5 CO 235/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , zastoupený titul jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení , datum narození , bytem adresa 2) jméno příjmení , datum narození , bytem adresa oba zastoupeni titul jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa o odstranění stromů, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 7.12.2021, č.j. 6 C 104/2020-173,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavcích I. a III. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci II. výroku mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným vůči němu společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 38 000 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným vůči němu společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 801 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným odstranit stromy nacházející se na parcele v jejich vlastnictví, [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec], ve vzdálenosti tří metrů od společné hranice plotu, a to 41 smrků ztepilých o výšce minimálně 3,5 m a šířce kmene cca 12 cm a jednu lípu srdčitou o výšce 3 m. V odstavci II. výroku soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 42 264 Kč a v odstavci III. výroku uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku 6 783 Kč. Rozhodoval o žalobě původně na uložení povinnosti žalovaným zdržet se zastiňování žalobce výše uvedenými stromy, později opakovaně se souhlasem soudu změněné, která byla podána s tvrzením, že stromy byly vysazeny a bylo jim umožněno vzrůst v těsné blízkosti společné hranice pozemků účastníků, parcely [číslo] (ve vlastnictví žalovaných) a stavební parcely [číslo] (ve vlastnictví žalobce), obou v [územní celek], když žalobce hodlá na svém pozemku realizovat stavební záměr spočívající v provedení tropické zahrady, jejíž součástí bude vedení elektrické energie vodovodního potrubí a dalších sítí včetně centrálního zavlažování v blízkosti společné hranice plotu, avšak pozemek je v tomto místě prorostlý kořeny stromů žalovaných, jejichž existence tomuto záměru brání. Stromy i jinak poškozují žalobcův pozemek, ničí trávník mechem a náletovými stromky. Soud vyšel ze skutkového stavu, že stromy byly vysázeny právními předchůdci žalovaných, jejich rodiči, a to lípa srdčitá cca v roce 2008, smrky ztepilé cca v letech 2008 nebo 2009, všechny tedy před [datum]. Kořeny stromů přesahují pod zemí z pozemku ve vlastnictví žalovaných na pozemek ve vlastnictví žalobce, jemuž tak způsobují obtíže při realizaci shora uvedeného stavebního záměru. Ustanovení § 1017 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.), které zakládá právo vlastníku pozemku požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky nad 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m, je podle § 3028 odst. 1, odst. 2 o.z. použitelné pouze pro stromy, které byly vysazeny po [datum]. Odstranění stromů vysazených před tímto datem se nelze podle uvedeného ustanovení domáhat, o čemž hovoří i judikatura vyšších soudů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11C 629/2014). Prvoinstanční soud odmítl argumentaci žalobce, že přestože stromy byly zasazeny před nebo po [datum], nepůsobily škody na jeho nemovitostech dříve než v letech 2015 až 2016, kdy dorostly výšky přesahující 3 m, s tím, že rozhodující je okamžik výsadby. Soud podotkl, že žalobci zůstává ochrana sousedských práv zakotvená v § 1013 odst. 1 o.z. víceméně shodná s § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), které upravuje tzv. imise. Z ust. § 1016 odst. 2 o.z. plyne žalobci právo prorostlé kořeny přesahující na jeho pozemek ve vhodné roční době svépomocí odstranit, nevyhoví-li žalovaní jeho žádosti tak, jak potřebuje pro zamýšlené využití svého pozemku, přičemž odstraněné kořeny si pak může ponechat. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalovaným, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu, a to odměnu právního zástupce za osm úkonů právní služby po 1 500 Kč u každého z účastníků podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, náhradu za účast při jednání odročených bez projednání věci 1 800 Kč u každého z účastníků (tři úkony právní služby po 700 Kč při snížení 20 %), náhradu hotových výdajů za oba účastníky 3 300 Kč za 11 úkonů právní služby po 300 Kč, které blíže specifikoval v odůvodnění rozsudku, výdaje za cesty k soudu a zpět a k místnímu ohledání osobním automobilem, náhradu za ztrátu času při jednotlivých jízdách, vše včetně DPH. Na nákladech řízení státu bylo vyplaceno 6 783 Kč za svědečné svědku [příjmení] a povinnost k jejich náhradě byla uložena podle § 148 odst. 1 o.s.ř. neúspěšnému žalobci.

2. Proti tomuto rozsudku se v plném rozsahu odvolal žalobce, který rozporoval právní názor soudu, že ust. § 1017 odst. 1 o.z. dopadá pouze na stromy vysazené po [datum], když ke skutečnostem, které vedly k podání žaloby, tj. dosažení určité výšky stromů a rozšíření jejich kořenů na pozemek žalobce došlo až po datu [datum]. Soud zároveň nezjistil řádně skutkový stav, neboť bez dalšího odborného zkoumání pouze na základě leteckých snímků a svědeckých výpovědí rodičů žalovaných dospěl k závěru o výsadbě stromů před [datum], ačkoliv z těchto důkazů nelze jednoznačně dovodit, zda a které porosty se na předmětné parcele nacházely před rozhodným datem a výpovědi svědků pro jejich příbuzenský vztah k žalovaným nelze považovat za objektivní. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, s odkazem na rozhodování Ústavního soudu zásadně připouští nepravou retroaktivitu, jeho žaloba je tak přípustná. [příjmení] stromů zasazených před účinností nového občanského zákoníku nemohl počítat s tím, že v otázce jejich odstranění dojde ke změně právní úpravy, která bude umožňovat se tohoto postupu domáhat a současně i předchozí právní úprava tento postup umožňovala žalobou v rámci předcházení hrozícím škodám. Žalovaní tudíž si museli být vědomi, že při dosažení určitého věku stromů a tím i jejich velikosti, jakož i velikosti kořenů, tyto mohou negativně působit na majetek sousedů. Navrhoval, aby odvolací soud předmětný rozsudek zrušil a rozhodl nově v souladu s obsahem odvolání.

3. Žalovaní považovali rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný a navrhovali jeho potvrzení. Odvolávali se na svou skutkovou i právní argumentaci uplatňovanou již v průběhu řízení, nesouhlasili s námitkou nesprávně zjištěného skutkového stavu, který byl provedenými důkazy dostatečně objasněn, když jak snímky z leteckých map, tak i svědecké výpovědi vedly k jednoznačnému skutkovému závěru o tom, že se předmětné porosty na pozemku žalovaných nacházely ještě před [datum]. Výpovědi obou svědků byly hodnověrné a byly v souladu i s listinnými důkazy předloženými snímky leteckých map, tedy námitka odvolatele o neobjektivnosti jejich výpovědí nemůže obstát. Žaloba na odstranění stromů podle § 1017 o.z. nemůže být úspěšná s ohledem na § 3028 odst. 1, odst. 2 o.z., jak o tom hovoří i výše citovaná judikatura vyšších soudů. Stromy byly vysázeny v situaci, kdy se na sousedních pozemcích nic nenacházelo, jednalo se o zemědělsky obdělávané pozemky a k změně pozemku žalobce na stavební pozemek se stavbou a zahradou došlo až o mnoho let později, proto měl žalobce své stavební a jiné plány na využití pozemku přizpůsobit již existující situaci na místě. Odkázali na ustálenou judikaturu vyšších soudů, a to rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Co 629/2014, rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, 22 Cdo 2616/2016 a další.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalobce není důvodné.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a na odůvodnění jeho rozsudku v plném rozsahu pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zaměřil se na zjištění skutečností významných pro rozhodnutí v této věci a správně je zhodnotil i po stránce právní. Podstatné je, že právní úprava o.z. § 1017 odst. 1, odst. 2 o.z., která stanoví parametry pro výsadbu stromů v blízkosti společné hranice pozemků a jejich dorůstání, jakož i právo vlastníka sousedícího pozemku domáhat se v takovém případě jejich odstranění, dopadá podle § 3028 odst. 1 o.z. pouze na stromy vysazené po činnosti tohoto právního předpisu, tedy po [datum], jak správně dovodil prvoinstanční soud. Citovaná ustanovení zákona neumožňují jiný výklad a jsou následována i konstantní judikaturou soudů (viz rozhodnutí citovaná soudem prvního stupně, jakož i žalovanými). Podstatné tedy je, kdy byly stromy, jejichž odstranění se žalobce domáhá, vysázeny, a tato otázka byla spolehlivě vyřešena provedeným dokazováním, když letecké snímky zachycující stav pozemku před [datum] ve spojení se svědeckými výpověďmi, dávají jednoznačnou odpověď, že se tak stalo před datem [datum]. Tento skutkový závěr prvoinstančního soudu je rovněž správný, shodně s ním i odvolací soud považuje svědecké výpovědi rodičů žalovaných za objektivní a pravdivé, neboť z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, které by tento závěr zpochybňovaly a pouze z okolnosti blízkého příbuzenského vztahu svědků s účastníky nelze žádné závěry ve smyslu jejich neobjektivity činit. Soud prvního stupně správně zamítl i důkazní návrh na zpracování znaleckého posudku ke stáří stromů, jelikož tento důkaz se za existující důkazní situace jeví nadbytečným, navíc pak nesměřuje k prokázání rozhodné skutečnosti (je možné přesadit na jiné místo i několik let starý strom). Žalobcova interpretace přechodných ustanovení o. z. je zcela nesprávná, v tomto směru odvolací soud odkazuje plně na citovanou judikaturu vyšších soudů.

7. Rozhodnutí soudu prvního stupně tak bylo jako věcně správné potvrzeno podle § 219 o.s.ř. v odstavci I. výroku.

8. Odvolací soud změnil pouze odstavec II. výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a to s ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení, když žalobce se svou žalobou původně domáhal zdržet se zastiňování jeho nemovitostí, stromy, které rostou v blízkosti společné hranice jeho pozemku a pozemku žalovaných, kdy žalovaní, kteří původně na žalobu reagovali zcela negativně a zpochybňovali ve svém vyjádření k ní tvrzenou výšku stromů, nakonec žalobci vyhověli a stromy zkrátili na výšku nepřesahující 3,5 m (viz jejich sdělení soudu podáním ze dne [datum]). Byť tedy žalovaní celkově ve sporu po změně žaloby, kdy se žalobce domáhal odstranění stromů, plně uspěli, lze v jejich jednání, jímž žalobcovu původnímu požadavku vyhověli, v jistém smyslu spatřovat žalobcův částečný úspěch. Ten se může ovšem do náhrady nákladů řízení promítnout pouze v rámci úvahy odvolacího soudu, který soudem prvního stupně přiznanou částku v rámci své úvahy přípustné podle § 150 o.s.ř. snížil o cca 10% na částku 38 000 Kč, jelikož považuje za spravedlivé, aby výsledná částka nákladů řízení reflektovala shora popsanou situaci, přičemž snížení náhrady je víceméně v symbolické rovině, tak, aby jeho dopad do poměrů žalovaných nebyl zásadní (viz např. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 648/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2829/2015 a řada dalších).

9. Výrok o náhradě nákladů řízení státu, kde byla uložena celá částka k náhradě neúspěšnému žalobci podle § 148 odst. 1 o.s.ř. ponechal odvolací soud nezměněn, byť rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu má reflektovat rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Zde však nelze vidět prostor pro přiměřené snížení či rozdělení těchto nákladů řízení mezi obě sporné strany, neboť důkaz výslechem svědka [příjmení] byl prováděn až po změně žaloby, kdy se předmětem řízení stal nárok na odstranění stromů, v němž žalobce nebyl úspěšný a jmenovaný svědek se vyjadřoval výlučně k okolnosti významné pro rozhodnutí o tomto nároku. Rozsudek byl tudíž i v této části potvrzen podle § 219 o.s.ř.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Zcela úspěšní byli žalovaní, kteří tak mají společně a nerozdílně vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši tří úkonů právní služby po 1 500 Kč/úkon u každého ze žalovaných sníženou o 20 % na částku 1 200 Kč, tj. 3 x 2 400 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč/úkon a 21% DPH z těchto částek 1 701 Kč, celkem tak jde o částku 9 801 Kč (vyjádření k odvolání, účast u dvou jednání odvolacího soudu).