5 Co 512/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: právnická osoba právnická osoba právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem tituly před jménem . jméno Anonymizováno příjmení sídlem adresa adresa proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupena advokátem titul . titul . jméno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení částky 622 359 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.11.2023, č.j. 17 C 436/2022-212,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 23 549 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 622 359 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 608 Kč od 6.9.2022 do zaplacení, z částky 253 608 Kč od 26.8.2022 do zaplacení, z částky 251 042 Kč od 7.7.2022 do zaplacení a z částky 33 543 Kč od 17.7.2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně od března 2021 zajišťovala pro žalovanou autobusovou přepravu na lince Strakonice – Brno a zpět a žalovaná faktury vystavené žalobkyní průběžně postupně, i když nepravidelně, hradila. Obsah konkrétního ujednání mezi účastníky není znám. Mezi účastnicemi nedošlo ke vzájemnému odsouhlasení ujednání, že v případě nepřistavení autobusu nebo neodjetí spoje bude žalobkyně povinna zaplatit žalované za každý takový případ 10 000 Kč a nedošlo ani k ujednání, za jakých může být přeprava ukončena. Za žalovanou smlouvu neuzavíral její zaměstnanec , jméno FO, a neuzavřel ji ani nynější jednatel žalované , jméno FO, . Žalobkyně pak vykonala pro žalovanou přepravu v měsících březen, duben a květen 2022 a vyúčtovala žalované i palivový příplatek za květen 2022, přičemž z takto vystavených faktur zůstala neuhrazena částka 622 359 Kč, která je mezi stranami nesporná.

3. Dále soud prvního stupně dospěl k zjištění, že na výše uvedené faktury žalovaná částečně postupně hradila, aniž by vznášela jakékoliv námitky proti nim. Soud prvního stupně pak věc posoudil podle § 2053 a 2054 odst. 2 o.z. Ohledně smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně pro žalovanou vykonávala činnosti na základě ústní smlouvy mezi nimi uzavřené, přičemž písemný text smlouvy, který byl založen do spisu, nebyl stranami podepsán. Žalovaná pak v řízení uplatňovala obranu spočívající v započítání svého údajného nároku na náhradu škody a na smluvní pokutu. Provádění přepravy na lince Strakonice – Brno a zpět bylo mezi účastnicemi nesporné, stejně tak jako žalovaný nedoplatek z faktury za tuto přepravu. Sporná pak byla skutečnost, zda mezi účastnicemi byla uzavřena písemná smlouva o přepravě, případně ústní smlouva o přepravě ve znění shodném s textem nepodepsané písemné smlouvy. Žalované se v řízení nepodařilo prokázat, že písemná smlouva byla uzavřena a nepodařilo se prokázat ani, že by byla uzavřena ústní smlouva právě ve znění shodném s textem ve spisu založené písemné smlouvy, zejména pak, co se týká pasáží o smluvní pokutě, potažmo ujednání o výpovědi smlouvy. Existuje tak situace, kdy žalobkyně na základě ústní dohody se žalovanou zajišťovala svými autobusy na zmíněné trase přepravu, aniž by bylo prokázáno, na jakých konkrétních právech a povinnostech ohledně provádění přepravy se strany dohodly. Zejména pak nebylo prokázáno, že se strany dohodly na podmínkách a parametrech smluvní pokuty. Okresní soud tak dospěl k závěru, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, která není ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o.z. způsobilá k započtení.

4. Rovněž není způsobilá k započtení tvrzená pohledávka na náhradu škody. Tvrzení žalované jsou neúplná a bylo by nutné doplnit skutková tvrzení a předložit důkazy k jejich doplnění. K poučení poskytnuté jí soudem žalovaná relevantní skutková tvrzení a důkazy nedoplnila. Okresní soud proto uzavřel, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, a to i z toho důvodu, že tvrzená škoda má mít základ v ujednáních smlouvy obsahuje shodné s textem písemné smlouvy, jejíž uzavření nebylo v řízení prokázáno.

