5 Co 213/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 140 745,85 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. 10. 2025, č. j. 4 C 255/2025-24

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku, v části, která se týká lhůty k plnění, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 004,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 134 091,74 Kč ve splátkách po 2 300 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). Zamítl žalobu, kterou se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 6 654,11 Kč, kapitalizovaného úroku 20 335,07, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 192,77 Kč, úroku 8,05 % ročně z částky 139 245,85 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 12 % ročně z částky 140 745,85 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení (odstavec II. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku). Předmětem posouzení byl nárok ze smlouvy o úvěru účastníky uzavřené dne 4. 9. 2023 pod č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 140 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v měsíčních anuitních splátkách po 2 706 Kč, vždy ke 14. dni měsíce počínaje dnem 14. 10. 2023 spolu s úrokem 17,19 % p.a. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, o jeho zaplacení byl opakovaně upomínán a pro jeho prodlení žalobce prohlásil v souladu se smluvními podmínkami ke dni 14. 2. 2025 všechny pohledávky z úvěru v celkové částce 160 219,69 Kč (splátka v prodlení, úroky, úrok z prodlení a poplatek) za splatné a zamezil dalšímu čerpání prostředků z úvěrových účtů, což žalovanému oznámil dopisem ze dne 18. 2. 2025. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále o.z.), a to smlouvu spotřebitelskou ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu však shledal absolutně neplatnou pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobcem, který před uzavřením smlouvy neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, zejména z hlediska jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dospěl k závěru, že žalobce sice zkoumal a ověřoval příjmy i výdaje žalovaného, avšak ze zjištěných skutečností neučinil odpovídající závěry, neboť platební kapacita žalovaného činila 2 720 Kč a měsíční splátka, k níž se žalovaný zavázal, činila 2 706 Kč. Při jakémkoliv výpadku příjmů, například z důvodu nemoci či neočekávaného výdaje, by bylo znemožněno žalovanému splátku uhradit. Uvedené dokládá i skutečnost, že žalovaný již po dvou měsících přestal splátky hradit. Žalovaný jako spotřebitel je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nikoliv již úroky, poplatky či smluvní pokutu. Splatnost dlužné částky závisí na možnosti dlužníka a nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Nevrácená jistina činí 134 091,74 Kč ohledně níž bylo žalobě vyhověno. Výši splátek stanovil soud podle toho, že žalovaný je v produktivním věku a nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by mu jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého je schopen dosahovat (kritéria dle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, to je možnosti žalovaného a spravedlivé uspořádání práv účastníků). K ochraně oprávněných zájmů žalobce byla stanovena ztráta výhody splátek. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. s tím, že specifická úprava v zákoně na ochranu spotřebitele stanoví, že doba vrácení poskytnuté jistiny nebo jejího zůstatku je rozhodnutí soudu ve věci samé, nikoliv rozhodnutí o lhůtě k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a nelze tak určit úspěch a neúspěch účastníka pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Specifikem úpravy je dána potřeba přihlížet i k dalším žalobcem neúspěšně uplatněným nárokům včetně třídenní lhůty k plnění, jak plyne z usnesení zdejšího krajského soudu č. j. 8 Co 1519/2024-140, ze dne 25. 11. 2024).

2. Proti odstavcům I. a III. výroku prvoinstančního rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že rozhodnutí o plnění žalovaného ve splátkách se neopírá o konkrétní tvrzení nebo důkazy ze strany žalovaného týkající se jeho majetkových poměrů, což je v rozporu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, zejména rozsudkem ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, podle něhož důkazní břemeno ohledně možností splnění dluhu leží na spotřebiteli jako dlužníkovi. Opačný názor je v rozporu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru i s obecnými zásadami civilního procesu, zejména se zásadou rovnosti účastníků. V situaci, kdy byl žalovaný zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti, nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o splátkách. Odkázal na aktuální rozhodovací praxi krajských soudů, podle níž důkazní břemeno ohledně uložení povinnosti hradit dlužnou částku ve splátkách nese žalovaný (rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2025, č. j. 8 Co 203/2025-33, Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2025, č. j. 64 Co 481/2025-49, Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2025, č. j. 15 Co 157/2025-88 a další), Krajského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2025, č. j. 22 Co 125/2025-96, podle něhož znění § 87 odst. 1, věta třetí, zákona o spotřebitelském úvěru předpokládá, že mezi účastníky bude existovat konsensus o tom, co je možnostem dlužníka přiměřené (neměl by o tom být spor), teprve v případě sporu totiž lhůtu splatnosti bude určovat soud. Pokud dlužník nereaguje, lze mít za to, že spor mezi účastníky není a že lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná, odpovídá jeho možnostem. Není tak důvod, aby soud určoval splátky. Navrhoval, aby žalovanému byla uložena povinnost k plnění v pariční lhůtě. Nesouhlasil též s výrokem o náhradě nákladů řízení s tím, že byl převážně úspěšný, když mu byla přiznána většina žalované částky představující neuhrazenou jistinu úvěru, to je jádro sporu. Zamítnutí vedlejších nároků (úroky, poplatky) je důsledkem zákonné ochrany spotřebitele. Stejně tak i rozhodnutí o způsobu plnění je procesní otázkou a nemění podstatu úspěchu žalobce ve věci samé. Navíc pokud odvolací soud rozhodne o plnění v pariční lhůtě je namístě rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle běžných pravidel úspěchu ve věci. Navrhoval proto, aby soud uložil žalovanému povinnost plnit dlužnou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a uložil mu též povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši určené poměrem úspěchu žalobce ve věci a aby rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci náklady odvolacího řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil. Věc tak byla projednána v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalobkyně proti rozsudku v části výroku týkající se lhůty k plnění není důvodné, odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně důvodné je.

6. Soud prvního stupně rozhodl o uplatněném nároku věcně správně a účastníky uzavřenou smlouvu správně posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů. To ostatně žalobce ani nerozporuje. Jeho odvolací námitky se soustřeďují do lhůty k plnění, kdy má za to, že by mělo být plněno v pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na to, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a k otázce své schopnosti poskytnutou dlužnou částku splácet nenavrhl žádné důkazy. Soud prvního stupně však správně postihl specifičnost úpravy v zákoně na ochranu spotřebitele, kdy v případě absolutní neplatnosti smlouvy vzniká poskytovateli úvěru nárok proti spotřebiteli pouze na vrácení zaplacené jistiny, který je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z. Splatnost dluhu vyplývající z bezdůvodného obohacení nastává až na základě tohoto soudního rozsudku, nejde tak o rozhodování o lhůtě k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně řádně vzal v úvahu všechny skutečnosti významné pro stanovení lhůty k plnění, kdy umožnil žalovanému plnit ve splátkách odpovídajících kritériím zákona na ochranu spotřebitele. Vzal v úvahu i právo žalobce jako poskytovatele úvěru na vrácení dlužné částky v reálné době, když stanovil ztrátu výhody splátek, což značí, že při nezaplacení kterékoliv ze splátek se stane celý nesplacený zbytek dluhu splatným. Poukazuje-li žalobce na důkazní břemeno žalovaného k tvrzení o jeho poměrech, byl by takový poukaz významný pouze tehdy, pokud by žalovaný tvrdil, že jeho poměry neumožňují ani splácení v těch splátkách, které stanovil soud prvního stupně, tedy pokud by se domáhal splácení dluhu po ještě nižších částkách, než mu bylo stanoveno. To se však v daném případě nestalo. V ostatním odkazuje odvolací soud na zcela správné a výstižné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo v odstavci I. výroku co do lhůty k plnění potvrzeno.

7. Odvolací soud změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, neboť má za to, že je třeba hodnotit výsledek sporu podle úspěchu a neúspěchu toho, kterého účastníka v řízení, jak to odpovídá principu vyjádřenému v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalována byla částka 140 745,85 Kč s příslušenstvím. Z převážné části žalobce v řízení uspěl, když jeho žalobě bylo vyhověno co do částky 134 091,74 Kč. Jeho neúspěch vedle zamítnutí částky 6 654,11 Kč však dále zahrnuje i zamítnutí co do úroku v částce 20 335,07 Kč, dalšího úroku 3 192,77 Kč a 5 896,39 Kč, to je úrok 8,05 % z částky 139 245,85 Kč od 23. 4. 2015 do 31. 10. 2025 a dále úroku 8 884,34 Kč, což je 12 % úrok z částky 140 745,85 Kč od 23. 4. 2025 do 31. 10. 2025. Neúspěch žalobce odpovídá přibližně 25 % uplatněného nároku, ve výsledku tak žalobce má právo na náhradu nákladů řízení v částce 21 004,93 Kč, to je 50 % z požadovaných 42 009,86 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 5 630 Kč, odměnou právního zástupce žalobce za 4 úkony právní služby po 6 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním vymezením, písemné podání – žaloba, účast při jednání soudu) podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů právního zástupce ve výši čtyřikrát 450 Kč, to je 1 800 Kč podle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu a 21 % DPH, náhradu za promeškaný čas strávený na cestě k soudu podle § 14 advokátního tarifu 726 Kč a cestovní náklady za pohonné hmoty a náhradu za použití vozidla v celkové částce 854,26 Kč, když byla vykonána cesta osobním automobilem , značka, s registrační značkou , SPZ, , spotřeba paliva 7,8 l na 100 km a při ujetých dvakrát 40,8 km, podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu ve spojení s vyhl. č. 573/2025 Sb.

8. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce uspěl v otázce nákladů řízení, neuspěl však ve lhůtě k plnění. Tento částečný úspěch a neúspěch má přibližně stejnou hodnotu, proto nebylo přiznáno právo na náhradu žádnému z účastníků.