33 C 201/2018

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Tichou v právní věci žalobce: Jméno žalobce , bytem Adresa žalobce , proti žalovanému: Jméno žalovaného A , se sídlem Adresa žalovaného A , zastoupenému Jméno žalovaného B se sídlem Jméno advokátky , o náhradu škody ve výši 8 065 Kč a vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč s přísl.,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném náhrady škody ve výši 8 065 Kč a vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč spolu s úrokem z prodlení stanoveným vládním nařízením, jdoucím od měsíce července 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 57 364 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal žalobou došlou soudu dne 29. 10. 2018 vydání rozsudku, kterým by bylo uloženo žalovanému okamžitě odstranit protiprávní závadný stav, a to obsazení garsonky č. , hodnota, ve žlutém domě na adrese , adresa, , přenechané do jeho užívání dne 2. května 2016 včetně manipulace s věcmi žalobcem vnesenými do garsonky, případně aby bylo uloženo žalovanému zdržet se protiprávního nakládání s předmětem nájmu – s garsonkou č. , hodnota, na uvedené adrese a s jeho majetkem vneseným do garsonky, s tím, že žalovaný neplní nájemní smlouvu, snaží se jí zastřeným jednáním ukončit. Dne 15. října 2018 se bez souhlasu žalobce coby nájemce vloupal do garsonky a policii poskytl lživé informace o právním vztahu se žalobcem, zajistil si neoprávněně garsonku pro sebe, aniž by odstoupil od nájemní smlouvy, nedoručil žalobci výpověď smlouvy a nemůže měnit bez souhlasu žalobce nájemní smlouvu na smlouvu ubytovací. Žalovaný neměl žádné právo k vyklizení garsonky a brání žalobci nakládat s jeho majetkem do garsonky vneseným. Z průběhu řízení žalobce několikrát žalobu změnil a poslední změna žaloby byla připuštěna soudem usnesením ze dne 5. března 2020, č. j. , spisová značka, , a to taková, že žalobce se domáhal na žalovaném náhrady vzniklé škody ve výši 8 065 Kč a vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč s úrokem z prodlení stanoveným vládním nařízením jdoucím od července 2019 do zaplacení. Žalobce tvrdil, že žalovaný mu způsobil škodu vloupáním do garsonky č. , hodnota, ve žlutém domě na adrese , adresa, , jejím vyloupením a znemožněním přístupu do ní přes autoritativní příkaz soudu. Žalovaný mu zničil vložku zámku dveří, což představuje škodu 250 Kč, znehodnotil mu potraviny, kávu, cibuli, pochutiny a nápoje, musel si koupit nové za 930 Kč a musel si zakoupit zcizené věci do domácnosti a nenáročné zábavy, na což vynaložil 2 855 Kč, výdaje na tělovou hygienu ve veřejném zařízení od října 2018 do dubna 2019 ve výši 1 460 Kč, nutné výdaje na plyn pro ohřev i topení v zimě ve výši 1 780 Kč, v říjnu 2018 extrémně zvýšené náklady na elektronické komunikace ve výši 790 Kč, celkem škodu ve výši 8 065 Kč. Dále požadoval na žalovaném peněžité zadostiučinění za zásah do soukromí v podobě nehmotné újmy v ekvivalentu 100násobku smluveného nájemného ve výši 600 000 Kč spolu s úroky stanovenými vládním nařízením jdoucími od července 2019 do zaplacení.

2. K návrhu žalobce vydal soud usnesením ze dne 16. listopadu 2018 předběžné opatření, kterým uložil žalovanému zdržet se pronajímání garsonky č. , hodnota, ve žlutém domě na adrese , adresa, , stojícím na pozemku parc. č. st. , Jméno advokátky, 6, jiné osobě než žalobci a uložil mu předat žalobci klíč od vstupních dveří do této garsonky. Soud jím poskytl žalobci ochranu jeho práva na užívání předmětné garsonky na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel se žalovaným dne 29. 4. 2016, kdy byl dodatkem č. , hodnota, nájem sjednán na dobu určitou do 1. 5. 2019. Žalobce v řízení osvědčil, že byl z garsonky vystěhován proti jeho vůli a nemá do ní přístup. Žalovaným je mu bráněno v jejím dalším užívání, a nebylo osvědčeno, že nájemní poměr mezi účastníky ohledně předmětné garsonky netrval. Zároveň soud uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, neboť žalobce splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a poplatková povinnost tedy přešla na neúspěšného žalovaného. Toto usnesení napadl žalovaný odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. března 2019, č. j. , spisová značka, , tak, že usnesení soudu I. stupně ve výroku o uložení předběžného opatření potvrdil a ve výroku o soudním poplatku jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Okresní soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 30. května 2019 č. j. , spisová značka, , přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.

4. Usnesením ze dne 25. března 2020, č. j. , spisová značka, , soud zrušil předběžné opatření ze dne 16. 11. 2018, kterým bylo uloženo žalovanému zdržet se pronajímání garsonky č. , hodnota, ve žlutém domě na adrese , adresa, jiné osobě než žalobci a předat žalobci klíč od vstupních dveří do této garsonky, a žalovanému uložil zaplatit 1 000 Kč na soudním poplatku z návrhu na nařízení předběžného opatření. Zrušil ho proto, že jeho další trvání není pro ochranu práv žalobce potřebné, neboť nájemní vztah mezi účastníky skončil dne 1. 5. 2019 a žalobce se po opakovaných změnách žaloby domáhá již nikoli odstranění protiprávního závadového stavu, ale náhrady škody ve výši 8 065 Kč a vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 5. 2020.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že sice existovaly vedle sebe jak nájemní smlouva o pronájmu bytu ze dne 29. 4. 2016, tak smlouva o ubytování ze dne 29. 4. 2016, ale bylo to proto, že žalobce pobíral od Úřadu práce příspěvek na bydlení a pro jeho pobírání potřeboval smlouvu o ubytování. Žalobce byl skutečně ubytován v garsonce č. , hodnota, na ubytovně žalovaného, ale nedodržoval ubytovací řád, a proto bylo jeho ubytování ukončeno a pokoj užívaný žalobcem vyklizen žalovaným za účasti Policie ČR. Při vyklizení byly sepsány věci nacházející se v garsonce a dodnes jsou v dispozici žalovaného, protože žalobce si je přes opakovaný výzvy dosud nevyzvedl. Neúčastnil se ani vyklizení, ačkoliv o jeho termínu byl informován. Pokud by si žalobce věci z garsonky převzal, nemusel by si pořizovat jiné. Žádná škoda ve výši nákupu nových věcí žalobci tedy nevznikla. Nárok žalobce na vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč není blíže specifikován a konkrétně odůvodněn, a měl by být také zamítnut. Žalobce ani nesdělil, kam se odstěhoval, jaké má konkrétní náklady na současné bydlení.

6. Soud konal ve věci 6 ústních jednání, k žádnému z nich se žalobce bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud proto projednal věc v jeho nepřítomnosti, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Při jednání soud provedl listinné důkazy, a to nájemní smlouvou o pronájmu bytu ze dne 29. 4. 2016 spolu s dodatky č. , hodnota, ze dne 1. 5. 2018 a 19. 2. 2018, stvrzenkou o zaplacení nájemného ze dne 15. 9. 2018, smlouvou o ubytování ze dne 1. 5. 2016, zápisem z protokolárního vyklizení pokoje č. , hodnota, ze dne 23. 10. 2018, soupisem majetku žalobce, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o ubytování ze dne 2. 3. 2017, smlouvou o podnájmu ze dne 21. 10. 2015 spolu s dodatkem č. , hodnota, k této smlouvě, Ubytovacím řádem žalovaného ze dne 1. 2. 2016, emailovou korespondencí mezi vedoucím ubytovny , jméno FO, a žalobcem v období od 18. 10. 2018 do 27. 10. 2018, výslechem žalovaného a svědků , adresa, . Provedenými důkazy soud zjistil tento skutkový stav:

7. Žalobce uzavřel se žalovaným dne 29. 4. 2016 nájemní smlouvu o pronájmu bytu, když předmětem nájmu byl byt I. kategorie – garsoniéra č. , hodnota, o podlahové ploše 18 m2 s vybavením dle evidenčního listu v domě č. p. , Anonymizováno, nacházejícího se na parcele parc. č. st. , Jméno advokátky, . Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 5. 2016 do 1. 5. 2017, s tím, že nebude-li nájemní vztah mezi smluvními prodloužen, končí uplynutím sjednané doby. Dne 19. 2. 2018 pak účastníci uzavřeli dodatek č. , hodnota, k této nájemní smlouvě, kterým byla změněna doba nájmu a ukončení nájmu v bodě III. předmětné smlouvy tak, že smlouva se uzavírá na dobu určitou od 1. 5. 2018 do 1. 5. 2019, s tím, že nebude-li nájemní vztah mezi smluvními stranami prodloužen, skončí uplynutím sjednané doby. Dne 1. 5. 2018 tak účastníci uzavřeli další dodatek k nájemní smlouvě, týkající se zvýšení nájmu o 500 Kč, tedy na 6 000 Kč měsíčně. Dne 1. 5. 2016 uzavřeli účastníci smlouvu o ubytování, v níž se žalovaný jako ubytovatel zavázal poskytnout žalobci jako ubytovanému ubytování na ubytovně v , Jméno advokátky, , a to na pokoji v přízemí, žlutý dům č. , hodnota, . Smlouva o ubytování byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 5. 2016 do 1. 5. 2017. Výše úhrady za ubytování byla sjednána na 5 500 Kč měsíčně za pokoj. V čl. V. pod bodem 5.2 je zakotvena povinnost ubytovaného dodržovat vnitřní řád ubytovacího zařízení. Podle čl. VI. smlouvy skončí smlouva o ubytování uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, pokud se ubytovaný s ubytovatelem nedohodnou jinak. Podle odst. 6.4 čl. VI. smlouvy může ubytovatel smlouvu o ubytování skončit písemnou výpovědí v případě, že ubytovaný za a) hrubým způsobem poruší vnitřní řád ubytovny, b) nepodepíše dodatek s nově stanovenou cenou za ubytování, která se řídí vnitřními normativními předpisy ubytovatele, c) v ubytovně i přes výstrahu hrubě porušuje dobré mravy nebo jinak hrubě porušuje povinnosti ze smlouvy, d) užívá ve velké míře alkoholické nápoje, požívá drogy a omamné látky, či tyto distribuuje dalším uživatelům. Výpovědní lhůta pro obě strany byl sjednána 7denní jdoucí od prvního dne následujícího po doručení výpovědi druhé straně. Dne 2. 3. 2017 uzavřeli účastníci dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o ubytování, uzavřené dne 1. 5. 2016, s tím, že smlouva o ubytování se uzavírá na dobu určitou od 1. 5. 2017 do 1. 5. 2018. Z ubytovacího řádu žalovaného platného pro ubytovnu , adresa, , , Jméno advokátky, , vydaného a účinného od 1. 2. 2016, soud zjistil, že předmětem činnosti ubytovacího zařízení je poskytovat ubytování za úplatu především dělníkům, ale i jiným osobám. Mezi základní povinnosti ubytovaných osob patří udržovat pořádek v pronajatých prostorách, převzatý pokoj při každém odchodu zamykat a neponechávat klíče v zámku, udržovat čistotu, pořádek a večerní klid, nebránit vstupu do pokoje osobám provádějícím úklid a jeho kontrolu a nutné a plánované opravy zařízení, nepoškozovat majetek na pokoji a ve společných prostorách, neprovádět výměnu zámku dveří pokoje a nepřidělávat klíče od pokojů. Za účelem úklidu, kontroly pokoje, odstraňování škod a poruch, jsou zaměstnanci společnosti oprávněni vstoupit do pokoje i bez přítomnosti ubytovaného. Pokud ubytovaný porušuje ubytovací řád, lze podle závaznosti provinění ukončit ubytování. V článku 6 ubytovacího řádu je pak upraven zánik práva na ubytování, kdy jako jeden z důvodů je uvedeno rozhodnutím ubytovatele o ukončení ubytování bez nároku na vrácení peněz za ubytování v případě hrubého porušení ubytovacího řádu. Zápisem z protokolárního vyklizení pokoje č. , hodnota, – žlutá část ze dne 23. 10. 2018 bylo prokázáno, že žalobce byl žalovaným vyklizen z předmětného pokoje, vyklízení bylo zahájeno v 10 hodin za přítomnosti vedoucího ubytovny , právnická osoba, , , jméno FO, a , jméno FO, . Žalobce vyklizení nebyl přítomen, ačkoli byl předtím opakovaně vyzýván vedoucím ubytovny k převzetí jeho věcí z pokoje č. , hodnota, na ubytovně, jak bylo zjištěno z emailové korespondence mezi účastníky z období od 18. 10. do 23. 10. 2018. Žalobce žádal žalovaného emailem ze dne 18. října 2018, aby mu zaslal neprodleně klíč od garsonky č. , hodnota, , aby si mohl svůj majetek, uložený v garsonce, zajistit odvozem. Ještě týž den reagoval na tuto výzvu vedoucí ubytovny , adresa, a žádal žalobce o sdělení přesného času odvozu jeho věcí, s tím, že v tuto dobu mu bude pokoj zpřístupněn zaměstnanci žalovaného po dobu nezbytnou pro vystěhování a okamžitý odvoz. Dne 19. října 2018 opětovně , adresa, žádal žalobce o sdělení přesného času, kdy může být dne 22. října 2018 fyzicky přítomen protokolárnímu vystěhování věcí z pokoje č. , hodnota, . Poslední výzva k vyklizení pokoje č. , hodnota, , je datována 22. října 2018 i s poučením, že pokud se žalobce nedostaví, bude přistoupeno k protokolárnímu vyklizení pokoje č. , hodnota, dne 23. 10. 2018 v 9:00 hodin a po vyklizení bude přesně stanoven rozsah a výše škody, kterou žalobce způsobil soustavným a opakovaným porušováním ubytovacího řádu a následně bude po něm požadována úhrada této škody. V zápise z vyklizení pokoje č. , hodnota, jsou uvedeny věci vyklizené z koupelny, dále z něho vyplývá, že potraviny byly uloženy do pytle a dále zápis obsahuje další seznam věcí žalobce, které byly vyklizeny. Vyklízení bylo ukončeno ve 12:30 hodin, a téhož dne žádal vedoucí ubytovny žalobce v emailu, aby se dostavil do jeho kanceláře a odevzdal klíče od obou vchodů a zdržel se ve čmárání a oblepování vchodových dveří. Žalobce je informován, že došlo k protokolárnímu vyklizení pokoje č. , hodnota, , kterého se neúčastnil, ačkoli byl tohoto dne spatřen při obcházení ubytovny. Při vyklízení bylo zjištěno, že žalobce celý pokoj svévolně vytapetoval textiliemi a obrázky z kalendářů, čímž zničil výmalbu a pod textiliemi byly potravinoví moli. Žalobce byl dále informován o tom, že jeho osobní věci jsou dočasně uloženy v pytlích a byl vyzván ke sdělení, kdy si je vyzvedne, s upozorněním, že od 1. 11. 2018 mu začne být účtováno skladovné ve výši 150 Kč za jeden den uskladnění.8. , právnická osoba, Žalobce dále předložil soudu jím vyhotovený soupis vybavení garsonky č. , hodnota, ke dni 10. října 2018 s rozčleněním majetku pronajímatele (ubytovatele) a majetku žalobce. Věci popsané žalobcem v tomto soupisu v jeho výlučném vlastnictví pak byly z pokoje č. , hodnota, vyklizeny dne 23. 10. 2018 žalovaným, jak bylo zjištěno ze zápisu z tohoto vyklizení.

9. Výpisem z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích bylo prokázáno, že do něj byla zapsána dne 8. června 1990 obchodní firma , Jméno žalovaného A, , IČ: , IČO, , a jeho statutárním ředitelem byl od 14. prosince 2017 , jméno FO, , který byl zároveň předsedou správní rady. Pokud jde o způsob jednání, tak společnost zastupuje statutární ředitel ve všech záležitostech samostatně.

10. Z účastnické výpovědi žalovaného, konkrétně předsedy správní rady , jméno FO, , bylo zjištěno, že v roce 2018 pracoval pro žalovanou společnost na základě dohody o provedení práce a měl na starosti správu majetku. Řešil i to, že žalobce neustále porušoval ubytovací řád tím, že vyměnil FAB a klíče od vstupních dveří do pronajatého pokoje měl pouze on. Botník si umístil přede dveře pokoje do chodby, která z důvodů požárních musí být volně přístupná. Jízdní kolo si zamykal v prostorách, které pro to nebyly určené. Výměnou zámku ve vstupních dveřích znemožnil do pronajatého pokoje přístup uklízečky, ačkoliv se úklid pokoje měl provádět pravidelně. Na adrese , adresa, se nachází ubytovna žalované společnosti, v jejímž přízemí ve žluté části jsou pokoje se sociálním zařízením a v ostatních částech ubytovny jsou pokoje bez sociálního zařízení, které je většinou společné na chodbách. Žalobce byl ubytován v pokoji v přízemí se sociálním zařízením. Nešlo o byt, ale pouze o pokoj na ubytovně. Na ubytovně žalovaný ubytovává pracující osoby na základě smlouvy o ubytování, která se uzavírá v ústní formě, a pokud to vyžaduje ubytovaný, tak ve formě písemné. V písemné smlouvě o ubytování je vždy uvedena doba, na kterou je sjednáváno, a odkaz na ubytovací řád. K uzavírání smluv o ubytování byl zplnomocněn , adresa, – vedoucí ubytovny. , jméno FO, se opakovaně se žalobcem setkal. Vytýkal mu nedodržování ubytovacího řádu a vyzýval ho k tomu, aby toho zanechal, aby odstranil botník z chodby, aby pokoj zpřístupnil pro potřeby úklidu a za účelem namontování žaluzií. To však žalobce neučinil, žaluzie do jím užívaného pokoje nebyly namontovány, ačkoliv mu bylo sděleno několik termínů, kdy má pokoj zpřístupnit. Na tyto žádosti žalobce nijak nereagoval, pokoj nezpřístupnil a botník neodstranil z chodby. Na poradách společnosti opakovaně řešili, že pokoj užívaný žalobcem se neuklízí a následně se ukázalo, že žalobce pokoj devastoval. Po vyklizení jeho věcí z pokoje žalovaný zjistil, že okna byla zatlučena pytlovinou, na stěnách byly natlučené koberce, vyklápěcí stůl byl utržený a koupelna byla pomalovaná barvami. V pokoji byl hrozný nepořádek, nebyl uklizený, a žalovaný strhal koberce ze stěn, pod nimiž byli moli. Pokoj museli opravit a zrenovovat. Udělali tam nové omítky, vyštukovali je, vymalovali ho, kompletně zrekonstruovali koupelnu. Všechny povrchové úpravy udělali znovu. Na předmětné ubytovně žalovaný ubytovával v dřívější době i osoby, které nikdy nepracovaly a čerpaly dávky od státu, což byl i případ žalobce. Poslední 2 roky tedy ubytovávají již jen pracující osoby, když ubytování jim často objednávají jejich zaměstnavatelé. Vystěhování žalobce z pokoje na ubytovně proběhlo bez jeho účasti a za účasti Policie ČR a všechny jeho věci byly uloženy do pytlů a nábytek spolu s pytli uskladněny v prostorách žalovaného, kde jsou dodnes. Žalobce byl žalovaným minimálně 10x vyzýván, aby si věci vyzvedl, což dosud neučinil.

11. Z výpovědi svědka , právnická osoba, bylo zjištěno, že asi před 5 lety, po dobu 5 let, byl statutárním zástupcem žalované společnosti a žalobce ubytován v její ubytovně, konkrétně v malém pokoji s příslušenstvím v přízemí na pravé straně. Svědek osobně se žalobcem jednal jednou, když mu nahlásil, že se mu ztratilo kolo, a svědek mu uhradil kolo nové, které si žalobce zakoupil. V době, kdy byl svědek jednatelem žalované společnosti, podepisoval velké množství různých smluv o ubytování, které mu připravovala jeho tehdejší asistentka. V době jeho působení ve společnosti oprávnění uzavírat smlouvy neměl nikdo jiný. Svědek potvrdil, že podepsal za žalovaného dne 29. 4. 2016 nájemní smlouvu o pronájmu bytu, v níž jsou popsány prostory, které byly dány žalobci k užívání. Jedná se o garsoniéru č. , hodnota, o podlahové ploše 18 m2s vybavením dle evidenčního listu. O dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne 1. 5. 2018 nemá žádnou povědomost, ten nepodepisoval. O smlouvě o ubytování ze dne 1. 5. 2016 neměl žádnou povědomost a nevysvětlil, proč byla se žalobcem uzavřena a za jakých okolností. Smlouva byla pravděpodobně sepsána proto, že žalobce byl osobou bez přístřeší, a žalovaný ho proto ubytoval v ubytovně, aby mu pomohli. Žalobce dostával dávky od úřadu práce a některé smlouvy se předělávaly proto, aby na jejich základě mohli tito ubytovaní (bez přístřeší) dávky pobírat. Úřad práce za žalobce hradil žalovanému úhradu za bydlení. V době působení svědka jako statutárního orgánu žalovaného se v ubytovně ubytovávaly i osoby, které neměly kde bydlet a vedle nich i osoby, které v okolí pracovaly třeba na stavbách a po dokončení práce z ubytovny odcházely. Bydlely tam různě dlouhou dobu, někdo jeden měsíc, někdo jeden den, se stávalo, že tam některé osoby bydlely i jeden rok a více. Že by tam bydlel někdo deset let, to svědek nepotvrdil. Ing. , adresa, , vedoucí ubytovny, byl zmocněn k tomu, aby za žalovanou společnost uzavíral s uchazeči o ubytování příslušné smlouvy. Ubytování na ubytovně bylo chápáno na přechodnou dobu, byly tam ubytovávány i osoby, které neměly kde bydlet. Fungovalo to tam podobně jako na hotelu, na ubytovně byl vrátný nepřetržitě a mohl tak ubytování s uchazeči vyřizovat rychle a kdykoliv.

12. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo zjištěno, že v letech 2016 a 2017 působil jako statutární ředitel žalované společnosti a za tu dobu se žalobcem nikdy nejednal. Za společnost svědek uzavíral a podepisoval smlouvy, které mu byly předloženy, a pokud jde o ubytování, to měl na starosti vedoucí ubytovny , adresa, . Na uzavření smlouvy se žalobcem si svědek nevzpomněl. Po nahlédnutí do nájemní smlouvy o pronájmu bytu ze dne 29. 4. 2016 svědek uvedl, že o její existenci nic neví, nepodepsal ji, ostatně je na ní podpis za pronajímatele , právnická osoba, . Dodatek č. , hodnota, k této nájemní smlouvě svědek podepsal, ale na bližší okolnosti a důvody jeho uzavření si nevzpomněl. K podpisu mu ho předložil , adresa, . Svědek nikdy nekomunikoval se žalobcem ani přes email, osobně ho nikdy neviděl.

13. Z výpovědi svědka , právnická osoba, bylo zjištěno, že je zaměstnancem žalované společnosti a do září 2016 působil jako správce ubytovny na , adresa, . Žalobce byl ubytován na předmětné ubytovně, zpočátku s ním nebyly žádné problémy. Svědek jako vedoucí ubytovny byl pověřen svým zaměstnavatelem uzavírat v ústní či písemné podobě smlouvy o ubytování. K tomu účelu mají připravený standardní vzor ubytovací smlouvy a žalobce žádal o uzavření smlouvy v písemné formě pro přiznání doplatku na bydlení s tím, že potřebuje pomoci s ubytováním a smlouvu potřebuje pro přiznání příspěvku na bydlení, s tím že ho za něj následně bude hradit Úřad práce. O nájemní smlouvě o pronájmu bytu, uzavřené se žalobcem 29. 4. 2016, nemá svědek žádné povědomí, stejně jako o jeho dodatku č. , hodnota, ze dne 1. 5. 2018. Ani jednu tuto listinu nepodepsal a nevzpomněl si, že by je připravoval. Potvrdil, že podepsal smlouvu o ubytování dne 1. 5. 2016, ale o dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze 2. 3. 2017 nic nevěděl, ten nepodepisoval. Svědek nevysvětlil, proč v rozmezí několika dnů uzavřel žalovaný se žalobcem dvě smlouvy týkající se pokoje (garsonky) č. , hodnota, v ubytovně , Jméno advokátky, . Po nějaké době užívání garsonky začal žalobce porušovat ubytovací řád, když do chodby umístil svůj botník, přes opakované upozornění nedošlo k nápravě. Také vyměnil vložku zámku vchodových dveří a znemožnil žalovanému vstup do pokoje, a tedy i jeho úklid. Klíč od pokoje měl výlučně žalobce. Nezpřístupnil pokoj ani z důvodu potřeby montáže žaluzií i přes opakované výzvy. Pokud ještě v pokoji, který užíval žalobce, uklízela pracovnice žalovaného, tak to postupně odmítala. Žalobce se bála a stěžovala si na jeho agresivní chování. Žalobce byl žalovaným opakovaně vyzýván, aby vše uvedl do souladu s ubytovacím řádem, ale ten nereagoval. Proto se žalovaný rozhodl pokoj žalobce otevřít a žalobce z něj vystěhovat. O termínu vystěhování byl žalobce svědkem opakovaně informován a vyzýván k dobrovolnému vystěhování svých věcí z pokoje. Žalobce to ignoroval nebo posílal výhružky. Pokoj byl otevřen za účasti Policie ČR, žalovaný provedl sepis věcí, které v garsonce nalezli. Žalobce se k vyklízení nedostavil. Stav pokoje po jeho otevření popsal svědek , právnická osoba, shodně jako žalovaný, konkrétně , jméno FO, . Sepsané a vyklizené věci žalobce uložili do náhradních prostor, něco skládali do krabic, něco do pytlů. I přes opakované výzvy si žalobce dosud své věci nevyzvedl.