5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Poté, co v řízení uplatnila svoji obranu ve formě zápočtu, začala žalobkyně svá žalobní tvrzení relativizovat a měnit. Začala popírat, že součástí uzavřené smlouvy bylo ujednání o smluvních pokutách. Přitom v podáních ze dne 20.3., 27.4. a 9.6.2023 toto nepopírá, resp. na předmětný text smlouvy, byť nepodepsaný opakovaně odkazuje. Tvrdila přitom, že ač byla smlouva uzavřena v ústní formě, řídily se strany podle předmětného písemného textu. Následně pak přistoupila ke změně žaloby, když začala nově tvrdit, že smlouva se žalobkyní byla uzavřena již dříve než dne 10.3.2022 a že součástí dohody nebylo ujednání o smluvní pokutě. Přišla s tvrzením, že smlouva byla uzavřena již 1.3.2021 a že to je jediná nepřesnost, které se při sepisu žaloby a navazujících vyjádřeních dopustila. V rámci hodnocení důkazů okresní soud popsaný názorový zvrat žalobkyně nedostatečně zohlednil. Na poučení soudu dle ust. § 118a o.s.ř. reagovala žalobkyně podáním ze dne 7.7.2023, v němž sice některá svá tvrzení ve smyslu předmětného poučení doplnila, ne však dostatečně určitě. V případě jiných je samotné podání vnitřně rozporné a spolu s předchozími podáními nesplňuje zákonné požadavky na obsah žaloby. Dále v odvolání poukazuje na to, že žalobkyně ve svých podáních konstatuje skutečnost, že strany svá práva a povinnosti odvozovaly z písemného návrhu smlouvy, který žalobkyně připojila ke své žalobě. Před listinnými vyjádřeními žalobkyně pak okresní soud nedůvodně upřednostnil účastnickou výpověď jejího jednatele a dospěl tak k nesprávnému závěru o tom, že smluvní pokuta nebyla ujednána. Sám jednatel žalobkyně přitom nedokázal předmětné rozpory v rámci své účastnické výpovědi vysvětlit. Žalovaná má za to, že se nepodařilo žalobkyni prokázat, jakou smlouvu se žalovanou uzavřela a není tak možné žalobě vyhovět a odsoudit žalovanou k úhradě žalovaného plnění, a to ani tehdy, pokud žalovaná výši uplatněného nároku nesporovala. Nebyly splněny ani zákonné podmínky pro závěr o tom, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala. K písemnému uznání dluhu co do důvodů a výše ze strany žalované nikdy nedošlo. K argumentaci uznávaným nárokům by mohla mít místo jen tehdy, byl-li byl zřejmý právní titul jeho vzniku. Není tak pravdou, že žalovaná i přes poučení soudu neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že mezi účastnicemi byla uzavřena ústní smlouva na provádění autobusové přepravy, která byla obsahově shodná s textem písemné smlouvy založené ve spisu, včetně ujednání o smluvních pokutách. Na toto poučení přitom žalovaná reagovala podáním ze dne 31.7.2023, kde důkazy označila, a to jak konkrétně listiny, tak i výpovědi konkrétních osob. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

6. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř. bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), projednal věc podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.

8. Odvolání žalované není důvodné.

9. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedly účastnice. Zabýval se přitom všemi námitkami účastnic, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

10. Odvolací soud pak odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a pouze s ohledem na odvolací námitky dodává: Na věcnou zprávu daného rozsudku nemá vliv skutečnost, že v průběhu řízení žalobkyně částečně změnila svá žalobní tvrzení týkající se data uzavření smlouvy mezi účastnicemi. Soud prvního stupně tuto změnu žaloby připustil a dále tak pokračoval v řízení o změněné žalobě. Odvolací soud se též neztotožňuje s odvolací námitkou žalované, že žalobní tvrzení nebyla způsobilá, aby o nich soud prvního stupně rozhodl. Odvolací soud zastává opačný názor než žalovaná, tedy, že tvrzení žalobkyně o předmětu řízení byla v takovém rozsahu, že o nich bylo možno rozhodnout a žaloba byla projednatelná.

11. Odvolací soud se tak ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že v řízení žalobkyně prokázala existenci obchodního vztahu mezi účastnicemi, kdy žalobkyně od března 2021 zajišťovala pro žalovanou autobusovou přepravu na lince Strakonice – Brno a zpět. V řízení pak byl zjištěn obsah tohoto obchodního vztahu a též bylo prokázáno, že za tuto činnost žalobkyně fakturovala žalované, přičemž žalovaná faktury žalobkyně uhradila toliko částečně. Nelze tak nic vytknout závěru soudu prvního stupně, že tyto fakturované částky byly mezi účastnicemi nesporné, když je skutečností, že žalovaná je v řízení nijak nezpochybňovala. Odvolací soud pak nemá žádné námitky ani proti právnímu závěru soudu prvního stupně, když ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z. dospěl k závěru, že částečným plněním dluhu žalovaná zbytek dluhu uznala.

12. V řízení naopak z provedených důkazů nebylo prokázáno, že mezi účastnicemi byla součástí ústně uzavřené smlouvy i ujednání o smluvní pokutě a náhradě škody tak, jak žalovaná tvrdila, a to v rozsahu, v jakém byla tato ujednání zachycena v písemném návrhu smlouvy mezi účastnicemi. Jelikož tak žalovaná neprokázala, že by se účastnice při uzavírání smlouvy dohodly i na úpravě těchto nároků, nemohla být v řízení úspěšná se svou kompenzační námitkou, která právě z existence těchto ujednání plynula. Se svou obranou tak nebyla v řízení úspěšná.

13. Pokud žalovaná v odvolání vyjadřuje nesouhlas s tou částí odůvodnění napadeného rozsudku, která je obsažena v odstavci 24., v němž okresní soud uvádí: „Žalovaná soudu přes poskytnuté poučení neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva na provádění autobusové přepravy, která by byla obsahově shodná s textem písemné smlouvy, která je založena ve spisu, zejména, co se týče ujednání o smluvních pokutách“, tak k tomu odvolací soud uvádí, že ze strany okresního soudu jde o nepřesnost odůvodnění, nicméně tato nepřesnost rozhodně nemá vliv na přezkoumatelnost napadeného rozsudku. Je pravdou, že tak, jak žalovaná uvádí v odvolání, po poučení okresním soudem reagovala podáním ze dne 31.7.2023, v němž důkazy označila a skutečností též zůstává, že soud prvního stupně některé z těchto důkazů, které pro své rozhodnutí potřeboval (výslechy osob) provedl a v odůvodnění napadeného rozsudku je pak hodnotí. Pokud na základě tohoto hodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalované nepodařilo prokázat, že by ústně bylo mezi účastnicemi dohodnuto to, co je v písemné podobě zachyceno v nepodepsaném návrhu smlouvy, nelze tomuto závěru ničeho vytknout a jak již uvedeno, formulační nepřesnost v odstavci 24. napadeného rozsudku nemůže žalované přivodit pro ni příznivější rozhodnutí o jí vznesené kompenzační námitce.

14. S ohledem na výše uvedené tak, jak byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrzen, včetně výroků o náhradě nákladů řízení, v němž odvolací soud rovněž žádné pochybení neshledal a žalovaná ve svém odvolání proti této části napadeného rozsudku ani ničeho nenamítala.

15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny odměnou za dva úkony právní služby po 10 860 Kč (za písemné vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání). Výše odměny advokáta je určena z tarifní hodnoty 622 359 Kč. Součástí nákladů řízení je pak též paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 1, odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif) a též paušální náhrada za promeškaný čas za čtyři půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu). K těmto částkám je nutné připočítat i cestovní výdaje právního zástupce žalobkyně za cestu ze Strakonic do Českých Budějovic a zpět při ujeté vzdálenosti 120 km osobním automobilem , registrační značka, při průměrné spotřebě 4,7 l nafty/100 km a ceně nafty 37,10 Kč/l.