5 Co 532/2023

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobce: jméno žalobce , narozený datum narození žalobce , bytem adresa žalobce , Anonymizováno žalovanému: jméno žalovaného , IČ IČO žalovaného , se sídlem adresa žalovaného , zastoupenému jméno advokáta , advokátkou, se sídlem adresa advokáta , o náhradu škody ve výši 8 065 Kč a vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.12.2022, č.j. 33 C 201/2018-411,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci I. výroku potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 47 843,40 Kč k rukám zástupce žalovaného do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném náhrady škody ve výši 8 065 Kč a vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.). Současně žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 57 364 Kč (výrok II.).

2. Soud prvého stupně rozsudek odůvodnil tím, že žalobce užíval k bydlení pokoj č. 9 v ubytovně , adresa, , Jméno žalovaného B, od 1.5.2016 do 15.10.2018. Tohoto dne si žalovaný zjednal přístup do tohoto pokoje, protože žalobce mu v něm zabránil tím, že vyměnil zámek u vchodových dveří a klíče od pokoje měl pouze on. Následně žalovaný vyklidil z pokoje všechny věci žalobce, o vyklizení sepsal protokol, popsal věci, které z garsonky vyklidil, ty uložil do krabic a pytlů a následně do svých prostor. Žalobce byl o tomto postupu žalovaného předem vyrozuměn, vyzýván k tomu, aby se dostavil pro své věci a vyzvedl si je. To žalobce neučinil, vyklízení svých věcí z garsonky se neúčastnil, ačkoliv se pohybovat v těsném okolí ubytovny. Žalobce opakovaně porušoval ubytovací řád tím, že znemožnil pracovníkům žalovaného přístup do garsonky, její úklid a údržbu, nezpřístupnil garsonku pro předem avizovanou potřebu instalace žaluzií a botník umístil přede dveře garsonky, ačkoliv byl opakovaně upozorňován, že to není z důvodu požárních předpisů možné a byl vyzván, aby botník z chodby z odstranil. Žalobce předmětný pokoj užíval na základě smluv označených jako nájemní smlouva, smlouva o ubytování a jejich dodatky. Soud prvého stupně s odkazem na ust. § 2326 o.z. dovodil, že při existenci konkurence dvou smluv týkajících se téhož prostoru a i účelu (k nájmu či užívání předmětných prostor), účastníci smlouvou o pronájmu bytu mínili poskytnutí přechodného ubytování uvedených prostor žalobci. Ve smlouvě o ubytování si účastníci ohledně jejího skončení sjednali mimo jiné to, že i ubytovatel může smlouvu ukončit před uplynutím doby trvání smluvního vztahu, a to písemnou výpovědí, mimo jiné i proto, že ubytovaný i přes výstrahu hrubě porušuje v ubytovně dobré mravy nebo jinak hrubě porušuje povinnosti ze smlouvy. Žalobce ubytovací řád porušoval, což mu bylo ze strany žalovaného vytýkáno a byl žádán o zjednání nápravy. To žalobce neučinil, a tak žalovaný přistoupil k jeho vyklizení z garsonky. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný písemně vypověděl smlouvu o ubytování a doručil ji žalobci. Žalovaný tak vyklidil žalobce z předmětné garsonky a znemožnil mu její další užívání v době trvání ubytovacího vztahu mezi účastníky. Tím porušil povinnost vyplývající pro něj ze smlouvy o ubytování, a to, že žalobci bude poskytovat ubytování na své ubytovně až do dne 1.5.2019. Důsledkem tohoto porušení povinnosti je vznik povinnosti žalovaného nahradit žalobci škodu z toho vzniklou, jak vyplývá z ust. § 2913 odst. 1 o.z. Žalobce jako poškozený má právo na náhradu skutečné škody i ušlého zisku, její výše se odvíjí od užitku, který by žalobce měl, pokud by žalovaný plnil řádně smlouvu. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 8 065 Kč, která mu znemožněním přístupu do garsonky a jejím užíváním žalovaným vznikla, a to taková, že žalovaný mu zničil vložku zámku dveří, znehodnotil potraviny, nápoje a žalobce si musel v důsledku toho koupit nové, zakoupit si i nové zcizené věci do domácnosti, nové oděvy a boty. Tělovou hygienu musel provádět ve veřejném zařízení. Blíže škodu nespecifikoval a ani neuvedl žádné podstatné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usoudit, že mu škoda vznikla, jaká a v jaké výši. Žalobce netvrdil, kde po 15.10.2018 bydlel, kam se odstěhoval a jaké výdaje s tímto novým bydlením měl. Nelze také přehlédnout, že všechny jeho věci vyklizené z garsonky žalovaný uskladnil na své náklady a žalobce si je dodnes od něj nepřevzal. Pak žalobce neprokázal, že mu v souvislosti s vyklizením garsonky vznikla tvrzená škoda a že tato škoda je v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Proto byl jeho nárok na zaplacení škody ve výši 8 065 Kč jako nedůvodný zamítnut. Žalovaný se ovšem do pokoje č. 9 v ubytovně nevloupal, ale zjednal si tam přístup, protože právě žalobce mu ho znemožnil. V řízení nebylo v žádném případě prokázáno, že by žalovaný žalobci něco ukradl, něco zcizil. Pokud jde o druhý nárok žalobce na vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč s úrokem z prodlení, ten žalobce odůvodňuje tím, že žalovaný popsaným jednáním nedovoleně zasáhl do jeho soukromí, a proto je oprávněný jeho požadavek na odškodnění nehmotné újmy v ekvivalentu stonásobku smluveného nájemného. Podle názoru soudu prvého stupně nebylo ale jednáním žalovaného neoprávněně zasaženo do práva žalobce na soukromí (§ 81 odst. 1 a 2 o.z.), ale šlo o zásah oprávněný, neboť to byl žalobce, kdo znemožnil přístup žalovaného do pokoje č. 9 v jeho ubytovně. Žalobce tímto jednáním porušil povinnost vyplývající pro něj ze smlouvy o ubytování a z ubytovacího řádu. Žalovaný se obával o stav pronajatého pokoje, že bude poškozen, což se následně ukázalo. Žalovaný žalobce opakovaně vyzýval k zpřístupnění pokoje za účelem úklidu a za účelem montáže žaluzií. Protože nešlo ze strany žalovaného o neoprávněný zásah do práva žalobce na soukromí, nemůže ani důvodně požadovat náhradu nemajetkové újmy, neboť mu v důsledku jednání žalovaného žádná nevznikla. Soud prvého stupně shledal tvrzení žalobce za nedostatečná, žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení jeho nároků. Soud ho nemohl vyzvat k jejich doplnění a ani ho nemohl poučit, v čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění jeho výzvy, tedy nemohl poučit žalobce ve smyslu ust. § 118a odst. 1 – 3 o.s.ř., neboť tuto poučovací povinnost má soud realizovat při jednání. Žalobce se k žádnému jednání nedostavil. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 150 o.s.ř. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, a proto má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšnému žalobci. Na straně žalobce však soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které přiznal pouze náhradu v poloviční výši. Důvodem je nemajetnost žalobce, který nedisponuje žádným pravidelným příjmem, pouze dávkami hmotné nouze. V dané věci nejde o bezdůvodné uplatňování práva ani o šikanózní jednání ze strany žalobce. Soud však nepovažuje za spravedlivé, aby podle výsledků řízení žalobce alespoň částečně nesanoval náklady, které žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly. Účelně vynaloženými náklady byla odměna za zastoupení žalovaného advokátkou a náhrada hotových výdajů dle vyjmenovaných ustanovení advokátního tarifu, a to převzetí a příprava zastoupení, účast na šesti jednáních, sepis závěrečného vyjádření ve věci a v poloviční výši odměna za podání odvolání do usnesení o předběžném opatření. Mimosmluvní odměna přitom byla 10 740 Kč za plný úkon, k čemuž náleží náhrada hotových výdajů za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, dále zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč s připočtením 21% DPH se jedná o částku 114 728 Kč, z níž polovina představuje 57 364 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. Ve svém odvolání stejně jako před okresním soudem podrobně popsal neoprávněný postup žalobce. Dle názoru žalobce se jednalo o pronájem garsoniéry, a nikoliv o ubytování. Všechny předměty, potraviny atd., které si žalobce musel zakoupit, měl mít v garsonce, jejíž součástí je i sprcha, tedy by nemusel vynakládat prostředky na docházení do veřejného zařízení města, ani vydávat prostředky na telefonování a internet, protože žalobce telefonuje výjimečně a přístup k internetu je součástí služeb poskytovaných pronajímatelem, sic neexplicitně smluvně. Vůbec by nemusel platit za plyn na ohřev a topení, když součástí garsonky je elektrický vařič a dálkové vytápění. Vznikl deliktní právní poměr, odpovědnost za majetkovou škodu i osobnostní újmu navrhovateli. Je zcela nepodstatné, zda by žalovaný majetek uvolnil bezplatně kdykoliv, když jej vůbec nesmí zadržovat a nakládat s ním. Žalobce nebyl povinen být přítomen vloupání ani vykradení a nikdo není povinen se zloděje prosit, aby mu odcizené vydali. Kdyby žalovaný respektoval předběžné opatření, tak by žalobce měl k majetku přístup do konce dubna 2019 a nenechal by ho v garsonce a ten by nezplesnivěl či nebyl sežrán myšma ve skladě žalovaného už za první zimy (2018-2019), kdy žalobce byl ještě oprávněným nájemcem garsonky. Žalovaný se dodnes nepokusil uloupené věci žalobci dopravit a pokračuje ve zvůli, ukradený majetek není sice vysoké ceny, ale je svou osvědčenou letitou užitností a i oblibou pro žalobce velice hodnotný. To se týká i drobných předmětů. Mnohé z uloupených předmětů včetně ošacení a obuvi se dají v současnosti koupit za výrazně vyšší prodejní cenu než před pěti, deseti, patnácti, natož dvaceti lety. Žalobce vznesl zároveň řadu procesních výtek. Dle jeho názoru nesprávně neproběhlo přípravné jednání, žalobce neobdržel stanovisko žalované k žalobě. Dále žalobce poukázal na průtahy v řízení a na skutečnost, že nebylo rozhodováno o jeho návrzích na určení lhůty. Až v prosinci 2022 byl vyslechnut statutární orgán, předtím nebyl vyslechnut nikdo. Poslední změna žaloby byla až z 19.4.2021, resp. 8.11.2021. Předvolání i v prosinci 2022 s nonsensuálním předmětem o vyklizení je součástí machinací na okresním soudu. Soud nesmí překroutit obsah podání, ani záměrně zmařit návrh na přikázání věci. Dle žalobce došlo k odnětí možnosti jednat před soudem – být slyšen soudem vhodným, nepodjatým a nezločinným, nehledě na to, že jednání byla nařizována do budovy zločinně konajícího Krajského soudu v Českých Budějovicích. Dále žalobce vznesl námitky proti postupu asistenta soudce pana Körnera. Žalobce upozornil, že nepřipravit jednání je zmatečností procesu, no a žalobce se vždy z jednání omluvil. Za nepřesvědčivý považuje i nákladový výrok za pouze šedesátidenní lhůty k zaplacení a i zastrašování exekucí. Soud svévolně ignoroval postavení žalobce a zmařil jeho zásadní podání, včetně toho, že informoval o vyhlašování rozsudku 9.12. písemností ze 7.12. dodanou 11.

12. Výčet šesti úkonů právní služby usvědčuje asistenta, že rozsudek sepsal na pokyn zástupkyně žalovaného. Podání odvolání do usnesení o předběžném opatření není úkonem ve věci samé, k tomu žalovaná nebyla úspěšná. Dále neproběhlo šest ústních jednání, přičemž jednání z 26.11.2020 nebylo soudním jednáním, nýbrž tlacháním zástupkyně žalovaného až teprve 1.12.2022 byly vyslechnuty osoby, které však měly být na jednání nejméně o tři roky dříve. Sepis závěrečného vyjádření ve věci není účelným úkonem, měl být učiněn ústně. Jak soud dospěl k polovině nákladů, není zdůvodněno. Žalobce dále namítl odbytí vznesených nároků (cca 618 000 Kč s úroky) a konečně soud prvého stupně opominul řadu žalobcem navržených důkazů, a to v e-mailové formě, písemné, obrazové i zvukové.

4. Žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že naopak považuje rozsudek soudu prvého stupně za správný a navrhl jej potvrdit.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné jen částečně, a to jen v části výroku o náhradě nákladů řízení.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvého stupně v tom, že zamítl žalobu ve věci samé, a to jak co do náhrady škody ve výši 8 065 Kč, tak co do peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč s úroky z prodlení.

7. Žalovaný sice skutečně porušil smluvní povinnost umožnit žalovanému užívat předmětnou garsoniéru a neoprávněně jej z ní vyklidil (je přitom nerozhodné, zda ji žalobce užíval na základě smlouvy nájemní či smlouvy o ubytování). Žalobce ale řádně a úplně neprokázal výši škody či existenci příčinné souvislosti mezi uvedeným protiprávním jednáním žalovaného a žalobcem požadované škody, jak vyžaduje ust. § 2913 odst. 1 o.z.

8. K jednotlivým uplatněným položkám odvolací soud uvádí následující. U věcí, jež si po vyklizení žalobce pořídil a jež požadoval nahradit (jím vymezené potraviny, věci do domácnosti a věci nenáročné zábavy), žalobce sice doložil jejich pořizovací hodnoty, ale soud prvého stupně správně poukázal na to, že si žalobce mohl tyto drobné věci převzít jednak při vyklizení (což ostatně sám žalobce žalovanému nejprve v e-mailu avizoval) a jednak i poté ze skladu žalovaného. Nelze tak dovodit příčinnou souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a náklady žalobce na koupi těchto věcí. U výdajů na osobní hygienu, úhrad za plyn na ohřev a topení nelze zase zjistit skutečnou výši škody, neboť žalobce nikterak neuvedl, kde v rozhodné době, za něž tyto náklady požaduje, bydlel a z jakého důvodu tak musel vynakládat právě tyto zvýšené výdaje. Dále je zřejmé, že náklady na tyto potřeby by musel hradit i v rámci užívání předmětné garsoniéry a případnou škodou by zde mohl být jen rozdíl mezi těmito plněními. Avšak žalobce tyto náklady v garsoniéře nikterak nevyčíslil. U nákladů na telekomunikace (za SIM karty) žalobce sám připustil, že neměl předtím smluvně tyto služby se žalobcem sjednány, a tudíž nelze dovodit, že by mu jejich odejmutím mohla vzniknout škoda v důsledku vyklizení z bytu.

9. Žalobce nemohl být soudem prvého stupně o svém břemeni tvrzení a břemeni důkazním poučen, neboť se k jednání soudu nedostavoval. Z ust. § 114c odst. 1 a 3 o.s.ř. sice plyne, že soud za splnění tam uvedených předpokladů nařídí přípravné jednání, při němž mimo jiné vyzve účastníky, aby doplnili potřebná tvrzení o rozhodných skutečnostech a označili důkazy k jejich prokázání. Ovšem tuto poučovací povinnost soud plní i při jednáních soudu, kterých se v dané věci uskutečnilo šest. Žalobce předem opakovaně avizoval, že k jednání soudu (k nimž byl řádně předvoláván) nepřijde. Poukazuje-li nyní v odvolání na to, že soud nevykonal přípravu jednání, je nutné podotknout, že i zde je pro její smysluplnost též třeba účasti účastníka u soudu, a proto se s ohledem na jeho předem avizovaný postoj jedná o námitku zjevně nedůvodnou.

10. Rovněž druhý nárok na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 2951 odst. 2 a § 2956 o.z. soud žalobci pro neunesení uvedených břemen přiznat nemohl. Na rozdíl od soudu prvého stupně má odvolací soud za to, že vyklizením žalobce z garsoniéry během trvání smluvního vztahu došlo k neoprávněnému zásahu do jeho soukromí ve smyslu § 81 odst. 1 a 2 o.z.), neboť mu bylo znemožněno další užívání garsoniéry, aniž by tento smluvní vztah byl řádně ukončen.

11. Soud však nemohl žalovanému přiznat přiměřené zadostiučinění v penězích, neboť žalobce netvrdil, ani neprokázal rozhodné skutečnosti, z nichž by soud mohl posoudit, jaká forma této náhrady žalobci náleží (zda například nepostačuje jen omluva žalovaného či projednání věci soudem) a v jaké výši, pokud by měl nárok na formu peněžitou. Žalobce totiž vůbec netvrdil, zda si po odepření užívání garsoniéry zajistil jiné bydlení, kde, za jakých podmínek a kdy se tak stalo, aby soud mohl posoudit, jak významným zásahem do soukromí žalobce tedy jeho vyklizení z garsoniéry bylo. Byl by jistě rozdíl mezi tím, kdyby se žalobce ocitl na nějakou dobu zcela bez přístřeší a mezi tím, kdy by měl ihned zajištěno jiné bydlení, třeba i za lepších podmínek než v garsoniéře. Tento zásadní podklad pro rozhodnutí soudu tak chybí, a proto žalobci nemohlo být ani v této části žaloby vyhověno. Zde odvolací soud ještě poznamenává, že jistě by při úvahách o přiměřeném zadostiučinění hrálo svou roli i porušování povinností žalobcem při užívání garsoniéry, jak jej zjistil okresní soud, ale s ohledem na shora uvedené soud tyto skutečnosti posuzovat při svém rozhodování nemusel.

12. Dle odvolacího soudu nejsou důvodné ani žalobcovy další námitky. U návrhu na přikázání věci soud prvého stupně vyzval žalobce k doplnění tohoto návrhu, což žalobce řádně neučinil. Dále žalobce nevznesl konkrétní námitku podjatosti věc rozhodující soudkyně, tou nemohou být výhrady k procesnímu postupu soudu (§ 14 odst. 1 a odst. 4 o.s.ř.). Asistent soudce je oprávněn dle § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky. Jednání a rozhodování ve věci samé a procesní rozhodnutí jemu předcházející v projednávané věci činila věc rozhodující soudkyně. Vyjádření k žalobě samostatným podáním žalovaný neučinil, jeho zástupkyně se vyjadřovala v rámci ústních jednání a pak již jen učinila závěrečný návrh. Proto nebylo vyjádření k žalobě žalobci doručováno. Postup soudu při rozhodování o návrzích na určení lhůty k provedení procesního úkonu se řídí § 174a zákona č. 6/2002 Sb. není procesním postupem rozhodování ve věci samé. Namítané prodlevy nemohou být procesním pochybením majícím vliv na meritorní rozhodnutí. Co se týče neprovedených důkazů navrhovaných žalobcem, odvolací soud konstatuje, že nebyly navrženy k dokazování ve věci rozhodných skutečností shora vyjmenovaných, a proto je soud prvého stupně správně neprovedl. Jen k vyhlášení rozsudku není třeba účastníky nepřítomné na posledním jednání soudu předvolávat. K rozšiřování žaloby ze strany žalobce, k nimž došlo ke konci řízení před soudem prvého stupně odvolací soud uvádí, že o náhradě škody ve výši 331 Kč s úrokem z prodlení bylo rozhodnuto doplňujícím rozsudkem. U nároku na přiznání náhrady škody způsobené vyloupením garsonky, resp. poškozením až zničením uloupeného majetku v částce nejméně 10 000 Kč nebyla změna žaloby správně připuštěna, neboť žalobce přes výzvu soudu požadovanou částku přesně nevymezil.

13. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

14. Ve vztahu k nákladovému výroku lze některým výhradám žalobce přitakat. Žalovaný nebyl se svým odvoláním proti předběžnému opatření úspěšný, proto mu odměna advokátky za tento úkon nenáleží. Stejně tak 2 x soudní poplatek po 1 000 Kč zaplacený v souvislosti s rozhodováním o tomto předběžném opatření. Závěrečný návrh mohl být skutečně přednesen již při jednání dne 1.12.2022, které předcházelo vyhlášení rozsudku, a proto ani za tento úkon odvolací soud odměnu za zastupování žalovanému nepřiznal. Při převzetí zastoupení zástupkyní žalovaného bylo předmětem řízení pouze zdržení se protiprávního nakládání s předmětem nájmu (nikoliv peněžité částky), a proto za tento úkon náleží odměna ve výši 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 a § 7 bod 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024). Jinak má žalovaný právo na odměnu za účasti jeho advokátky při jednáních soudu, kterých proběhlo šest, a u kterých byla zástupkyně žalovaného vždy přítomna, a proto ji za tuto činnost odměna náleží, v jednom případě dokonce za dva úkony, neboť jednání konané dne 25.4.2022 trvalo přes dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu). Za sedm úkonů se jedná o odměnu vypočtenou okresním soudem vždy v částce 10 740 Kč za úkon (§ 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Ke každému úkonu náleží náhrada hotových výdajů dle § 13 advokátního tarifu v paušální náhradě 300 Kč/úkon (ve znění tarifu do 31.12.2024), kdy celkem se jedná o osm náhrad po 300 Kč. K těmto všem nákladům patří i 21% DPH. Vše je v celkové výši 95 686,80 Kč.

15. Soud prvého stupně správně posoudil, že ve věci plně úspěšnému žalovanému vzniklo právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). a rovněž správně tuto náhradu o polovinu snížil s odkazem na § 150 o.s.ř. Odvolací soud s jeho závěry při odůvodňování tohoto snížení souhlasí, odkazuje na ně a považuje je za dostatečné i ve vztahu k určení výše tohoto snížení. Rovněž lhůta k plnění, která je jinak třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), byla soudem prvého stupně u těchto nákladů řízení stanovena správně delší, kdy je třeba znovu vzít v úvahu nepříznivé poměry na straně žalobce. Nadto tato lhůta byla odvoláním žalobce podstatně prodloužena. Jelikož odvolací soud dospěl k jiné celkové částce nákladů řízení před soudem prvého stupně, musel být v této části rozsudek soudu prvého stupně podle § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn a žalovanému byly přiznány náklady v poloviční výši v částce 47 843,40 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení odvolacího řízení soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku za situace, kdy žalobce byl se svým odvoláním úspěšný jen v nepatrné části, ale žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal (§ 142 odst. 3 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř.).