, včetně hypotéky a stavebního spoření činí 2 300 Kč, výdaje na živobytí 700 Kč. Dále uvedla, že má splátky v roli hlavního žadatele ve výši 2 604 Kč, splátky v roli spolužadatele ve výši 12 995 Kč, splátky za revolvingové produkty ve výši 46 Kč. Celkové započtené splátkové zatížení bylo stanoveno na 9 148 Kč. Dále zde byly započteny výdaje na bydlení ve výši 2 300 Kč, životní náklady ve výši 4 470 Kč, ostatní rodinné výdaje ve výši 480 Kč a započtené splátky na refinancovaných úvěrech ve výši 2 650 Kč. Výsledná platební kapacita žadatele v době žádosti činila 3 753 Kč. Dále žalobce předložil výpisy z běžného účtu žalované za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2024. Z výpisu za období 7/2023 bylo zjištěno, že celkové příjmy činily 17 240 Kč, výdaje 17 280 Kč. Za období 8/2023 činily celkové příjmy 17 296 Kč, výdaje 18 021 Kč. Za období 9/2023 činily příjmy 39 905 Kč, výdaje 39 585 Kč. Za období 10/2023 činily celkové příjmy 138 297 Kč, výdaje 137 545 Kč. Mezi příjmy je i částka 100 000 Kč označená jako Zonky půjčka pro žalovanou. Z výpisu z účtu za období 11/ 2023 bylo zjištěno, že celkové příjmy činily 270 660 Kč, výdaje 270 748 Kč, přičemž mezi příjmy je i částka 120 000 Kč označená jako Zonky půjčka pro žalovanou a částka 70 000 Kč označená Zonky půjčka pro žalovanou. Z výpisu z běžného účtu za období prosinec 2023 bylo zjištěno, že celkové příjmy činily 255 064 Kč, výdaje 256 109 Kč. Za období 1/2024 činily celkové příjmy 131 961 Kč, výdaje 130 922 Kč. Za období 2/2024 činily celkové příjmy 29 400 Kč, výdaje 29 829 Kč. Za období 3/2024 činily celkové příjmy 25 749 Kč, výdaje 26 403 Kč. Za období duben 2024 činily příjmy 45 786 Kč, výdaje 45 786 Kč. Za období 5/2024 činily příjmy 1 878 Kč, výdaje 1 878 Kč. Za období 6/2024 činily příjmy 907 Kč, výdaje 907 Kč. Za období 7/2024 činily příjmy 441 Kč, výdaje 441 Kč. Za období 8/2024 činily příjmy 471 Kč, výdaje 471 Kč a za období 9/2024 činily příjmy 496 Kč a výdaje 496 Kč.

6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobce je pak dána § 1879 občanského zákoníku, když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce.

7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací, které sdělila samotná žalovaná, a dále z veřejných registrů. Žalobce uvedl, že příjem žalované ověřil prostřednictvím výpisu z běžného účtu, stejně tak výdaje žalované byly hodnoceny a ověřeny na základě výpisu z účtu. Žalobce však své tvrzení o ověřování příjmů a výdajů žalované prostřednictvím výpisu z účtu neprokázal, když výpisy z účtu, které žalobce předložil, se týkají období až po uzavření smlouvy o zápůjčce. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti prokázat, jakým způsobem ověřoval příjmy a výdaje žalované před uzavřením smlouvy, a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti), což vyplývá i z výpisů z účtů po uzavření předmětné smlouvy, je pak skutečnost, že předmětná smlouva o zápůjčce je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Poskytovatel úvěru má tak nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce, jako právní nástupce poskytovatele úvěru, má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 240 000 Kč a žalovaná uhradila částku 22 139,91 Kč, když tvrzení žalobce v tomto směru žalovanou vyvráceno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaná povinna vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 217 860,09 Kč (240 000 Kč - 22 139,91 Kč), jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byla žalovaná schopna dosahovat. Soud přihlédl i k výši žalované částky. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé možné jistiny.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níže žalovaná načerpala celkem částku 240 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 220 279,09 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalované byla napadeným rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 8 Co 1519/2024–140, ze dne 25. 11. 2024).

11. O náhradě nákladů státu, které jsou představovány odměnou ustanoveného opatrovníka, bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy s ohledem na úspěch a neúspěch účastníků bylo rozhodnuto tak, že státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

12. O povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění, přičemž výše doplatku soudního poplatku byla stanovena dle položky 2 bod 3 a dle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.