5 Co 1760/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované o zaplacení 199 578,98 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. 9. 2024, č.j. 1 C 172/2024-29,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, v části o lhůtě k plnění a v odstavcích II. a III. výroku potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 130 756,97 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku žalobu částečně zamítl ohledně částky 68 822,01 Kč, ohledně kapitalizovaných úroků ve výši 7 337,86 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 12 590,45 Kč a dále ohledně zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % z částky 202 546,84 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení. V odstavci III. pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 631,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně (tou byla v době vyhlášení napadeného rozsudku , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , přičemž k návrhu žalobkyně a se souhlasem nové žalobkyně rozhodl odvolací soud usnesením ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , které nabylo právní moci dne , datum, , o změně na straně žalobkyně z důvodu postoupení žalované pohledávky) se domáhala žalobou v této věci zaplacení dluhu dle úvěrové smlouvy s odůvodněním, že část poskytnutého úvěru žalovaná nesplatila. Spolu s tím se žalobkyně domáhala též úhrady příslušenství spočívající v úrocích, úrocích z prodlení a poplatcích dle úvěrové smlouvy číslo , číslo, . Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí a s touto odbornou péčí že ověřila schopnost žalované splácet daný úvěr. Proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak žalovaná coby spotřebitel povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu tohoto úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně tak nemá právo na zaplacení úroků, poplatků a podobně. Žalované byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka 250 000 Kč, přičemž žalovaná postupně uhradila částku 119 243,03 Kč. K úhradě na jistině tak zbývá 130 756,97 Kč. Soud prvního stupně tak žalobu zamítl ohledně částky 68 822,01 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou a výše specifikovanou částkou, ohledně níž bylo žalobě vyhověno. Též byla žaloba zamítnuta ohledně kapitalizovaných úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem k tomu, že nárok na úrok z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny, soud rovněž zamítl žalobu ohledně úroků z prodlení, neboť splatnost jistiny dosud nenastala.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a zůstala zcela pasivní. Soud ji tak podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit důkazy k prokázání těchto skutečností. V řízení též nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by žalovaná nebyla schopna živit se prací. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků vzhledem k výši jistiny odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, avšak počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně práva žalobkyně na řádné a včasné uspokojení přiznaného peněžitého nároku stanovil okresní soud splácení žalované částky pod podmínkou ztráty výhody splátek. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná, a to v rozsahu 65 % a neúspěšná v rozsahu 35 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci se tak rovná 30 %, proto v této výši přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Napadenému rozsudku vytýká v části týkající se přiznání částky 130 756,97 Kč lhůtu k plnění, kterou okresní soud stanovil ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. K tomu namítá, že okresní soud nezjišťoval majetkové poměry žalované a měsíční splátku ani nijak neodůvodnil. Poukazuje na to, že žalovaná byla v rámci celého řízení zcela pasivní a k podané žalobě se nevyjádřila, o splátky nežádala a ani netvrdila a nedokládala svou majetkovou situaci, která by mohla uložení splátek jakkoliv odůvodnit. Výši splátek navíc žalobkyně považuje za zcela neadekvátní. Poukazuje též na to, že splátky, o kterých rozhodl okresní soud, jsou nižší, než ke kterým se žalovaná původně zavázala v rámci uzavřené úvěrové smlouvy. Pokud by žalovaná splácela přiznanou částku, tak by tak činila po dobu více než 3,5 let. Pokud by splácela i zbývající část pohledávky, trvalo by to minimálně další čtyři roky. Napadenému rozsudku též vytýká částečné zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru postupovala zcela v souladu s právními předpisy a judikaturou, s odbornou péčí řádného hospodáře. Úvěruschopnost posuzovala individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného fungování. Poukazuje na to, že žalobkyně je subjektem regulovaným ČNB a výsledky schvalování úvěrových obchodů jsou uloženy v interních databázích a systémech. Při uzavírání smlouvy žalobkyně vyšla z informací poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr a následně provedla kontrolu veřejných databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací ohledně úvěrových závazků u jiných bankovních či nebankovních subjektů a v databázi Ministerstva vnitra zkontrolovala platnost průkazů totožnosti žalované). Dále v odvolání uvádí obecně, jaké typy výdajů jsou do výdajů žalované započítávány a též uvádí, z jakých údajů při poskytování úvěru vycházela. Takto vyšla z čistého měsíčního příjmu žalované 23 229 Kč a čistého měsíčního příjmu domácnosti 50 000 Kč. Počítala s podílem žalované na nákladech na bydlení 46,46 %. Dále v odvolání podrobněji specifikuje matematické modely výpočtu maximální měsíční částky. Z toho pak dovozuje, že minimální měsíční splátka žalované dle matematického výpočtu vycházela na částku bezmála 8 000 Kč. Žalovaná se přitom zavázala k úhradám splátek ve výši 3 706,39 Kč včetně pojištění. V odvolání pak žalobkyně dále podrobně rozebírá legislativní rámec, včetně směrnice Evropského parlamentu a rady (EU) 2008/48/ES, a to k odůvodnění postupu posouzení úvěruschopnosti žalované. Též cituje z judikatury Nejvyššího soudu týkající se posuzování úvěruschopnosti. V odvolání též přichází s argumentací, že jelikož absolutní většina poskytnutých úvěrů je splácena řádně a včas, tak tato skutečnost svědčí o tom, že při posuzování úvěruschopnosti si žalobkyně počíná v souladu s požadavkem odborné péče. Též poukazuje na to, že žalovaná splácela svůj úvěr po dobu téměř tří let a byla tak schopna po dlouhou dobu svůj úvěr splácet. Navrhla, aby částku 130 756,97 Kč byla žalovaná povinna zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku a aby napadený rozsudek byl změněn tak, že i ve zbytku bude žalobě vyhověno.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201, § 202 § 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu dle ust. § 212 o.s.ř. § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s tím, jak soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce. Na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku odvolací soud odkazuje a s ohledem na odvolací námitky pouze dodává: Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že postupovala s odbornou péčí a s touto odbornou péčí ověřila ve smyslu výše uvedeného schopnost žalované splácet daný úvěr. Proto je úvěrová smlouva mezi účastnicemi (respektive mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou) uzavřená absolutně neplatná pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v odvolání de facto pouze opakuje svoji argumentaci z řízení před soudem prvního stupně spočívající v tom, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z dostupných databází a tvrzení žalované a jí předložených listin a takto posouzená úvěruschopnost je dostatečná. Skutečností však zůstává, že právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z celkového příjmu domácnosti žalované ve výši 50 000 Kč měsíčně, ačkoliv žalovanou nebyly tvrzeny ani prokázány žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly, že by v domácnosti byl vedle příjmu žalované (23 228,67 Kč) další příjem, který by v součtu s příjmem žalované představoval právě částku 50 000 Kč měsíčně. Žalovaná v žádostí o úvěr uvedla, že v domácnosti je pouze jeden zdroj příjmu a doložila právě svůj příjem ze zaměstnání ve výši lehce přesahující 23 000 Kč. Tímto rozporem v samotné žádosti o úvěr spočívající v čistém příjmu domácnosti, který byl uveden ve více než dvojnásobné výši oproti jedinému tvrzenému a doloženému příjmu, se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezabývala a tuto svoji argumentaci pak právě opakuje i v odvolání, když setrvává na svém výpočtu úvěruschopnosti uvažující s příjmem domácnosti žalované ve výši 50 000 Kč měsíčně. Tato zjištění pak vedou též odvolací soud k výše uvedeným závěrům o neplatnosti úvěrové smlouvy.

10. V uvedené situaci je pak žalovaná povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Jak správně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud, žalované byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně částka 250 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila částku 119 243,03 Kč. Žalobě v rozdílu mezi těmito částkami (130 756,97 Kč) pak soud prvního stupně vyhověl a ve zbytku ohledně částky 68 822,01 Kč žalobu zamítl. S tímto se odvolací soud ztotožňuje. S ohledem na výše uvedené, totiž povinnost žalované vrátit toliko poskytnutou jistinu, pak zcela správně soud prvního stupně zamítl žalobu i ohledně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, neboť jak též správně uvádí, nárok na úroky z prodlení, vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož však dosud nenastala splatnost jistiny (tato je určena tímto rozsudkem), bylo i v této části nutno žalobu zamítnout.

11. Napadenému rozsudku nelze ničeho vytknout ani v části, v níž soud prvního stupně rozhodoval o lhůtě žalované k plnění, přičemž jí uložil zaplatit zbytek jistiny ve splátkách po 3 000 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Též odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru tato výše splátek odpovídá, neboť odpovídá možnostem žalované (jinak v řízení zcela pasivní) a též spravedlivému uspořádání účastníků s ohledem na výši jistiny. Odvolací soud pak konečně ničeho nenamítá ani proti uložení této povinnosti pod ztrátou výhody splátek, přičemž i takové uspořádání se odvolacímu soudu jeví jako spravedlivé.

12. S ohledem na výši uvedené byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. v odvoláním dotčeném rozsahu potvrzen, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž odvolací soud rovněž pochybení neshledal. Rozsudek soudu prvního stupně byl takto potvrzen s výjimkou části odstavce I. výroku, o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 130 756,97 Kč, v němž nebyl odvoláním dotčen. Jelikož se při vyhlášení tohoto rozsudku dopustil odvolací soud zjevné nesprávnosti právě v potvrzení i části výroku I., která odvoláním dotčena nebyla, a též zjevné nesprávnosti ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, opravil tyto zjevné nesprávnosti ještě v písemném vyhotovení tohoto rozsudku a nemuselo tak být vydáváno samostatné opravné usnesení (§ 164 o.s.ř.).

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., když v odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly.