5 Co 67/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Straky a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Kamily Drábkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 7. 8. 2025, č. j. 10 C 183/2023-362,

I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. 137, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. , číslo, . , číslo, , a pozemku parc. č. , číslo, k. ú. a obec , adresa, a přikázal tyto nemovité věci do vlastnictví žalobkyně, které uložil zaplatit žalovanému na vypořádání podílu zrušeného spoluvlastnictví částku 1 250 000 Kč. Dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a o vrácení části složených záloh účastníkům.

2. Soud prvého stupně zjistil, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, které nabyly dědictvím po zůstavitelce , jméno FO, (jejich matce) na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , každý v rozsahu jedné poloviny. Rodiče účastníků koupili nemovitosti v sedmdesátých letech 20. století a všichni tam jezdili společně. Návštěvy žalovaného se potom stávali občasné, zatímco rodiče žalobkyně a její dcera jezdili na chatu stále, dcera žalobkyně na chatě s prarodiči strávila dětství. V roce 2003 navázal žalovaný vztah se současnou přítelkyní a začali chatu častěji navštěvovat. Postupně ji obývali převážně oni a pokud chtěl na chatu někdo další, žalovaný rozhodoval, zda může či nikoliv. Postupně se vztahy účastníků zhoršovaly až návštěvy žalobkyně ustaly a žalovaný užíval nemovitosti výlučně sám s přítelkyní. Žalobkyně je naposledy navštívila v roce 2021. Zdravotní stav zůstavitelky se postupně zhoršoval, v roce 2015 již chodila o chodítku a žalobkyně o ni pečovala, oproti tomu péče žalovaného byla minimální. V roce 2018 musela být zůstavitelka umístěna do ústavu. Dne 29. 6. 2018 žalovaný uzavřel se zůstavitelkou darovací smlouvu týkající se nemovitostí. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 12. 2. 2020, č. j. 12 C 82/2018-170 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 2. 2021, č. j. 7 Co 635/2020-242 bylo určeno, že tato smlouva je neplatná, neboť zůstavitelka ji uzavřela ve prospěch žalovaného v duševní poruše (středně těžké demenci). Po smrti zůstavitelky (24. 8. 2018) se žalobkyně opakovaně snažila se žalovaným domluvit na užívání chaty. Na její žádosti o uzavření dohody žalovaný buď nereagoval nebo tvrdil, že žalobkyně může kdykoliv přijet, ale současně si kladl řadu požadavků. Žalovaný nemovitosti udržoval v původním stavu, obnovoval vybavení v případě potřeby, nyní nemovitosti vyžadují investice. Znaleckým posudkem byla stanovena obvyklá cena nemovitostí ve výši 1 950 000 Kč. Oba účastníci prokázali svoji solventnost k úhradě vypořádacího podílu, žalobkyně ve výši téměř 3 500 000 Kč, žalovaný téměř ve výši téměř 1 500 000 Kč. Soud prvého stupně postupoval podle § 1143 o. z. a k návrhu obou účastníků spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem zrušil. Dále postupoval v intencích § 1144 a násl. o. z. Znaleckým posudkem bylo zjištěno, že nemovitosti nejsou dělitelné, proto soud prvého stupně řešil kritéria na straně každého z účastníků pro přikázání nemovitostí do jejich výlučného vlastnictví. Oba mají spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné poloviny na nemovitostech, zajištěné bydlení a prokázali solventnost. Žalobkyně tvrdila, že má k nemovitostem citový vztah, chce je užívat pro rekreaci svojí rodiny, nemovitosti nemohla dlouhodobě užívat z důvodů na straně žalovaného, případně z důvodů péče o zůstavitelku, za života zůstavitelky hradila pojištění nemovitosti a daň z nemovitosti, nyní platí daň z nemovitosti ze spoluvlastnického podílu. Žalovaný uvedl, že má k nemovitostem silnější vztah než žalobkyně, chce je nadále užívat jako dosud, neboť je užívá po dobu dvaceti let a stará se o ně na vlastní náklady, investoval do nich práci i finanční prostředky. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalovaný od roku 2011 užíval nemovitosti téměř výlučně, když již za života zůstavitelky postupně vyloučil ostatní členy rodiny z užívání. Ani po úmrtí zůstavitelky během dědického řízení nebyl ochoten umožnit žalobkyni užívání nemovitostí. Pokud do nemovitostí investoval za života zůstavitelky, věděl, že investuje do cizí věci a není zřejmé, zda se souhlasem zůstavitelky, pokud po nabytí do spoluvlastnictví, nebyly investice provedeny se souhlasem žalobkyně. Soud prvého stupně nezohlednil dlouhodobé užívání nemovitostí žalovaným a jeho údržbu či investice, neboť současně nemovitosti výlučně užíval a bral z nich plody, aniž by žalobkyni umožnil jako spoluvlastnici jejich užívání, čímž jí upíral právo na spoluužívání nemovitostí. Žalobkyně prokázala, že má dostatek finančních prostředků k vyplacení žalovaného i k investicím do nemovitostí, když nabídla vyšší částku, než byla stanovena znaleckým posudkem (1 250 000 Kč oproti žalovaným nabízené polovině, odhadní ceny dle znaleckého posudku), což svědčí o jejím vztahu k nemovitostem. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud prvého stupně přikázal nemovitosti do vlastnictví žalobkyně a dále rozhodl o její povinnosti zaplatit žalovanému na vypořádání podílu zrušeného spoluvlastnictví částku, kterou nabídla v průběhu řízení. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud prvého stupně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy odkázal na nález Ústavního soudu o rozhodování v těchto věcech. Konečně soud prvého stupně rozhodl o vrácení části nespotřebovaných záloh hrazených účastníky po odečtení vyplaceného znalečného.

3. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný. Předně namítl procesní vady s tím, že rozhodnutí nevydal zákonný soudce, soud postupoval v rozporu s nárokem účastníka na spravedlivý proces. Poukázal na to, že , tituly před jménem, , jméno FO, provedla první dvě jednání a poslední dvě jednání a mezitím dvě jednání provedla , tituly před jménem, , jméno FO, . Tato historie personálního obsazení soudu je vadná a nezákonná. Zásadní pochybení na straně soudu spatřuje žalovaný v rámci jednání ze dne 21. 11. 2024, kdy se v pozici soudkyně objevila , tituly před jménem, , jméno FO, , účastníci vůbec nebyli poučeni o tom, z jakého důvodu dochází k personální změně obsazení soudu, zda se jedná o zastupující soudkyni podle rozvrhu práce nebo zda byla jmenovaná pověřena předsedou soudu k vedení tohoto řízení. Účastníci dokonce nebyli ani vyzváni k vyjádření, zda nemají vůči osobě nové soudkyně námitky. V dané věci nebylo postupováno ani podle § 119 odst. 3 o. s. ř., neboť velmi stručná sumarizace provedená soudkyní , tituly před jménem, , jméno FO, na začátku jednání nesplňuje zákonné parametry pro sdělení obsahu přednesu a provedení důkazů. Soudkyně měla dále dle protokolu o jednání sdělit účastníkům svůj názor na věc, ovšem v protokole již není tento názor nikterak specifikován a není zřejmé, zda je shodný s názorem původní soudkyně. Přitom sdělení názoru nové soudkyně na rozhodná skutková zjištění a důkazy je zásadní, protože pouze v takovém případě zůstanou výsledky dosavadního řízení zachovány, odročené jednání na ně může navázat, provedené důkazy jsou v dalším jednání použitelné a mohou být podkladem pro rozhodnutí ve věci. Absence náležitého poučení není možné konvalidovat ex post poučením při jednání znovu vedeném , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný poukázal i na nesprávné hmotněprávní posouzení věci. Soud prvého stupně oslovil oba účastníky k interní licitaci nad rámec znalecky zjištěné ceny nemovitostí, konala se tak pseudodražba mezi účastníky, kterou je ale možné konat jen za podmínek § 1147 o. z. Pokud klíčovým faktem pro posouzení, komu věc soud přiřkne, je pseudodražba, je nutno tuto skutečnost účastníkům řízení zcela jasně sdělit, což se v daném případě nestalo a soudkyně tak rezignovala na povinnost účastníky řízení náležitým způsobem poučit o svém náhledu na věc. V dané věci existují paritní podíly na nemovité věci, je tedy třeba zkoumat kritérium účelného využití věci, čímž je zachování statusu quo, když to byl žalovaný, kdo dlouhé roky o nemovitosti pečoval, zveleboval je a užíval je. Je přitom aktivní v sousedské správě osady a mezi sousedy oblíbený. Žalobkyně o nemovitosti začala jevit reálný zájem až v souvislosti se zahájením tohoto řízení. Mezi účastníky existovaly spory o užívání a každá ze stran měla na užívání jiný náhled, ale činit závěr, že žalovaný bránil v užívání nemovitosti žalobkyně je nekorektní a v rozporu s provedenými důkazy, kdy není zřejmé, z jakých důkazů k tomuto závěru soud prvého stupně dospěl. Soud prvého stupně hodnotil důkazy neodůvodněně a iracionálně se přiklonil na stranu žalobkyně. Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně naopak navrhla rozsudek soudu prvého stupně potvrdit. Dle jejího názoru byly ústavněprávní požadavky na projednání a rozhodnutí věci zákonným soudcem splněny. Soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, informovala předem obě strany o tom, že může dojít k její dlouhodobé nepřítomnosti. Z opatření místopředsedy soudu ze dne 12. 7. 2024, 22 , spisová značka, je žalobkyni známo, že v souvislosti s touto dlouhodobou nepřítomností byly jí vyřizované neskončené věci přiděleny k dočasnému vyřizování ostatním soudcům občanskoprávního úseku prvého stupně, přičemž tato konkrétní věc byla přidělena po dobu nepřítomnosti , tituly před jménem, , jméno FO, soudkyni , tituly před jménem, , jméno FO, . V předvolání k dalšímu jednání je pak již uvedeno jméno této soudkyně, která byla pověřená zastupováním na základě rozvrhu práce. Žalobkyně si není vědoma toho, že by soud byl povinen poučit účastníky o tom, z jakého důvodu dochází k personální změně v obsazení soudu, nicméně obě strany tak informovány byly, a to i při jednání konaném dne 21. 11. 2024. O svém právu vyjádřit se k osobám soudců byla povinnost soudem splněna již při prvním jednání ve věci, nadto žalobkyni není známo, že by námitku podjatosti žalovaný vznesl. Zákon neukládá soudu povinnost sdělovat účastníkům před vydáním rozhodnutí svůj názor na věc, a to ani v případě změny obsazení soudu, navíc je zřejmé, že soud seznamoval strany se svým předběžným právním názorem po dobu více než čtyř minut a informoval je přitom rovněž o relevantní judikatuře dovolacího soudu. Ve vztahu k hmotněprávnímu posouzení věci žalobkyně konstatovala, že pokud některý spoluvlastník nabídne vyšší finanční náhrady dalším spoluvlastníkům, vyjadřuje to též jeho vztah k věci, takže se jedná o kritérium, které musí být při rozhodování o tom, komu bude věc přikázána, vždy zohledněno a může být rozhodující v případě rovnosti ostatních hledisek. Ve své podstatě se přitom nejedná o dražbu mezi spoluvlastníky. Soud prvého stupně vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda jsou ochotni vyplatit druhému spoluvlastníkovi vyšší finanční náhradu, než jaká vyplývá ze znaleckého posudku s tím, že jde o jedno z hledisek rozhodných pro přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků. Soud prvého stupně postupoval tak zcela nestranně, transparentně, předvídatelně. Ve prospěch žalobkyně svědčí kritérium solventnosti (žalobkyně má dostatek okamžitých likvidních finančních prostředků, jak pro výplatu jí nabídnutého zvýšeného vypořádacího podílu, tak na úhradu dalších nákladů potřebných k odstranění závad nemovitostí, které byly vyčísleny na 391 000 Kč, zatímco okamžité likvidní finanční prostředky žalovaného samy k výplatě vypořádacího podílu nepostačují, postačují až spolu s dalšími jeho aktivy), tak kritérium absolutní výše navržené náhrady. Podle existující judikatury nelze přihlížet k užívání společné nemovitosti jedním ze spoluvlastníků, jestliže dotyčný spoluvlastník nemovitost výlučně užívá bez dohody s ostatními spoluvlastníky a z užívání nemovitosti ostatní spoluvlastníky vylučuje. Žalobkyně zmínila i další judikaturní závěr použitelný v této věci, a to že z morálního hlediska nelze akceptovat jednání spočívající ve zneužití zdravotního stavu matky za účelem bezúplatného nabytí většinového podílu na předmětné nemovitosti na základě darovací smlouvy, která následně byla shledána absolutně neplatnou pro jednání dárkyně uskutečněné v duševní poruše. Nedůvodná je i odvolací námitka o tom, že závěr soudu prvého stupně, podle něhož žalovaný bránil žalobkyni ve spoluužívání nemovitosti, je v rozporu s provedenými důkazy, neboť soud v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil, o které důkazy svá skutková zjištění opřel.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Soud prvého stupně rozhodl věcně správně, s jeho skutkovými i právními závěry se odvolací soud ztotožňuje a s doplněnými níže uvedenými na ně odkazuje.

7. V prvé řadě se soud prvého stupně nedopustil žádných procesních vad. S ohledem na onemocnění původně věc projednávající soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, (předsedkyně soudu prvého stupně) určil místopředseda soudu po dobu její nemoci plně v souladu s § 42 odst. 1 písm. e) zákona č. 6/2002 Sb. a tehdy platným rozvrhem práce tohoto soudu zastupující soudkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , která ve věci prováděla úkony včetně dvou jednání. Po skončení pracovní neschopnosti se věci znovu ujala jako zákonná soudkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která v řízení pokračovala a věc rozhodla.

8. Při prvém svém jednání konaném dne 21. 11. 2024 , tituly před jménem, , jméno FO, účastníky dle záznamu o jednání, který byl spolu s protokolem o jednání pořízen (a je přitom před protokolem přednostním - § 40 odst. 2 o. s. ř.), seznámila účastníky se shora popsaným důvodem zastupování. Při tomto jednání postupovala dle § 119 odst. 3 o. s. ř., neboť sdělila zásadní stanoviska obou účastníků, tj. že oba chtějí zrušit a vypořádat spoluvlastnictví a zároveň každý přikázat nemovité věci do svého výlučného vlastnictví a popsala též, jaké bylo dosud provedeno dokazování (listinnými důkazy a výslechy účastníků). Jmenovaná sice účastníky již nepoučila o možnosti vznášet námitku podjatosti (§ 15a odst. 1 o. s. ř.), ovšem to se v obecné rovině stalo již při prvém jednání vedeném , tituly před jménem, , jméno FO, . Nadto důvody podjatosti , tituly před jménem, , jméno FO, nebyly účastníky vzneseny ani do rozhodnutí odvolacího soudu.

9. Dle protokolu o jednání ze dne 21. 11. 2024 dále , tituly před jménem, , jméno FO, sdělila účastníkům svůj právní názor na věc. Konkrétně se dle záznamu o jednání jednalo o seznámení s hledisky, jež bere soud ve smyslu judikatury do úvahy při rozhodování o vypořádání spoluvlastnictví přikázáním věci s vyplacením podílu, přičemž uvedla, že významné je především to, kdo nemovitost užíval a udržoval, přihlíží se ale i k tomu, zda druhému spoluvlastníku v užívání protiprávně nebránil, dále je významná solventnost účastníků k výplatě podílů a případných investic a rozhodná je i nabídka vyplacení vyššího vypořádacího podílu ze strany spoluvlastníků, neboť ta vyjadřuje jeho zvýšený vztah k dané věci. Účastníci tak byli předvídatelně seznámeni s kritérii, dle nichž soud rozhoduje v takovýchto věcech. Soud prvého stupně předvídatelně postupoval i nadále, neboť v průběhu řízení byli účastníci , tituly před jménem, , jméno FO, v souladu s dříve vyjeveným vyzváni k tomu, aby se vyjádřili, v jaké výši jsou ochotni poskytnout vypořádací podíl, zda navrhují vyšší částku než polovinu znalkyní zjištěné obvyklé ceny předmětných nemovitostí. Na to oba účastníci reagovali, kdy žalobkyně oproti žalovanému navrhla vyšší vypořádací podíl, tj. částku převyšující polovinu z obvyklé ceny nemovitých věcí zjištěné ve výši 1 950 000 Kč, a to konkrétně částku 1 250 000 Kč.

10. V žádném případě však nelze dovodit, jak činí žalovaný v odvolání, že by soud prvého stupně provedl pouze pseudodražbu. Soud prvého stupně nepostupoval ve smyslu § 1147 věta druhá o. z., nerozhodl o prodeji v dražbě mezi spoluvlastníky, ale (po závěru, že nemovité věci nelze rozdělit) správně rozhodoval o přikázání nemovitostí za náhradu jednomu ze spoluvlastníků (§ 1147 věta prvá o. z.), přičemž zvažoval celou řadu hledisek v dané věci významných pro rozhodnutí soudu.

11. Vzal v úvahu, že oba spoluvlastníci mají spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny, oba mají zajištěné bydlení, předmětné nemovitosti slouží k rekreaci, k níž je oba chtějí využívat. Oba mají k nemovitostem citový vztah, byly pořízeny jejich rodiči, s nimiž je zpočátku společně užívali. Soud prvého stupně si byl dále vědom toho, že žalovaný užívá tyto nemovité věci od roku 2011 téměř výlučně; (spoluvlastníkem, stejně jako žalobkyně je však až od roku 2018 po úmrtí matky účastníků), dále toho, že žalovaný udržoval nemovitosti v původním stavu, kdy do nich investoval (avšak bez souhlasu žalobkyně). Toto dlouhodobé užívání a udržování nemovitostí soud prvého stupně ve prospěch žalovaného bez dalšího ale správně nezohlednil, neboť jak plyne z provedeného dokazování (u něhož odvolací soud odkazuje na hodnotící závěry soudu prvého stupně v bodě 34. a i v bodě 39. odůvodnění napadeného rozsudku), žalovaný tak činil, aniž by umožnil žalobkyni jako spoluvlastnici jejich užívání, čímž jí upíral právo na spoluužívání nemovitostí (jak zakládá § 1117 a § 1126 odst. 1 o. z.). K tomu odvolací soud dodává, že za této situace nelze ani zveličovat dobré vztahy žalovaného se sousedy v místní chatové osadě a jeho správcovskou aktivitu zde.

12. Dále je třeba zmínit, že soud prvého stupně nepominul, že zůstavitelka darovala předmětné nemovitosti žalovanému, ovšem okolnosti, za jakých se tak stalo, rozhodně nesvědčí pro žalovaného, neboť žalovaný uzavřel darovací smlouvu se zůstavitelkou těsně před její smrtí, v době, kdy trpěla závažnou duševní poruchu, a proto byla v jiném řízení tato smlouva shledána za neplatnou.

13. Za těchto všech rozhodných hledisek soud prvého stupně správně závěrem poukázal právě na skutečnost, že žalobkyně na rozdíl od žalovaného nabídla vypořádací podíl převyšující polovinu obvyklé ceny předmětných nemovitostí (na jehož úhradu a na investice, jež chata vyžaduje, má dostatek finančních prostředků). Toto je i dle odvolacího soudu nakonec ve věci převažujícím kritériem pro přikázání nemovitostí žalobkyni a pokud soud prvého stupně nemovitosti takto rozhodl (za současného uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému jí nabídnutý vypořádací podíl), odvolací soud jeho rozhodnutí jako správné potvrdil, a to včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení a o vrácení záloh (§ 219 o. s. ř.).

14. I o nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl ve shodě se soudem prvního stupně (§ 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Obě strany navrhly zrušit a vypořádat spoluvlastnictví, ve prospěch přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví argumentovaly judikatorními hledisky a pokud nakonec zásadním důvodem byla nabídka vyššího vypořádacího podílu, neshledal ani odvolací soud důvody pro uložení náhrady nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř.