14 C 102/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupený advokátem Jméno advokáta A , se sídlem Adresa advokáta A o zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 250 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 240 000 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 76 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne , datum, se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení jdoucí z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Podanou žalobu odůvodnil žalobce tím, že v období od , Anonymizováno, byl spolu se svou bývalou manželkou , tituly před jménem, , jméno FO, spoluvlastníkem pozemku p. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (rodinný dům) a pozemku p. č. , Anonymizováno, , zahrada. Každý ze spoluvlastníků je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti jedné poloviny, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném , Jméno advokáta B, , pro obec , Jméno advokáta B, , katastrální území , Jméno advokáta B, , na LV č. , hodnota, . Žalovaný, který je synem žalobce, uvedené nemovité věci dlouhodobě bezplatně užíval na základě souhlasu obou spoluvlastníků (svých rodičů). , adresa, žalobce žalovanému sdělil, že si nepřeje, aby shora uvedené nemovité věci nadále bezplatně užíval. Došlo tak ze strany žalobce k odvolání jeho souhlasu s bezplatným užíváním uvedených nemovitých věcí žalovaným. V souvislosti s odvoláním svého souhlasu zaslal žalobce žalovanému prostřednictvím advokáta , tituly před jménem, , adresa, doporučený dopis ze dne , datum, , na který žalovaný nijak nereagoval. Žalobce však vychází z toho, že nejpozději od doručení uvedeného dopisu je žalovanému známo, že žalobce s jeho dalším bezplatným užíváním nemovitých věcí nesouhlasí. Žalovaný však v bezplatném užívání uvedených nemovitostí pokračoval i po odvolání souhlasu ze strany žalobce, žalobce proto má právo domáhat se vydání majetkového prospěchu, který žalovanému vznikl dalším užíváním cizí hodnoty. Výši majetkového prospěchu na straně žalovaného žalobce odvozuje od výše obvyklého nájemného za užívání srovnatelné nemovitosti v daném místě a čase a od výše svého spoluvlastnického podílu. Žalobce má za to, že se jedná o částku nejméně , částka, měsíčně, vychází přitom z odhadu ceny nájemného ke dni , datum, ve výši , částka, měsíčně a ke dni , datum, ve výši , částka, měsíčně, které byly vypracovány realitní makléřkou. Vzhledem k výši svého spoluvlastnického podílu žalobce požaduje za období od , Anonymizováno, částku ve výši , částka, měsíčně, celkem tedy částku ve výši , částka, . Žalobce se podanou žalobou domáhá také úhrady zákonného úroku z prodlení z důvodu, že žalovaný žalobci tuto částku neuhradil ani k zaslané písemné předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobce ze dne , datum, .

2. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvedl, že s nároky, které byly žalobou uplatněny, nesouhlasí, neboť nejsou po právu. Žalovaný v nemovitostech bydlí asi od roku , Anonymizováno, dosud, od roku , Anonymizováno, společně se svou manželkou , jméno FO, . Po řadu let, až do konce roku , Anonymizováno, , byl rodinný dům užíván žalobcem a spoluvlastnicí rodinného domu , tituly před jménem, , jméno FO, a jejich dvěma dětmi – žalovaným a paní , jméno FO, . Od roku , Anonymizováno, se souhlasem žalobce i druhé spoluvlastnice došlo ke změně užívání pokojů. Na konci roku , Anonymizováno, pak žalobce oznámil žalovanému a druhé spoluvlastnici, že hodlá rodinný dům prodat a chce, aby mu byl od žalovaného placen nájem. Druhá spoluvlastnice v reakci na toto oznámení dne , datum, opakovaně sdělila, že souhlasí, aby rodinný dům užíval žalovaný i nadále v rozsahu odvozeném od jejího spoluvlastnického podílu na rodinném domě. Žalovaný společně s jeho manželkou pak dne , datum, vyrozuměli žalobce o tom, že nenadužívají žalobcův spoluvlastnický podíl na nemovitostech a nebrání žalobci, aby rodinný dům užíval. Žalobce měl v domě také uskladněny své osobní věci. Závěrem žalovaný namítal také nespolehlivost informace o výši nájemného poskytnutou realitní makléřkou. Z uvedených důvodů proto navrhoval, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

4. Výpisem z katastru nemovitostí prokazujícím stav evidovaný k datu , datum, má soud za prokázané, že žalobce je spolu s , tituly před jménem, , jméno FO, spoluvlastníkem výše uvedených nemovitostí, když každému ze spoluvlastníků náleží podíl o velikosti jedné poloviny.

5. Z emailové zprávy žalobce ze dne , datum, soud zjistil, že email byl zaslán druhé spoluvlastnici nemovitostí, žalobce zde uváděl, že mu žalovaný volal, že by v domě chtěli s manželkou bydlet a že jsou připraveni platit za SIPO, žalobce se z jeho strany vyjádřil, že proti tomuto není a že se žalovaný má domluvit s druhou spoluvlastnicí.

6. Z emailu odeslaného paní , jméno FO, dne , datum, soud zjistil, že paní , jméno FO, mimo jiné sdělovala žalobci, že žalovaný se svou manželkou bydlí v domě i s jejím souhlasem.

7. Z výzvy k plnění ze dne , datum, , včetně plné moci a poštovního podacího lístku, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím , tituly před jménem, , adresa, , advokáta, sdělil, že si nepřeje, aby žalovaný spolu se svou manželkou nadále dům obýval. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě částky , částka, měsíčně na účet žalobce, když tato částka odpovídá jedné polovině obvyklé výše nájemného za užívání obdobné nemovitosti.

8. Z emailu ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný se svou manželkou reagovali na výzvu advokáta žalobce ze dne , datum, emailem zaslaným na adresu , e-mail, , a to dne , datum, . Žalovaný zde uvedl, že zahradu, zahradní boudu, sklepní místnosti ani obytné místnosti v domě nejsou dle jeho názoru nadužívány, neboť tyto prostory žalovaný se svojí manželkou využívají maximálně z jedné poloviny, popřípadě méně. Proto se domnívají, že nárok žalobce není důvodný, neboť má k dispozici více, než mu k užívání náleží. Email byl v kopii zaslán také druhé spolumajitelce nemovitosti.

9. Z odhadu ceny nemovitosti soud zjistil, že ke dni , datum, byl výsledek odhadu nájmu nemovitosti ve výši , částka, , ke dni , datum, pak ve výši , částka, .

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, , včetně podací stvrzenky, , soud zjistil, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně, , Jméno advokátky, , vyzýval žalovaného k plnění před podáním žaloby předžalobní výzvou, která byla žalovanému zaslána dne , datum, a ve které byl žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši , částka, představující bezdůvodné obohacení odpovídající výši jedné poloviny obvyklého nájemného za užívání srovnatelné nemovitosti za období od , Anonymizováno, .

11. Návrh na provedení důkazů účastnickým výslechem žalovaného, výslechem svědkyně , jméno FO, , svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , poznámkami žalovaného, fotografiemi, videozáznamy, čestným prohlášením, protokolem o jednání a korespondencí právního zástupce žalovaného včetně seznamu movitých věcí, soud zamítl, neboť provedení těchto důkazů by nevedlo ke skutkovým zjištěním, která byla rozhodná pro posouzení žalobou uplatněného nároku.

12. Provedené důkazy soud posoudil ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a nemá pochybnosti o jejich věrohodnosti.

13. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Podle ustanovení § 1122 občanského zákoníku podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci (odst. 1). Velikost podílu vyplývá z právní skutečnosti, na níž se zakládá spoluvlastnictví nebo účast spoluvlastníka ve spoluvlastnictví. To spoluvlastníkům nebrání, aby si velikost podílů ujednali jinak; takové ujednání musí splňovat náležitosti stanovené pro převod podílu (odst. 2).

15. Podle ustanovení § 1128 občanského zákoníku o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů (odst. 1). Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel (odst. 2). Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (odst. 3)

16. Podle ustanovení § 1129 občanského zákoníku k rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci, zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh spoluvlastníka soud (odst. 1). Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně (odst. 2).

17. Podle ustanovení § 1139 občanského zákoníku navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá (odst. 1). Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny (odst. 2).

18. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil jako nárok spoluvlastníka na náhradu bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s užíváním nemovitých věcí ve spoluvlastnictví žalobce a , tituly před jménem, , jméno FO, třetí osobou, synem obou spoluvlastníků. V řízení bylo na základě shodných tvrzení účastníků zjištěno, že žalovaný v minulosti se souhlasem žalobce i druhé spoluvlastnice užíval uvedené nemovitosti, jednalo se o užívání dlouhodobé a bezplatné, se kterým žalobce vyslovil svůj souhlas. Žalobce však svůj souhlas s užíváním nemovitých věcí žalovaným odvolal, o čemž byl žalovaný vyrozuměn mimo jiné dopisem tehdejšího advokáta žalobce , tituly před jménem, , adresa, ze dne , datum, , který byl podán k poštovní přepravě téhož dne. Žalobce má proto za to, že v následujícím období došlo k užívání nemovitostí žalovaným bez právního důvodu a že v důsledku takového jednání pak žalobci vzniklo právo na náhradu bezdůvodného obohacení za užívání nemovitostí, jejichž je spoluvlastníkem. K nakládání se společnou věcí a její správě soud konstatuje s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoliv o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2020 sp. zn. 26 Cdo 508/2019). Právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je pak omezeno stejným právem druhého spoluvlastníka užívat věc podle velikosti podílu. V posuzované věci se jedná o situaci, kdy nemovité věci byly ve spoluvlastnictví dvou spoluvlastníků, jejichž podíly byly stejné. Dále bylo v řízení zjištěno, že do konce roku , Anonymizováno, nebylo spoluvlastníky rozporováno bezplatné užívání nemovitosti žalovaným, když žalovaný takto činil jak se souhlasem žalobce, tak se souhlasem druhé spoluvlastnice nemovitosti. (Toto shodné tvrzení účastníků rovněž vyplývá z protokolu o jednání ze dne , datum, ). Žalobce proto nemovité věci užíval na základě dohody podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. Přestože žalující strana argumentovala tím, že k žádné dohodě podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí nedošlo, je zřejmé, že zjištění soudu o souhlasu obou spoluvlastníků s bezplatným užíváním nemovitosti žalovaným vypovídá o opaku. Dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí je totiž bezformálním právním úkonem, nemusí být písemná, a to ani tehdy, týká-li se nemovité věci. Může být tedy uzavřena i ústně nebo konkludentně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023 ve věci sp. zn. 28 Cdo 2130/2023). Rovněž je zřejmé, že dohoda podílových spoluvlastníků o tom, že žalovaný bude bezúplatně užívat předmětné nemovitosti, byla uzavřena na dobu neurčitou, neboť její ukončení žalobce tvrdí jednostranným odvoláním souhlasu s takovýmto užíváním, nikoliv uplynutím doby, na kterou byl tento souhlas udělen. Spoluvlastníci jsou svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou. Podstatnou změnou poměrů je přitom existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. (Usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2130/2023). K udělenému poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobce netvrdil, že by uzavřená dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí byla změněna dohodou novou, nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítané podle velikosti jejich podílů (v rozhodované věci by se při zohlednění velikosti podílů muselo jednat o shodné rozhodnutí obou spoluvlastníků) či rozhodnutím soudu. Žalobce naopak argumentoval tím, že je dle jeho názoru možné, aby taková dohoda byla jednostranně ukončena tak, jak učinil žalobce. S těmito závěry se nadepsaný soud neztotožňuje, přestože obecně nepopírá, že i v poměrech podílového spoluvlastnictví je možné, aby byl uplatněn institut výpovědi. Institut výpovědi však musí být použit na základě většinového souhlasu podílových spoluvlastníků, neboť správa společné věci a dohoda podílových spoluvlastníků o správě společné věci má vlastní speciální úpravu, a proto není na posuzovanou věc možné bez dalšího aplikovat obecná ustanovení občanského zákoníku o jednostranném odvolání souhlasu. Žalobce proto s ohledem na uvedené nemohl jednostranně ukončit dohodu o bezplatném užívání nemovitostí žalovaným, neboť při respektování právní úpravy způsobu rozhodování podílových spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí by k takovému jednostrannému odvolání souhlasu žalobce bylo možné přihlížet pouze za situace, kdy by žalobce byl spoluvlastníkem disponujícím podílem o velikosti, která by žalobci samotnému zaručovala potřebnou většinu. V posuzované věci však byly podíly obou spoluvlastníků na předmětných nemovitostech stejné, a proto je bezpředmětné blíže se zabývat úvahou o tom, zda se v tomto konkrétním případě jednalo o rozhodnutí v záležitostech běžné správy týkající se společné věci, tedy postačující pro změnu rozhodnutí o bezplatném užívání nemovitostí žalovaným by byla nadpoloviční většina hlasů, či zda se jedná o natolik významnou záležitost, aby bylo zapotřebí dvoutřetinové většiny hlasů. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ve věci sp. zn. 22 Cdo 4347/2007, který vychází ze zákonné úpravy občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12.2013, avšak je použitelný i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., dospěl k závěru, že podíloví spoluvlastníci jsou dohodou podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí a svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou všech spoluvlastníků. Podstatnou změnou poměrů je existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo ke změně dohody spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí ve vztahu k bezplatnému užívání nemovitosti žalovaným, současně nebyla tvrzena změna poměrů, v jejímž důsledku by spoluvlastníci původní dohodou nebyli nadále vázáni. S přihlédnutím k velikosti podílů obou spoluvlastníků, když každý ze spoluvlastníků je vlastníkem podílu o velikosti ideální jedné poloviny, nemohl změny rozhodnutí o správě společné věci žalobce docílit bez hlasu druhé spoluvlastnice, popřípadě bez soudního rozhodnutí vydaného v řízení vyvolaném z důvodu nedosažení potřebné většiny pro rozhodnutí ve smyslu § 1139 odst. 2 občanského zákoníku. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný neužívá předmětné nemovitosti bez právního titulu, když takové oprávnění žalovaného k bezplatnému užívání nemovitostí vyplývá z dohody spoluvlastníků o způsobu užívání společné věci, v níž oba spoluvlastníci nemovitostí projevili svůj souhlas s bezplatným užíváním nemovitostí žalovaným. Žalovanému proto v souvislosti s užíváním nemovitostí nemohlo vzniknout bezdůvodné obohacení, a proto soud shledal žalobu nedůvodnou a žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu zamítl. Z výše uvedených důvodů se soud blíže nezabýval ani otázkou, zda žalobce odvolal souhlas s užíváním nemovitostí žalovaným pouze co do bezplatnosti tohoto užívání (jak ve svém závěrečném návrhu při jednání soudu dne , datum, uvedla právní zástupkyně žalobce) či s užíváním nemovitostí jako takovým (jak se podává z výzvy k plnění ze dne , datum, advokáta , tituly před jménem, , adresa, ), neboť v obou případech nelze dosáhnout změny rozhodnutí o správě společné věci jednostranným odvoláním souhlasu jednoho ze spoluvlastníků, když i změna dohody z původního bezúplatného užívání na užívání úplatné podléhá výše zmíněné právní úpravě o správě společné věci. Závěrem soud k judikatuře uváděné právní zástupkyní žalobce dále konstatuje, že se v případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2002 ve věci sp. zn. 26 Cdo 718/2002, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2005 ve věci sp. zn. 26 Cdo 1009/2024 i v případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013 ve věci sp. zn. 26 Cdo 2763/2012 jedná o rozhodnutí, která nejsou přiléhavá na posuzovanou věc, neboť ve všech třech případech se jedná o jednostranné odvolání souhlasu s užíváním nemovitosti, která však není ve spoluvlastnictví více osob, ale pouze jediného vlastníka, který je proto oprávněn bez dalšího odvolat svůj souhlas s užíváním nemovitosti. V žádném z odkazovaných rozhodnutí není řešena otázka nakládání s nemovitostí, která je spoluvlastněna více osobami a podléhá proto režimu zvláštní právní úpravy rozhodování o správě společné věci.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu účastníků ve věci, když plně úspěšnému žalovanému náleží právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady na zastoupení žalovaného advokátem za 8 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 9. 5. 2024, účast na jednání soudu dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, , písemné vyjádření ze dne , datum, a ze dne , datum, , porada s klientem dne , datum, přesahující 1 hodinu) po 9 300 Kč/1 úkon právní služby dle § 11 ve spojení s § 7 bodem 6 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni rozhodnutí soudu a 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč/ 1 úkon právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném ke dni rozhodnutí soudu. Soud naopak žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení představující 2 úkony právní služby, a to sepis blanketního odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu a za poradu s klientem přesahující 1 hodinu konanou dne , datum, , tedy před prvním jednáním soudu v rozhodované věci, neboť dospěl k závěru, že se v daných případech nejedná o účelně vynaložené náklady řízení. V případě blanketního odporu je zřejmé, že jeho součástí již mohlo být také jeho odůvodnění, bylo na vůli žalovaného, že tento úkon byl rozložen do 2 podání, a proto žalovanému za obě podání náleží náhrada za 1 úkon právní služby. Žalující strana před 1. jednáním soudu nijak nereagovala na podaný odpor žalovaného a jeho odůvodnění, soud proto dospěl k závěru o neúčelnosti úkonu rovněž ve vztahu k poradě s klientem konané dne , datum, , neboť porada byla zahrnuta již v náhradě nákladů řízení přiznané za převzetí a přípravu věci. Celkem byla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení ve výši , částka, .

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.