5 Co 1809/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva, o odvolání žalobkyně a o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1. září 2025, č. j. 7 C 409/2019–658,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 53 482 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 14 641 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova – stavba č. p. 387, v části obce , název místa, a pozemku parc. č. , číslo, , vše v k. ú. a obci , adresa, . V odstavci II. výroku uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 564 682,80 Kč a v odstavci III. výroku uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 17 890,04 Kč. Žalobkyně se tohoto určení domáhala s tvrzením, že 11. 9. 2017 uzavřela se žalovanou kupní smlouvu na prodej předmětných nemovitostí za cenu 177 000 EUR, která jí měla být údajně zaplacena před podpisem smlouvy, k čemuž však nikdy nedošlo. Soud dospěl k závěru, že žalovaná zaplatila žalobkyni předmětnou kupní cenu ve splátkách, které za ni hradil její tehdejší prokurista , jméno FO, . Kupní cena byla do jejího účetnictví vložena až v následujícím roce 2018. Částka kupní ceny byla sjednána již v písemné smlouvě o smlouvě budoucí uzavřené mezi účastnicemi dne 23. 6. 2017. Důkazem prokazujícím uhrazení kupní ceny jsou písemná potvrzení o zániku zástavního práva, vyhotovená v českém a v německém jazyce, obsahující výslovný text, že osobám, které dokument podepsaly, byla vyplacena částka 35 360 EUR dne 18. 8. 2017 zástavním dlužníkem, tj. žalobkyní. Potvrzení podepsaly , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a za dvě nezletilé děti jednatelka žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Skutečnost, že jednatelka kupní smlouvu podepsala, vyplývá z jejího přípisu ze dne 9. 4. 2018, zaslaného Okresnímu soudu v Riedu, zásilky zaslané tehdejší účetní žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , obsahující periodické výpisy žalobkyně z účtu u , název banky, . za necelý rok 2017, informaci o vyměření daně z nemovitých věcí, faktury za pronájem předmětných nemovitostí za 8 měsíců roku 2017 a kupní smlouvy, jakož i z výpisu účtu z bankovního účtu za měsíc listopad, na němž je rukou jednatelky žalobkyně dopsán text. Podpisem kupní smlouvy stvrdila jednatelka žalobkyně i zaplacení kupní ceny. Soud se podrobně zaobíral finanční situací svědka , jméno FO, , o němž uzavřel, že běžně disponoval většími částkami v řádech desetitisíců EUR a že měl prostředky k dispozici ke splacení kupní ceny ve splátkách, což vyplynulo ze stanoviska společnosti , právnická osoba, a z jeho výpovědi a není ani v rozporu se znaleckým posudkem, který výslovně uvedl, že zaúčtování kupní ceny hrazené svědkem napřímo dne 30. 8. 2018 sice neodpovídá účetní zásadě časové souvislosti, ale neprokazuje či nevykazuje pochybnosti o jejím zaplacení. Znalecký ústav se ztotožnil i s hodnocením , tituly před jménem, , jméno FO, , jednatelky společnosti , právnická osoba, , podle níž u žalované vznikla nepeněžní transakce, při které svědek jejím jménem uhradil závazek za pořízení nemovitosti. Žalovaná měla v souladu s účetnictvím účtovat o pořízení nemovitosti závazek vůči žalobkyni, ale tento závazek byl zároveň uhrazen závazkem vůči svědkovi. Společnost účtovala o pořízení nemovitosti rovnou na vrub závazku vůči němu, zjednodušeným účetním zápisem však bylo dosaženo stejného konečného účetního zobrazení transakce. Podpisem kupní smlouvy jednatelka potvrdila i zaplacení kupní ceny dle tvrzení žalované. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když jako tarifní hodnotu pro účely výpočtu odměny právního zástupce vzal obvyklou hodnotu nemovitosti v částce 4 336 500 Kč, tj. její kupní cena v roce 2017. Náklady jsou tvořeny 18 úkony advokáta po 25 660 Kč (provedené úkony jsou konkrétně rozepsány v odst. 73. odůvodnění rozsudku), 16 režijními paušály po 300 Kč a 21 % DPH. O nákladech řízení státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a tyto, jež jsou tvořeny svědečným a znalečným, po odečtení zálohy zaplacené žalobkyní na znalecké dokazování, uložil k náhradě v částce 17 890,04 Kč žalobkyni.

2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Rozporovala skutková zjištění okresního soudu o zaplacení kupní ceny a poukazovala na řadu důkazů, s nimiž se soud nevypořádal, ačkoliv reálně vyvracejí faktické zaplacení kupní ceny, jakož i okolnost, že žalovaná ani svědek , jméno FO, v předmětném období nedisponovali a nemohli disponovat předmětnými částkami a že konstrukce celé obchodní transakce neměla sloužit k zaplacení kupní ceny, ale jenom k tomu, aby mohlo dojít k výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí. Kupní cena měla být zaplacena v období od 23. 6. 2017 do 18. 8. 2017 podle svědka , jméno FO, v cca 18 platbách, kdy peníze měl měnit ve směnárně, přičemž však podle sdělení společnosti , právnická osoba, (směnárny) v uvedeném období vyměnil pouze 1 205 000 Kč. Svědek ani reálně nemohl disponovat částkou 4 602 000 Kč. Podle žalované měl obdržet cestovní náhrady od několika společností (, právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, ) v souhrnu 4 118 946,83 Kč, avšak náhrady jsou náhradami skutečně vynaložených nákladů zaměstnance na cestovné a nejde o jeho reálný příjem. Pochybnosti o náhradách přináší i okolnost, že některé společnosti byly již prakticky zlikvidovány nebo jejich likvidace probíhala od roku 2016, případně došlo k prodeji společností, nebo svědek , jméno FO, u řady společností není společníkem a není ani zřejmé, zda byl jejich zaměstnancem. Vede to k zásadním pochybnostem o transparentnosti účetnictví svědka , jméno FO, i všech těchto společností. Navrhovala ke svému tvrzení důkaz znaleckým posudkem z oboru účetnictví, který soud prvního stupně neprovedl a ani se k tomuto důkaznímu návrhu nijak nevyjádřil. Žalovaná společnost tak od svědka , jméno FO, nemohla obdržet reálně zápůjčku. Věrohodnost žalované i svědka je snížena též jejich odsouzením pro trestný čin podle § 241, 254 tr. zák. (neodvedení daně pojistného a podobné povinné platby a zkreslování stavu hospodaření a jmění podle § 212a § 260 tr. zák. (dotační podvod a poškození finančních zájmů Evropské unie). Od počátku bylo mezi žalobkyní a svědkem , jméno FO, jednáno tak, že kupní cena nemovitostí bude činit pouze 1 500 000 Kč, která byla ještě snížena z původně navrhované částky 1 725 000 Kč (soud se s důkazy o tom nevypořádal) a je nelogické, že najednou společnost má platit cenu takřka trojnásobnou. Svědčí o tom i e-mail jednatelky žalobkyně jejím společnicím ze dne 8. 3. 2018, z něhož plyne, že jednatelka se domnívala, že nepodepisuje kupní smlouvu, ale pouze dokumenty pro výmaz zástavního práva a fakticky kupní cenu 50 000 EUR společnost neobdržela a že jednatelka velmi důvěřovala tvrzení a krokům svědka , jméno FO, . Soud se nevypořádal ani s námitkou neplatnosti kupní smlouvy pro omyl, kdy žalovaná strana využila neznalosti jednatelky žalobkyně českého jazyka a ani ona, ani svědek , jméno FO, s jednatelkou nejednali poctivě a nyní ze své nepoctivosti těží, což nemůže podléhat ochraně podle § 8 občanského zákoníku. Žalobkyně neobdržela žádné plnění od žalované, přestože jí k tomu fakticky poskytla dostatečnou přiměřenou lhůtu konkludentně i výslovně, proto je odstoupení od smlouvy třeba vykládat v kontextu s ustanovením § 1977 a § 1978 o. z., tj. pro prodlení žalované s úhradou kupní ceny. Z tohoto důvodu žalobkyně od kupní smlouvy řádně odstoupila, když pro trvající prodlení s úhradou kupní ceny lze odstoupit i po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu za splnění podmínek dodatečné přiměřené lhůty k plnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 3823/2023). Navrhovala, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalobě bude vyhověno a žalované uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni.

3. Žalovaná s rozsudkem soudu první instance souhlasila a navrhovala jeho potvrzení. Žalovaná kupní cenu zaplatila, byť lehce nestandardním způsobem, což bylo prokázáno. Naopak žalovaná neprokázala, že , jméno FO, , který poskytl žalované zápůjčku na úhradu kupní ceny, nemohl těmito prostředky disponovat. Společníci žalobkyně vydali potvrzení o úhradě zápůjčky, kterou zdědili od bývalého společníka. Jak vyplývá z vyjádření žalobkyně, ta nedisponovala žádnými finančními prostředky z vlastní činnosti a jestliže svým společníkům zaplatila dluh, musela tak učinit z peněz získaných jedině od žalované. Sama žalobkyně uvádí, že konstrukce obchodní transakce směřovala k výmazu zástavního práva, které zaniklo zaplacením. , právnická osoba, konstatovala, že způsob účtování zápůjčky byl standardní, v souladu se zákonem, žalovaná pochybila jedině ve špatném zaúčtování koupě nemovitosti, k němuž došlo o rok později. Žalobkyně nerozporuje samotnou obchodní transakci. V e-mailu z 8. 3. 2018 jednatelka žalobkyně výslovně uvádí, že kupní cena činí 177 000 EUR, že k rozdělení zbývá pouze 50 000 EUR, které pan , jméno FO, ještě nepřevedl. I kdyby toto tvrzení bylo pravdivé, vyvrací podstatu tvrzení žalobkyně, že nic zaplaceno nebylo, neboť v takovém případě vlastně potvrzuje, že 127 000 EUR dostala. Poukázala na další rozpory, kdy jednatelka žalobkyně výslovně uvádí, že byla splněna pouze část kupní ceny a zbývá dořešit výmaz zástavního práva, v další části textu však tvrdí, že nevěděla, že podepisuje kupní smlouvu, ačkoliv v předmětném e-mailu sama o kupní smlouvě hovoří. Potvrzuje také, že kupní smlouvu na poště v rámci dokumentu k ověření podepsala. Dále uvádí, že očekávala zaplacení 50 000 EUR, přitom tvrdí, že nedostala nic. Nelogické je i tvrzení žalobkyně, že nevěděla o tom, že bude podepisovat kupní smlouvu, když současně argumentuje e-mailem pana , jméno FO, ze dne 16. 8. 2017, v němž výslovně uvádí, že poté bude realizována kupní smlouva. Tento e-mail její tvrzení o tom, že nevěděla o podpisu kupní smlouvy, vyvrací. Skutkový stav tak vyplývá z prohlášení žalobkyně v kupní smlouvě a potvrzení společníků žalobkyně, že obdrželi finanční prostředky.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o. s. ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o. s. ř.

5. Odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Podle § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Jde o neplatnost relativní podle § 586, tzn. k neplatnosti soud přihlíží jen k námitce oprávněného, jinak se jednání považuje za platné. Uvedení jednajícího v omyl definuje odborná literatura jako důsledek činnosti druhé strany, např. poskytnutí nesprávných informací, lest apod. O tzv. omluvitelný omyl, který jedině může být důvodem neplatnosti jednání, jde tehdy, pokud jednající nemohl rozpoznat skutečný stav věcí a zjistit existenci omylu ani poté, co by postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou na něm lze požadovat s ohledem na okolnosti případu. Není možno se účinně dovolat neplatnosti pro omyl, pokud jednající zanedbal objektivně existující možnost přesvědčit se o pravém stavu věci, bez příčiny se nechal ovlivnit dojmy, náznaky řešení, hypotézami týkajícími se právního jednání. Jednající má povinnost si zajistit odpovídající míru objektivních informací o okolnostech či skutečnostech, které jsou pro něho rozhodující pro uskutečnění zamýšleného právního jednání, a to i s využitím odborných znalostí třetí osoby (podrobně viz (BERAN, Vladimír. § 583 [Podstatný omyl]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

13. Dostupné na beck-online.cz.)

7. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o tom, že jednatelka žalobkyně předmětnou kupní smlouvu o prodeji nemovitostí, v níž byla ujednána cena 177 000 EUR podepsala. Jednatelce žalobkyně bylo velmi dobře známo, jaký dokument podepisuje, co je jeho obsahem a účelem, neboť se od počátku ona i jedna ze společnic účastnily vyjednávání celé obchodní transakce se svědkem , jméno FO, . Její povědomost o tom vyplývá mimo jiné i z e-mailové komunikace mezi jednatelkou a společníky žalobkyně, potvrzení společníků a jednatelky za nezletilé společníky o zániku zástavního práva, jakož i dokumentů, jež předložila jednatelka rakouskému soudu v rámci dědického řízení a účetních dokladů, jak správně uvádí okresní soud, na jehož skutková zjištění a hodnocení provedených důkazů odvolací soud pro stručnost plně odkazuje. Tato skutečnost vylučuje tvrzení žalobkyně o tom, že byla uvedena v omyl, pro který by měla být kupní smlouva neplatná ve smyslu § 583 o.z. Ani její námitka neznalosti českého jazyka nemůže přivodit jiný závěr, neboť v takovém případě nutno uzavřít, že si neopatřila dostatečné podklady pro rozhodnutí, zda se předmětného právního jednání bude účastnit či nikoli, nejde ani tak o omluvitelný omyl.

8. Rovněž tak ani argumentace žalobkyně o odstoupení od kupní smlouvy pro prodlení se zaplacením kupní ceny není důvodná. Podle § 1977 o.z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1978 odst. 1 zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob (§ 2005 odst. 1 o. z.).

9. Nezaplacení kupní ceny považuje soudní judikatura konstantně za podstatné porušení kupní smlouvy, jelikož jde o porušení základní synallagmatické povinnosti kupujícího (srovnej např. rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 31 Cdo 3823/23 nebo rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 3888/2023. Předpokladem úspěšného odstoupení od smlouvy pro její podstatné porušení je jeho oznámení druhé straně bez zbytečného odkladu. Dobu „bez zbytečného odkladu“ definuje soudní judikatura a odborná literatura jako lhůtu velmi krátkou, postačující k bezodkladnému, neprodlenému či okamžitému jednání ke splnění povinnosti. Odstoupení od smlouvy uzavřené v r. 2017 po dvou letech, v r. 2019, nelze považovat za učiněné bez zbytečného odkladu a opožděné odstoupení proto nemá právní účinky. Ust. § 1978 o. z., které připouští odstoupení po marném uplynutí dodatečné lhůty k plnění, dopadá pouze na nepodstatné porušení smlouvy, jež lze vymezit negativně dle ust. § 2002 odst. 1, věta druhá o. z. tedy jako nikoli takové porušení, o němž by strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Jak bylo výše uvedeno, nepodstatným porušením není nezaplacení kupní ceny. Lze totiž pochybovat o tom, že žalobkyně by při vědomí (budoucího) nezaplacení kupní ceny kupní smlouvu vůbec uzavřela, jelikož tak by celý obchod pozbyl pro ni předpokládaného ekonomického smyslu, čehož by si musela být žalovaná vědoma.

10. Předmětná kupní smlouva byla tedy platně uzavřena, odstoupení žalobkyně od ní není účinné. Namítá-li nyní žalobkyně nezaplacení kupní ceny, musela by se svého nároku domáhat v jiném řízení.

11. Podle § 219 o. s. ř. tak odvolací soud věcně správné prvoinstanční rozhodnutí ve výroku I potvrdil.

12. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. však byl změněn výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi. V principu rozhodl prvoinstanční soud správně, neboť žalobkyně nebyla úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak musí hradit náklady žalované straně. Co se však týká vyčíslení nákladů, nesdílí odvolací soud právní názor soudu prvního stupně, pokud jde o tarifní hodnotu pro účely výpočtu odměny právního zástupce. Podle § 8 odst. 1, část věty před středníkem, vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Podle konstantní judikatury vyšších soudů právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny (např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2811/2008 z 11.6.2009). Od základního principu, který odvíjí tarifní hodnotu sporu od ceny jeho předmětu, se lze odchýlit pouze v těch případech, kdy určení ceny předmětu sporu je skutečně nemožné, anebo je spojeno s nepoměrně velkými obtížemi, případně vznikem nákladů, které by převýšily význam předmětu sporu. Ust. § 9 odst. 1 advokátního tarifu stanoví, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč (po novele advokátního tarifu vyhl. č. 258/2024 Sb. dle § 9 odst. 4 písm. a) částka 113 000 Kč, jde-li o určení, zda tu je právní vztah nebo právo a předmětem je nemovitost). Výkladem pojmu „nepoměrné obtíže“ se zabývá např. rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, podle něhož o takovou situaci se jedná např. tehdy, pokud k ceně věci neexistuje ve spisu žádný právně relevantní podklad a její zjišťování by přivodilo prodloužení sporu a vznik neúčelných nákladů, které by musely být vynaloženy na odborné posouzení cenové otázky. Obdobně pak hovoří rozhodnutí senátu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 2688/15-1, ze dne 19.12.2017, z něhož také výslovně plyne, že nejpřesnějším způsobem stanovení hodnoty předmětu sporu je znalecký posudek. Podle odvolacího soudu u dlouhotrvajících sporů, kdy v průběhu doby dochází ke změně ceny nemovitosti, a tedy i ke změně ceny předmětu řízení, by bylo zjišťování příslušné tarifní hodnoty (ceny nemovitosti) k datu provedení toho kterého úkonu právní služby spojeno s nepřiměřenými obtížemi, jelikož by si vyžádalo zvláštního a s významnými náklady a časovou prodlevou spojeného dokazování znaleckým posudkem. Takový postup je v rozporu s citovanou judikaturou Ústavního soudu, která jej pro podobné případy vylučuje.

13. Odvolací soud tak vychází z ustanovení § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, podle něhož tarifní hodnota činí 50 000 Kč, a z toho sazba odměny za jeden úkon právní služby 3 100 Kč. Při celkem 13 úkonech právní služby, učiněných do 31.12.2024, které odvolací soud považuje za účelně vynaložené, 13 paušálních náhradách po 300 Kč a 21% DPH jde o částku 53 482 Kč. Náhrada byla přiznána za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě (zahrnuje celkem tři písemná podání z 30. 1. 2020, 3. 3. 2021, 4. 5. 2021), účast při soudním jednání 12. 5. 2021, vyjádření žalobkyně ze dne 21. 6. 2021 včetně doplnění tvrzení, účast při jednání 29. 6. 2021, 6. 4. 2022, 1. 6. 2022, návrh otázek pro znalce a důkazní návrh k výzvě soudu ze dne 15. 6. 2022, účast při jednání 15. 7. 2022, vyjádření ke znaleckému posudku k výzvě soudu ze dne 21. 2. 2024, vyjádření k odvolání znalce k výzvě soudu ze dne 9. 4. 2024, účast při jednání 4. 12. 2024, závěrečný návrh ze dne 10. 12. 2024.

14. Potvrzen byl i prvoinstanční výrok o náhradě nákladů řízení státu, který vyplývá z § 148 odst. 1 o. s. ř., a to podle § 219 o. s. ř.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Úspěšné žalované bylo přiznáno proti neúspěšné žalobkyni právo na zaplacení částky 14 641 Kč, sestávající z odměny právního zástupce za dva úkony právní služby po 5 620 Kč/úkon (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) podle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu, paušální náhradu jeho hotových výdajů za dva úkony po 450 Kč/úkon podle § 13 odst. 1, odst. 3 a 21% DPH z odměny a náhrad 2 541 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

16. Lhůta k plnění byla žalobkyni stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.