5 Co 287/2025

Plný text

Krajský soud v Jméno žalobce B rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Jana Jursíka ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A , zastoupený advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2024, č.j. 14 C 102/2024-84,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 240 000 Kč od , datum, do zaplacení (odstavec I.). V odstavci II. výroků pak uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 76 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl v období od února 2022 do února 2024 spolu se svou bývalou manželkou , tituly před jménem, , jméno FO, spoluvlastníkem pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, (rodinný dům) a pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , Adresa, , přičemž každý byl vlastníkem jedné poloviny. Žalovaný coby syn žalobce tyto nemovité věci dlouhodobě bezplatně užíval na základě souhlasu obou vlastníků (svých rodičů). Do konce roku 2021 nebylo spoluvlastníky bezplatné užívání nemovitých věcí žalovaným rozporováno. Žalovaný proto nemovité věci užíval na základě dohody podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Taková dohoda je bezformálním právním úkonem, nemusí být písemná, a to ani tehdy, týká-li se nemovité věci. Může být uzavřena i ústně nebo konkludentně. Tato dohoda podílových spoluvlastníků byla uzavřena na dobu neurčitou, neboť její ukončení žalobce vztahuje ke svému jednostrannému odvolání souhlasu s takovým užíváním. Netvrdí uplynutí doby, na kterou by byl tento souhlas udělen. Spoluvlastníci jsou přitom svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena dohodou novou. Podstatnou změnou poměrů je přitom existence objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Žalobce pak netvrdil, že by takto uzavřená dohoda byla změněna dohodou novou či nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítané podle velikosti jejich podílu, přičemž v dané věci by se muselo jednat o rozhodnutí obou spoluvlastníků či rozhodnutím soudu. Argumentoval naopak tím, že považuje za možné, aby taková dohoda byla jednostranně ukončena. S tímto názorem se soud prvního stupně neztotožnil. Institut výpovědi musí být použit na základě většinového souhlasu podílových spoluvlastníků. Žalobce tak nemohl jednostranně ukončit dohodu o bezplatném užívání nemovitostí žalovaným, neboť při respektování právní úpravy způsobu rozhodování podílových spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí by k takovému jednostrannému odvolání souhlasu žalobce bylo možno přihlížet pouze za situace, kdyby byl spoluvlastníkem disponujícím podílem o velikosti, která by mu zaručovala potřebnou většinu. Podíloví spoluvlastníci jsou dohodou o hospodaření se společnou věcí a svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Současně pak nebyla tvrzena změna poměrů, v jejímž důsledku by původní dohodou nebyli nadále spoluvlastníci vázáni. Okresní soud tak dospěl k závěru, že žalovaný neužívá předmětné nemovitosti bez právního titulu, když takové oprávnění žalovaného k bezplatnému užívání nemovitostí vyplývá z dohody spoluvlastníků o způsobu užívání společné věci. Spoluvlastníci v minulosti projevili svůj souhlas bezplatným užíváním nemovitostí žalovaným. Tomu tak nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, a proto okresní soud shledal žalobu jako nedůvodnou. Nezabýval se proto ani otázkou, zda žalobce odvolal svůj souhlas s užíváním nemovitostí pouze co do bezplatnosti tohoto užívání, jak ve svém závěrečném návrhu dne , datum, právní zástupkyně žalobce uvedla, či souhlas s užíváním nemovitostí jako takovým, jak by vyplynulo z výzvy ze dne , datum, . Judikatura, kterou žalobce argumentoval, není na danou věc přiléhavá, neboť se týká jednostranného odvolání souhlasu s užíváním nemovitosti, která je však ve vlastnictví pouze jediného vlastníka.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. V něm namítá, že je třeba posuzovat, zda dlouhodobý faktický stav lze hodnotit jako dohodu spoluvlastníků či nikoliv. Aby soud mohl učinit závěr o existenci dohody spoluvlastníků o užívání společné věci, musí být v řízení zjištěny skutečnosti, z nichž vyplývá společná vůle spoluvlastníků užívání společné věci dohodou skutečně upravit. Musí být zjištěny okolnosti, které svědčí o tom, že smluvní strany chtěly upravit své vzájemné vztahy dohodou o užívání společné věci. Takové skutečnosti však tvrzeny nebyly a ani nevyšly najevo. Žalobce pak tvrdil, že taková dohoda nikdy neexistovala. To, že žalobce bezplatné užívání nemovitostí žalovaným před rozhodným obdobím strpěl, nevypovídá nic o jeho projevu vůle ve vztahu k druhému spoluvlastníkovi mít užívání nemovitostí upraveno dohodou. Žalobce je tak přesvědčen, že užívání společné věci třetí osobou je možné i na základě prostého souhlasu spoluvlastníků, který může být kterýmkoliv spoluvlastníkem odvolán. Argumentace soudu prvního stupně, tak znamená, že pokud je nemovitá věc ve spoluvlastnictví, pak musí vždy její užívání upravovat dohoda všech spoluvlastníků nebo rozhodnutí většiny. To však odporuje rozsudku sp. zn. 28 Cdo 1519/2021. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K podanému odvolání se vyjádřil žalovaný. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek, zejména pak poukazuje na to, že žalobce při jednání dne , datum, osobně vypověděl, že do konce roku 2021 nebylo spoluvlastníky rozporováno bezplatné užívání domu žalovaným. Navrhl pak potvrzení napadeného rozsudku.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) projednal věc podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

6. Odvolání žalobce není důvodné.

7. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se přitom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

8. Odvolací soud konstatuje, že s ohledem na ust. § 2994 o.z., podle něhož dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu, je žalovaný v tomto sporu pasivně legitimován, přičemž pro posouzení této legitimace je právně významná dobrá víra uživatele v oprávnění disponujícího věcí přenechanou k užívání nakládat, tedy i oprávnění spoluvlastníka přenechat nemovitou věc k užívání jinému. Právě citované ust. § 2994 o.z., jež bylo do občanského zákoníku zařazeno s účinností od 1. 1. 2014, činí některé starší judikaturní závěry vycházející z předchozí právní úpravy, totiž že žalobce se může domáhat vydání bezdůvodného obohacení pouze proti spoluvlastníku, který užívání společné věci třetí osobě umožnil, ne zcela aplikovatelné, pokud třetí osoba na základě konkrétních okolností případu o nedostatku takového oprávnění vědět musela nebo měla.

9. Odvolací soud pak v dalším odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a s ohledem na odvolací námitky dodává: Též odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v tom, pokud tento dospěl k závěru, že žalovaný předmětné nemovité věci užíval v rozhodném období na základě dohody obou spoluvlastníků těchto nemovitých věcí. Ze skutkových tvrzení účastníků i provedeného dokazování je možno dospět k závěru, že mezi žalobcem a spoluvlastnicí nemovitých věcí byla v minulosti uzavřena dohoda o tom, že žalovaný může nemovité věci bezplatně užívat, ačkoliv tato dohoda neměla písemnou formu. V takové situaci pak nestačí k ukončení takové dohody toliko „odvolání souhlasu“, jak žalobce tvrdí. Jinými slovy řečeno, existuje-li taková dohoda, nestačí, že jeden ze spoluvlastníků dospěje ke změně svého stanoviska a nadále nechce být takovou dohodou vázán. Muselo by totiž dojít k uzavření nové dohody spoluvlastníků nebo by muselo dojít k takové změně poměrů, pro kterou by se žalobce nemusel cítit dříve uzavřenou dohodou vázán a mohl by se tak domáhat rozhodnutí soudu podle § 1139 odst. 2 o.z. Takovou podstatnou změnou poměrů je, jak též přiléhavě uvádí soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Okresnímu soudu je též nutno dát za pravdu, že žalobce v řízení žádnou takovou podstatnou změnu poměrů ani netvrdil.

10. Z výše uvedeného tak plyne, že pokud žalobce dospěl k názoru, že žalovaný tím, že bydlí v domě, který je ve spoluvlastnictví žalobce, se od února 2022 bezdůvodně obohacuje a že je tak na místě změna původně uzavřené dohody spoluvlastníků o bezplatném užívání domu žalovaným, nemohl takové změny docílit bez souhlasu druhé spoluvlastnice, případně bez soudního rozhodnutí vydaného v řízení vyvolaném z důvodu, že by nebylo dosaženo potřebné většiny při rozhodování spoluvlastníků (§ 1139 odst. 2 o.z.). Pouhá změna stanoviska žalobce, kterou prezentuje jako odvolání dříve uděleného souhlasu, tak nestačí k tomu, aby bylo možno žalobě vyhovět. Pokud soud prvního stupně tedy žalobu zamítl, jde o rozhodnutí věcně správné.

11. S ohledem na výše uvedené tak byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrzen včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž odvolací soud rovněž žádné pochybení neshledal a žalobce ve svém odvolání proti této části napadeného rozsudku ani ničeho nenamítal.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby po 9 300 Kč (za písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) a odměnou ve výši 1/2 úkonu (4 650 Kč) za účast při jednání dne , datum, , při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí [§ 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu]. Součástí nákladů řízení je pak též paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu).