5 Co 601/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Fořta, PhD. a soudců Mgr. Jiřího Straky a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B , sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 15 250 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 1. 2025, č. j. 17 C 400/2024-55

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 299,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalovaná domáhala proti žalované zaplacení částky 15 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 935 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 995 Kč od 12. 1. 2024 do zaplacení (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 886,50 Kč do tří dnů právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

2. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně žalovanou pohledávku odůvodnila smlouvou o poskytování monitorovacích služeb ze dne 22. 8. 2022 uzavřenou mezi žalobkyní zastoupenou společností , právnická osoba, . a žalovanou. Poskytování služeb bylo sjednáno do konce roku 2023. Žalobkyně dle smlouvy nainstalovala do vozidla žalované zařízení sloužící k poskytování monitorovacích služeb a tyto služby po celou sjednanou dobu žalované poskytovala. Ta však sjednanou odměnu za poskytování služeb neuhradila. Soud prvního stupně pak nabyl pochybnosti, zda vůbec mezi účastnicemi došlo k uzavření smlouvy. Ze strany žalobkyně k tomu absentovala některá podstatná skutková tvrzení, která však s ohledem na nepřítomnost žalobkyně při ústním jednání nebyla doplněna a nebyly k těmto chybějícím skutečnostem předloženy, ani navrženy žádné důkazy. Povinnost tvrdit a prokazovat okolnosti uzavření smlouvy, přitom leží na žalobkyni. Její skutková tvrzení a důkazní situace tak zůstaly v tomto směru neúplné. Okresní soud pak dospěl k závěru, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by mezi účastnicemi proběhlo jednání, jehož výsledkem mělo být uzavření smlouvy, ze které se žalobkyně domáhá plnění a případně, jaký byl jeho průběh a obsah. To, že na předložené smlouvě je něco, co připomíná podpis žalované existenci jednání, které mělo být završeno uzavřením smlouvy, neprokazuje. Okresní soud pak věc posuzoval i z pohledu spotřebitelského práva. Vyjadřuje pak názor, že informační povinnosti ve vztahu ke spotřebiteli je vykládat v kombinaci s ustanovením § 583 o.z. tak, že zde uvedené informace lze chápat jako rozhodující a že tedy jich se týkající omyl vyvolaný zanedbáním informační povinnosti (§ 1811 odst. 1 o.z.) povede k relativní neplatnosti uzavřené smlouvy. Žalovaná se pak neplatnosti takové smlouvy dovolala a při absenci skutkových tvrzení a důkazů ze strany žalobkyně k okolnostem uzavření předmětné smlouvy a ke splnění informační povinnosti je smlouva, z níž se žalobkyně domáhá plnění, neplatná. proto žalobu zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. V něm vyjadřuje nesouhlas s názorem okresního soudu, že ze strany žalobkyně absentovaly návrhy důkazů k prokázání uzavření uvedené smlouvy mezi účastnicemi. Žalobkyně tvrdila, že je připravena doložit výpis z aktuální polohy vozidla žalované, ke kterému se služba vztahuje. Též navrhla k důkazu dekryptační ceremoniál k ověření elektronického podpisu žalované. Okresní soud pak v řízení nekonstatoval, že má uzavření smlouvy za prokázané, současně však nekonstatoval ani opak. Též poukazuje na to, že žalovaná nepravdivě tvrdila, že smlouvu neuzavřela a soud tak měl povinnost tuto otázku rozhodnout na základě důkazů. Nesouhlasí též se závěrem okresního soudu, že žalobkyně nesplnila informační povinnost podle § 1811 o.z. Namítá, že předložila všeobecné obchodní podmínky účinné od 1. 12. 2020. Tyto byly součástí smlouvy, kterou žalovaná podepsala na více místech, přičemž smlouva byla přehledná, členěná do tří částí a žalovaná se s ní mohla seznámit. Smlouva tak obsahovala ujednání, že podmínky úhrady ceny jsou uvedeny ve všeobecných obchodních podmínkách, které tvoří nedílnou součást smlouvy. Žalovaná pak svým podpisem potvrdila, že se s těmito podmínkami seznámila a souhlasí s nimi. Pokud se s nimi však neseznámila, nelze to přičítat k tíži žalobkyně, protože žalovaná měla možnost se s nimi seznámit. Tyto skutečnosti okresní soud nijak nezohlednil. Pokud okresní soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy, tak podle žalobkyně nesprávně zjistil skutkový stav a aplikace ustanovení § 1811 ve spojení s § 583 o.z. nebyla správná. Smlouva byla platně uzavřena. V odvolání též žalobkyně uvádí, že se řádně omluvila z jednání před okresním soudem, a to dvěma podáními (12. 12. 2024 a 7. 1. 2025), přičemž soud požádala o rozhodnutí bez jednání a o písemné poučení, pokud by soud považoval některá tvrzení za nedostatečná. Okresní soud však žalobkyni žádné poučení neposkytl, na žádosti žalobkyně nereagoval a rozhodl bez předchozího upozornění. V tom žalobkyně spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Dále pak v odvolání žalobkyně uvádí, že smluvní pokuta mezi účastnicemi byla řádně sjednána přímo v textu smlouvy, konkrétně v části označené jako „obchodní podmínky“ (strana 3–5 smlouvy). Tyto podmínky žalovaná podepsala a nešlo tak o skryté ustanovení. Podmínky byly přehledně označeny a tvořily součást smlouvy. K tomu žalobkyně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Cdo 3530/2016). Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobě vyhověl, případně věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. K podanému odvolání se vyjádřila žalovaná. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na ustavení § 202 o.s.ř. bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), projednal věc podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.

6. Odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně, tento hodnotil tak, jak mu ukládá ustanovení § 132 o.s.ř. tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedly účastnice. Zabýval se přitom všemi námitkami účastnic, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.

8. Odvolací soud by pak s ohledem na výše uvedené mohl v zásadě toliko odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku právě pro jeho přesvědčivé a úplné odůvodnění. S ohledem na odvolací námitky tak odvolací soud pouze dodává: Okresní soud při svém rozhodnutí zcela správně vyšel z důkazů a tvrzení, která účastnice učinily předmětem spisu a z toho, co žalovaná při ústním jednání před okresním soudem uvedla. Pokud žalobkyně poukazuje na to, že sdělila okresnímu soudu, že pokud bude tento požadovat nějaká další tvrzení či předložení důkazů, má žalobkyni s ohledem na její neúčast při jednání před soudem písemně vyzvat či poučit, pak tento názor nemá oporu ani v platné právní úpravě § 118a o.s.ř. ani v ustálené judikatuře. Poučení dle citovaného ustanovení se účastníkovi, který dosud nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně, může dostat toliko při ústním jednání. Rozhodně není soud povinen korespondovat v naznačeném smyslu s některým z účastníků a vysvětlovat mu nedostatky v jeho tvrzeních či v předložených důkazech písemně. Je povinností účastníka, pokud chce být v řízení úspěšný, aby svá práva hájil dostatečně a především podal úplnou žalobu, obsahující všechna potřebná tvrzení a jednoznačné návrhy důkazů. Pokud si není jist, že vše v potřebném rozsahu písemně vylíčil a důkazy soudu předložil měl by se ústního jednání před soudem účastnit. Pak by se mu poučení ze strany soudu dostat mělo.

9. Nedůvodná je též odvolací námitka spočívající v tom, že žalobkyně snad před jednáním soudu písemně všechny potřebné důkazy navrhla, neboť z podání žalobkyně ze dne 12. 12. 2024 a 7. 1. 2025 taková skutečnost rozhodně nevyplývá. Žalobkyně se vyjadřuje k návrhu žalované provést důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a to tak, že takový důkaz je zcela bezpředmětný, protože žalovaná nepodepsala smlouvu způsobem, který by mohl přezkoumat znalec. Uvádí fakt, že opatří výpis z uvedené digitální platformy , název, dokládající údaje o podpisu smlouvy žalovanou. Takové sdělení, že žalobkyně opatří důkaz, nepovažuje odvolací soud za předložení důkazů či řádně učiněný návrh na jeho provedení. Jde toliko o informování soudu, že se žalobkyně takový důkaz chystá předložit. K tomu však až do rozhodnutí soudu prvního stupně nedošlo, neboť v dalším podání sděluje, že provozovatel služby , název, není z podstaty věci nezávislou autoritou, která může platnost podpisu hodnotit. To může učinit pouze soudní znalec z oboru písmoznalectví/IT, kterého určí soud. Ani toto sdělení pak odvolací soud nepovažuje za řádně učiněný důkazní návrh. Konečně pak žalobkyně už v podání ze dne 7. 1. 2025 pouze uvádí, že pro případ, že by žalovaná hodlala nadále setrvat na svém účelovém tvrzení, že předmětnou smlouvu s žalobkyní neuzavřela, navrhuje žalobkyně jako důkaz shora uvedený postup s využitím tzv. „dekryptačního ceremoniálu“. Kromě toho, že jde o podmíněně učiněný návrh, není z něho zřejmé, co žalobkyně myslí „shora uvedeným postupem s využitím tzv. dekryptačního ceremoniálu“ ani tento návrh tak odvolací soud nehodnotí jako jednoznačný a určitý.

10. S ohledem na výše uvedené tak byl věcně správný rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 o.s.ř. potvrzen, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž rovněž odvolací soud žádné pochybení neshledal a žalobkyně ve svém odvolání proti této části napadeného rozsudku ostatně ani ničeho nenamítala.

11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ustanovení § 224 odst. 1 o § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení, ty jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby po 3 480 Kč (§ 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif), a to za vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání. Součástí nákladů řízení je dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 2 úkony po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu v platném znění). K těmto částkám je pak nutno připočítat i 21 % DPH ve výši 919,80 Kč, a to podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř., neboť zástupce žalované je jejím plátcem.