12 C 326/2023

Plný text

Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Špeldovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozena Datum narození žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené obecnou zmocněnkyní: Jméno zmočněnkyně , nar. Datum narození zmočněnkyně , bytem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného pro zletilou

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni , Jméno zmočněnkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, , počínaje 1. 9. 2023, vždy ke každému 18. dni příslušného kalendářního měsíce.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , Jméno zmočněnkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, splatných vždy spolu s běžným výživným až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba žalobkyně se zamítá v části, ve které se žalobkyně , Jméno zmočněnkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, měsíčně od 1. 9. 2023.

IV. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Písku č. j. 1 P 53/2015-141 z 28. 2. 2018.

V. Tím jsou všechny nároky ze žaloby vyčerpány.

VI. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zvýšení výživného na 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2023 s odůvodněním, že se nenavyšovalo od roku 2018, kdy výživné činilo 1 400 Kč měsíčně, a že žalobkyně začala studovat vysokou školu v Brně a zvýšily se její výdaje za studium, ubytování a dopravu. Dle žalobkyně žalovaný často ztratí práci v době, kdy žádá žalobkyně o zvýšení výživného.

2. Žalovaný uvedl, že jeho výživné hradí insolvenční správkyně, a to běžné i dlužné výživné. Žalovaný je v současné době od 1. 1. 2024 bez práce ze zdravotních důvodů, bývá hospitalizován v nemocnici, neboť se léčí s depresí, je evidován na úřadu práce, a pobírá invalidní důchod ve výši cca 8 000 Kč měsíčně. Proto navrhuje zamítnutí návrhu na zvýšení výživného.

3. Z potvrzení žalobkyně o studiu je patrné, že je studentkou 1. ročníku Veterinární univerzity Brno, Fakulty veterinární hygieny a ekologie, od 1. 9. 2023 do 31. 8. 2024.

4. Z potvrzení Monety Money Bank a.s. ze dne 14. 8. 2023 je zřejmé, že bylo povoleno inkaso z účtu matky žalobkyně , jméno FO, k placení částky 9 500 Kč za ubytování na koleji.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 1 P 53/2015-141 ze dne 28. 2. 2018 je zřejmé, že žalovaný se zavázal k placení výživného žalobkyni ve výši 1 400 Kč měsíčně, když žalobkyně byla svěřena od péče matky, a když příjmy otce byla zjištěny ve výši 5 150 Kč na invalidním důchodu a ze zaměstnání ve výši 11 472 Kč, a příjmy matky činily 23 963 Kč ze zaměstnání.

6. Z potvrzení zaměstnavatele žalobkyně společnosti , právnická osoba, ze dne 15. 11. 2023 je patrné, že průměrný příjem matky žalobkyně , jméno FO, za dobu od 11/2022 do 10/2023 činí 34 276 Kč měsíčně.

7. Z potvrzení , právnická osoba, ze dne 13. 12. 2023 je zřejmé, že průměrný příjem žalovaného činil 12 358 Kč měsíčně za období od 6/2023 do 11/2023, když za 8/2023 a 9/2023 nepobíral žádný příjem a za 10/2023 a 11/2023 pobíral žalovaný i dávku nemocenského.

8. Ze základního poučení od úřadu práce č.j. , hodnota, je patrné, že žalovaný byl zaevidován v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce v , adresa, . 1. 2024, je podepsána.

9. Z úřední činnosti soud zjistil, že žalovaný je v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , když úpadek byl zjištěn dne 19. 7. 2021 a oddlužení ve splátkách bylo schváleno dne 15. 12. 2021.

10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný jako otec žalobkyně je povinen platit žalované výživné ve výši 1 400 Kč měsíčně na základě pravomocného rozsudku č. j. 1 P 53/2015-141 ze dne 28. 2. 2018 (odst. č. 5. odůvodnění shora), když žalovaná byla tímto rozhodnutím svěřena do péče matky. Žalobkyně doložila, že studuje 1. ročník Veterinární univerzity Brno, Fakulty veterinární hygieny a ekologie, od 1. 9. 2023 (odst. č. 3. odůvodnění shora), kde je hrazeno za ubytování na koleji 9 500 Kč měsíčně (odst. č. 4. odůvodnění shora). Oba účastníci potvrdili, že žalovaný hradí výživné prostřednictvím insolvenční správkyně, a to běžné i dlužné. Soud zjišťoval aktuální příjmové poměry a učinil závěr, že průměrný výdělek žalovaného činil za rok 2023 částku 12 358 Kč měsíčně ze zaměstnání (odst. č. 7. odůvodnění shora) a částku cca 8 000 Kč měsíčně na invalidním důchodu (odst. 2. odůvodnění shora), a průměrný výdělek matky žalobkyně za rok 2022/2023 činil částku 34 276 Kč měsíčně (odst. č. 6. odůvodnění shora). Žalovaný doložil, že byl poučen jako uchazeč o zaměstnání úřadem práce, neboť je bez zaměstnání (odst. č. 2. a č. 8. odůvodnění shora).

11. Soud ve smyslu § 3028 a § 923 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění posuzoval, zda se změnily poměry natolik, aby bylo nutno přistupovat k novému rozhodnutí o výživném a zabýval se zejména posouzením situace žalobkyně a žalovaného ve smyslu § 913, § 914 a § 915 o. z. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Podle § 915 odst. 1, 2 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dítě je povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu a podle § 910 odst. 1, 2, 3 a 4 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

12. Soud při posuzování důvodnosti návrhu žalobkyně na zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2023 zohledňoval zejména, zda došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně a žalovaného od doby posuzování návrhu na úpravu poměrů k tehdy ještě nezletilé žalobkyni v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 1 P 53/2015, v rámci něhož bylo rozsudkem ze dne 28. 2. 2018 rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit výživné žalobkyni ve výši 1 400 Kč měsíčně. Soud obecně vycházel z ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. v platném znění a zkoumal na jedné straně odůvodněné potřeby žalobkyně a na druhé straně schopnosti, možnosti a majetkové poměry žalovaného, které jsou dány zejména výší příjmů žalovaného. Soud shledal žalobu na zvýšení výživného ve prospěch žalobkyně za důvodnou a dospěl k tomu, že částka adekvátní zákonným kritériím je částka 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně totiž doložila své měsíční náklady ve výši 9 500 Kč za bydlení na koleji, přičemž žalovaný hradí žalobkyni na výživném prostřednictvím insolvenční správkyně 1 400 Kč měsíčně a matka žalobkyně sdílí se žalobkyní společnou domácnost, její příjem 34 276 Kč je přibližně o 40 % vyšší než příjem žalovaného 20 358 Kč (8 000 Kč + 12 358 Kč), a žalobkyně nemá jiné příjmy. Příjmy žalovaného se od doby rozhodování soudu v roce 2018 zvýšily z 16 622 Kč, tj. o cca 1/4, a u matky žalobkyně došlo k nárůstu příjmů z 23 963 Kč, tj. o cca třetinu, přičemž příjmy matky žalobkyně v této době rovněž byly vyšší než příjmy žalovaného, a to o 30 %. Žalovaný sice v současné době nemá práci, v době podání návrhu žalobkyně však pracoval a je tak schopen ve smyslu § 913 odst. 2 o. z. si zajistit i přes zdravotní obtíže příjem ze zaměstnání nad rámec invalidního důchodu. Soud tak považuje částku 2 500 Kč měsíčně za odpovídající výdajům a příjmům žalobkyně na straně jedné a příjmům jejích rodičů, především žalovaného na straně druhé, neboť potřeby žalobkyně násobně vzrostly a příjmy žalovaného se též zvýšily, a to o ¼. Současně soud konstatuje, že okolnost, že žalovaný je v insolvenčním řízení, pro určení výše výživného není podstatnou, neboť výživné je „přednostní“ pohledávkou ve smyslu § 169 odst. 1, písm. e) zák. č. 182/2006 Sb. v platném znění.

13. Na základě výše popsaného skutkového stavu soud rozhodl o tom, že žaloba žalobkyně je podle § 3028 odst. 2 a § 923 o. z. důvodná v rozsahu 2 500 Kč měsíčně počínaje 1. 9. vždy ke každému 18. dni příslušného kalendářního roku, a uložil žalovanému povinnost tuto částku platit žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku shora, neboť došlo k podstatné změně poměrů v důsledku zvýšení potřeb žalobkyně a zvýšení příjmů žalovaného ve smyslu § 913 a § 914 o. z., přičemž dlužné výživné bylo uloženo zaplatit žalovanému ve splátkách po 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, jak je patrné z výroku II. rozsudku shora. Soud zamítl část nároku žalobkyně v rozsahu vyšším o další 2 500 Kč měsíčně (výrok III. a V. rozsudku shora) a konstatoval, že rozhodnutím se mění rozsudek Okresního soudu v Písku č. j. 1 P 53/2015-141 ze dne 28. 2. 2018 (výrok III. rozsudku shora).

14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že účastníci žádné náklady řízení neuplatňovali, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku VI. rozsudku shora.