5 Co 488/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená obecnou zmocněnkyní: Jméno zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 o zvýšení výživného pro zletilou, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 8. 2. 2024, č. j. 12 C 326/2023-37, I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:

1. Žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2023, vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce.

2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni nedoplatek na výživném od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024 ve výši 25 200 Kč v pravidelným měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

3. Žaloba žalobkyně se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému nároku na výživné o dalších 1 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2023.

4. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 28. 2. 2018, č. j. 1 P 53/2015-141.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně změnil rozsudek Okresního soudu v Písku z 28. 2. 2018, č. j. 1 P 53/2015-141 tak, že žalovaný je povinen platit žalobkyni výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2023 vždy ke každému 18. dni příslušného kalendářního měsíce. Dále rozhodl o nedoplatku na výživném za dobu od 1. 9. 2023 do 8. 2. 2024, který vyčíslil na částku 5 500 Kč a tento nedoplatek uložil žalovanému zaplatit v pravidelným měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy spolu s běžným výživným až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Žalobu pak zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala proti žalovanému nároku na výživné o další 2 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2023. Dále pak ve výroku napadeného rozsudku konstatoval, že všechny nároky ze žaloby jsou vyčerpány a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný coby otec žalobkyně je povinen doposud platit žalované výživné ve výši 1 400 Kč měsíčně na základě pravomocného rozsudku ve výroku uvedeného, a to od doby, kdy žalovaná byla tímto rozhodnutím svěřena do péče matky. Nyní žalobkyně studuje první ročník , název školy, , a to od 1. 9. 2023. Za ubytování na koleji platí 9 500 Kč měsíčně. Nesporná byla skutečnost, že žalovaný hradí výživné prostřednictvím insolvenční správkyně, a to jak běžné tak dlužné výživné. Průměrný výdělek žalovaného činil za rok 2023 částku 12 358 Kč měsíčně ze zaměstnání a částku cca 8 000 Kč měsíčně na invalidním důchodu. Průměrný výdělek matky žalobkyně pak v průběhu roku 2022 až 2023 činil částku 34 286 Kč měsíčně. Žalobkyně pak nemá jiné příjmy. Za dobu od posledního rozhodování o výživném v roce 2018 se příjmy žalovaného zvýšily z částky 16 622 Kč cca o jednu čtvrtinu. U matky žalobkyně pak došlo k nárůstu příjmu z částky 23 963 Kč o cca jednu třetinu. V době rozhodování soudu prvního stupně žalovaný neměl práci, v době podání žaloby však pracoval. Soud prvního stupně pak dospěl k závěru, že i přes svoje zdravotní obtíže je schopen si zajistit příjem ze zaměstnání nad rámec invalidního důchodu. Částku 2 500 Kč měsíčně tak považuje za odpovídající výdajům žalobkyně na straně jedné a příjmu jejích rodičů, především pak žalovaného, na straně druhé. Potřeby žalobkyně násobně vzrostly a též jak uvedeno výše, příjmy žalovaného se také zvýšily. Skutečnost, že žalovaný je v insolvenčním řízení, není pro určení výše výživného podstatnou, neboť výživné je přednostní pohledávkou dle § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/2006 Sb. v platném znění. Náhradu nákladů řízení ani jeden z účastníků nepožadoval.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Ve svém odvolání uvádí, že pokud žalovaný pracuje, pobírá plat kolem 12 358 Kč a důchod 8 000 Kč, což jest 60 % příjmů matky žalobkyně. Ta přitom žalobkyni platí za kolej částku 9 500 Kč, na stavební spoření částku 2 000 Kč, úrazové pojištění 390 Kč, telefon 500 Kč, stravenky 2 800 Kč a dává žalobkyni kapesné 3 000 Kč na základní věci do školy, výdaje na cestovné, snídaně, večeře. Mimo těchto pravidelných plateb matka platí žalobkyni rovnátka, řidičský průkaz, výdaje na školní akce, školní kurzy. Poukazuje na to, že žalovaný je schopen platit výživné s dlužným výživným větší než 5 000 Kč měsíčně. Též poukazuje na to, že je bez práce téměř vždy, když se řeší výše výživného. V roce 2018, kdy se naposledy zvyšovalo výživné, měl žalovaný menší příjem, ačkoliv byl zaměstnaný. Vedle toho platil i synovi 2 400 Kč a žalobkyni 1 400 Kč. Od rozvodu se s dětmi nestýká, nestará se o ně. Navrhla zvýšení výživného na částku 5 000 Kč.

4. Žalovaný ve svém odvoláním uvádí, že ne všechna tvrzení žalobkyně jsou pravdivá. Dále uvádí, že (matka) žalobkyně se snažila znemožnit jeho kontakt s dětmi již před rozvodem, kdy se odstěhovala. Od počátku rozpadu jejich vztahu ho před dětmi soustavně očerňuje a neumožnila mu osobní kontakt. Zajímá ji pouze, kolik na ně platí. To dělal podle své výdělečné situace dobrovolně. Po rozhodnutí soudu o zvýšení výživného mu již dávky výživného strhávala sociálka z invalidního důchodu bez ohledu na to, zda si vydělá další peníze či zůstane bez prostředků. V té době se u něho projevily deprese a musel vyhledat lékařskou pomoc. Od té doby se dlouhodobě léčí, byl několikrát hospitalizován. V důsledku nezaplacených půjček se dostal do insolvence. Nevlastní nic, co by mělo finanční hodnotu na rozdíl od žalobkyně jejíž majetkové poměry jsou nadstandardní. Rád by své dospělé děti více podporoval, chtěl by stálou a dobře placenou práci. Vzhledem k částečnému invalidnímu důchodu a hospitalizacím je problém najít zaměstnavatele. V Chyškách má dostupné nájemní bydlení od obce a pár přátel. Bojí se vycestovat za prací do velkých měst, kde by měl větší možnost zaměstnání, ale i vyšší výdaje za bydlení.

5. Po doplnění dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud zjistil z vyjádření insolvenční správkyně žalovaného , jméno FO, , že od ledna 2022 do srpna 2024 včetně je v rámci insolvenčního řízení od zahájení plnění splátkového kalendáře hrazeno běžné výživné na žalobkyni ve výši 1 400 Kč a dlužné výživné na žalobkyni ve výši 29 475 Kč bylo zcela uhrazeno v období od ledna 2022 do listopadu 2023. V období od září do listopadu 2023 byla na dlužném výživném uhrazena částka ve výši 5 105 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného (, právnická osoba, .) odvolací soud zjistil, že v květnu 2024 obdržel žalovaný čistou mzdu ve výši 11 206 Kč, v červnu a červenci téhož roku pak částky 14 299 Kč a 14 505 Kč. Z potvrzení České správy sociálního zabezpečení odvolací soud zjistil, že žalovaný pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, přičemž od září do 31. 12. 2023 mu náležel důchod ve výši 8 550 Kč a od 1. 1. 2024 dosud mu náleží důchod ve výši 8 910 Kč měsíčně. Ten je zasílán ve prospěch účtu insolvenčního správce. Ze sdělení Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště , adresa, , odvolací soud zjistil, že žalovanému v období od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2024 nebyly vyplaceny žádné dávky. Z potvrzení zaměstnavatele matky žalobkyně (, právnická osoba, ) odvolací soud zjistil, že její průměrný čistý měsíční příjem za obdobní od července 2023 do června 2024 činí 37 649 Kč. Z potvrzení o provedené platbě z účtu u , banka, . odvolací soud zjistil, že platby za ubytování žalobkyně na koleji činí 8 300 Kč měsíčně. Z potvrzení , jméno lékaře, pak bylo zjištěno, že žalovaný je léčen v psychiatrické ambulanci a v dubnu 2024 mu byla doporučena změna zaměstnání. Pracuje jako ostraha objektu na zkrácený pracovní úvazek z důvodu nestabilního zdravotního stavu.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné podle § 201 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o. s. ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu (§ 212 písm. a) o. s. ř.), a to postupem podle § 212a odst. 1 a odst. 5 o. s. ř.

7. Odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

8. Podle ustanovení § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

9. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Podle ustanovení § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení při hodnocení schopností možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

11. Podle ustanovení § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejich majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům a schopnostem a možnostech ostatních.

12. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

13. Odvolací soud postupoval podle výše citovaných hledisek, jež jsou rozhodná pro určení výše výživného pro žalobkyni, která tím, že řádně studuje v denním studiu na vysoké škole, není objektivně schopná sama se živit. Je tak odkázána výživou na svoje rodiče, tj. i žalovaného coby svého otce. Odvolací soud pak zvažoval potřeby žalobkyně coby oprávněné na straně jedné a výdělkové a majetkové poměry žalovaného coby povinného na straně druhé. Tato hlediska pak vzájemně porovnal a při svém rozhodnutí zohlednil.

14. Odvolací soud tak vychází ze skutečnosti zjištěné v průběhu dokazování, totiž že žalovaný pobírá invalidní důchod prvního stupně a vedle něho je schopen si ještě vydělat další peníze ze zaměstnání, byť je svým zdravotním stavem částečně limitován. Je zřejmé, že alespoň na částečný úvazek může pracovat, nicméně nelze dospět k závěru, že by mohl v zaměstnání dosahovat průměrné mzdy. Odvolací soud při posouzení jeho výdělkových schopností tak vychází z toho, co si reálně vydělá a z výše jeho invalidního důchodu tak, jak jsou tyto částky výše specifikovány. Ze strany žalobkyně pak v řízení nebylo tvrzeno, a tudíž ani prokazováno, že by snad pracoval tzv. „na černo“ a měl tak další skryté příjmy. Na straně odůvodněných výdajů žalobkyně je nutno mít na zřeteli, že tato studuje vysokou školu v jiném městě, do něhož musí dojíždět, bydlet zde na koleji a vynakládat výdaje spojené jak se studiem, tak s živobytím.

15. Po doplnění dokazování odvolacím soudem a při porovnání výše nastíněných hledisek dospívá odvolací soud k závěru, že je v možnostech a schopnostech žalovaného platit výživné žalobkyni v částce 3 500 Kč měsíčně, přičemž v minulosti dosahoval nižších výdělků a platil výživné jak na žalobkyni 1 400 Kč, tak na syna ve výši 2 400 Kč měsíčně. Tato vyživovací povinnost mu ke dni rozhodování v tomto řízení již odpadla. Výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně tak odpovídá i potřebám žalobkyně a je v souladu s obvyklou rozhodovací praxí.

16. Dále pak odvolací soud změnil tu část výroku napadeného rozhodnutí, která se zabývá nedoplatkem na výživném, neboť v době rozhodování odvolacího soudu se staly splatnými další splátky výživného a celkově bylo výživné zvýšeno i proti rozhodnutí okresního soudu. Tím se změnila výše nedoplatku.

17. Dluh na výživném tak byl v částce 25 200 Kč stanoven do konce měsíce srpna 2024 při zohlednění skutečnosti, že insolvenční správkyní žalovaného je dosud placeno výživné v původní výši 1 400 Kč měsíčně. Tak, jak je obvyklé, uložil povinnost zaplatit dluh odvolací soud žalovanému v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných spolu s běžným výživným pod ztrátou výhody splátek s tím, že vzhledem k insolvenci žalovaného tato povinnost přechází po dobu probíhajícího oddlužení na insolvenční správkyni.

18. Vzhledem k výše uvedenému byl odvoláním napadený rozsudek za přiměřeného použití § 220 o. s. ř. změněn, jak výše uvedeno, přičemž v části v níž nebylo odvolání shledáno důvodným, byla žaloba zamítnuta.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vyplývá z ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy ani jeden z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval.