5 Co 2/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: jméno žalovaného , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 300 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 5. 9. 2025, č. j. 4 C 146/2024-187

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku částečně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 500 Kč od 21. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právníci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. výroku ve zbývající části potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 53 344,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ve výroku I. rozsudku, který je již pravomocný, uložil žalované zaplatit žalobci částku 48 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 20. 6. 2024 do zaplacení. Druhým výrokem žalobu zamítl co do 251 875 Kč s vymezeným úrokem z prodlení a konečně žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 43 287,80 Kč.

2. Soud prvého stupně dle odůvodnění svého rozhodnutí rozhodoval o žalobě žalobce, který se domáhal po žalované přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem (nečinností) žalované ve výši 300 000 Kč. Soud prvého stupně vycházel z toho, že územní celky v samostatné působnosti odpovídají za újmu, kterou způsobily při výkonu veřejné správy nezákonným úředním postupem, tedy porušením pravidel předepsaných právními normami pro počínání územního celku při jeho činnosti, kterým je i nezákonná nečinnost [§ 19, § 22 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb.]. Dne 27. 9. 2021 nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2021, č. j. , číslo jednací, jimž soud zrušil územní plán žalované v části týkající se pozemků žalobce č. , číslo, a , číslo, v k.ú. , adresa, . Žalované tak vznikla podle § 55 odst. 3 starého stavebního zákona i podle § 114 odst. 1 nového stavebního zákona povinnost bezodkladně rozhodnout o pořízení změny územního plánu a jeho obsahu. Zastupitelstvo žalované dne 13. 12. 2024 určilo starostu obce určeným zastupitelem pro spolupráci s pořizovatelem při pořizování změny územního plánu, uložilo mu spolupracovat s pořizovatelem Městským úřadem v Písku a zajistit zahájení procesu pořizování a zpracování změny územního plánu. Ve smyslu § 109-111 nového stavebního zákona tak došlo k předání podnětu zastupitelstva pořizovateli, který podle § 111 nového stavebního zákona zpracuje a předloží zastupitelstvu žalované návrh zadání změny územního plánu, které rozhodne o pořízení změny územního plánu. Do doby vydání napadeného rozsudku zastupitelstvo nerozhodlo o pořízení změny územního plánu. Dle starosty bude změna územního plánu vydána asi do dvou let. Ke dni rozhodnutí soudu prvého stupně je tak žalovaná nezákonně nečinná a tato nezákonná nečinnost – nesprávný úřední postup žalované trvá od 27. 9. 2021 do 5. 9. 2025, tedy 3 roky a 11 měsíců. Nezákonnou nečinností žalované bylo zasaženo do práv žalobce, bezpochyby do jeho vlastnického práva, neboť nečinností žalované je na jeho pozemcích tzv. bílé místo, je významně omezen na svém vlastnickém právu, nemůže s pozemky disponovat, nemůže je zastavět, v případě prodeje by je musel prodat jako nezastavitelné, tedy za nižší cenu, je v dlouhodobé nejistotě, jakým způsobem může se svým majetkem nakládat. Tento podstatný zásah do vlastnického práva žalobce je bezpochyby v příčinné souvislosti s nezákonnou nečinností žalované. Nebýt nesprávného úředního postupu žalované k újmě žalobce na jeho vlastnickém právu by nedošlo. Žalobce tvrdí, že postup žalované mu způsobil i duševní útrapy (stres, úzkost, strach, beznaděj, nejistotu, obavy, zoufalství, ztrátu víry ve spravedlnost a v existenci právního státu). Dlouhodobá nečinnost žalované a nejistota žalobce ohledně využití pozemků musí stres a frustraci z činnosti žalované vyvolat u každého běžného občana. Soud prvého stupně rozhodl o poskytnutí zadostiučinění za tuto újmu v penězích. S ohledem na dlouhou dobu nečinnosti žalované soud jako základní částku určil 16 500 Kč (v rozmezí mezi částkami 15 000 - 20 000 Kč dle stanoviska Cpjn 206/2010 za 1 rok řízení). Zvažoval, zda v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je namístě zvýšit či snížit tuto částku až o 50 %. Rozhodnutí o pořízení změny územního plánu a jejím obsahu není dle soudu prvého stupně nijak složité. Stačilo zařadit tento bod k projednání na další schůzi zastupitelstva žalované. Žalobce svým jednáním k nečinnosti žalované nepřispěl, naopak opakovaně žalovanou vyzýval k pořízení změny územního plánu a rovněž se opakovaně obracel na Krajský úřad Jihočeského kraje s žádostí o provedení státního dozoru. Starosta žalované dne 22. 9. 2023 navrhl zahájit pořízení změny územního plánu, ale to nebylo zastupitelstvem schváleno. Žalovaná vyčkávala, jak dopadnou všechny opravné prostředky ohledně územní části , adresa, (jejího připojení k jiné obci); ale to jí nemohlo bránit v pořízení změny územního plánu ohledně pozemků žalobce. Pro žalobce jako jediného společníka společnosti , právnická osoba, a vlastníka poměrně velkého množství nemovitých věcí, na některých z nichž plánoval výstavbu rodinných domů, není pořízení změny územního plánu existenční otázka. Soud prvého stupně tak neshledal, že by zde byl důvod pro zvýšení či snížení, když už kritéria uvedená v § 31a odst. 3 citovaného zákona zohlednili právě při stanovení částky 16 500 Kč za rok. Při přepočtení na měsíc se jedná o 1 375 Kč, za 3 roky a 11 měsíců tak činí nárok žalobkyně 48 125 Kč (po odečtení 12 měsíců za 1 rok, přihlížeje k tomu, že za první 2 roky má být náhrada o polovinu nižší). Ohledně částky 48 125 Kč tak bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení od 21. 6. 2024 do zaplacení (s ohledem na předžalobní výzvu, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě nemajetkové újmy do 20. 6. 2024). S ohledem na roční rozpočet žalované, kdy její celkové příjmy pro rok 2025 mírně převyšují 5,5 milionu Kč, by bylo neadekvátní uložit jí povinnost k úhradě vyšší částky. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy přiznal žalobci proti žalovanému plnou náhradu nákladů řízení vyčíslenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný při prokázání základu nároku a zčásti úspěšný při určení jeho výše, která ovšem závisela na úvaze soudu.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému druhému výroku se včas odvolal žalobce, který nesouhlasil s tím, že mu byla přiznána nemajetková újma ve výši jen nepatrně přesahující 48 000 Kč. Soud prvého stupně nesprávně vychází ze základní částky 16 500 Kč za 1 rok řízení. Po dobu prakticky 4 let nedošlo pouze k průtahům v rámci procesu pořizování změny územního plánu, ale tato změna ani po danou dobu nebyla zahájena, čímž jsou nejistota, obavy a frustrace účastníka podstatně vyšší. Není tak možno otrocky následovat základní rozmezí určené ve stanovisku Nejvyššího soudu, které je navíc nutno považovat již za neaktuální co do výše částek, především s ohledem na časový odstup od jeho přijetí. Soud prvého stupně nezohlednil při vyčíslení výše satisfakce, že bylo negativně zasaženo vlastnické právo žalobce. Dále nebylo namístě snižovat základní částku na polovinu za první 2 roky, neboť proces nebyl ani zahájen. Základní částku bylo namístě modifikovat i pro chování žalované, která ani poté, co krajský úřad jasně pojmenoval, že je nečinná, nezačala neprodleně konat. To platí dokonce i po vydání a právní moci rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. , číslo jednací, , kdy žalovaná neplní lhůty stanovené tímto rozsudkem a ani je splnit nehodlá. Rovněž, pokud jde o význam věci, tak s ohledem na výměru předmětných pozemků a skutečnost, že žalovaná nezákonně zasáhla do vlastnického práva žalobce již vydáním územního plánu, který byl ohledně žalobcových pozemkům rozsudkem zrušen; žalovaná udržuje nezákonný stav po tomto rozsudku, kdy na pozemku je tzv. bílé místo, což má pro žalobce značné negativní dopady. Zohledněna měla být také aktivita žalobce, který nebyl nečinný, ale opakovaně se obracel nejen na žalovanou, ale také na krajský úřad i správní soudy. Základní částka by měla odpovídat zhruba částce 60 000 Kč, tato by měla být modifikována na částku 75 000 Kč za každý rok nečinnosti žalované, kdy za již uplynulou dobu je namístě žalobci přiznat požadovanou částku 300 000 Kč. V tomto smyslu by měl být změněn výrok II. napadeného rozsudku a žalobě by mělo být vyhověno i ve zbývajícím rozsahu. Za správné žalobce považoval rozhodnutí o nákladech řízení. V předvolacím jednání ještě poukázal na skutečnost, že prodlevy při pořizování změny územního plánu žalovaná zvyšuje tím, že zvolila změnu nikoliv jen u pozemků žalobce, ale jedná se o celý balík změn územního plánu. Rovněž tak se jako na pořizovatele změny územního plánu obrátila na Městský úřad v , adresa, , a nikoliv na individuálně určeného zástupce pořizovatele, což též prodlužuje pořízení změny územního plánu.

4. Žalovaná navrhla ve svém vyjádření napadený rozsudek v dotčeném rozsahu jako správný potvrdit. Poukázala na skutečnost, že pořízení změny územního plánu je zdlouhavý proces. Pořizovatelem je Městský úřad v , adresa, , kdy není v moci žalované délku pořizování změny územního plánu významně ovlivnit. Žalovaná nemá v úmyslu postupovat v souzené věci nezákonně. Rozhodování je v kompetenci zastupitelstva obce, jehož výsledek hlasování nelze předjímat.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývající z odvolání (§ 212 o.s.ř.) v dotčeném druhém zamítavém výroku a v závislém nákladovém výroku postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.

6. Odvolání žalobce je důvodné jen částečně.

7. Odvolací soud je do značné míry ve shodě s odůvodněním rozhodnutí soudu prvého stupně (ostatně ve vyhovující části se jedná o pravomocné rozhodnutí, které je závazné - § 159 odst. 1 a 3 o.s.ř.). S výjimkou níže uvedených závěrů, tak odvolací soud na skutková zjištění a právní názory okresního soudu odkazuje.

8. Soud prvého stupně přiznal žalobci peněžité zadostiučiní za 3 roky a 11 měsíců trvající nečinnosti žalované spočívající v tom, že nerozhodla o pořízení změny územního plánu týkající se předmětných pozemků žalobce. Odvolací soud ve vymezení počátku a konce tohoto období souhlasí se závěry soudu prvého stupně, u nichž upřesňuje jen to, že dne 5. 9. 2025 po vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně zastupitelstvo žalované obce rozhodlo o pořízení změny územního plánu této obce zahrnující i předmětné pozemky žalobce. Jedná se o změnu územního plánu pořizovanou z podnětu této obce. Schválený návrh změny zpracoval pořizovatel Městský úřad v , adresa, . Odvolací soud odkazuje na listiny opatřené z internetových stránek žalované obce – na zadání změny č. 1 s datem schválení návrhu změny územního plánu 5. 9. 2025 a na program třetího zasedání zastupitelstva této obce konaného dne 5. 9. 2025 v 18:30 hod (v jehož znění vyvěšeném 28. 8. 2025, bylo jako bod 5. programu uvedeno schválení návrhu zadání změny č. 1 územního plánu této obce).

9. Až tímto krokem učiněným dle § 111 odst. 3 stavebního zákona č. 283/2021 Sb. Sb. žalovaná splnila povinnost plynoucí z § 114 odst. 1 písm. b) tohoto zákona rozhodnout o pořízení změny územně plánovací dokumentace. Nesplnila však zákonný požadavek bezodkladnosti tohoto kroku, a proto soud prvého stupně správně postupoval dle § 19, § 22 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Jednalo se o nesprávný úřední postup spočívající v porušení povinnosti obce v samosprávné působnosti učinit úkon v zákonné lhůtě.

10. Přestože se zde jedná o nečinnost, aniž by bylo zahájeno řízení, soud prvého stupně správně použil závěry stanoviska Cpjn 206/2010, neboť dle odvolacího soudu není až na níže uvedenou výjimku namístě činit rozdíl mezi tím, zda je zahájeno řízení a v něm není rozhodnuto v přiměřené lhůtě a tím, že správní orgán či soud nezákonně ani řízení nezahájí a k prodlevě dojde před samotným procesem či řízením.

11. Jediným rozdílem je, že u nezahájeného řízení není (ve shodě s argumentací žalobce) žádného důvodu ponižovat náhradu za první 2 roky nečinnosti na polovinu, neboť zde odpadá úvaha použitá ve stanovisku o tom, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, a proto je za jeho úvodní 2 roky opodstatněné uvedené krácení.

12. Jinak však odvolací soud považuje úvahy soudu prvého stupně o použití sazby 16 500 Kč za rok nečinnosti (v rozmezí 15 000 - 20 000 Kč dle stanoviska) za přiměřené. Tuto sazbu není namístě zvyšovat ani z důvodů, na něž v odvolání poukázal žalobce (nejsou tak zásadní, aby mohly uvedenou sazbu vychýlit směrem nahoru). Dle odvolacího soudu není třeba tuto sazbu dál zvyšovat ani z hlediska významu projednávané věci pro žalobce. Soud prvního stupně na několika místech upozornil, že nečinnost žalované zasahuje do obsahu vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům, jež jsou po dobu nečinnosti žalované tzv. bílými místy bez uvedení způsobu jejich využití. I této skutečnosti je výše 16 500 Kč dle odvolacího soudu přiměřená, přičemž soud prvého stupně vzal v úvahu i skutečnost, že předmětné nemovité věci nejsou zdaleka jedinými nemovitostmi ve vlastnictví žalovaného (jsou mezi nimi i další investiční nemovitosti). Dále není namístě uvažovat o valorizaci sazeb dle stanoviska. Ani Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v době po přijetí stanoviska Nejvyšším soudem ČR nepřistoupil k valorizaci částek přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, a to ani vzhledem k ekonomické situaci. Závěry obsažené ve stanovisku jsou i nadále pro poměry České republiky aktuální (viz 30 Cdo 2356/2024).

13. Dle odvolacího soudu tedy není pouze žádného důvodu ponižovat roční náhradu za prvé 2 roky na polovinu, a proto odvolací soud navýšil již přiznanou částku o 16 500 Kč (s úroky z prodlení - § 1958 odst. 2 a § 1968 a násl. o.z.). V tomto smyslu změnil odvoláním napadený výrok II. (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

14. Celkem se tak žalobci přiznává částka 64 625 Kč. Tato částka se přitom odvolacímu soudu s ohledem na délky odškodňovaných období jeví přiměřená i soudem prvého stupně citovanému odškodnění dle rozsudku ESLP Rosiňsky v. Polsko ze dne 17. 7. 2007, č. 17373/02, kterým byla přiznána poškozenému náhrada 5 000 EUR v obdobné věci, a to za nemajetkovou újmu za nejistotu s nakládáním s pozemkem určeným dle územního plánu z roku 1993 k výstavbě silnice a nemocnice, kdy nejistota budoucího vyvlastnění trvala do 31. 12. 2002, kdy tento územní plán vypršel.

15. Ve zbytku byl napadený rozsudek v zamítavém výroku podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

16. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, soud prvého stupně postupoval správně dle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobci plnou náhradu nákladu řízení. K pochybením zde došlo při rozhodování o výši odměny advokáta, neboť tu je třeba dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 počítat ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu z výše přiznaného plnění (IV. ÚS 1788/23 a II. ÚS 3192/23). Celkem bylo i s rozhodnutím odvolacího soudu žalobci přiznáno na jistině pohledávky 64 625 Kč, tomu odpovídá odměna advokáta před okresním soudem za jeden úkon právní služby v částce 3 700 Kč, kdy tato suma se uplatní i u jediného úkonu učiněného po 1. 1. 2025 (§ 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu). Celkem žalobce požadoval odměnu za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, podání žaloby, replika k vyjádření žalované, a účasti na jednání dne 12.12.2024 a 28.8.2025). Ke každému úkonu náleží paušální náhrada nákladů dle § 13 advokátního tarifu ve znění účinném v době poskytnutí služby – 5 x 300 Kč, 1 x 450 Kč. Dále mezi tyto náklady patří cestovné advokáta k okresnímu soudu za dvě cesty k jednáním 7 359 Kč a náhrada za ztrátu času na těchto cestách, vždy za 11 půl hodin, kdy žalobce uplatnil za prvou cestu 1 000 Kč a za druhou 1 650 Kč (§ 14 citovaného předpisu ve znění účinném v době jednání). Po připočtení DPH a soudního poplatku 2 000 Kč se jedná o sumu 41 787 Kč, která byla žalobci přiznána.

17. K nákladům soudu prvého stupně, o nichž musel odvolací soud znovu rozhodnout (§ 224 odst. 2 o.s.ř.), připočetl ve prospěch žalobce ještě náklady odvolacího řízení, opět dle § 142 odst. 3 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. Zde za tarifní hodnotu u advokátních nákladů považuje částku 16 500 Kč, která byla nad rámec rozhodnutí soudu prvého stupně odvolacím soudem žalobci proti žalovanému přiznána [§ 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu]. Tomu odpovídá sazba odměny dle § 7 téhož předpisu 1 780 Kč. Advokát žalobce vykonal 2 úkony právní služby, a to podání odvolání a účast při odvolacím jednání [§ 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu], ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů 450 Kč (§ 13 advokátním tarifu). Dále k těmto nákladům náleží cestovné advokáta za cestu k odvolacímu soudu v částce 3 806 Kč a náhrada za promeškaný čas na této cestě dle § 14 advokátního tarifu ve výši 1 650 Kč (za 11 půlhodin po 150 Kč). Celkem se jedná o částku 11 199,10 Kč po navýšení o DPH. K tomu je třeba ještě připočítat cestovné žalobce k odvolacímu soudu dvakrát 179 Kč, celkem tedy 358 Kč. Dohromady se jedná o 11 557,10 Kč.

18. Celkem tak před oběma soudy bylo žalobci proti žalovanému přiznáno 53 344,10 Kč.