5 Co 201/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupenému advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 65 388 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 30. 10. 2025, č.j. 12 C 301/2024-106,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 313 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 65 388 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,50 % ročně jdoucím od 27. 8. 2023 do zaplacení a dále uložil žalovanému zaplatit žalobkyni a státu náklady řízení (žalobkyni 32 299 Kč, státu 3 631 Kč).

2. Soud prvého stupně zjistil, že žalobkyně dne 6. 5. 2024 zakoupila od žalovaného motorové vozidlo Chevrolet Captiva 2.0, rok výroby 2007, které mělo najeto 259 000 km. Po zakoupení vozidla došlo dne 25. 5. 2025 k závadě, kdy nepohyblivá zadřená vodící kladka rozvodového ústrojí motoru významně narušila oběžný pohyb ozubeného rozvodového řemene motoru, který následkem tohoto významně poškodil motor vozidla, přičemž vozidlo se stalo nepojízdným a provedená oprava spočívající ve výměně motoru činila 65 388 Kč (zahrnující i částku 1 200 Kč za odtah nepojízdného vozidla). Soud prvého stupně v tomto zjištění ohledně vady vozidla vycházel z odborného vyjádření a následného znaleckého výslechu znalce , jméno FO, , který dále dovodil, že rozvody měly být dle veřejně dostupných informací výrobce vozidla vyměněny po každých 60 000 Kč, což žalovaný neučinil. Argumentace žalovaného, že sám koupil vozidlo při počtu najetých km 256 700, nemá na jeho odpovědnost za funkčnost, to znamená množství, jakosti, provedení, předpokládaných v § 2095 a v § 2096 o.z. žádný vliv, neboť bylo jeho povinností dodržet podmínky smlouvy ve smyslu inzerovaných vlastností předmětného osobního vozidla. Vozidlo nemělo mít žádné závady, přestože znalec shledal, že skutečný stav vozidla neodpovídá znění inzerátu, že jde o vozidlo v bezvadném stavu bez dalších investic, neboť vozidlo v roce 2022 při technicky kontrole měl 8 závad, a to včetně brzdového systému a při další technické kontrole už bylo vozidlo bez vad, čemuž však vizuálním ohledání neodpovídal skutečnost stav vozidla. Žalovaný své smluvní závazky co do pojízdnosti vozidla jako základní podmínku funkčnosti nedodržel. U předmětného osobního vozidla šlo o vadu dle § 2099 o.z., neboť žalovaný byl povinen vyměnit rozvodový aparát v motoru po 60 000 km, či alespoň zjistit, zda tento byl vyměněn jeho právním předchůdcem, což neučinil, a to tím spíše, když neměl k dispozici servisní knížku vozidla a v důsledku toho se stalo předmětné osobní vozidlo nepojízdným, když pojízdnost je základní funkční, tj. obvyklou vlastností vozidla, a to vlivem vady, která se projevila až později ve smyslu § 2100 o.z. jako skrytá vada. Tím žalovaný podstatně porušil kupní smlouvu ve smyslu § 2002 o.z. a žalobkyně oprávněně dle § 2106 odst. 1 o.z. uplatnila po odtahu vozidla do servisu, zjištění závady a po zaplacení opravy automobilu u žalovaného právo na přiměřenou slevu z kupní ceny po odstoupení od smlouvy, co žalovaný neakceptoval, proto jej vyzvala k zaplacení nákladů na opravu v celkové výši 65 388 Kč za opravu, nový motor a odtah vozidla. Okresní soud považoval částku 65 388 Kč za přiměřenou výši slevy z kupní ceny 95 000 Kč s ohledem na náklady s tímto spojené, neboť šlo o nutnou opravu zcela nepojízdného vozidla týkající se motoru, když skrytá vada se projevila již za necelé tři týdny po koupi vozidla. Proto soud prvého stupně žalobě jako důvodné ve smyslu § 2106 odst. 1 písm. c) o.z. vyhověl, a protože se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dlužné částky, uložil soud prvého stupně žalovanému též povinnost zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a o povinnosti žalovaného zaplatit státu zálohovaných na značném částku 3 631 Kč dle § 148 o.s.ř.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný, který navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo změněno a návrh žalobkyně v celém rozsahu zamítnut. Dle žalovaného již tvrzení žalobkyně byla neúplná a nejasná, a přesto soud prvého stupně přistoupil k výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i k účastnickému výslechu statutára žalobkyně, ovšem výslechem není možné absenci tvrzení doplňovat či zhojovat. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani důkazní. , tituly před jménem, , jméno FO, byl slyšen jako svědek (navržen, angažován a placen žalobkyní) a soud prvého stupně v rámci svého odůvodnění přebírá jeho právní úvahy, kterému však tyto nepřísluší. Svědek postavil na jisto skutečnost, že neví, jaké mají být servisní intervaly u konkrétního vozidla, nemá žádný objektivní zdroj této informace, vycházel pouze z informací získaných v prostoru internetu. De iure takové intervaly výměny rozvodového řemene neexistují. Svědek jednoznačně uvedl, že tuto informaci nemá od výrobce, neboť tento nemá v ČR zastoupení. Že nebyl dodržen servisní interval, je jen domněnka svědka. Pokud by v teoretické úvahové rovině byl interval výměny 60 000 km či 90 000 km, nebylo ani při jednom intervalu na žalovaném, aby rozvodový řemen vyměnil, neboť vozidlo nabyl v době, kdy mělo najeto 256 700 km a převedl ho na žalobkyni v době, kdy mělo najeto 259 000 km. V době převodu vlastnického práva bylo vozidlo v provozuschopném stavu, což dokazuje počet najetých kilometrů žalobkyní - cca 2 000. Není pravdou, že by žalovaný převedl vozidlo, které nebylo schopné provozu, tedy nebylo schopné a způsobilé sloužit svému účelu. Žalovaný nikdy netvrdil žalobkyni, v jakém stavu opotřebení se nachází vyměnitelné součástky vozidla, tedy ani v jakém stavu opotřebení, tedy životnosti, se nachází rozvodový řemen. Žalovaný negarantoval žádné vlastnosti, tedy ani stav či životnost vyměnitelných částí. Žalovaný jako prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejich převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře opotřebení nebo používání. Vozidlo bylo plně pojízdné, nemělo žádné vady, po ujetí 2 000 km se zadřela kladka, což je vyměnitelná součástka, za jejíž životnost nenese záruku ani výrobce, ani prodávající. Žalovaný neměl povinnost vyměnit rozvodový aparát po 60 000 km, ani neměl povinnost zjistit, zdali tento vyměněn byl. Neexistovala servisní kniha. Žalovaný výměnu negarantoval. Žalovaný nemá vědomost o tom, z čeho lze dovodit, proč by taková povinnost měla svědčit jemu a nikoliv žalobkyni. Ani soud takovou v rámci svého rozhodnutí nepojmenovává. Žalovaný neporušil žádnou z povinností vyplývajících ze zákona či smluvního ujednání. Soud prvého stupně chybně rozhodl i o povinnosti hradit náklady státu, neboť tomu žádné náklady na znalečné nevznikly.

4. Žalobkyně naopak navrhla rozsudek soudu prvého stupně potvrdit. Její tvrzení byla po celou dobu řízení jasná a konstantní, kdy není pochyb o tom, na čem stavěla své žalobní nároky, k čemu měly výslechy statutárního zástupce, žalobkyně, znalce a ostatních svědků směřovat. , tituly před jménem, , jméno FO, vypracoval objektivní vyjádření v souladu se zákonem, jeho výpověď je podstatným důkazem doplňujícím vypracované odborné vyjádření, potvrdil tvrzené skutečnosti žalobkyně, a to, že v daném případě se jedná o skrytou vadu, kdy žalovaný zanedbal údržbu předmětného vozidla. Přitom žalovaný ve svém inzerátu uváděl, že vozidlo bylo pravidelně servisované, velmi zachovalé a že garantuje ujeté kilometry. Jeho inzerci lze interpretovat jako garanci bezproblémového provozu a dodržení veškerých doporučení a pokynů výrobce při pravidelném servisu vozidla. Inzerát však neodpovídal skutečnosti. Z provedeného dokazování bylo postaveno najisto, že vozidlo trpělo skrytou vadou již v době prodeje vozidla, která se pouze projevila déle. Tato vada rovněž celá brání v užívání vozidla a rovněž není pravdou, že vozidlo nemělo kromě této nejzávažnější vady vady jiné. Žalovaný auto inzeroval a následně při koupi žalobkyni předvedl jakožto vozidlo bezvadné, bez nutnosti jakýchkoliv investic a v inzerátu se za toto vozidlo zaručil. Dle žalobkyně nemělo již v době předání vozidla vlastnosti, které byly žalovaným tvrzeny a zaručeny, a to i s ohledem na stáří a opotřebovanost vozidla. Žalobkyně dodržela veškeré své povinnosti v rámci uplatnění vad, kdy postupovala striktně v souladu se zákonem. Žalovaný uvedl žalobkyni v omyl, kdy tato nemohla odhalit případné vady vozidla, neboť je v oboru laikem. Její tvrzení byla zcela prokázána. Správně soud prvého dostupné rozhodl i o nákladech státu, neboť znalci bylo přiznáno znalečné usnesením soudu prvého stupně.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. S odkazem na rozhodnutí 33 Cdo 3235/2020 (a ust. § 2095 o.z. ve spojení s § 2099 odst. 1 o.z.) platí, že prodávající má povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení; nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Nemá-li věc stanovené vlastnosti, je vadná.

7. Posouzení, zda předmět koupě je v ujednaném množství, jakosti a provedení, nebo zda je v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy nebo v jakosti pro účel obvyklý, bude odvislé vždy od konkrétních skutkových okolností dané věci. Vadou se rozumí faktický nebo právní stav, který brání řádnému nebo smluvenému užívání věci.

8. Odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak na použité věci a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl. I prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nikoliv ovšem takové vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou nebo k účelu stanovenému kupní smlouvu nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno v případě prodeje použité (starší) věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení. Z uvedeného plyne, že je-li předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze jeho běžné opotřebení, jímž se rozumí opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu.

9. V dané věci se nejednalo o běžné opotřebení, neboť bylo zjištěno, že součástí běžné údržby vozidla dle doporučení jeho výrobce měla být pravidelná výměna rozvodové sady motorů (vždy po ujetí 60 000 km nebo po pěti letech), která však před prodejem vozidla žalobkyni nebyla dlouhodobě provedena. Došlo tak k zanedbání servisního plánu. Jednalo se o vadu spočívající v nadměrném provozním opotřebení a stáří rozvodové sady motoru, jež se následně projevila v zadření (nepohyblivosti) vodící kladky rozvodů motoru. Tyto skutečnosti plynou z odborného vyjádření a znaleckého výslechu , tituly před jménem, , jméno FO, (jmenovaný byl vyslýchán jako znalec - odvolací soud odkazuje na své předchozí rozhodnutí v této věci ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, ). Soud prvého stupně z těchto důkazů správně vycházel (§ 127 odst. 1 o.s.ř.). Ani odvolací soud o nich nemá pochybnosti. Žalobkyně přitom splnila i povinnost tvrzení, neboť závěry odborného vyjádření podrobně popsala již v žalobě (popsala i okolnosti prodeje a také uplatňování nároků vzniklých z blíže popsaných projevů této vady).

10. Ani odvolací soud přitom neměl pochybnost o tom, že součástí pravidelné běžné údržby vozidla měla být výměna rozvodového ústrojí, přičemž i odvolací soud považuje za dostačující, že znalec u tohoto poznatku čerpal z veřejných zdrojů – z internetu a ze servisů vozidel. Ostatně tato skutečnost (pravidelná výměna rozvodového ústrojí) je skutečností všeobecně známou, přičemž k poškození této dlouhodobě neměněné součástky nakonec v dané věci i došlo.

11. Vadné – řádně neměněné rozvodové ústrojí vozidlo obsahovalo již v době jeho převzetí žalobkyní dne 6. 5. 2024 při uzavření kupní smlouvy (z níž vyplývá, že byly předány i klíče od vozidla a dle výpovědi provozní ředitelky žalobkyně bylo auto žalobkyní hned užíváno). Žalovaný jako prodávající tak za tuto vadu, jež mělo vozidlo při přechodu nebezpečí škody na žalobkyni jako kupující, odpovídá podle § 2100 odst. 1 o.z. (ve spojení s § 2121 odst. 1 o.z.), byť se na vozidle projevila později (25. 5. 2025). Žalobkyně neměla při uzavření kupní smlouvy povinnost tuto vadu zjistit. Dle výpovědi znalce se v té době jednalo o vadu, jež nebyla pro žalobkyni rozpoznatelná, její následek se projevil až po koupi. Žalobkyně ani neměla k dispozici servisní knížku (jak potvrdil sám žalovaný). Neuplatní se tak ust. § 2103 věta prvá o.z. Nadto žalovaný v inzerci před uzavřením kupní smlouvy uvedl, že se jedná o velice zachovalé auto, po STK v roce 2026, o auto bez dalších investic, čímž ještě žalobkyni ujistil, že se jedná o věc bez vad, což vůbec zproštění odpovědnosti za vady u žalovaného vylučuje (§ 2103 věta druhá o.z.).

12. Zda naopak o této věděl žalovaný, rozhodující není (viz shora uvedený judikát).

13. Přitom ve smluvním vztahu se žalobkyní byl žalovaný a bylo tak na něm, aby vůči žalobkyni splnil svou smluvní povinnost dodat věc bez vad (§ 2095 odst. 1 ve spojení s § 2099 odst. 1 o.z.). Ve vztahu mezi nimi je tak nerozhodné, zda výměna rozvodů motoru měla být učiněna již v období, kdy vozidlo žalovaný ještě nevlastnil a zda ji tak zanedbali již jeho právní předchůdci.

14. Žalovaný tak za tuto vadu rozvodového ústrojí odpovídá, a to s nároky dle § 2106 odst. 1 o.z., z nichž žalobkyně uplatnila nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny (která byla v kupní smlouvě sjednána v částce 95 000 Kč). I dle odvolacího soudu se jedná o vadu mající charakter podstatného porušení smlouvy (§ 2002 odst. 1 o.z.), neboť jejím následkem se nakonec vozidlo stalo poškozením jeho motoru nepojízdným. Ostatně i při nepodstatném porušení smlouvy má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny (§ 2107 odst. 1 o.z.). Žalobkyně přitom od kupní smlouvy neodstoupila (viz. výzvy z 31.5.2024 a z 21.8.2024).

15. Uvedená vada rozvodové soustavy způsobila poškození zbylé části motoru (viz odborné vyjádření a výpověď znalce). Zde se již ovšem nejedná o odpovědnost za vady, ale o právo na náhradu škody, jež lze vedle nároku z vad uplatnit (§ 1925 o.z.). Jedná se přitom o porušení shora uvedené smluvní povinnosti dodat věc bez vad, tj. o náhradu škody ve smyslu § 2913 odst. 1 o.z.

16. Po právní stránce proto odvolací soud přehodnocuje právní názor soudu prvého stupně tak, že žalovaná částka je složená z přiměřené slevy z vady rozvodové soustavy (viz shora) a skutečné škody vzniklé na zbylé části motoru a dále tvořené i náklady za odtah vozidla (§ 2952 o.z.). Tuto souhrnnou částku (65 388 Kč) odvolací soud považuje za přiměřenou, a to i s ohledem na kupní cenu vozidla, rozsah vady a škody (poškozen byl celý motor vozidla), kdy byl dle odborného vyjádření znalce a faktury č. , hodnota, z 12. 6. 2024 zajištěn starší motor, přičemž znalec v rámci svého výslechu náklad na zajištění takového motoru včetně montáže a dopravy odhadl na částku 70 000 Kč až 80 000 Kč, kteroužto žalobkyně ani v souhrnu nevynaložila (rovněž tak nepřistoupila k opravě v autorizovaném servisu, kde by náklady dle znalce byly v řádu statisíců Kč).

17. Odvolací soud tak napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladových výroků, na jejichž odůvodnění okresním soudem odvolací soud odkazuje. Soud prvého stupně tedy správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení státu představovaných státem zálohovaným znalečným.

18. O náhradně nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni proti žalovanému plné právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem. Ty jsou představovány odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po 3 740 Kč [vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání – § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu]. Ke každému z těchto úkonů náleží náhrada hotových výdajů advokáta po 450 Kč (§ 13 advokátního tarifu). Dále jsou tyto náklady představovány cestovným za jízdu osobním automobilem k odvolacímu jednání z , Adresa, do , adresa, a zpět v částce 2 098,93 Kč a náhrada za promeškaný čas na této cestě dle § 14 advokátního tarifu za 9 půlhodin po 150 Kč (celkem 1 350 Kč). V souhrnu se jedná o částku 11 828,93 Kč, po navýšení o DPH o částku 14 313 Kč.