14. Provedené důkazy soud hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti; přihlížel i ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen o.s.ř.). Výpovědi svědků soud hodnotí jako věrohodné, jsou ve vzájemném souladu a nejsou rozporné ani s účastnickou výpovědí žalovaného. Žalobce soud jako účastníka řízení vyslechnout nemohl, neboť se k žádnému jednání ve věci nedostavil. Neprovedl důkazy navrhované žalobcem, a to výslechem svědků , jméno FO, , pracovnic , Jméno advokátky, , stejně jako navrhovaného svědka , jméno FO, , předchozího vedoucího ubytovny. Neprovedl je pro jejich nadbytečnost, neboť podstatné skutečnosti zjistil z jiných, již provedených důkazů. V řízení bylo prokázáno, že žalobce užíval k bydlení pokoj č. , hodnota, v ubytovně , adresa, , , Jméno advokátky, , v přízemí, o podlahové ploše 18 m² s příslušenstvím, a to od 1. 5. 2016 do 15. 10. 2018. Tohoto dne si žalovaný zjednal přístup do předmětného pokoje, protože žalobce mu v něm zabránil tím, že vyměnil zámek u vchodových dveří a klíče od pokoje (garsonky) měl pouze on. Následně žalovaný vyklidil z pokoje všechny věci žalobce, o vyklizení sepsal protokol, popsal věci, které z garsonky vyklidil, ty uložil do krabic a pytlů a následně do svých prostor. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl o tomto postupu žalovaného předem vyrozuměn, vyzýván k tomu, aby se dostavil pro své věci a vyzvedl si je. Také bylo prokázáno, že to žalobce neučinil, vyklízení svých věcí z garsonky se neúčastnil, ačkoli se pohyboval v těsném okolí ubytovny a zjišťoval si služební čísla přítomných policistů. Také bylo prokázáno, že žalobce opakovaně porušoval ubytovací řád tím, že znemožnil pracovníkům žalovaného přístup do garsonky, její úklid a údržbu, nezpřístupnil garsonku pro předem avizovanou potřebu instalace žaluzií a botník umístil přede dveře garsonky, ačkoli byl opakovaně upozorňován, že to není možné z důvodu požárních předpisů a vyzýván, aby botník z chodby odstranil. Dále bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 29. 4. 2016 nájemní smlouvu o pronájmu bytu na dobu určitou do 1. 5. 2017. Dva dny poté uzavřel žalovaný se žalobcem smlouvu o ubytování týkající se stejných prostor v předmětné ubytovně, a to na dobu určitou od 1. 5. 2016 do 1. 5. 2017. Dodatkem č. , hodnota, byla prodloužena smlouva o ubytování do 1. 5. 2018, a dne 1. 5. 2018 uzavřel žalovaný se žalobcem dodatek č. , hodnota, k nájemní smlouvě o pronájmu bytu, kterým byla doba nájmu prodloužena do 1. 3. 2019. V řízení dále vyšlo najevo, že před 1. 5. 2016 žalobce bydlel na ubytovně na adrese , adresa, v místnosti č. , hodnota, na základě smlouvy o podnájmu č. , hodnota, , kterou uzavřel s nájemcem , právnická osoba, . Podnájem byl sjednán na dobu určitou do 30. 11. 2015 s možností prodloužení nejdéle do 30. 4. 2016. Nájemce , jméno FO, podnájem vypověděl výpovědí ze dne 14. 1. 2016, s tím, že předmět nájmu mu má být předán nejpozději ke dni 15. 2. 2016. Z toho je zřejmé, že žalobce byl nucen si hledat v únoru 2016 jiné ubytování, a to nalezl právě na ubytovně žalovaného. K osobě žalobce bylo zjištěno, že nepobírá žádný důchod, nemá příjem z pracovní činnosti, není příjemcem žádných dávek státní sociální podpory, pobírá pouze dávky hmotné nouze. Protože se v daném případě nejedná o šikanózní návrh žalobce, přiznal mu soud osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Nepodařilo se v řízení zjistit, kde v současné době žalobce bydlí, kde má své bydliště ve smyslu ust. § 80 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.). Je hlášen k trvalému pobytu na adrese , adresa, v , adresa, kraji. V řízení bylo také prokázáno, že věci žalobce vyklizené z garsonky č. , hodnota, jsou nadále v držení žalovaného, a to proto, že si je přes četné urgence a výzvy žalobce dosud nepřevzal.

15. Podle § 2326 o.z. smlouvou o ubytování (o přechodném nájmu) se ubytovatel zavazuje poskytnout ubytovanému přechodně ubytování na sjednanou dobu nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování, v zařízení k tomu určeném a objednatel se zavazuje zaplatit ubytovateli za ubytování a za služby spojené s ubytováním ve lhůtě stanovené ubytovacím řádem, případně ve lhůtě obvyklé.

16. Podle § 2331 o.z. ubytovatel může před uplynutím ujednané doby smlouvu vypovědět bez výpovědní doby, porušuje-li ubytovaný i přes výstrahu hrubě své povinnosti ze smlouvy, anebo dobré mravy.

17. Podle § 2913 odst. 1,2 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnost k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka, vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

18. Podle § 2951 odst. 1, 2 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

19. V daném případě existovaly dvě linie smluv, a to smlouva nájemní, o pronájmu bytu a smlouva o ubytování. Obě smlouvy byly uzavřeny platně a jejich platnost, resp. doba ubytování, byla prodlužována dodatky. Smlouva o ubytování je zvláštním druhem nájemní smlouvy a zvláštnost spočívá v poskytnutí přechodného ubytování v zařízení k tomu určeném. Přechodnost ubytování znamená, že ubytovaný získává právo užívat ubytovací prostor jako místo svého pobytu, tedy kde může nocovat, odpočívat, uložit své věci a trávit volný čas. Za tím účelem podle názoru soudu účastníci smlouvu o ubytování žalobce na předmětné ubytovně uzavřeli. Ač žalovaný nedokázal vysvětlit, proč uzavřel se žalobcem téměř v jednom dni 2 smlouvy, je to zřejmé z výpovědi slyšených svědků a z výpovědí žalovaného. Žalovaný se příliš netrápil obsahem těchto smluv, nevěnoval žádnou pozornost ani tomu jaké důsledky pro něj a pro žalobce z nich vyplývají. Na jeho straně vládl chaos a zmatek v přípravě těchto smluv, a i v tom, kdo je za žalovaného uzavíral, tedy podepisoval. V řízení bylo prokázáno, že vedoucí ubytovny Ing. , adresa, toto oprávnění měl, byl pověřen svým zaměstnavatelem – žalovaným, aby s uchazeči o ubytování ubytovací smlouvy uzavíral. Ten to učinil ve smlouvě o ubytování ze dne 1. 5. 2016, ale smlouvu o nájmu bytu uzavíral se žalobcem dne 29. 4. 2016 jeho statutární zástupce, dodatek č. , hodnota, jiný statutární zástupce, a to ředitel , jméno FO, , a další dodatek dne 2. 3. 2017 jiný statutární zástupce žalovaného – člen představenstva , jméno FO, . Z dopisu žalovaného ze dne 24. 10. 2018, podepsaného , jméno FO, , adresovaném žalobci, vyplývá, že ten neměl povědomost o existenci smlouvy o nájmu bytu a vyzýval ho k jejímu předložení. Logické vysvětlení vzniku dvou paralelních smluv se nabízí v souvislosti s tím, že přiznání a výplata doplatku na bydlení žalobci závisela na předložení konkrétního druhu smlouvy, z níž by bylo patrno, po jakou dobu a kde má žalobce zajištěno bydlení. Soud si vyžádal od Úřadu práce ČR, krajské pobočky v , adresa, , dokumenty, které mu předložil žalobce k žádosti o dávku doplatku na bydlení. Předložil mu jak smlouvu o ubytování ze dne 1. 5. 2016 s dodatkem č. , hodnota, o prodloužení doby ubytování, tak dodatek č. , hodnota, k nájemní smlouvě o pronájmu bytu. Pokud jde o kritérium přechodnosti ubytování, které vylučuje aplikaci úpravy nájmu bytu, zákon žádné přesné období nestanoví. Účelem smlouvy o ubytování při jejím uzavírání bylo poskytnout žalobci ubytování v zařízení tomu určeném, tedy v ubytovně žalovaného, na přechodnou dobu. Nato soud usuzuje z toho, že obě smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou a postupně dodatky bylo užívání ubytovacího prostoru žalobci prodlužováno. Při existenci konkurence dvou smluv týkajících se téhož prostoru a i účelu, tedy k nájmu či užívání předmětných prostor, soud posoudil, že účastníci smlouvou o pronájmu bytu mínili poskytnutí přechodného ubytování uvedených prostor žalobci. Již ze samotného názvu zařízení, ve kterém pronajal žalovaný žalobci jeden pokoj s příslušenstvím, svědčí pro závěr, že v ubytovně se poskytuje dočasné ubytování. Účastníci ve smlouvě o ubytování sjednali ohledně jejího skončení mimo jiné to, že i ubytovatel může smlouvu skončit před uplynutím doby trvání smluvního vztahu, a to písemnou výpovědí z důvodů přesně specifikovaných ve smlouvě v čl. 6.4 pod písmeny a) až d). Pod písmenem c) je jako důvod skončení smlouvy o ubytování ze strany ubytovatele uvedeno to, že ubytovaný i přes výstrahu hrubě porušuje v ubytovně dobré mravy, nebo jinak hrubě porušuje povinnosti ze smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobce ubytovací řád porušoval. Bylo mu to také ze strany žalovaného vytýkáno a byl žádán o zjednání nápravy. To žalobce neučinil a pak žalovaný přistoupil k jeho vyklizení z garsonky. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný písemně vypověděl smlouvu o ubytování a doručil jí žalobci. Pak žalovaný vyklidil žalobce z předmětné garsonky a znemožnil mu její další užívání v době trvání ubytovacího vztahu mezi účastníky. Tím porušil povinnost vyplývající pro něj ze smlouvy o ubytování, a to, že žalobci bude poskytovat ubytování na své ubytovně až do dne 1. 5. 2019. Důsledkem tohoto porušení povinnosti je vznik povinnosti žalovaného nahradit žalobci škodu z toho vzniklou, jak vyplývá z ust. § 2913 odst. 1 o.z. Nevyplývá z něj však to, jak má být výše škody zjištěna. Podle názoru soudu má žalobce jako poškozený právo na náhradu skutečné škody i ušlého zisku. Její výše se odvíjí od užitku, který by žalobce měl, pokud by žalovaný řádně plnil smlouvu. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 8 065 Kč, která mu znemožněním přístupu do garsonky a jejím užíváním žalovaným vznikla, a to taková, že žalovaný mu zničil vložku zámku dveří, znehodnotil potraviny, nápoje a žalobce si musel v důsledku toho koupit nové a zakoupit si i nové zcizené věci do domácnosti, nové oděvy a boty, tělovou hygienu musel provádět ve veřejném zařízení. Blíže škodu nespecifikoval a ani neuvedl žádné podstatné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usoudit, že mu škoda vznikla, jaká a v jaké výši. Žalobce netvrdil, kde po 15. říjnu 2018 bydlel, kam se odstěhoval a jaké výdaje s tímto novým bydlením měl. Nelze také přehlédnout, že všechny jeho věci vyklizené z garsonky žalovaný uskladnil na své náklady, a žalobce si je dodnes od něj nepřevzal. Pak žalobce neprokázal, že mu v souvislosti s vyklizením garsonky č. , hodnota, v ubytovně žalovaného vznikla tvrzená škoda a že tato škoda je v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Proto soud jeho nárok na zaplacení škody ve výši 8 065 Kč jako nedůvodný zamítl. Pro úplnost soud dodává, že žalovaný se do pokoje č. , hodnota, v ubytovně nevloupal, ale zjednal si tam přístup, protože právě žalobce mu ho znemožnil. V řízení nebylo v žádném případě prokázáno, že by žalovaný žalobci něco ukradl, zcizil.

20. Pokud jde o druhý nárok žalobce na vydání peněžitého zadostiučinění ve výši 600 000 Kč s úrokem z prodlení, tak ten odůvodnil tím, že žalovaný popsaným jednáním nedovoleně zasáhl do jeho soukromí, a proto je oprávněný jeho požadavek na odškodnění nehmotné újmy v ekvivalentu 100násobku smluveného nájemného. Nemajetkovou újmu lze chápat jako nepříznivý dopad škodné události do jiné hodnoty, než je jmění poškozeného, v daném případě do jeho přirozených práv, která jsou chráněna. Z § 81 odst. 1, 2 o.z. vyplývá, že ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. V § 82 odst. 1 je pak stanoveno, že člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle názoru soudu nebylo jednáním žalovaného neoprávněně zasaženo do jeho práva na soukromí, ale šlo o zásah oprávněný, neboť to byl žalobce, kdo znemožnil přístup žalovaného do pokoje č. , hodnota, v jeho ubytovně. Žalobce tímto jednáním porušil povinnost vyplývající pro něj ze smlouvy o ubytování a ubytovacího řádu. Žalovaný se obával o stav pronajatého pokoje, že bude poškozen, což se následně ukázalo. Nelze opomenout, že žalovaný žalobce opakovaně vyzýval k zpřístupnění pokoje za účelem úklidu a za účelem montáže žaluzií. Protože nešlo ze strany žalovaného o neoprávněný zásah do práva žalobce na soukromí, nemůže ani důvodně požadovat náhradu nemajetkové újmu, neboť mu v důsledku jednání žalovaného žádná nevznikla. Soud shledal tvrzení žalobce za nedostatečná, žalobce nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení jeho nároků, ale soud ho nemohl vyzvat k jejich doplnění a ani ho nemohl poučit, v čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění jeho výzvy, tedy nemohl poučit žalobce ve smyslu ust. § 118a odst. 1-3 o.s.ř., neboť tuto poučovací povinnost má soud realizovat při jednání. Žalobce se k žádnému jednání nedostavil, a proto nemohl být poučen. I druhý nárok žalobce soud tedy shledal nedůvodným, a proto ho zamítl.

21. Pokud žalobce opakovaně navrhoval přikázat věc k projednání a rozhodnutí jinému soudu mimo působnost Krajského soudu v Českých Budějovicích, shledal soud tento návrh neurčitým a nesrozumitelným, a usnesením ze dne 27. května 2021 žalobce vyzval k jeho doplnění ve stanovené lhůtě. To žalobce neučinil a soud tedy k němu dále nepřihlížel. Pokud žalobce zpochybňoval platnost plné moci advokátky , jméno FO, , namítal, že nejde o její podpis a navíc není úředně ověřen, tak tyto námitky jsou nedůvodné. Plná moc k zastupování žalovaného , Jméno žalovaného B, je založena v listinné podobě na č. l. 28, je opatřena podpisy jak zmocnitele, tak zmocněnce, a podpisy na ni nemusejí být písemně ověřeny.

22. Pokud žalobce opakovaně navrhoval, aby ve věci nadřízený soud určil lhůtu pro provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, konkrétně vyhotovil soudní zápis o stavu garsonky č. , hodnota, , a to i před 15. říjnem 2018, posoudil soud tato podání jako návrh na zajištění důkazu a usnesením ze dne 15. ledna 2019 vyzval žalobce k jeho opravě a doplnění ve stanovené lhůtě, což ten neučinil. Následně soud opakovaný návrh žalobce na určení lhůty k provedení soudního zápisu o stavu garsonky usnesením ze dne 2. února 2021 zamítl, žalobce se do něj neodvolal a soud se již dalšími stejnými návrhy žalobce nezabýval a spis nadřízenému soudu nepředložil. O požadovaném úkonu již pravomocně rozhodl.

23. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 150 o.s.ř. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, a proto má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšnému žalobci. Na straně žalobce však soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které soud žalovanému nepřiznal plnou náhradu nákladů řízení, ale pouze poloviční. Důvody hodné zvláštního zřetele tkví v osobních poměrech žalobce, který je nemajetný, nedisponuje žádnými pravidelnými příjmy, vyjma dávek hmotné nouze, o které musí opakovaně žádat a dokládat své příjmy a majetkové poměry. V dané věci nejde o bezdůvodné uplatňování či bránění práva, ani o šikanózní jednání ze strany žalobce. Soud však nepovažuje za spravedlivé, aby podle výsledků řízení žalobce alespoň částečně nesanoval náklady, které žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly. Navíc nelze přehlédnout, že žalobce se osobně nedostavil k žádnému jednání, ačkoliv byl řádně obeslán. V důsledku toho zmařil splnění poučovací povinnosti soudu vůči němu ve smyslu § 118a odst. 1-3 o.s.ř., předkládal důkazy, které nebyly způsobilé, prokázat některá jeho tvrzení a zahlcoval soud opakovaně nepřehlednými a opakujícími se vyjádřeními v různých podáních. Účelně vynaložené náklady žalovaného představují odměnu za jeho právní zastoupení advokátkou a náhradu hotových výdajů dle vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen AT) v platném znění. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby se odvíjí z tarifní hodnoty (§ 8 odst. 1 AT), když za tarifní hodnotu se považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci, nebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Žalobce uplatnil v žalobě 2 nároky na peněžité plnění činící v souhrnu 608 065 Kč dle § 8 odst. 1 AT. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí podle § 7 bod 6 částku 10 740 Kč a zástupkyně žalovaného provedla tyto úkony právní služby: podání odvolání do usnesení o předběžném opatření ze 14. 12. 2018, účast na 6 ústních jednáních ve věci ve dnech: 25. 7. 2019, 26. 11. 2020. 13. 1. 2022, 15. 2. 2022, 25. 4. 2022 a 1. 12. 2022, a sepis závěrečného vyjádření ve věci ze dne 8. 12. 2022, tedy 6 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) a 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) AT a 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, a to převzetí a přípravu zastoupení včetně první porady s klientem, tedy 9 úkonů právní služby po 10 740 Kč a 1 úkon právní služby, a to podání odvolání do předběžného opatření ve výši 5 370 Kč s poukazem na ust. § 11 odst. 2 písm. c) AT. Dále zástupci žalovaného náleží náhrada hotových výdajů v podobě 9 režijních paušálů dle § 13 odst. 1 a 3 AT, tedy za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, což činí 2 700 Kč. Do nákladů řízení žalovaného spadá 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a pak celková výše účelně vynaložených nákladů žalovaného představuje i s připočtením 21 % DPH, kdy zástupkyně žalovaného je jejím plátcem, částku 114 728 Kč. Polovina z této částky představuje 57 364 Kč, a tu je žalobce povinen zaplatit žalovanému v prodloužené 60denní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku.