4 C 255/2025

Plný text

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 140 745,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 134 091,74 Kč, a to ve splátkách po 2 300 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6 654,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 20 335,07 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 192,77 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 139 245,85 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 140 745,85 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 140 745,85 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 4. 9. 2023 Smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 140 000 Kč. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému byla jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr ze strany žalobce posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Bylo zkoumáno, zda jsou splněny podmínky dle Obchodních podmínek pro , Anonymizováno, spotřebitelské úvěry. Dále pak žalobce prověřoval skutečnost, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobce provedl kontrolu informací přes systém CBCB, přes který zjistil, že žalovaný se nenachází v prodlení se splacením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet, a dále kontrolu přes systém SOLUS, ve kterém žalovaný neměl ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Žalobce dále posoudil úvěruschopnost žalovaného též s ohledem na jeho životní náklady, když po jejich zohlednění byla platební kapacita pro poskytnutí úvěru dostatečná. Výše úvěru byla vyhodnocena na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu klienta, v rámci kterého byl stanoven. Výše splátky byla dle názoru žalobce adekvátní k tomu, aby žalovaný mohl předmětný závazek řádně splácet. Skutečnost, že žalovaný je schopen svůj úvěr splácet, žalobce ověřil nejen na základě skutečností tvrzených žalovaným, ale rovněž tyto informace dostatečně ověřil prostřednictvím dalších spolehlivých zdrojů. Následně po důkladné analýze veškerých informací žalobce dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal splácet v měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 706 Kč vždy 14. dne v měsíci, počínaje 14. 10. 2023, úroková sazba byla sjednána na 17,19 % ročně. K čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Přestože žalobce splnil veškeré své závazky vyplývající ze smlouvy a poskytl žalovanému finanční prostředky, žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně a včas neplnil a opakovaně se dostával do prodlení se splácením. Žalobce proto prohlásil veškeré závazky ze smlouvy za splatné. O konečné splatnosti byl žalovaný informován mimo jiné i dopisem – Oznámení o zesplatnění úvěru, který byl odeslán na doručovací adresu žalovaného. Žalovaný svůj závazek nesplnil, přestože byl opakovaně vyzýván k úhradě pohledávky s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že celková úhrada žalovaného na předmětnou smlouvu do podání žaloby činí 5 914,24 Kč. Platba ze dne 14. 10. 2023 ve výši 5,98 Kč byla započtena na jistinu, platba ze dne 15. 11. 2023 ve výši 5 908,26 Kč byla ve výši 748,17 Kč započtena na splátku jistiny, ve výši 4 657,85 Kč na splátku úroků, ve výši 2,24 Kč na úroky z prodlení a ve výši 500 Kč na poplatky. Žalobce uvedl, že po žalovaném tak nárokuje zaplacení jistiny ve výši 139 245,85 Kč, úroku ve výši 20 335,07 Kč, který je tvořen úrokem ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od 13. 12. 2023 do 22. 4. 2025, úroku z prodlení ve výši 3 192,77 Kč, který je tvořen úrokem z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků za období od 14. 12. 2023 do 22. 4. 2025, poplatků ve výši 1 500 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 139 245,85 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 140 745,85 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování bylo z Žádosti o poskytnutí úvěru ze smlouvy o úvěru a Záznamu o podpisu klienta zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla elektronicky uzavřena Smlouva o úvěru dne 4. 9. 2023, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 140 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 17,19 % ročně splatit v 96měsíčních splátkách po 2 706 Kč počínaje dnem 17. 10. 2023. Ze smlouvy vyplývá, že úvěr bude čerpán jednorázově ke dni 4. 9. 2023 na účet číslo , č. účtu, . Uvedené parametry úvěru byly zjištěny i z Předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru. Ze Smlouvy o poskytování služeb , Anonymizováno, elektronického bankovnictví bylo zjištěno, že byla uzavřená mezi žalobcem a žalovaným dne 18. 1. 2023. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 9. 2023 – 30. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 4. 9. 2023 na účet připsána částka 140 000 Kč. Z transakční historie bylo zjištěno, že dne 14. 10. 2023 byla žalovaným uhrazena částka 5,98 Kč a dne 15. 11. 2023 částka 5 908,26 Kč. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, bylo prokázáno jednotlivými upomínkami a výzvami. Z dopisu ze dne 18. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že vzhledem k tomu, že je nadále v prodlení s hrazením splátek, využili svého práva a v souladu se smluvními podmínkami prohlašují ke 14. 2. 2025 všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a zamezují dalšímu čerpání prostředků z úvěrových účtů. Žalovaný byl vyzván, aby celkový dluh ve výši 160 219,69 Kč (splátka v prodlení, včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku) do 25. 2. 2025 uhradil. Doručení tohoto dopisu je pak prokázáno dokladem o doručení.

4. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokázal listinou - CBCB Informace, z níž bylo zjištěno, že žalovaný má jednu žádost o úvěr nedokončenou, kdy se jedná o žádost ze dne 7. 7. 2023 a požadovaná částka činí 120 000 Kč. Dvě žádosti byly odmítnuty, a to ze dne 18. 4. 2023 ohledně částky 100 000 Kč a ze dne 12. 11. 2022 ohledně částky 100 000 Kč a jedna žádost ze dne 18. 4. 2023 na částku 100 000 Kč byla odvolána samotným žalovaným. Ohledně kreditních karet pak měl žalovaný dvě odmítnuté žádosti, a to ze dne 14. 9. 2022 na částku 20 000 Kč a ze dne 13. 1. 2023 na částku 25 000 Kč. Dále bylo z této listiny zjištěno, že je počítáno s příjmy žalovaného ve výši 36 220 Kč měsíčně, výdaji ve výši 33 500 Kč měsíčně s tím, že platební kapacita činí 2 720 Kč. Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 36 220 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěru 30 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 9. 2023 – 30. 9. 2023 bylo zjištěno, že celkové příjmy žalovaného činí 638 248 Kč a výdaje 638 851 Kč. Z listiny – Posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalobce vycházel z finanční situace žalovaného, a to z příjmu, kdy za únor 2023 činil příjem 36 228 Kč, za březen 2023 57 026 Kč, za duben 2023 44 978 Kč, za květen 2023 35 204 Kč a za červen 2023 33 887 Kč. Příjem, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, činil 36 220 Kč. Dále žalobce vycházel z výdajů žalovaného, kdy výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, činily 33 500 Kč. Platební kapacita vypočtená systémem tak činila 2 720 Kč a pro splátku ve výši 2 706 Kč tedy byla dostatečná. Dále žalobce k prokázání svého tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložil výpis z běžného účtu žalovaného za období od 15. 2. 2023 do 1. 9. 2023.

5. Na základě provedeného dokazování má pouze prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, dále pak z veřejných registrů a z transakcí na běžném účtu žalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce zkoumal a ověřoval, jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Dle názoru soudu však žalobce ze zjištěných skutečností neučinil odpovídající závěry. Žalobce zjistil, že platební kapacita žalovaného činí 2 720 Kč, přičemž měsíční splátka, k níž se žalovaný zavázal, činí 2 706 Kč. S ohledem na uvedené pak jakýkoliv výpadek příjmů, například v případě nemoci, či neočekávaný výdaj znemožní žalovanému splátku uhradit. Dle názoru soudu tak žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně, když ze zjištěných informací nevyvodil řádné závěry, což lze doložit i tím, že žalovaný již po 2 měsících přestal splátky hradit. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 140 000 Kč a žalovaný uhradil celkem částku 5 908,26 Kč, je povinen vrátit žalobci částku ve výši 134 091,74 Kč, jakožto dlužnou jistinu žalobci. V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací a bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 300 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaný načerpal celkem částku 140 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil poskytnutý úvěr řádně a včas, uplatnil žalobce nárok na zaplacení částky 140 745,85 Kč (neuhrazená jistina, poplatky) s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. pouhým matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalovanému byla rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny další smluvní nároky, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024–140, ze dne 25. 11. 2024).