5 Co 1721/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 75 765,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 7.10.2025, č. j. 5 C 78/2025-97,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 75 765,10 Kč s úrokem z prodlení a druhým výrokem uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 33 323,40 Kč.

2. Soud prvého stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobce dne 10. 12. 2023 uklouzl na zledovatělém povrchu místní komunikace vlastněné žalovanou nacházející se na pozemku p. č. , číslo parcely, v k. ú. , adresa, , následkem čehož si poranil pravé rameno, což si vyžádalo operační zákrok a navazující léčení. Právě náhrady škody představované bolestným a dalšími náklady vynaloženými v souvislosti s tímto úrazem se žalobce domáhal vůči žalované. Před pádem žalobce napadlo velké množství sněhu, které žalovaná s využitím vlastní techniky ve dnech 2. – 7. 12. 2023 odklízela pluhem. Sníh byl shrnován, což vedlo ke vzniku uježděné několikacentimetrové vrstvy, která pokrývala místní komunikace v uvedené obci včetně komunikace, na níž žalobce upadl. Sám žalobce popsal její povrch jako utažený a tvrdý jako beton, jako povrch velmi kluzký, po kterém bylo nutno chodit s nejvyšší opatrností. Ona kluzkost a nebezpečnost povrchu byla stavem, který si žalobce dle okresního soudu dobře uvědomoval, a to tím spíše, pracoval-li po dobu třech a půl roku na pozici cestáře. Za této situace nedovodil soud prvého stupně odpovědnost žalované v režimu § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., neboť nepředvídatelnost kluzkého povrchu jakožto povinný znak závady ve schůdnosti nemůže být v souzené věci dána. Soud prvého stupně nedovodil ani porušení ust. § 9 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 104/1997 Sb., kdy nedošlo k porušení zákonné povinnosti ze strany žalované (§ 2910 o. z.). Žalovaná naopak dostála svým povinnostem na úseku péče o stav místních komunikací, neboť v souladu s plánem údržby vedeným dle § 41 odst. 2 citované vyhlášky o místní komunikace pečovala pluhováním. Povinnost provádět vedle prohrnování ještě chemický či mechanický posyp místních komunikací plán údržby nestanoví a nečiní tak ani posledně zmíněná vyhláška. Komunikace, na níž došlo k pádu, vystupuje jako místní komunikace mající status komunikace účelové, tvoří ji dvě vyježděné koleje se zpevněným povrchem a travnatý střed. Je tedy plně legitimní udržovat ji pouze formou pluhování. Pokud by žalovaná danou komunikaci kromě pluhování ošetřovala ještě posypem, šlo by o postup přesahující rámec povinností, které z právních předpisů, respektive z plánu údržby plynou. Současně soud prvého stupně poznamenal, že žalobcovo jednání, kdy se vydal za onehdy panujících klimatických podmínek k poštovní schránce vzdálené od jeho domu zhruba 100 m, vědom si zledovatělého povrchu příslušné komunikace, lze s ohledem na jeho zdravotní stav označit za přinejmenším riskantní. V době pádu měl žalovaný problémy s chůzí, stávalo se mu, že doma zakopl o lino neb mu pravá noha znecitlivěla. Tím spíše pak jde o postup neopatrný, mohla-li poštovní schránku ještě téhož dne vybrat žalobcova dcera. Soud prvého stupně současně přiznal procesně úspěšné žalované náklady řízení představované advokátními náklady vymezenými v napadeném rozsudku.

3. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu včas odvolal žalobce. Dle jeho názoru soud prvého stupně nesprávně vyloučil odpovědnost žalované podle § 27 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb. Sám soud zjistil, že v lokalitě mohlo docházet ke tvorbě náledí a zmrazků v důsledku střídání kladných a záporných teplot. Žalobce popisoval led jako špatně viditelný. Tyto skutečnosti nasvědčují vzniku ojedinělého zledovatělého jevu na jinak uježděném povrchu, který odpovídá definici nepředvídatelné závady ve schůdnosti. Žalobce dovodil i porušení zákonné povinnosti (§ 2910 o. z.), a to ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb. ve spojení s ust. § 43 a § 44 písm. c) citované vyhlášky. Plán zimní údržby nemůže sám o sobě legitimizovat rezignaci na další opatření tam, kde skutečný stav komunikace prokazatelně vyžaduje posyp. Pokud dlouhodobě dochází k tomu, že na konkrétním úseku samotné pluhování vytváří nebezpečně kluzký povrch, pak setrvání u této technologie představuje porušení povinnosti péče o stav komunikace. Soud prvého stupně se nezabýval otázkou místních podmínek konkrétního úseku, nevyhodnotil, zda sklon komunikace, její zastínění a tvorba ledu po střídání teplot nevyžadovaly posyp jako nezbytné opatření k reálnému zmírnění závad ve schůdnosti. Na daném úseku běžně dochází ke kluzké vrstvě, s níž mají problémy i motorová vozidla. Pokud žalovaná o této skutečnosti věděla, a přesto setrvala u technologie, která nebezpečí nezmírňuje, může to představovat porušení povinnosti péče. Soud prvého stupně přitom nesprávně odmítl provedení důkazu znaleckým posudkem v otázce vhodnosti zvolené technologie zimní údržby s ohledem na místní podmínky, což je typicky odbornou otázkou. Žalobce nesouhlasil ani s hodnocením jeho jednání za riskantní. Žalobce měl pevnou zimní obuv s hlubokým vzorkem, pohyboval se pomalu a opatrně, v doprovodu manželky. Zdravotní omezení žalobce nemůže být důvodem k vyloučení jeho práva na bezpečný pohyb po jediné přístupové komunikaci k jeho obydlí. Za běžného zimního provozu nelze po obyvateli obce žádat, aby několik dní nevycházel z domu. Dle § 2918 o. z. se spolupůsobení poškozeného promítá do poměrného snížení náhrad, ne nikoli do úplného vyloučení odpovědnosti. Žalobce konečně upozornil na další skutkové okolnosti. Dle něho se ledová vrstva typicky vytváří v úseku blíže k hlavní silnici, nikoliv v místě u poštovní schránky. Právě úsek směrem k hlavní silnici bývá z hlediska zimní údržby problematický, přičemž na něj opakovaně upozorňovali i ostatní sousedé s žádostmi o posyp. Žalobce s manželkou nemají jiný přístup k poštovní schránce než přes předmětnou komunikaci vlastněnou žalovanou. Po této komunikaci chodí pravidelně. Kvůli nebezpečnému zledovatělému povrchu zde vznikají potíže nejen chodcům, ale i motorovým vozidlům. Od žalobcova domu, kde žijí čtyři občané se zdravotním postižením starší 70 let, vykazuje nejproblematičtější parametry. Komunikace se nachází ve stinné poloze, přímé slunečné záření dopadá na vozovku až po poledni a pouze po dobu přibližně 30 minut. Část vozovky má hlinitý povrch, který v zimním období po mechanickém ohlazení radlicí a bez ošetření zdrsňovacím materiálem zamrzá během noci a vytváří extrémně kluzký povrch. Za předchozího starosty bylo zajištěno řádné ošetření komunikace zdrsňovacími materiály. Po nástupu současného starosty docházelo k posypu nedostatečně, komunikace byla občas ošetřována chemickým posypem, což se ukázalo jako neúčinné. Po upozornění ze strany žalobce o nařízení krajského úřadu neaplikovat chemický postup, nebyla komunikace směřující k žalobcovu domu ošetřována žádným způsobem. Posyp byl prováděn pouze po opakovaných urgencích ze strany občanů. Na předmětné vozovce došlo k opakovaným pádům žalobce, z nichž žalobci zůstaly trvalé bolestivé následky, které ve spojení s posledním pádem na pravé rameno způsobily jeho trvalou pracovní neschopnost. Žalobce navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná naopak navrhla napadený rozsudek soudu prvého stupně potvrdit. Považuje jej za správný v obou napadených výrocích. Nesouhlasí sice se závěry soudu prvého stupně o skutkovém ději, což uváděla již před soudem prvého stupně, ale toto nemá vliv na správnost výroků rozsudku, neboť soud po právní stránce posoudil věc zcela správně. Běžné projevy zimy, včetně uježděného sněhu a náledí vzniklého přirozeným kolísáním teplot, nejsou závadou ve schůdnosti, ale jsou okolností, jíž se má chodec přirozeně přizpůsobit a která je předvídatelná a nemůže tak představovat závadu ve schůdnosti ve smyslu zák. č. 13/1997 Sb. Pluhování bylo technologií odpovídající skutečným podmínkám a bylo zcela v souladu s plánem zimní údržby i charakterem komunikace a bylo prováděno pravidelně. Odvolací námitky, že měl být proveden posyp, jsou neodůvodněné a zcela spekulativní, neboť žalovaná takovou povinnost neměla. Soud prvého stupně správně vyhodnotil, že posouzení míry obezřetnosti chodce, případných závad ve schůdnosti či předvídatelnosti stavu komunikace je otázkou právní, nikoliv odbornou. Žalobce nadto v odvolání uplatnil celou řadu nepřípustných novot. Žalovaná navrhla napadený rozsudek potvrdit.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve věci samé není důvodné.

6. Podle odvolacího soudu soud prvého stupně rozhodl správně, pokud žalobu zamítl. Přesto je nezbytné závěry soudu prvního stupně poopravit.

7. Z operačního plánu zimní údržby žalované a mapky obce , adresa, jakožto přílohy záznamu o provozu vozidla Zetor při prohrnování této obce dne 7. 12. 2023 založených ve spise vyplývá, že předmětná komunikace je komunikací účelovou. To ostatně zjistil již soud prvního stupně. Účelové komunikace jsou samostatným druhem komunikací z hlediska právní úpravy, a to vedle místních komunikací, jejichž nejsou součástí (§ 2 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb.). Na vlastníka účelové komunikace se dle zákonného textu na rozdíl od místních komunikací nevztahuje ani povinnost dle § 9 odst. 3, ani dle § 27 odst. 3 tohoto zákona. Vlastníkům účelových komunikací zákon o pozemních komunikacích (ani prováděcí vyhláška č. 104/1997 Sb.) neukládají povinnost o své komunikace pečovat a udržovat je sjízdné a schůdné.

8. Žalobce u odvolacího jednání po seznámení se se závěrem odvolacího soudu o tom, že se v dané věci nejedná o pád na místní, ale na účelové komunikaci, i tak dovozoval porušení povinnosti ze strany žalované, a to prevenční povinnosti, neboť dle jeho názoru měla žalovaná jako vlastník této komunikace v daném kluzkém stavu tuto opatřit posypem a předejít tak uklouznutí žalobce, který ji využívá za účelem přístupu ke svému bydlišti (a i k uvedené poštovní schránce, jak vyplývá z provedeného dokazování – poznámka odvolacího soudu).

9. Dle odvolacího soudu vlastník účelové komunikace může skutečně odpovídat na základě obecné povinnosti předcházet škodám ve smyslu § 2900 či § 2901 o. z. ve spojení s § 2910 o. z. Toto porušení však nelze ze strany žalované v dané věci dovodit. Žalovaná v souladu s plánem zimní údržby předmětnou komunikaci (na níž žalovaný při cestě k poštovní schránce na jejím kluzkém zledovatělém povrchu uklouzl, upadl na rameno, které si poranil – v tom odvolací soud souhlasí se skutkovými závěry soudu prvého stupně) prohrnula. Z toho, že tuto, byť kluzkou komunikaci ještě neopatřila posypem, nelze v dané konkrétní věci dovodit její odpovědnost za škodu porušením prevenční povinnosti ve smyslu citovaných ustanovení. Důvodem je skutečnost, že z fotografií a map založených ve spise (č. l. 23, 66 a 94) vyplývá, že předmětná komunikace, kterou tvoří dvě vyježděné koleje se zpevněným povrchem a travnatým středem, vede po samém, řídce osídleném okraji obce , adresa, ; poštovní schránka, před níž žalobce upadl (udělal k ní po této komunikaci 3, 4 kroky – viz. jeho výpověď), leží dokonce ještě za místem, kde se na tuto komunikaci napojuje přístupová cesta k domu žalobce. Požadovat na žalované, aby kromě prohrnování ještě na takto odlehlých místech obce prováděla posyp, lze mít již za nepřiměřené těmto místním poměrům. Nic na tom nemění, že žalobce tvrdil, že tomu tak v minulosti bylo (obec má jako vlastník právo tak činit, nikoliv povinnost).

10. Proto nelze porušení prevenční povinnosti dovodit, a již z toho důvodu bylo namístě žalobu zamítnout, přičemž další (znalecké) dokazování navržené žalobcem považuje i odvolací soud za nadbytečné.

11. I kdyby soud dovodil odpovědnost žalované obce (což neučinil), lze již jen nad rámec tohoto rozhodnutí soudu uvést, že by i tak muselo dojít ke krácení uplatněné výše pro spoluzavinění žalobce (§ 2918 o. z.), jak jej popsal okresní soud, a to přes odvolací argumentaci žalobce.

12. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené napadený rozsudek ve výroku ve věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

13. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. byl změněn ale nákladový výrok. Soud prvého stupně správně dovodil plný úspěch žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ovšem dle odvolacího soudu jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž tyto náklady řízení není namístě žalované proti žalobci přiznat (§ 150 o. s. ř.). Dle odvolacího soudu se v projednávané věci nejedná o smyšlenou žalobu, žalobce upadl na zledovatělé komunikaci žalované, doložil lékařské zprávy a další listiny prokazující vznik bolestného a léčebných nákladů. Jen v řízení nebylo jeho nároku ze shora uvedených skutkových a právních důvodů vyhověno. Nic na tom nemění citované spoluzavinění žalobce, neboť další významnou skutečností pro rozhodnutí dle § 150 o. s. ř. v dané věci jsou nepříznivé poměry na straně žalobce, pro něž mu byl v řízení ustanoven zástupce z řad advokátů a přiznáno osvobození od soudních poplatků z 80 %. Odvolací soud zde odkazuje na zjištění soudu prvého stupně v usnesení ze dne 8. 4. 2025, č. j. 5 C 78/2025-53, z něhož vyplývá, že žalobce pobírá starobní důchod ve výši 18 844 Kč měsíčně, jeho manželka invalidní důchod prvého stupně 9 205 Kč měsíčně, dále pobírají příspěvek na bydlení 2 936 Kč měsíčně a přídavek na dítě 1 580 Kč, k němuž mají vyživovací povinnost. Z pravidelných výdajů je významná zejména záloha na elektrickou energii 4 200 Kč měsíčně a náklady na otop domu v částce 50 000 Kč ročně. Odvolací soud proto žalované náklady řízení před soudem prvého stupně nepřiznal, přičemž totéž platí pro náhradu nákladů odvolacího řízení, v němž byla žalovaná převážně úspěšná a náležela by jí proto poměrná náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Avšak i zde odvolací soud aplikoval v plném rozsahu § 150 o. s. ř. ze stejných důvodů jako u prvostupňových nákladů.